Peklo nás čeká

11. října 2010 v 20:27 | Rico |  Dcera světla a temna
Od toho polibku jsem se Chrisovi vyhýbala jak jsem jen mohla a skoro se nesmála.Ostatní si toho všimli a snažili se ze mě dostat vysvětlení.Dny pomalu ubýhali a byla tu polovina října a zápas Zmijozel proti Mrzimoru.Brácha mě sebou dotáhl fandit mrzimorským,když mě ON spatřil nepatrně se usmál.Bodlo mě u srdce a chtěla jsem utéct,ale vydržela jsem až do konce.Jak se dalo očekávat zmijozel vyhrál a bráška zuřil hehe ne,že bych byla škodolibá.Sledovala jsem jak se zmijozelští radují z vítězství a pak se zvedla k odchodu spolu s partou.Cestou k hradu jsem se odpojila a zamířila do Zapovězeného lesa.Uslyšela jsem prasknutí větviček a rychle se otočila. Stál tam vlasy větrem rozcuchané v zeleném famfrpalovém dresu a úsměvem na rtech.Udělal pár kroků ke mě a já couvla.Zastavil se a smutně si mě prohlížel,naklonil hlavu na stranu a udělal další krok
"Prosím neutíkej"téměř prosil.Přemohla jsem nutkání utéct a pozorovala,co udělá dál
"Já ehm bylas na zápase"řekl potěšeně
"Ano Harry mě tam dotáhl,no já gratuluji vyhráli jste"řekla jsem
"Děkuji,ale na tom ted nezáleží"zašeptal těsně u mě
"Ehm tobě nezáleží na vítězství?"snažila jsem se mluvit pevným hlasem.Ale jeho blízkost mě znervoznovala,srdce křičel dělej skoč mu kolem krku a rozum uteč a neohlížej se.
"Pokud se to netýka vítězství v boji o tvé srdce tak ne"zašeptal a dal mi pramen vlasů za ucha.
"Chrisi nedělej to prosím"v očích se mi objevily slzy a já se snažila,aby to nepoznal
"Ne já prosím tebe princezno neodháněj mě od sebe"zaprosil a pohladil mě po tváři.
"Tohle nejde my nemůžem pochop"mumla jsem a kroutila hlavou ve snaze přesvědčit jeho i sebe
"Ne ty pochop,že s tebou chci být a je mi jedno kdo co řekne"řekl a opřel si čelo o to mé
"Netrap mě moc tě prosím"zašeptala jsem a jedna slza stekla po mé tváři.Palcem jí setřel a políbil na čelo.
"Dřív jsem tě nesnášel,bylas jen protivná malá drzá nebelvírka.A pak se ve mě něco zlomilo a já se zamiloval.Stále na tebe myslím a trápím se bez tebe.Budu o tebe bojovat postavím se otci,Pánovi i tvým přátelům.Nevzdám se tě rozumíš nemohu a ani nechci bez tebe žít"řekl s takovou láskou až se mi chtělo brečet.Co ted?Vyhraje srdce nebo rozum?
"Rozumím už ti dám pokoj"Odlepil se smutně ode mě a začal odcházet.Ne to nemohu dopustit
"Počkej stůj"zakřičela jsem a doběhla ho.Chvíly jsme si hleděli do očí a já v těch jeho uviděla odpověd,byla tam láska a ted i bolest.Neváhala jsem objala ho okolo krku a políbila.Když se probral z šoku přitáhl si mě k sobě začal mi polibek oplácet.Když jsme se od sebe po dlouhé době odlepily usmívali jsme se
"Čeka nás peklo,víš to?"řekla jsem napůl vážně a napůl pobaveně
"S tebou půjdu klidně na kraj světa,spolu to zvládnem neboj ochráním tě"řekl a opět mě políbil.Je na čase poslechnout pro jednou také srdce,něco mi říká,že to byla správná volba.Sice to nebude lehké,ale my to zvládnem.
"Mám tě ráda ty blázínku jeden"dal mi pusu na nos a usmál se
"Christopher Hall blázínek slečny Vanessy Swanové k vaším službám madam"řekl a přitom se poklonil.Rozesmála jsem se,až mi bolelo břicho.
"Ty jsi vážně pako,vid zlato"kývl a naše rty splynuly v polibek.
"Uvědomuješ si,že se o nás nesmí nikdo dozvědět"ušklíbla jsem se
"Samozřejmě a ono takový tajný schůzky,ukradené polibky a nenápadné dotyky hmm to zní dobře.Budem tajní milenci skrývající se před krutým světem,který nepřeje naší lásce."řekl zcela vážně,ale v očích mu jiskřilo.S úsměvem jsem ho praštila do ramene a ruku v ruce jsme se vydali do hradu.
***************** O měsíc později**************
Nemůžu uvěřit,že s Chrisem spolu tajně chodíme už 4 týdny.Za tu dobu už nás několikrát málem nachytali,ale vždy při nás stáli všichni svatí teda spíš pekelní.Při těch vzpomínkách se musím usmát například Když jsme si před týdnem chtěli udělat mezi lektvary a obranou chvilku pro sebe.Zalezli jsme do opuštěné chodby a líbali se.Najednou jsem uslyšela kroky a rychle Chrise strčila do přístěnku pro koštata.Okolo prošla jedna šestačka z nebelvíru pozdravila mě a pokračovala dál.Málem jsme se smíchy udusila při pohledu na naštvaného Chrise,který vylezl ze svého úkrytu.Na hlavě a hábitu měl pavučiny a celým byl zaprášený.V komnatě nejvyšší potřeby jsem mu to pak celou noc vynahrazovala.
Nebo když jsme zalezli do prázdné učebny lektvarů věnovali se sami sobě.Málem mě kleplo,když do třídy přiběhl párek havraspárských prváků.Okamžitě a zřejmě dost bolestivě jsem svého miláčka ze sebe skopla a on spadl z katedru.Seřvala jsem ty narušitele a pro jistotu tentokrát zamkla.
Nebo třeba minulou sobotu všichni odešli do Prasinek a my zalezly do jeho pokoje.V tom nejlepším se ze společenky ozvaly hlasy.Jen tak tak jsem na sebe hodila spodní prádlo a s ostatními věci v ruce se schovala v koupelně.Tomu blbečkovi trvalo 2 nekonečné hodiny,než všechny vykopal ven.
Holky z mě tahali kam stále mizím a kdo je ten štastný.Řídila jsem se pravidelm zapírat zapírat a zase zapírat.Vše se stále dařilo držet pod pokličkou,ale jednou to muselo vyplavat na povrch,že.
Pokračování příště :) Kdyby byly nějaké komentáře potěšilo by mě to :))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama