Ty jsi ta jediná

18. října 2017 v 4:42 | Rico |  Jednorázovky



Ahoj.
Nevím ani, co mě to popadlo. Ale tihle se stali mým nejoblíbenějším párem a rozhodla jsem se jim dát druhou šanci, kterou si zaslouží. V téhle verzi neexistuje Tom a Liz. Odehrává se to pár týdnů potom, co vyplula na povrch Rabastanova nevěra.


"Co se děje zlato?" zeptal se mě, když jsem asi patnáct minut mlčela a jen koukala na klidnou hladinu jezera. Měla jsem pocit, jako kdyby se můj život obrátil vzhůru nohama a já vlastně ani nevěděla, co mám ted dělat. Co lidé kolem mě očekávají. Stalo se toho tolik.

"Přemýšlím, co mám dělat dál. Jak se s tím vším poprat. Nechci už být za tu chudinku, kterou podvedl přítel," vzdychla jsem unaveně a pousmála jsem se, když mě objal silněji. Jako kdyby se snažil, aby se moje zlomené srdce dalo znovu dohromady. On byl tím, kdo mi ze všech lidí na hradě a vlastně v celé Anglii pomohl. Je pravda, že moji bráškové mi také pomohli se postavit zpět na nohy, ale byl to on, kdo mi dával sílu se dál usmívat.

"Nikdo tě tak nebere. Protože ty jsi ta nejúžasnější holka, která si zaslouží jen to nejlepší. Bohužel jsi měla pokaždé tu smůlu, že jsi věřila a milovala ty největší pitomce, kteří si nevážili toho, co měli," zašeptal mi do ucha a pak mě políbil do vlasů. Cítila jsem se s ním jako kdybych byla doma. Cítila jsem klid a můr, ač se to v tuto chvíli zdálo téměř nemožné.

"Není pravda, že pokaždé," odpověděla jsem tiše a on ztuhl. Věděla jsem, jak moc si vyčítal vše, co se mezi námi stalo. Oba jsme věděli, že kdyby se tenkrát rozhodl jinak. Tak by žádný Malfoy ani Lestrange nebyli.
"Známe se celý život. Většinu času si byl jen otravný kamarád mého staršího bratra," začala jsem a on se začal smát. Oba jsme si vzpomínali na doby, kdy jsme si dělali neustále naschváli. Na holku jsem prý byla až neuvěřitelně kreativní, co se lumpáren týkalo.

"Ale pak se to zlomilo a já konečně pochopila, proč tě můj bratr bere jako člena rodiny. Protože ty jsi ten nejvěrnější přítel a nejupřímnější člověk, kterého znám. Možná si tenkrát reagoval špatně, ale já ti nedala šanci reagovat jinak. Oba jsme byli děti a následkem toho se všechno pokazilo," sevření kolem mého pasu se utáhlo a já věděla, že oba potřebujeme, abych mluvila dál.

"Jedna moje malá část je ráda, že to tak dopadlo, protože ani jeden jsme nebyli připraveni stát se rodiči. Zlomilo mě to a já si přála zemřít, dávala jsem ti to za vinu. Ale mohli jsme za to oba dva. Řekla jsem spoustu ošklivých věcí, ale nikdy nebudu litovat toho, že jsem se pro tebe nakonec rozhodla," dořekla jsem to a ticho, které se mezi námi rozhostilo bylo děsivé. Věděla jsem, jak moc těžké to pro něj celé bylo a jak moc si to vyčítal, ale potřeboval pochopit, že to nebyla jen jeho vina.

"Není den kdy bych si nevyčítal to, co se stalo LIzzie. Zničila mě ztráta našeho dítěte, i když jsem se zachoval jako naprostý hajzl. Ale nejhorší na tom všem je, že jsem ztratil tebe," zlomil se mu hlas a já se v tu chvíli otočila v jeho náruči a pevně ho objala. Potřebovala jsem k němu být co nejblíž, protože mě ničilo, že ten úžasný kluk právě brečí kvůli mě. Automaticky jsem si mu sedla na klín a pevně ho objala nohama i rukama. Cítila jsem slzy na svém krku a sama jsem to už nevydržela. Nevím, jak dlouho jsme tam v objetí seděli a plakali. Ale vím, že když jsem se od něj pomalu odtáhla, tak vše špatné najednou bylo pryč.

"Nikdy mě neztratíš hlupáčku," zašeptala jsem chraplavě a něžně ho pohladila po tváři. Stále me fascinovalo jak moc měl hladkou plet. Není fér, aby někdo byl tak fyzicky dokonalý. Přimkl se k mé ruce a zavřel oči. Vypadal najednou naprosto klidn a spokojeně. A pak otevřel oči a já zalapala po dechu. Bylo tam něco, co jsem neviděla téměř dva roky. Najednou jako kdyby se to všechno špatné nestalo. Zase přede mnou byl kluk, který mi sliboval celý vesmír. Kluk pro kterého bych obětovala vše, protože jsem věděla, že za to stojí. Kluk, který mi byl nejlepším přítelem a láskou.

"Odtud až na měsíc a zpět," zašeptal chraplavě a vzápětí mě políbil. První reakci byl šok a vzápětí jsem mu vjela rukama do vlasů a vášnivě jsem se do polibku vložila. Tvrdě si mě k sobě přimáčkl a líbal mě jako kdyby to bylo naposled v životě. Bylo to až neuvěřitelné jak přirozené to bylo. Nevím, jak dlouho by jsme se tam líbali, kdyby se neobjevil nevítaný host.

"Já tě varoval, že tě zabiju jestli se k ní přiblížíš," zaslechla jsem naštvaný hlas svého otce a vzápětí ode mě Sirius odletěl několik metrů daleko. Vykřikla jsem a rozběhla jsem se za ním. Ležel na zemi a držel se za hlavu do které se praštil.
"Zatraceně zešílel jsi Joshuo?" vyjela jsem na něj zatímco jsem sledovala krev stékající po čele mého bývalého přítele.

"Já na ale to samé se nedá říct o tobě sestřičko. Vždyt je to největší děvkař na hradě," zuřil dál a já zvedla oči v sloup. Ten kdo jest bez viny, at hodí kamenem. Pomocí hlky jsem zastavila krvácení, než jsem se postavila na nohy a došla k tomu histerickém pitomci se kterým jsem devět měsíců sdílela jednu dělohu.

"Ty jsi ten poslední, kdo by ho mohl soudit. Než jsi se dal dohromady s Chris, tak jsi nebyl o nic lepší. Pamatuji si ty vaše sázky o tom, kdo přefikne víc holek za víkend," zabodla jsem mu ukazováček do hrudi až sebou trhl. Podívala jsem se nejdřív na jednoho a pak na druhého. Co si budeme povídat tihle dva opravdu patřili mezi největši sukničkáře široko daleko, ale zároven to byli ti nejdůležitější muži v mém životě.

"To je právě ten rozdíl mezi náma dvěma. Já se změnil, ale on nikdy rozum nedostane," pokračovalo moje dvojče a já umaveně vzdychla. Vlastně je to pravda, proč by se Sirius vzdával svého bohemského stylu života.

"Brácho, ale já rozum dostal už dávno. Už v ten první moment, kdy se na mě tvoje sestra poprvé usmála. V ten den. kdy jsem jí poprvé políbil. Od té doby už nejsem ten stejný člověk. Možné střídám ponožky často jako ponožky," objevil se u nás jmenovaný a pod mým pohledem se začal pochechtávat.

"Dobrá možná častěji. než ponožky. Ale důležité na tom je, že na těch holkách, at je to sebe horší mi vůbec nezáleží. Proto mě žádná z nich nemohla nikdy změnit a přesvědčit mě, abych se usadil. Jedna jediná holka má nade mnou takovou moc. Jen ona stojí za to, abych vše zahodil a utekl s ní," pokračoval a došel ke mě, abych mě mohl pohladit po tváří. Slastně jsem přivřela oči a v tu chvíli jsem zapomněla, že vedle nás stojí můj bratr, který nás zaskočeně sleduje.

"Ona je ta jediná. Vždycky byla a vždycky bude," zachrapěl tiše a já už to nevydržela a začala jsem ho opět líbat. Měla jsem pocit, jako kdybych se konečně mohla opět nadechnout.

"Děláte si ze mě srandu," slyšela jsem vyvádět svého bratra a neochotně jsem se postavila před jeho nejlepšího přítele. Nechtěla jsem riskovat, že by na něj opět použil hůlku nebo třeba pěstí.
"Joshi víš, že tě miluji, ale už jsem dospělá a tohle je jen mezi náma dvěma. Sirius je člověk, díky kterému tu ted sojím. To on mi pomohl se znovu postavit na nohy. To on při mě stál, když jsem byla na dně myšlenkami jsem se upínala k temným věcem. To on mi pomohl se začít opět usmívat. Jen díky němu tu stojím. Vděčíš svému nejlepšímu příteli za život své sestry a to doslova," zadívala jsem se pevně do očí, které byly tolik podobné mě a on se nechápavě zamračil.

"Liz to nemusíš," snažil se mě Sirius zastavit, ale já potřebovala, aby konečně Josh pochopil proč mám jeho kamarádovi tak blízko.
"Pokusila jsem se o sebevraždu,"přiznala jsem se a Josh smrtelně zbledl a Sirius si stoupl za mě, aby mě mohl sevřít v náručí. Jako kdyby se bál, že zmizím.
"Pár dní poté, co mě pustili z ošetřovny jsem se v noci vyplížila z pokoje a šla jsem do astronomické věže," pokačovala jsem a zavřela jsem oči pod tíhou vzpomínek. V tu noc jsem opravdu chtěla zemřít, protože jsem dál nemohla snést tu bolest.
"Vylezla jsem na cimbuří a temnota pode mnou mě lákala. Nabízela mi zapomnění a klid od sžíravé bolesti, která svírala mé srdce. Neváhala jsem ani minutu, ale v tu chvíli se tam objevil Sirius a zachránil mě," dořekla jsem to a zadívala se na člověka, který mi byl nejblíž. Můj bratříček plakal a byl zlomený. Věděla jsem, že jsem mu tím zlomila srdce. Odtáhla jsem se o Siria, který sám vypadal, že je ztracený v myšlenkách na tu osudnou noc.

"Odpust mi prosím," vzlykla jsem a pevně Joshe objala. Bolela mě představa, že jsem mu tolik ublížila. Tu noc jsem byla rozhodnutá, že opustím svou rodinu a přátele a zbaběle uteču od bolesti. Pevně mě sevřel v náruči. Tak pevně, až to téměř bolelo, ale v tu chvíli mi to vůbec nevadilo.
"Už nikdy nic takového nedělej Andílku. Když budeš mít pocit, že už to dál nevydržíš, tak si vzpomen na mě. Zemřel bych, kdyby se ti něco stalo," odtáhl se ode mě a pevně se mi zadíval do oči. Nezáleželo na tom, že oba brečíme. Viděla jsem pravdu v jeho očích.
"Slibuji," zašeptala jsem a on mě opět silně objal. Nevím kolik času uběhlo, než jsme se od sebe nakonec odtáhli. Sirius stál kousek stranou a nechal nám soukromí, ale stále mě pohledem kontroloval. Josh se na něj podíval a ušklíbl se.

"Nikdy jsem tě neviděl se o nějakou holku tolik zajímat. A budu ti nadosmrti vděčný za to všechno, co jsi pro Liz udělal, ale jestli jí ublížíš, tak mi bude jedno, že jsi můj kamarád. Zabiju tě," varoval ho temně a já v něm najednou neviděla toho mírumilovného Nebelvíra, ale uvědomila jsem si, že i on v sobě má velkou část zmijozelskou. Sirius se na mě podíval a něžně se usmál.

"Jestli se to stane, tak tě sm poprosím, abys to udělal," odpověděl mu zcela klidně a já zalapa po dechu. V tu chvíli Josh zmizel a byli jsme tam jen my dva. Nevím ,kdo se pohnul dřív, ale vzápětí jsme opět byli v objetí.
"Co tím chceš říct," zeptala jsem se ho tiše a on se něžně usmál. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a palcem mě pohladil po tváři.
"Vždycky jsi pro mě existovala jen ty a na tom se nic nezměnilo. Nežádám po tobě, aby ses ke mě vrátila. Jen mi dej šanci opět bojovat o tvé srdce," odpověděl mi stejně tiše a já se na něj nevěřícně podívala.
"Myslíš to vážně?" vydechla jsem a jeho polibek mi byl odpovědí.
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Ty jsi ta jediná a vždycky budeš," zadíval se mi pevně do očí a já se v těch jeho ztratila.
 

Pravda

14. října 2017 v 10:07 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Ahoj tak stal se asi zázrak, ale moje můza se vrátila, takže se snad zase po malých krůčkách vracím ke psaní. Tak jestli to ještě někdo čte, tak si užijte dnešní kapitolu.

Nevím, co přesně mě probudilo z klidného spánku, ale najednou jsem se prudce posadila a zmatené se rozhlédla po pokoji. A pak mi to došlo.

Byl to Charlie.

Klepal se a mumlal že spaní. Jeho čelo bylo celé orosené a ve tváři byl bledý. Už několikrát jsem tenhle stav u něj zažila. Opět se mu zdálo o jeho traumatickem dětství. Nikdy jsem mu neřekla, že mluví ze spaní. Věděla jsem, že by to bral jako svou slabost.

"Musim ji to říct. Musí se rozhodnout. Využil by ji, " nechápala jsem o čem mluví, ale tušila jsem, že se to nějak týká mě. Věděla jsem, že tomu musím přijít na kloub. Zjistím jaké tajemství přede mnou Charlie skrývá. Ať to stojí cokoliv.
Pohladila jsem ho po tváři a políbila na čelo. Téměř okamžitě se uklidnil a ze spánku si mě přitáhl zpět na svou hrut. V tu chvíli jsem i já upadla do říše snů.

"Vypadáš hrozně zamýšlenš krásko, " podíval se na mě při obědě Phoenix a já vzdychla. Uběhly tři týdny od Charlieho poslední noční můry a já stále neměla nejmenší tušení, co přede mnou tají.
"O nic nejde, "pousmala jsem se a on se posměšně ušklíbl. Tak jak to umí jen Malfoy. Občas bych ho nejraději přetáhla něčím po hlavě.

"Tohle namlouvej Blackovi ten ti to možná uvěří," odpověděl a já mu dala lehký pohlavek.
"Neurazej mého nejlepšího přítele "pokárala jsem ho a vzápětí jsem zaúpěla. Jsem opravdu nepoučitelná.
"Počkej vždyť já jsem tvůj nejlepší přítel,"
" Tak to rozhodne nejsi protože jim jsem já,"
"Sklapnete blbouni. Samozřejmě, že její nejlepší kamarádka jsem od dětstvá já,"
Lavina námitek se na mě spustila jako déšt a já se pod vlnou vyčítavých pohledů přikrčila.
"Obcas se vážně chováte jako děcka,"rozsekl to Phoenix á já se na něj vděčně pousmala. Mrkl na mě a ignoroval rozhořčené výkřiky našich přátel. Občas se divím, co tihle lidé dělají ve Zmijozelu.

"Vy všichni jste má rodina, "uzavřela jsem to téma a naštěstí se mi tím povedlo všem zavřít pusu. Milovala jsem každého z nich, ale v tuhle chvíli jsem opravdu neměla náladu řešit takové hlouposti. Zvedla jsem se a zamýšlené jsem se vydala do Komnaty nejvyšší potřeba. Potřeboval a jsem čas a hlavně klid. Něco zásadního mi celou tu dobu unikalo.

Rozhodla jsem se že si sepíšu vše, co o svém tajemnem příteli vím. Nebylo toho mnoho. Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mě napadala myšlenka, že ten tajemný muž má něco společného s temnou situaci v Anglii. Mohl by patřit mezi jeho příznivce? Mohl by být snad smrtijed? Rozhodla jsem se dál neotálet a dřív než ztratim odvahu, tak jsem se vydala do jeho sídla.

A ve chvíli kdy jsem neohlášeně vešla do velké pracovny, tak mi vše došlo. Zhroucený muž ležící na zemi u nohou mého zcela ledově se tvářícího přítele a tři černé oblečení muži mi potvrdili to, co jsem hluboko v srdci tušila.
Ta moc.
Tajemství
Důrazny zákaz objevovat se neohlasene
Podivné chování
Jeho sny.

Charlie byl ve skutečnosti Lord Voldemort. Muž, který mohl za smrt tisíce můžu a žen po celé Anglii. Nejednalo se o Smrtijeda. To on všem rozkazoval. Spala jsem s vrahem.
Asi mi z toho všeho přeskočilo, ale moje první reakce byl výbuch smíchu.

"Muj vkus na může je čím dál tím horší " zakroutil jsem sama nad sebou hlavou a všichni muži se na mě ještě víc zamracili pokud to ještě bylo možné.

"Co tu děláš Elizabeth´ ozval se jako první můj strýc Cygnus a já pokrčila rameny. Najednou na mě dolehla realita. Charlie je muž, který může za všechny vraždy. To on stojí za tím vším. Zvedla jsem oči a zadívala se mu do obličeje. Došlo mi, že jsem si celou dobu zahrávala s ohněm, protože ten muž mě mohl bez mrknutí zabít.

"Omlouvám se, neměla jsem...." začala jsem, ale pak jsem se otočila a utekla. Potřebovala jsem se dostat, co nejdál od toho domu, od pravdy a od muže o kterém jsem nic nevěděla. Doběhl mě téměř okamžitě a chytil mě za paži. Pokusila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc pevně.

"To byl ten důvod proč jsi nechtěl, abych sem chodila bez ohlášení," začala jsem a on zamračeně přikývl.
"Měli jste tu schůze," pokračovala jsem a on na to nic neřekl jen mě pozoroval. Čekal. A já čekala, kdy mě zabije za to, že jsem objevila jeho tajemství.
"Budu bojovat, nezemřu bez boje," řekla jsem roztřeseným hlasem a on se zamračil. Koutkem oka jsem zahlédla, že do chodby večel můj strýc a Abraxas Malfoy.

"Nedovolím ti jí zabít Tome a to moc dobře víš," ozval se Cygnus a já byla v tu chvíli vděčná, že stojí na mé straně.
"Nezáleží na tom čí je dcera. Elizabeth odtud odejde živá a zdravá," přidal se i Abraxas a v tu chvíli se na ně Charlie otočil. Proč mu říkají Tome? Bože jsem tak hloupá. Je jasné, že mi dal falešené jméno. A to jsem tolik pyšná na svou vysokou inteligenci, ale když šlo o něj, tak jsem byla naprosto hloupá a slepá.

"Okamžitě oba odejděte. Hned!" zasyčel chladně a oni sebou trhli, ale zůstali stát na místě. Nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo, protože oni nemohli za to, že jsem byla moc zvědavá.
"Bez své neteře neodejdu. Na to okamžitě zapomen," vrátil mu to Cygnus a v tu chvíli z něj šel strach. Šlo o Blacka. Mohl to být můj hodný strýc, který mi jako malé koupil mlédě draka za což ho moje matka mále uřkla. Ale pořád to byl jeden z nejvíce nebezpečných mužů v Anglii.
"Strejdo to je v pořádku. Postarám se o sebe," zadívala jsem se mu do očí a on zakroutil hlavou. Bože proč jsou všichni Blackové tak tvrdohlavý.

"Neublížím jí," zavrčel Charlie/Tom a šlo na něm vidět, že se sotva ovládá. Zvedla jsem ruku a nesměle se dotkla jeho tváře. Ani nevím, proč jsem to udělala, protože to hraničilo s šílenství, ale musela jsem se ho dotknout. Jeho tvrdá maska trochu roztála a já věděla, že jsem v bezpečí.

"Opravdu jsem si zahrávala s ohněm," usmála jsem se na něj a on přikývl. V tu chvíli jsem zapomněla, že tam stojí dva muži, kteří se mě snažili ochránit. Stoupla jsem si na špičky a před jejich zraky jsem ho políbila.

"U merlina...." zaslechla jsem strýce, ale soustředila jsem se jen na muže, který mě sevřel v náručí a do polibku se vložil s takovou intezitou, až se mi málem podlomila kolena.

"Věděl jsem to. Já to u salazara věděl už když se na ní vyptával," ozval se Abraxas a c tu chvíli jsem se od Toma odtrhla, abych se na něj mohla podívat.

"Cože?" zeptala jsem se a Tom tiše zavrčel.

"Mohli byste konečně vypadnout? Musím tady něco vyřesit s Elizabeth," vyzval je znovu, ale už přitom nevypadal tak vražedně. Oba muži stále vypadali nerozhodně, ale kývla jsem na ně a oni se nakonec vydali k východu.
"Tak jak ti mám říkat? Charlie? Tome? Lorde Voldemorte? Nebo tvé oblíbené Pane?" opravdu jsem si zahrávala s ohněm, ale z nějakého důvodu jsem věděla, že by mi neublížil.

"Elizabeth," zakroutil nade mnou hlavou a já se poprvé od chvíle, kdy jsem zjistila pravdu, usmála. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Díval se na mě jako kdyby nemohl uvěřit, že existuju.
"To je vše na co se zeptáš? Nemás jiné otázky? " nechápal a já vzdychla. Kdyby věděl kolik mám otázek, ale věděla jsem, že to chce čas. Opravdu hodně času. Byla jsem Zmijozel a už dřív, když jsem se zamyslela nad vzniklou situací v Anglii, tak jsem přemýšlela nad tím na jakou stranu se přidat. Věděla jsem, že moje Zmije byly na straně Smrtijedů a Nebelviří se chtěli po škole přidat k bystrozorům. Na mě měl velký vliv můj děda a hrdost na můj původ. Zastávala jsem názor, že magie by měla zůstat jen mezi kouzelníky. Mudlové nás nikdy nemohou pochopit.

"Až budeš chtít, tak mi vše řekneš. Prozatím mi stačí, že konečně znám tvé pravé jméno. A tu část s tvým výběrem povolání. Dej mi pár dní, abych to zpracovala," rozhodla jsem se a na jeho tváří se objevil drobný úsměv. Tyhle chvíle byly tak vzácné a proto jsem je milovala. Každou z nich. Chvíle kdy se usmál.

"Ty se mi opravdu jen zdáš. Každý jiný na tvém místě..." začal, ale já ho probodla vše říkajícím pohledem.
"Ty nejsi jako každá jiná. Jsi moje Elizabeth," dořekl to a já přikývla. Rozhodně si o tom budeme muset promluvit a pořádně, ale v tuhle chvíli jsem jen potřebovala, aby mě obejmul a nepustil. Láska si nevybírá.

"Asi nám nevysvětlíš, kam jsi zase zmizela na celý den, že?" zadívala se na mě Katie a já se zatvářila provinile. V posledních měsících jsem své přátelé hrozně zanedbávala. Za tři měsíce skončíme školu a věšina z nich se ožení a vdá, založí rodiny a už na sebe nebudeme mít žádný čas. Pohledem jsem zabloudila k rudo zlatému stolu a střetla jsem se se stříbrným pohledem svého nejlepšího přítele. Bodlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že jestli se rozhodnu pro Toma, tak navždy ztratím nejen svou rodinu, ale i jeho. Jako kdyby tušil, že se něco děje. Vstal a došel až k našemu stolu. Zmije jeho přítomnost už neřešili. Poté, co mi pomohl se postavit na nohy, když mě Rabastan ponížil, tak ho začali respektovat.

"Promin zlato, slibuju, že se to pokusím napravit. Co takhle v sobotu zajít do Prasinek. Podíváme se po nějakém oblečení," navrhl jsem jí a ona nadšeně souhlasila stejně jako ostatní holky. To už k nám dorazil Sirius a já se postavila na nohy.
"Zřejmě mi budeš chtít taky dát přednášku o tom, že bych neměla opouštět hrad," zadívala jsem se na něj kajícně a on se zasmál. Objal mě kolem ramen a vedl mě ven z Velké síně. Venku bylo krásné počasí a nám odpadla první hodina, takže jsme jí mohli strávit po svém.

"Nejsem tak žárlivý a majetnický jako zmije. Mě stačí, když mi řekneš jestli jsi štastná a on ti nic neprovedl," zeptal se, když jsme došli k jezeru a posadili se na trávu. Vzpomněla jsem si na to, jak mě Tom celou noc pevně svíral kolem pasu.
"Jsem štastná. Jen jsem něco zjistila a potřebuju se s tím poprat, ale slibuju, že kdybych potřebovala pomoct, tak ti řeknu," usmála jsem se na něj a on mě ještě chvíli nedůvěřivě pozoroval, ale nakonec přikývl a začal mi vyprávět o jeho nové objevu. Studentka, která se k nám spolu s rodiči přistěhovala z Itálie. Dávala jsem té chudince maximalná 3 dny.

Společné plány

3. srpna 2016 v 17:33 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Po hodně dlouhé době alespon malý úryvek, abych vám dala vědět, že jsem na tuto povídku ani psaní rozhodně nezapomněla. Jen je těžké si udělat čas, ale zapracuji na tom. Omlouvám se za případné pravopisné chyby. Hezký den Vaše Rico

"Nemůžeš přece do Skřeti zkázy dát šupinu baziliška," křičel na mě Charlie zatímco si z hlavy stiral zářivě žlutý sliz, který byl absolutně všude. Proběhla jsem ho nevrazivym pohledem a pomocí jednoduchého čistícího kouzla jsem dala všechen bordel do pořádku.
"Ptala jsem se tě, ale tys byl myšlenkami někde jinde nebo možná u někoho jiného, " sykla jsem nepříjemně a on se na mě podíval jako kdyby mi trvale přeskočilo. Pitomec jeden.

"Netušil jsem,že jsi až tak nezkušena , že bys udělala takovou školáckou chybu. A pro tvou informaci jsem uvažoval nad tvým nápadem udělat si výlet až budeš mít jarní prázdniny a nefiguroval v tom nikdo jiný , než my dva," zavrčel podrážděné a zamířil do koupelny v prvním patře. Ještě chvíli jsem stala na místě a pak jsem se vydala za ním. Rozhodla jsem se mu jako omluvu umýt záda. Chvíli to trvalo ale nakonec povolil a pod volil se mým dotykum. A nakonec jsme stenali oba jméno toho druhého.
"Takže opravdu zvažujes, že se mnou stravis celý týden?" Políbila jsem ho na rameno , když jsme leželi v naší posteli a vydychavali třetí kolo.

"Proč ne. Občas je asi potřeba vypnout a nic nedělat," řekl lehce znudene a já ho za trest stipla do bradavky až sykl.
"Zbláznila ses?" Zavrčel a já na něj laskovne vyplazla jazyk.
"Musím se vrátit do školy nebo se tu objeví Brumla , aby mě odvedl za ucho zpět na hrad," řekla jsem otráveně po chvíli a snažila jsem se mu vykroutit z obětí , ale bylo to marné.
"Charlie pusť mě, " placla jsem ho přes ruku , kterou mě hladil po břiše.
"Proč pořád někam pospichas? " nechápal a já zvedla oči v sloup.

"Nebyla to náhodou ty , kdo nechtěl, aby se o nás Brumbal nedozvěděl? " zadívala jsem se mu do očí a on se zamračil , ale nakonec přikývl a pustil mě, abych se mohla obléct.
"Během příštího týdne ti napíšu kdy a kde se sejdeme. Musím ještě vyřešit pár věcí jestli máme opravdu odjet, "podíval se na mě, když jsme se oblékání a já přikývla. Na rozloučenou jsem ho polibila a pak se přemístila zpět na školní pozemky.

"Když jsi tady nebyla tak Brumbal ohlásil, že se bude pořádat jarní ples," oznámila mi Chris hned jak jsem se objevila ve Velké síni, protože byl akorát čas večeře. Zvedla jsme oči v sloup a nabrala si plnou misku pudinku.
"Nevím proč mě ani nepřekvapuje, že s něčím takovým přišel, "poznamenala jsem kousave a kluci se začali smát.
"Máme dva týdny na to , aby jsme sehnali šaty, "ozvala se Jess a já s Vicky jsme zvedly oči v sloup. Naše dvě kamarádky byly nadšeně z představy nakupování a finteni se. Ale my s Vicky jsme byly více akademický založené.

"Mám skvělý nápad já mám stejnou postavu jako Chris a Vicky je dokonalá kopie Jess, takže můžete jít nakupovat bez nás a my půjdeme prozkoumat ty nové knížky o zaklinacich ke kterým jsem se zcela náhodou dostala," uculila jsem se nevinně a Vicky se ta představa očividně hodně zalíbila.
"Hej co to je za tajnuskareni , já ty knihy chci taky vidět, "ozvala se Evan a brzy z toho vznikla velká skupina Zmijozelu touzicich po tajných knihách.

"Nechtěla bych tě zkazit," zakřenila jsem se na něj, ale myslela jsem to ze srandy, protože všichni víme o jeho posedlosti zaklínadly. Hodil po mě všeříkající pohled a já se nevinně uculila. Věděl, že si z něj jen utahuji. Čekala jsem, že se ozve ještě jeden člověk. Severus Snape. Další fanoušek zklínadel, černé magie a hlavně lektvarů. O pár minut později jsme se dohodli, že se sejdeme zítra ve čtyři hodiny v komnatě nejvyšší potřeby.

"Lizzie?" houkl na mě Sirius cestou z Velké síně a já se na něj s úsměvem otočila. Čekala jsem, než mě doběhne a automaticka mě obejme kolem pasu. Ignorovala jsem kyselé a závistivé obličeje většiny ženské populace hradu a užívala jsem si společnost svého nejlepšího přítele.

"Co chystáš na letošní jarnáky?" zeptal se zvědavě a já se tajemně usmála, což v něm vzbudilo zvědavost.
"Strávím je se svým přítelem. A ne rozhodně ti neřeknu o koho jde a ani vás zatím neseznámím, protože je mi jasné, že bys našel způsob, jak můj začínající vztah spolu s mými přehnaně starostlivými bratry zkazil," zarazila jsem ho okamžitě a on se zatvářil jako malé dítě, kterému zakažete létat na koštěti. A pak nasadil odhodlaný výraz. Tvrdohlavý poličák, tohle bude ještě hodně těžké.

"Opravdu věříš tomu, že ti dovolím strávit celý týden s nějakým neznámým šmejdem, který tě akorát využije a já ho tentokrát budu muset opravdu zabít? Protože tě opět omítám vidět na kolenou. Neodovolím nikomu, aby ti opět zlomil srdce," zavrčel naštvaně a já si unaveně povzdychla. Ani hodinová debata a přemlouvání nezabralo. Zastavila jsem ho a donutila se ho na mě podívat.

"Siriusi já jsem dospělá a samostatná bytost a nikoho ani svých rodičů natož tebe se nemusím ptát na svolení jestli mohu být se svým přítelem. Charlie mi pomohl, když jsem na tom byla opravdu zle a věř mi, že než se z nás stali přátelé natož něco víc, tak uběhlo hodně času. Po všech těch bastardech jsem se pouřila. Nechci po tobě, abys věřil jemu natož když ho neznáš, ale prosím důvěřuj mě a mému úsudku. Trvalo to měsíce, než jsem ho pustila do svého srdce. A věřím, vím, že tentokrát mi nezlomí srdce," zadívala jsem se mu pevně do očí a on se tvářil dál zatvrzele, ale nakonec kapituloval.

"Vyřid mu, že hromada lidí čeká na to, aby mu mohla zpřelámat končetiny a než se k němu dostane tvá rodina, tak bude mít co dělat s jedním hodně naštvaným Blackem," odpověděl mi pevně a já se mu vrhla kolem krku. Máme za sebou hodně těžkou minulost, ale právě to špatné pomohl utvořit tohle dokonalé přátelství.

"Můj nejlepší kamarád ti vzkazuje, že on a ostatní čekají na to, aby ti mohli ublížit, kdybys mi zlomil srdce," zakřenila jsem se na svého zamračeného přítele, když jsme posedávali v knihovně a četli zajímavé knihy. Zadíval se na mě přes okraj knihy a pak si tiše odfrkl.

"Netušila jsem, že dokážeš vydávat tak lidské zvuky," kroutila jsem nad ním pobaveně hlavou a on mě probodl naštvaným pohledem.
"A já netušil, že si myslíš, že se obávám nějaké party pubertáku," odfrkl si a já po něm hodila nedočtenou knihu, což ho značn překvapilo.

"Moji přátelé rozhodně nejsou parta pubertáků, jsou to velmi nadaní a silní kouzelníci a až vyjdou školu, tak tě ještě hodně překvapí," zasyčela jsem na něj. A vzpomněla jsem si na temnou situaci, která se odehrává v Anglii. Již brzy si každý bude muset vybrat svou stranu. A já vím, že moji rodiče i bratři si tu svou již vybrali. Stejně jako Poberti a moje zmije. Jen si nejsem jistá na kterou stranu se mám přidat. Dokázala bych bojovat proti své rodině? A co proti svým přátelům? Z blížícího se rozhodnutí mě bolela hlava. Ale brzy se rozhodnout budu muset.
 


Oficiální pár

24. října 2015 v 21:43 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
"Co se pořád tak culíš? A kde jsi byla? Zmizela jsi na dva dny Liz," doběhla ke mě Jess hned jak jsem se objevila na hradě. Chris a Vicky jí samozřejmě následovaly. Vzdychla jsem, protože jsem věděla, že tentokrát mi nedají pokoj, dokud jim nedám vysvětlení.

"Půjdeme do společenky, potřebuji si nejdřív promluvit s Phoenixem," mrkla jsem na ně a ony mě zamračeně následovaly. Jak jsem čekala můj ted už ex milenec byl v obležení několika holek. Jen jsem se tomu zasmála. Tohle bude jednodušší, než jsem si vůbec myslela.

"Můžeme si promluvit?" došla jsem k němu a on okamžitě přistiženě vyskočil na nohy. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a kývla směrem ke vzdálenému rohu, kde byly dvě křesla a byl tam relativní klid.

"Prosím odpust mi, jak jsem se k tobě choval a že jsem tě tak špatně požádal o ruku," začal a já ho rázně utnula zvednutou dlaní.
"Mlč a poslouchej," řekla jsem klidně a on zmateně přikývl.

"Jsi fajn kluk a já jsem opravdu ráda, že tě mám ve svém životě a nerada bych o tebe přišla. Zažili jsme spolu toho opravdu hodně, ale je načase, aby jsme se posunuli dál," pohladila jsem ho jemně po tváři a on šokem pootevřel pusu.

"Nemyslím to tak, jak si asi myslíš ty. Jde o to, že bych byla ráda, kdyby z nás byli přátelé. Jenom přátelé. Žádné výhody, žádný sex nic kromě přátelství," usmála jsem se a on se naopak zamračil.
"Jak to myslíš žádný sex?" zeptal se nechápavě a já zvedla oči v sloup. Samozřejmě, že mu jde jen o to.

"Ty jsi opravdu neskutečný Malfoyi," rozesmála jsem se a on se urazil.
"Hrad je plný holek, které ti s radostí skočí do postele, tak se konečně uklidni," praštila jsem ho do ramene a tentokrát zvedl oči v sloup on.

"Nevím proč mi podsouváš ostatní holky. To tebe si chci vzít ne ostatní a vím, že mi nevěříš, ale já dokážu být věrný," řekl mrzutě a já vzdychla.
"Nebudeme rozebírat jestli někdo z Malfoyů dokáže nebo nedokáže být věrný," odmávla jsem to a rozhodla se rovnou přijít k věci.

"Objevil se někdo z mé minulosti. Naše začátky byly hodně těžké, ale ted jsme se rozhodli, že to zkusíme od znova a to znamená už žádný jiný ženský a v mém případě jiný kluci," vysvětlila jsem mu situaci a on se zamračil a pak se v jeho tváři objevil smutný výraz.

"Ty mě opouštíš?" zeptal se ztrápeně a já si frustrovaně rukou přejela po tváři.

"Ruku na srdce Phoenixi ty si mě vzít nechceš. Ty si totiž nechceš vzít nikoho. Děláš čest svému jménu, jsi nepolapitelný a v tom je tvé kouzlo. Možná za pár let dozraješ k tomu, že se budeš chtít usadit, ale ne ted," zadívala jsem se mu pevně do očí a on ještě chvíli odlával, ale nakonec odevzdaně přikývl.

"Asi máš pravdu. Takže přátelé?" natáhl před sebe ruku a já jí se smíchem přijala.
"Mám tě ráda," zašeptala jsem mu do ucha, když mě objal a on mě stiskl silnějí.

"Já tebe taky krásko," odpověděl mě a se smíchem jsme se od sebe odtáhli. Ostatní nás nechápavě pozorovali a já otráveně zasténala.
"Omluv mě prosím, musím jít holkám vysvětlit, kde a hlavně s kým jsem strávila dva dny," ušklíbla jsem se a Phoenix se rozchechtal.

Kývla jsem na holky, aby mě následovaly do pokoje a tam jsem jim řekla všechno. Jak jsem se cítila po zradě July a Raba. Jak jsem utápěla bolest v alkoholu a jak jsem poznala tajemného cizince, který mě opět postavil na nohy. Řekla jsem jim vše o tom, jak mi pomáhal s mou mocí a jak jsme se začali postupně sbližovat. Až jsem se dostala k tomu, že jsem se do něj zamilovala.

"To je teda lovestory," vzdychla zasněně Jess a já se nevěřícně rozesmála.

"Kdybys znala Charlieho, tak bys nikdy nic takového neřekla. On je....živočisný, neuvěřitlný, mocný, svůj a tak zatracěně tvrdohlavý až z něj občas šílím. Ale už si neumím představit, že bych ho ve svém životě neměla," povzdychla jsem si a holky přikyvovali.

"Páni holka ty musíš mít vždycky něco extra. Nejdřív Black pak Malfoy, Lestrange a ted tajemný Charlie o kterém kromě jeho sexy těla nic nevíš," zadívala se na mě Chris a já pokrčila rameny.

"Pomohl mi zapomenout na všechnu tu bolest," prohlídla jsem si je všechny a odmítla jsem o tom dál mluvit.

"Důležité je, že jsi štastná a když jsi ty, tak jsme i my," usmála se na mě Vicky a její sestra přikývla. Nakonec se přidala i Chris.

"Takže konečně vyrazíme na ten zápas? Vážně chci vidět jak Nebelvůr nakope zadek Mrzimorům," vykřikla nadšeně Jess a já s úsměvem zakroutila hlavou. Zmijozelové fandící rudo zlatým. Svět je naruby. Se smíchem jsem se vydala spolu s ostatními na hřiště. Cestou jsem se přidala k Jackovi, který byl výjímečně sám, takže se s ním dalo mluvit.

"Hej Lízo kdes byla?" Objevil se vedle mě Sirius a já na něj vyplatila jazyk.

"Kdo je zvědavý bude brzy starý," odpověděla jsem mu škadlivé a on mě začal Loch tato, takže jsem pištela jecela a prosila o pomoc. Nakonec mi jak jinak pomohl Jack a já mohla opět v klidu sledovat tu parodii na zápas.

"Kdyby Nebelvir nemělí Mrzimor tak ani neví jaké to je vyhrávat" zasmála jsem se a jediný kdo se ke mě přidal byly Jessica a Vicky. Nebyl asi moc dobrý nápad si utahovat z Nebelviru a Mrzimorů v přesile již zmíněných.

"Vy taky nepochopite srandu," řekla jsem otráveně a rozhodla se, že půjdu dohnat trochu učení, protože v posledních dnech jsem mu moc nedala. O pět hodin později jsem byla sama se sebou spokojená, takže jsem se rozhodla , že půjdu poslat dopis Charliemu.

A jaké pro mě bylo překvapení, když jsem další ráno dostala dopis od něj. Tentokrát nešlo o žádná zlá a jizliva slova. Domluvili jsme si , že víkend strávíme spolu a mimo jiné opět začneme pracovat na mě magii.

A tentokrát moje učení probíhalo jinak. Už na mě nekricel a nenavazel s do mě ohledně mé inteligence. Naopak mě začal chválit a taky vymyslel motivující systém. Když se mi zadaný úkol povede , tak za odměnu dostanu jeden orgasmus. Kdo by tomu mohl odolat.

Osudové rozhodnutí

24. října 2015 v 11:52 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Tak tady máme další kratší kapitolu. Příznivci Liz a Tome(Charlieho) budou určitě nadšení. Užijte si čtení. Rico

Ani jeden jsme nic neřekli, jen jsme se na sebe dívali. Udivovalo mě, že se za ty týdny, kdy jsme se neviděli skoro nezměnil. Nevím, co jsem čekala. Že mu snad naroste druhá hlava? Zatřásla jsem hlavou, abych se zbavila podobnývh myšlenek. Byla jsem dospělá soběstačná žena a neměla jsem zapotřebí tady zůstávat a nechat se od něj opět zlomit.

"Co máš společného s mým strýcem a panem Malfoyem?" nevydržela jsem to a zeptala se. Na tváři se mu objevil zamyšlený výraz. Pomalu se vydal ke mě a já pro změnu začala couvat.
"Bojíš se mě maličká?" zeptal se mě zvláštním tonem hlasu. Vypadal skoro jako kočka na lovu. Naštvalo mě to, takže jsem se zatvrdila a přestala couvat.

"Averyovi se ničeho a nikoho nebojí," probodla jsem se ho vražedným pohledem s jeho odpovědí bylo povytáhnuté obočí a pobavený výraz na tváři. Toužila jsem po dvou věcech. Potom ho do toho pobavení praštit a pak se na něj vrhnout a strhat z něj oblečení. Co si budu nalhávat. Chyběl mi. Ale zachoval se ke mě jako k nějaké špíně a na tohle nikdy nezapomenu.

"Takže znovu. Co máš společeného s mým strýcem a panem Malfoyem?" zaútočila jsem na něj znovu a on se zasmál? Dělá si ze mě srandu? Když jsem ho poznala, tak nepoužíval pusu na nic jiného, než urážky a posměch a ted se směje? Co se to s ním sakra stalo?
"Jsme staří známí a ted zpět k ným dvěma," dotlačil mě až ke stromu a natiskl se na mě celým tělem. Zalapala jsem po dechu a měla jsem, co dělat, abych se na něj nevrhla a ikdyž se to snažil skrývat, tak i on vypadal, že po mě touží.

"Dobrá v tom případě bude lepší, když se přemístím zpět do školy. Takže mě ihned pust," snažila jsem se ho odstrčit, ale ani se nehnul. Naopak jsem měla pocit, že se na mě natiskl ještě víc. Nahlas jsem polkla a on se usmál jedním koutkem. Sklonil ke mě hlavu a přejel mi nosem po tváři.

"Snažil jsem si od tebe držet odstup. Chtěl jsem tě vypustit ze své mysli, ale ty ses musela opět objevit," zadíval se mi do očí a mě se z toho intenzivního pohledu zamotala hlava. Zalapala jsem po dechu, když mě políbil. Okamžitě jsem se z toho šoku vzpamatovala a naplno se do polibku vložila. Spokojeně zabručel a sjel dlaněmi, až na můj zadek, aby si mě mohl vyhoupnout nahoru a já ho mohla obejmout nohama kolem pasu.

Prásk.

Než jsem se naděla, byli jsme pryč z louky a já se zády ocitla na měkké matraci. Zasténala jsem, když svými žhavými rty sjel na můj krk. Okamžitě jsem se zapojila a začala mu rozepínat knoflíky černé košile. Brzy se místností začaly ozývat naše steny a zvuky vášně.

Zase jsem mu podlehla. To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem přestala popadat dech a můj srdeční tep se uklidnil. Ležela jsem na zádech a zírala do stropu. Slyšela jsem šustění prostěradla a kysele se ušklíbla. Opět bez jediného slova odchází. Nic se nezměnilo.

"Měli by jsme se promluvit. Očividně ta přitažlivost mezi námi je silnější, než my dva," ozval se najednou a já se překvapeně posadila. Stál u postele a měl oblečené jen kalhoty, které měl navíc rozepnuté. Bože vypadal tak neuvěřitelně žhavě.

"Není o čem mluvit. Jen musíme pokračovat v tom, že se od sebe budem držet dál. Já nebudu chodit do Příčné a ty...no zkrátka budeš se ode mě držet dál a vše bude v pořádku," rozhodla jsem se okamžitě zmizet ze scény. Ale ten povrchní manipulativní tvrdohlavý parchant mi to nedovolil.

"Budeme mluvit a to ted hned," dotlačil mě zpět do postele a já ho probodla vražedným pohledem.
"Musí být stále po tvém?" zavrčela jsem naštvaně a on se pobaveně rozesmál. Praštila jsem ho do ramene a on mě začal líbat. Nespokojeně jsem zabručela, ale nakonec jsem se poddala.

"Zatraceně zapomněl jsi, cos napsal v tom dopise? Jak po mě u Salazara můžeš chtít, abych s tebou opakovaně spala? Potom všem čím jsem si už prošla?" odstrčila jsem ho od sebe a vyskočila na nohy. Co nejdál od něj, abych získala zpět svou ztracenou sebejistotu. Nenáviděla jsem ho z to, co mi dělal. Sklopil hlavu a posadil se na okraj postele. Projel si rukou svoje černé lehce vlnité vlasy. Ty samé vlasy za které jsem ho tahala zatímco do mě opakovaně přirážel a dováděl mě do ráje.

"Tohle jsem neplánoval. Vůbec. Dělal jsem vše proto, abych na tebe zapomněl. Pracoval jsem tvrději, než kdy dřív. Spal jsem s desítkami cizími ženskými, ale nic z toho nepomohlo, abych tě dokázal dostat ze své hlavy," ozval se po chvilce frustrovaně a já ho probodla nevěřícným pohledem. On se mi tu nahlas přiznal k tomu, že spal s jinýma? Dělá si ze mě u Salazara srandu? A cos dělala ty od té doby, co se na škole objevil Phoenix? Ozvalo se moje druhé já a mě nezbývalo nic jiného, než se stáhnout.

"A to se ti ted mám jako vrhnout kolem krku?" vyprskla jsem posměšně a on mě probodl vražedným pohledem.
"Pokud vím, tak ty jsi taky nezahálela. Abraxas se svým bratrem už chystají svatbu," řekl posměšně a já frustrovaně zavrčela.
"Řekla jsem tomu iditovi, že si ho za žádných okolností nevezmu," odpověděla jsem mu a on se postavil na nohy. Pomalu došel až ke mě a i přes mé slabé počáteční protesty mě vášnivě políbil.

"Odted patříš mě. Žádný Malfoy, Black, Lestrange nebo kdokoliv jiný. Jsi prostě jen moje," zavrčel mi do tváře a do mě vjel vztek a zároven jse mcítila obrovský pocit štěstí.
"V tom případě žádné coury ani pochybné ženštiny. Když já patřím tobě, tak ty patříš mě. Rozumíš mi?" odpověděla jsem mu stejným tonem a odpovědí byl dlouhý vášnivý polibek. A poté následoval dlouhý vášnivý sex. A tentokrát neodešel pryč, ale zůstal se mnou celou noc. Spali jsme v objetí. Nikdy v životě jsem necítila takový klid.

Ráno jsem vstala a musela se usmát při pohledu na jeho dětskou spokojenou tvář. Vypadal najednou tak mladě. A právě v tu chvíli mi to došlo. Proč jsem se tak rychle dostala před July a Rabastana. Proč necítím nenávist k jejich synovi. Proč jsem nezačala cítit nic k Phoenixovi i přes to všechno, co jsme spolu zažili. Proč se jen s ním cítím v bezpečí. Nevím kdy a jak, ale stalo se to.

Zamilovala jsem se do něj.

A právě v tu chvíli otevřel oči a podíval se mi přímo do očí. A v tu chvíli jsem měla pocit, že do mě vidí. Že přesně ví, co cítím a pak se usmál. Něžný hřejivý úsměv rozzářil jeho tvář a on ke mě natáhl ruku. A já jí přijala. Stáhl si mě zpět k sbě do postele a pevně mě objal. Tlumeně jsem se zachichotala, když zabořil tvář do mého krku a začal mě líbat.

"Včera jsem to myslel vážně. Jsi moje a to navždycky Elizabeth," zašeptal mi do ucha a já se štastně usmála.

Byla jsem doma.

"My oba," ozval se mi v hlavě jeho hlas a já se k němu otočila čelem. Nevím, jak to všechno nakonec dopadne, ale na tom nezáleželo. Důležité bylo, že jsem byla v náručí muže, který mi jako jediný rozuměl a do kterého jsem se bláznivě zamilovala. Čas ukáže jestli jde o mojí další osudovou chybu.

Žádost o ruku

23. října 2015 v 23:19 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Ahoj lidičky, tak asi po 20 000 letech jsem se dostala k tomu, abych opět napsala pár řádků. Doufám, že se vám budou líbit a potěší vás to. Přeji vám hezký večer a užijte si čtení

"Nemůžu uvěřit tomu, že už je leden. Za pár měsíců budeme končit a každý půjde svou cestou," ozvala se zničehonic Jessica a já vzdychla. Už to tu bylo zase. Phoenix vedle mě se zasmál a já ho zprazila nerudnym pohledem.
"Co zas?" Zaútočila jsem na něj, protože mě v posledních dnech neuvěřitelně vytáčel. Stále měl podivné narážky a zvláštně se na mě díval.

"Vezmeme se," prohlásil zcela klidně a hluk ve společence okamžitě útočil. A mě začalo pískat v uších.
"Teď? " vypadlo ze mě nakonec a on měl tu drzost, aby se začal smát. Dalo mi obrovskou práci nepraštit ho do toho jeho perfektního úsměvu.
"Samozřejmě, že ne. Musíme nejdřív ohlásit naše zásnuby a vyřídit všechny formality. Navrhoval bych srpen," naklonil se ke mě a pokusil se mě políbit, ale to už jsem to nevydržela a praštila ho. Vztek mě , ale nepřešel , takže jsem ze stolu popadla učebnici přeměnování a přetáhla ho s ní po hlavě. Zatvářil se ublíženě a ostatní vyprskli smíchy.

"Jak tě u Salazara vůbec mohlo napadnout, že bych si tě vůbec do pekla chtěla vzít? Jsi vůbec normální?" spustila jsem na něj a on se tentokrát zatvářil uraženě. Och jak někdo mohl odmítnout veleváženého pana Malfoye?
"Jsem dobrá partie, každá žena by mě chtěla a v posteli nám to taky klape," argumentoval a já se zřejmě zatvářila hodně děsivě, protože sebou trhl a ostatní se rozesmáli ještě víc. Vyskočila jsem na nohy a odolávala touze mu ublížit.
"Ze mě se žádný poskok Malfoye nestane, rozumíš mi? Nebudu služka, coura ani chovná stanice toho vašeho peroxidového klanu. Je ti to jasné?!" zaječela jsem na něj vytočeně a jako bonus jsem ho praštila polštářem po hlavě.

"Páni Liz připomen mi, abych tě nikdy v životě nenaštval, protože ty umíš být opravdu děsivá, když jsi naštvaná," ozval se do ticha Evan a Regul začal přikyvovat.
"Momentálně bych jí moc neprovokovala," kárala je Jess a já znovu zvedla oči v sloup. Rozhodla jsem se, že se raději půjdu projít ven, protože hrozilo, že bych svého milence zabila strašlivou smrtí.

"Máme jít s tebou kotě?" navrhla Chris a já se na ní pousmála.
"Jste hodné holky, ale já dneska potřebuju být sama," odpověděla jsem jí a vydala jsem se ven ze společenky. V poolovině cesty mi došlo, že jsem si nevzala sebou kabát, což znamenalo, že procházka zimní krajinou se zamítá. Nespokojeně jsem se zamračila a rozhodla se jít zahrabat do knihovny. Co víc by mě mohlo uklidnit, než přečtení si o nových smrtelných prokletí.

Znuděně jsem přejížděla očima po poličkách s knihami, až jsem narazila na jednu, která mě zaujala. Rodokmeny čistokrevných téměř zapomenutých rodů. Ani nevím proč mě to tolik zaujalo, ale popadla jsem jí a šla si s ní sednout do rohu knihovny, kde byl klid a nikdo mě nebude rušit.

Kniha mě okamžitě pohltila a já od ní nemohla odtrhnout oči. A pak jsem narazila na slavný rod Salazara Zmijozela. Když jsem četla jak otcové ženily své dcery se svými brattranci nebo strýci, tak mě polil studený pot. Většina čistokrevných rodin je posedlá čistou krví, ale tohle už je vážně moc. Vždyt ta děcka musela bych absolutně zdegenerovaná. Došla jsem až nakonec a přečetli si jméno posledního žijícího potomka.


Thomas Rojvol Raddle.

At jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak jsem si nemohla vybavit, že bych znala nějakou rodinu Raddleů a to znám prakticky každou čistokrevnou rodinou v evropě. Jedině, že by se jednalo třeba o americká rod. Zaujalo mě jeho datum narození. Byl stejný ročník, jako moji rodiče. Možná chodil také do bradavic do školy, kteoru založil jeho předek a moji rodiče ho tím pádem znají.


Zavřela jsem knihu a vyskočila na nohy. Nechápala jsem, proč jsem tím jménem tak posedlá, ale potřebovala jsem okamžitě mluvit s rodiči. Z popsaného papíru ležícího na jednom ze stolů jsem si vykouzlila zimní kabát a co nejrychleji jsem vyběhl z ven z hradu, abych se dostala mimo barieru a přemístila se.


"Má paní," vypískl nadšeně jeden z domácích skřítků, který mi otevřel vchodové dveře do našeho sídla. Sundala jsem si kabát a podala mu ho, aby ho mohl pověsit.
"Kde jsou moji rodiče Saddie?" zeptala jsem se ho a ukázal směrem k salonku. Na nic jsem nečekala a vydala se tam. Nečekala jsem, ale že narazim na svého bývalého přítele s mou sestrou. Jediné štěstí bylo, že sebou měli mého synovce, který mě zbavil touhy zvracet. Okamžitě ke mně začala natahovat své baculaté ručičky a já se rozesmála.


"Ahoj miláčku můj maličký," přivítala jsem se s ním a July mi lehce neochotně vložila svého syna do náruče. Ignorovala jsem jí i jejího muže a vešla jsem do salonku, kde už čekali celý ztuhlý rodiče.
"Ahoj mami, tati," usmála jsem se na ně, protože mi zrovna malý Bastien tahal z vlasy a legračně se u toho šklebil.
"Elizabeth holčičko, nečekali jsme, že přijedeš," přivítala mě mamka a šla mě políbit na čelo. Tatka jí následoval a zabalil mě i svého vnuka do své vonavé náruče.


"Maminka tím samozřejmě nechtěla říct, že tě nevidíme rádi," zasmál se chraplavě a já spokojeně vzdychla, když mě políbil na vršek hlavy.
"Dneska jsem se potřebovala trochu uklidnit, protože mě Phoenix nevybíravě požádal o ruku a já se nechtěla dostat do Azkabanu z důvodu, že bych ho zabila," zvedla jsem otráveně oči v sloup a následně vybouchla bomba. Táta se začal dusit, maminka zalapala po dechu a poslední dva členové rodiny jen nechápavě koukali.


"Cože? Jak to myslíš, že tě požádal o ruku?" ozval se jako první otec a já vzdychla.
"Nevybíravě?" přidala se i maminka a já zabořila tvář do ramínka mého synovce. Asi bych se konečně měla naučit držet pusu.
"Scorpius zřejmě došel k závěru, že by ze mě byla vhodná budoucí paní Malfoyová. Akorát to bral jako samozřejmost, což se mi nelíbilo. Ale nemusíte se bát. Rázně jsem ho odmítla a jestli to ještě nepochopil, tak mu to můj loket vysvětlí znovu," odpověděla jsem klidně a políbila jsem malého na špičku nosánku.


"Už jednou jsi do jednoho Malfoye byla zamilovaná a on tě zlomil srdce," podívala se na mě maminka a já se nevesela zasmála.
"Nemusíte se bát, už nejsem ta malaá naivní holčičk. Jestli se někdy budu vdávat, tak pro toho dotyčného budu jediná a mezi námi bude láska a ne touha po udržené čisté rodové linie," ušklíbla jsem se a tatka se na mě hrdě usmál.

"A když jsme u toho, tak jsem si vzpomněla proč jsem za vámi přišla. V knihovně jsem narazila na jednu zajímavou knihu. Týkala se čistokrevných rodů a jedno z jmen mě zaujalo. Jednalo se posledního potomka Salazara Zmijozela. Jmenuje se Thomas Rojovl Raddle," zadívala jsem se tázavě na mamku, která prudce zbledla a i otec vypadal, že viděl ducha.


"Stalo se něco? Jde o to, že je stejný ročník jako vy, tak mě jen napadlo jestli nestudoval s vámi. Jestli ho třeba neznáte. Přece jen jde o posledního Zmijozelova potomka," zamračila jsem se nechápavě a neměla jsem tušení, proč se mamka celá klepe.

"July vezměte malého do pokoje," pobídl tatka svou mladší sestru a ta ho bez protestů ihned poslechla.

"Tak už mi konečně řeknete, co se sakra děje?" udeřila jsem na ně a oni se zatvářili jako dva školáci , které přistihli při porušování školního řádu ,což bylo vzhledem k jejich věku a čtyřem téměř dospělým dětem celkem zcestné.

"Nic se neděje jen nám to připomnělo jednoho spolužáka, který měl taky slavného předka a choval se kvůli tomu ke všem povíšeně a tvé matce velmi ublížil. To je celé," ozval se nakonec otec a já si ho pozorně prohlédla. Něco mi na té historce nesedělo, ale jeho oči nelhaly.

"Mami to je ten muž, kterého jsi milovala před taťkou?" zeptala jsem se jí a ona nakonec roztřeseně přikývla. Viděla jsem na ní jak moc jí to bolí a proto jsem se rozhodla to dál nerozebírat.
"Dobrá v tom případě se teď asi vrátím do školy a pokusím se nezabít Malfoye," zakřenila jsem se na ně a na obou bylo vidět, jak se jim ulevilo.

"Abraxas by asi nebyl nadšený, kdybys mu zabila jeho jediného synovce," mrkl na mě tatka a já se zasmála.

Když jsem se rozloučila s nimi i s malým, tak jsem vyšla ven. Původně jsem se chtěla opravdu přemístit rovnou do školy, ale pak mě popadla obrovská touha se po dlouhé době pořádně opít. A to se nejlépe dělalo na jednom místě.

V příčné ulici.

Opravdu jsem, ale nečekala, že tam spatřím otce svého bývalého spolu s mým strýcem a aby toho nebylo málo, tak s nimi byl i Charlie. A všichni tři se zrovna vesele bavili se třemi vnadnými slečnami pochybné pověsti. Najednou do mě vjel obrovský vztek a já cítila, jak se země pode mnou začíná třást. Cítili to všichni a jeden z nich okamžitě poznal, co se děje a podíval se mým směrem.

Kdyby se alespoň tvářil provinile, ale on byl snad naštvaný nebo co. Právo na to být naštvaný jsem tu měla jen já a rozhodně ne on. Děvkař jeden. Netoužila jsem potom, aby si mě všimli i ti dva, takže jsem se bleskově otočila a vypadla z té putiky.

Měla jsem chuť křičet, kopat a ničit. Takže jsem se raději okamžitě přemístila na svou louku, protože jsem nechtěla někomu ublížit.
Opravdu jsem nečekala, že se tam objeví taky.



Stáli jsme proti sobě a ani jeden neřekl jediné slovo. A do toho ještě začalo sněžit. Věděla jsem, že bych se měla okamžitě přemístit pryč.Teď když se mi přesněj téměř povedlo dostat jsem opravdu nepotřebovala do toho opět spadnout.

Ale byl jako magnet.

Následky nevhodného chování

16. ledna 2015 v 17:12 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Takže lidičky máme tu poslední napsanou kapitolu, ted bude nějakou dobu trvat, než se mi povede dokončit tu kterou mám rozepsanou :D Ale neztrácejte víru. Já to dopíšu :D Časem.
Ps: právě jsem dodělala tu jednorázovku týkající se Toma a Cally po letech. Bude to jedna ze závěrečných částí celé povídky, takže si na ní ještě nějakou dobu počkáte, ale předem říkám, že mě málem rozbrečela. Místo kleteb a smrti tam byly slzy na obou stranách a jeden zlomený kouzelník. Nooo tak se těšte vydržte a samozřejmě komentujte :D Rico

Lost

15. ledna 2015 v 18:19 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Ehm ehm no tak jsem nějak sesmolila kratší kapitolu z Tomova pohledu. Je to tak nějak shrnutí asi tří již zveřejněných kapitol...nevím co k tomu dodat. Být v mysli Lordma voldemorta bylo...zajímavé. No zkrátka si užijte čtení Rico

Výprask

14. ledna 2015 v 22:45 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Taaakže tu máme další díl,,,snad se vám bude líbit a já budu pomalu pokračovat v psaní Tomova pohledu na věc :)) Taaakže si to užijte Rico

Pokušitel

12. ledna 2015 v 17:37 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Začala jsem z nudy a nedostatku materiálu ke čtení, číst zánik od začátku a když jsem došla ke kapitole, kde se poprvé objevil TOm, tak mě napadlo...proč nenapsat nějakou kapitolu z jeho pohledu? Mohlo by to být zajímavé..táákže uvidím, jak mi to půjde a vy si pak ten výsledek budete dyžtak moci přečíst :) Rico

Další články


Kam dál