Bolestná ztráta

4. listopadu 2010 v 23:41 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Stydím se stydím já vím,že jsem tuhle povídku hodně zanedbávala. Pokusím se to ted napravit hmm :)Tak jo pro fanoušky sladkýho Draca tu je další kapitolka

"Mami tati jsem doma"zakřičela jsem od dveří,ale nikdo mi neodpověděl.To je divný,vždycky mě letí přivítat a ted nic?
"Mami?"zkusila jsem to znova tentokrát v obýváku
"Tati?"nakoukla jsem do jejich pokoje a zas nic
"Kde můžou jen být,vždyt jsem jim psala,že se dnes vrátím"mumlala jsem si pro sebe a sedla si na svojí postel.Z toho dlouhého čekání jsem usnula a vzbudila se,až v 6 večer.Uslyšela jsem zezdola nějaké hlasy,tak jsem se tam rychle rozběhla
"Mami?Tati?"zavolala jsem radostně a zůstala stát
"Mami?"zašeptala jsem,když jsem jí spatřila v objetí Siriuse,jak pláče
"Maminko moje,copak se stalo?"zeptala jsem se opatrně a klekla si k ní
"Holčičko moje"vzlykla a pevně mě objala.Bezradně jsem se podívala na svého kmotra,který měl také zarudlé oči
"Pšššt mami to bude dobré,co se stalo?A kde je táta?"zeptala jsem se a měla zlé tušení
"An tatínek on on"zase se hlasitě rozvzlykala
"Včera byl James hlídat jednu rodinu a objevili se tam smrtijedi"řekl Sirius a v očích se mu opět objevily slzy
"Co mu udělali?Co je s tátou?Je zraněný?Je v nemocnic?Musím jít rychle za ním"řekla jsem rozhodně a vyrazila ke krbu,ale Siriovy ruce mě zadržely
"Není zraněný An,bojoval s Malfoyem a nezvládl to"to poslední bolestně zašeptal
"Ne to není možný ty mi lžeš"kroutila jsem hlavou a do očí se mi nahrnuly oči
"Je mi to líto holčičky je mrtvý"řekl zlomeně a já se málem sesunula na zem,kdyby mě nezachitly jeho ruce
"Ty lžeš to není pravda on není mrtvý"křičela jsem na něj a bušila do něj pěstmi
"Tatínek by mě neopustil"křičela jsem dál a naplno se rozbrečela.
"To není pravda,nemůže.Slíbil,že mě nenechá samotnou.Slíbil to"šeptala jsem mezi vzlyky a on mě konejšivě houpal v náručí
"Pšššt to bude dobrý"šeptal a přitom mě hladil po vlasech.Drtila jsem mu košily a snažila se nemyslet na tu strašnou bolest a prázdnotu,kterou jsem cítila.Ani nevím,kdy,ale usnula jsem.

Probudily mě sluneční paprsky dopadající na můj obličej.Když jsem si uvědomila,že to nebyl zlý sen opět jsem se rozbrečela.Slíbil,že mě neopustí.Slíbil to.Zuřivě jsem drtila medvídka,kterého mi dal k 5 narozeninám.Někdo otevřel dveře a sedl si na mojí postel.Nevnímala jsem nic,co se kolem mě dělo.Cítila jsem jen tu strašnou bolest a prázdnotu,která mě sužovala zevnitř.

"An zlato jsem tady u tebe"zašeptal mi Brian do ucha a já ho pevně objala
"Pšššt to bude dobrý"hladil mě po vlasech
"Slíbil,že mě neopustí"šeptla jsem a on mě pevněji objal
"Broučku neplakej"pohladil mě po vlasech Ted a já se na něj podívala
"Je mi to líto"zašeptal a já se mu vrhla kolem krku.Cítila jsem drobnou úlevu,když jsem je měla u sebe
"Nevím,co ted budu dělat"vzlykla jsem.Ted si lehl na postel a mě stáhl k sobě na hrud.Brian mě objal z druhá strany a zpíval mi ukolébavku.Po chvilce jsme všichni usnuli a když nás Sirie přišel zkontrolovat mírně se usmál

************Po týdnu*********
"Miláčku musíme už jít"řekla mi mamka a objala mě zezadu kolem pasu
"Je to těžký se s ním navždy rozloučit"špitla jsem a po tváři mi opět stékaly slzy
"Já vím holčičko,ale tatínek by si nepřál,aby jsi se trápila"políbila mě do vlasů a společně jsme se vydali pryč ze hřbitova

"Musíme ted být silný,ale my to zvládnem,nejsme přeci padavky Potterová"objal mě kmotr kolem ramen a já jen kývla
"Přál by jsi,aby jsme šli dál"řekla jsem a mamka mě pohladila po vlasech
"Tak se mi líbídš kmotřenko,James bude navždycky s náma.Tady"ukázal na místo,kde mám srdce a já přikývla
"Přiletěla sova"řekl mi Ted,když jsme seděli u mě v pokoji.Koukla jsem se k oknu a zas se zadívala na šachy,které jsme s Brianem hráli
"Nemůžeš ho do smrti ignorovat"domlouval mi opět Ted
"Já nemůžu nejde to,ted ještě ne"zašeptala jsem a párkrát zamrkala,abych zahnala slzy
"Nečekal bych,že se ho budu zrovna já někdy zastávat,ale Ted má pravdu.On za to nemůže,miluje tě a trápí se.Vyčítá se to,co se stalo"podíval se na mě i Brian
"A co mám sakra dělat,jeho otec mi zabil tátu"zakřičela jsem a utekla do koupelny,kde jsem se zamkla.Sesunula jsem se podél dvěří a opět se rozbrečela,tak moc bych ho ted potřebovala mít u sebe.Ale nědokážu to,nemůžu se mu podívat do očích,aniž bych v nich neměla výčitky.Zrak mi padl na náramek na mé ruce a já si měla chut nafackovat.Miluju ho a on mě,němůže za to,co se stalo.Zvedla jsem se,opláchla si obličej a šla mu napsat dopis.

"Děláš dobře"usmál se na mě Ted a Brian mi ukázal zvednutý palec
"Pozdravuj ho od nás"mrkl na mě ještě a oba odešli z pokoje

Milovaný Draco,
odpust,že jsem ti neodepisovala na Tvé dopisy.Ale musela jsem se s tím vším smířit a dát si v hlavě vše dopořádku.To,co se stalo mě opravdu zasáhlo.A já nevěděla,jak se ti ted budu moct podívat do očí,bez toho,abych ti nevyčítala jeho smrt.Ale dnes mi došlo,že to je hloupost,ty za nic nemůžeš.Já hloupá husa jsem ti vyčítala něco,za co ani jeden nemůžem.Přiznávám,že tvého otce ze srdce nenávidím.Ale ty nejsi On.Tebe miluju víc,než cokkoli na světě.Ani nevíš,jak moc tě ted potřebuju mít u sebe.Obejmout tě a políbit a alespon na chvíly zapomenout na tu strašnou bolest.
Miluju tě jen Tvá Angela

Dala jsem dopis do obálky a předala ho Cindy.Lehla jsem si na postel a přemýšlela nad tím,jaké by to bylo,kdyby ted byl se mnou.Až jsem z toho usnula,probudilo mě,až v noci klování na okno.Zvedla jsem se a vzala si od Cindy dopis z kterého vypadla mince

Andílku za hodinu tě budu čekat u Chroptící chýše.

Na nic jsem nečekala,navlékla jsem na sebe rifle,tričko,mikču a tenisky.Vzala jsem si minci a vyběhla tiše z domu.Zahřála jsem v ruce minci a pocítila známy škubání za pupík.Objevila jsem se u Chropící chýše a začala se rozhlížet.Spatřila jsem ho stát kousek ode mě a rychle se k němu rozběhla.Roztáhl ruce a pevně mě objal

"Odpust mi to prosím"šeptal mi do ucha a já ho políbila
"Nemám ti,co odpouštět"řekla jsem popravdě a on mě pevněji objal
"Je mi to tak líto andílku"šeptal mi do vlasů
"Chyběl jsi mi"usmála jsem se na něj a on mě pohladil po tváři
"Ani nevíš,jak moc jsem si přál být u tebe a utěšit tě"zašeptal smutně a já si ho přitáhla k dalšímu polibku
"Důležité je,že jsi se mnou ted"položila jsem si hlavu na jeho hrud a ona mě hladil po vlasech
"Nedovolím,aby ti ještě někdy někdo ublížil"podíval se mi do očí a já se rozbrečela
"Miláčku ne to jsem nechtěl prosím neplakej,andílku no tak"utíral mi slzy a já se usmála
"Miluju tě"řekla jsem mu a on mě políbil
"A já tebe víc,než svůj život"usmál se lehce
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama