Máš poslední šanci

9. září 2010 v 23:41 | Rico |  City nejsou slabost
Uběhl týden od zahájení školního roku,týden,co se tu objevil Jacob a týden kdy jsem s nervama v pytli.Snažím se vyhýbat jeho maličkosti,ale moc to nejde.Když jsme ve stejné koleji i ročníku a navíc máme většinou stejné předměty.Příjde mi,jako kdyby to dělal naschvál,sakra odkdy jeho zajímá Astronomie?To je mi záhadou,vždy se mi smál,že to je ztráta času.
Je sobota a já mám namířeno na famfrpálový trenink.Na místě mne čeká šok,jakto že zase hraje?Já toho blondatýho blbce uřknu.Já se divila,proč mě tak moc prosil,abych přišla.Hajzlik jeden peroxidovej a to si říká můj nejlepší kamarád?Pche to určitě zmije to je já ho... Tak jo nádech výdech a úsměv Abi.Ukaž tomu zabedněnci o co přišel svojí vlastní blbostí.
Kluci si mě téměř okamžitě všimli,Draco slítl za mnou dolů a dal klukům pauzu.Už z dálky se na mě omluvně usmíval(to ti nepomůže chlapečku všek ty ještě uvidíš) s úsměvem jsem mu zamávala.A ignorovala toho pitomce,co se na mě tak sebevědomě šklebil.
"Tys dorazila?Bál jsem se,že už nepříjdeš."já ho uřknu já ho uřknu ne klid Abi je to přeci jen tvůj kamarád.Napočítala jsem v duchu do deseti a znovu nasadila Hoollywoodský úsměv.
"Slíbila jsem ti to přeci,ne?A já své sliby plním"narážela jsem tím na jeho slib,že se nebude plést mezi mě a Jacoba.Nervozně se ošil jakoby čekal,že vzápětí vyndám hůlku a opravdu ho uřknu.
"ehm no Dereck už skončil školu a my postrádali odrážče.Tak jsem se zeptal Jaka,jestli by se nechtěl vrátit.No a ehm souhlasil no nevadí?" kašlu na to je to pro dobro našeho družstva a kdo by se mohl zlobit na toho přitroublýho andílka.
"Pokud nepokazí zápas,tak mi to je jedno." Draco mě objal,dal pusu na tvář a poděkoval.
"Tak tedy měli by jste se vrátit k tréninku,ne?Takhle nebelvír příští sobotu neporazíte,tak padejte nahoru já si pujdu sednout na tribunu."Kývli a rychle vzlétli,musim uznat,že se od minulého roku zlepšili.Asi to bude tím,že se k nim vrátil Jake.To je marný,je aspon chvilka,kdy nad ním nepřemýšlím?Měla bych ho nesnašet a ne nad ním slintat.Ale když tak koukám,není to v lidských silách,protože on je opravdu naprosto...ne a dost.Ublížil mi,zlomil mi srdce,opustil mě.Ale ty jeho úsměvy, pohledy a ten zadek?Dost dost dost,ani jsem nepostřehla,že trenink skončil.Až když se vedle mě sesunul polomrtvý Draco v závěsu s Jacobem.
"Tak co Mon myslíš,že máme šanci ty šmejdy porazit?"
"Pokud budete hrát se stejným nasazením,jako dneska.Máte slušnou šanci na výhru.Oni sice mají Pottera,ale my máme tebe a ostatní.Sice jsou dobrý,ale ne nejlepší.Nenecháme přeci vyhrát bandu krvezrádců,mudlovských šmejdů,mudlimilů a kříženců,ne?"oba se na mě usmáli,ale Jake nějak jinak?
"Tohle mi chybělo."to mám chápat jako jak?ten kluk je záhadnej jak noc.Ten pohled?Nekoukej na mě tak prosím,netrap mě.
"Mon díky jsi moje největší podpora,půjdem?Mám hlad"
"Kdy ty ho taky nemáš,vid?Ale pojd dnes si jídlo zasloužíš kapitáne jdeme" Jake vyprskl smíchy a já se taky musela držet,Draco se snažil tvářit uraženě,ale nakonec jsme se smáli všichni jako malý.Připomělo mi to staré časy,jak moc mi chybí,kéž by se to vrátilo.Ale to bohužel asi není možné.Jake nás vzal oba kolem ramen a vydali jsme se směr hrad.Málem mi srdce vyskočilo krkem ven,jak rychle bilo.Ten dotyk,ten pocit a jeho úsměv?Odvezte mě k sv.Mungovi já mu snad vše odpustím.Jako ve snu jsem došla,až na večeři,kde mě Draco posadil mezi něj a Jacoba.
Týden uběhl jako voda a byl tu slavnej zápas zmijozel vs. nebelvír.Nevím jestli byli víc nervozní kluci nebo já.Za to Potter s tím zrzavým krvezrádcem se sebevědomě usmívali na všechny kolem.Však počkaj ty kříženče on tě úsměv přejde.Doprovodila jsem kluky,až do šaten a tam jim popřála hodně štěstí.Obajala jsem je a dala jim pusu na tvář pro štěstí.Když jsem došla až k Jakeovi tak jsem měla knedlík v krku.Co se to se mnou děje?Jsem vážně padlá na hlavu,měla bych se nechat léčit.Vyhoupla jsem se na špičky,abych na něj dosáhla a objala ho.Pevně mě k sobě přitáhnul a já si užívala ten krásnej pocit.Po chvilce jsem se odlepila,chtěla mu dát pusu na tvář,ale on uhl hlavu,takže jsem mu jí dala na pusu.Usmál se a spolu s ostatníma vylítl na hřiště.Celá v šoku jsem si sedla na lavička a dotkla se prsty svých rtů.Zvedla jsem se a došla za ostatníma na tribunu.Se zatajeným dechem jsem sledovala zápas.Bylo to opravdu napínavé a chvilkami i nebezpečné.V jednu chvíly jsem málem přepadla dolů z tribuny,když jsem se moc nahýbala.Ten nebelvírský idiot málem schodil Jacoba z koštěte,ale naštěstí to zvládl.Na chvilku se koukl mým směrem,usmál se a já mu úsměv oplatila.V tu chvíly se opět vrhl do boje a doslova ničil nebelvírský.Je to můj hrdina.Proboha,co jsem to řekla?Mám dojem,že si s ním budu ,muset rychle promluvit.
"Draco Malfoy chytil zlatonku,Zmijozel vítězí 150:360" aaaaa začala jsem skákat a objímat se s holkama.Seběhla jsem rychle schody a nevnímala lidi do kterých jsem narážela.Vyběhla jsem na hřiště a skočila Dracovi kolem krku.Vzal mě do náručí a zatočil se mnou.Byl štastnej poznala jsem to na něm.Dokázala to,co si tak dlouho přál.Když mě pustil na zem skočila jsem pro změnu na Jacoba.Objal mě tak pevně,až jsem myslela,že se udusím.Ale v tu chvíly mi to vůbec nevadilo.Vyhráli jsme my vyhráli a navíc mě jsem byla v náruči kluka,kterého...asi pořád ehm no miluju.Rychle jsem od něj odskočila a s omluvným úsměvem šla obejmout ostatní.
"Večer bude kalbaaa" nj Blaise a ty jeho kalby. Všichni jsme se rozesmáli a kluci se vydali do šaten se převléknout.Čím více se blížil večer tím více jsem byla nervozní.Musím si s ním promluvit,ale je to tak těžký.Raději jsem se soustředila na oblékání vzala jsem si zlaté kratoučké šaty bez ramínek,boty na jehlovém podpadku.Vlasy jsem si zvlnila a nechala jse rozpuštěné,černou tužkou jsem obtáhla oči,na výčka nanesla kouřové stíny, řasy přetáhla řasenkou a pusu přetřela bezbarvým leskem.Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vylezla z koupelny.Holky už byly také hotové navzájem jsme si pochválili vzhled a vyrazili do společenky.Party už byla v plném proudu,byly tu všichni od 5 do 7 ročníku.Pár lidí tancovalo,další stáli u baru a ostatní si prostě povídali.Všichni jsme slavili naše vítězství kousek od baru jsem uviděla Draca.Něco povídal jedné vnadné blondaté šestačce a ta s úsměvem "žrala" každé jeho slovo.Musela jsem se tomu smát a došla jsem k nim.
"Doufám,že vás neruším v nějakém důležitém rozhovoru"blondýna na mě hodila ne moc příjemný pohled.Ještě víc jsem se usmála a ignorovala jí.Draco na mě vykulil ty jeho očka ,prohlídl si mě od hlavy až k patě.Uznale hvízdl a hltal mě pohledem.
"Mon páni teda sluší ti to jsi opravdu sexy.Začnu litovat toho,že jsem jen přátelé"s úsměvem jsem ho lehce praštila do ramene a rozhodla se vyklidit pole.Být totiž v blízkosti rozzuřené blondýnky není moc bezpečné.To vím podle Debie,ta když se naštve tak všechno lítá.Rozhlídla jsem se po místosti a uviděla Jacoba.Byl opřený o stěnu a nezájmem sledoval dění kolem,občas pozdravil lidi,který prošli kolem.Byl tak neuvěřitelně sexy a k sežrání.Měl černou košily rozeplou,takže šla vidět jeho vypracovaná hrud,tmavé seprané ryfle a conversky.Na hlavě roztomilej rozcuch a na rtech mu hral úsměv.Šla jsem do kolen otočil se a s pohledem spočinul na mě.Znervoznilo mě to a pomalým krokem jsem došla,až k němu.Stejně jako Draco prohlédl si mě od hlavy až k patě.Když už jeho rengenující pohled trval moc dlouho,něžně jsem do něj s úsměvem štouchla.
"To vypadám,tak hrozně?"usmála jsem se tomu,jak rychle zaporně zavrtěl hlavou,až mu vlasy spadly do očí.Jedním naučeným pohybem ruky je dal pryč.Přistihla jsem se,že jsem na něj chtěla skočit a někde v rohu ho znásilnit.
"Naopak ehm právě,že ty totiž to ehm vypadáš páni božsky"začala jsem se smát.Slavnej neodolatelnej lamač dívčích srdcí Jacob Malcolm Avery nervozně koktá.Asi bych měla mlčet stačí jeden jedinej jeho úsměv a jdu do kolen a třesu se po celém těle.
"Děkuji tobě to taky sluší,ale to už ti určitě už řeklo plno holek." Zasmál se a zakroutil hlavou
"Ale já se chci líbit jen jedné"odpoutal se od zdi a příbližil se ke mě.Pohladil mě po tváři a usmál se,ale ne sebevědomě,ale mile
"Tobě andílku"padám umírám jdu do kolen pomoc potřebuju první pomoc dochází mi kyslík.Tak mi nikdo neřekl už rok a půl od jeho odchodu.Je tak blízko,tak sladkej,nedodolatelnej.Kašlu na to,co mi provedl.Vzala jsem ho za ruku a odtáhl ze společenky do chodby směřující k naším pokojům.Opět se opřel o stěnu a s úsměvem si mě k sobě přitáhl.Nebránila jsem se,nechtěla jsem a moje tělo by mi to stejně nedovolilo
"Chci se ti omluvit,za to co jsem ti provedl.Nechtěl jsem ti ublížit,neuvědomil jsem si,jak moc si pro mě důležitá.Vyčítal jsem si to,byl jsem takovej vůl.Jak jsem si mohl myslet,že jsi jen další v řadě.Už nikdy nechci bejt bez tebe.Miluju tě andílku můj"vykulila jsem svoje modrý kukadla a nebyla schopná slov.On se omluvil a řekl,že mě miluje?Jestli tohle je sen tak se nikdy nechci probudit.Pohladil mě po tváři a pozoroval mě.Jeho pohled mě opět rengenoval,čekal na mojí reakci.Koukla jsem se do jeho očí viděla jsem strach,smutek a lásku.Risk je zisk,kdo nic neriskuje nic také nezíská.Objala jsem ho kolem krku a jednu ruku mu zabořila do vlasů.Přejela jsem svými rty po jeho a usmála se.Na nic nečekal přitáhl si mě k sobě a políbil.Konečně tak moc mi to chybělo,on mi chyběl.Už nechci bejt bez něj,jen doufám,že mi znovu neublíží.
"Varuju tě Jacobe Malcolme Avery,máš poslední šanci.Ještě jednou mi ublížíš a příjdeš o svýho kamarádíčka rozumíš"usmál se a znovu mě políbil.Hej tohle není odpověd hajzlík jeden.

"Nezklamu tě slibuju děkuju" Ted jsem ho políbila já,dotapkali jsme až k dveřím jeho pokoje.Páni jak dlouho jsem tu nebyla?Sice je na pokoje s Dracem,Blaisem a Theodorem,ale já u nich od jeho odjezdu nebyla.Koukl se na mě,jako kdyby se bál mojí reakce.Usmála jsem se a obmotala mu nohy kolem pasu.Otevřel a my vpadli do pokoje,pozadu došel až k posteli kde mě položil a opatrně si lehl na mě.Bylo to neuvěřitelný po tak dlouhé době ho mít opět u sebe.Cítit jeho polibky a doteky snad po celém těle.Mezi polibky mi šeptal něžná slůvka a já byla štastná.V tu chvíly jsem nemyslela na to,co bude ráno.Užívala jsem si pocitu,že mě člověk,kterého miluju také miluje.Víc jsem ani nepotřebovala.Postupně jsme se zbavili oblečení a pak se milovali.Když jsme dosáhli společného vyvrcholení,tak si mě přitáhl na hrud,přikryl nás dekou a obejmul mě.Políbila jsem ho na jeho vypracovanou hrud a zvedla k němu hlavu.Měl zavřené oči a ve tváři štastný výraz.Vycítil,že se na něj dívám a otevřel oči.Usmál se a políbil mě do vlasů.
"Lásko?"viděla jsem jak se mu radostí rozzářily oči
"Ano andílku?"
"Miluju tě"stáhl si mě opět pod sebe a políbil mě.V tom polibku bylo tolik vášně,něhy a lásky,až se mi chtělo brečet.Abi vzpamatuj se jsi zmijozelačka,jsi Abbottová.No a momentálně jsem zamilovaná,takže mi to je co?Jedno.Ano.
"Já tebe taky miláčku ani nevíš jak moc" ale ano tak jako já tebe.Znovu jsme se pomilovali a nakonec spolu v náručí usnuli.Oba s úsměvem na rtech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama