Prosinec 2011

Vánoce? Ne děkuji

16. prosince 2011 v 11:00 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Ahoj, tak dlouho jsem sem nic nepřidala, tak to zkusím napravit. Až ted jsem si všimla komentář od jedné holčiny k NKAZP, což znamená, že to alespon někdo čte a má cenu psát dál. Sice to bude těžké navázat tam kde jsem skončila po takové době, ale zkusím to :) Vím jak povídka bude pokračovat i končit jen jsem nějak zapoměla, kde jsem skončila tak se mnou mějte trpělivost ju :)

Od plesu uběhl téměř měsíc a blížily se Vánoce. Moje první Vánoce bez táty. Opět se mi chtělo brečet, ale pak jsem otočila hlavu a podívala se na svého spícího přítele, který se ze spaní usmíval. Asi se mu zdá něco pěkného. Vzdychla jsem a přitulila se k němu, tatka by nechtěl, abych byla smutná.

"Miláčku vstávej"někdo se mnou třásl, ale já jen zabručela a otočila se na druhý bok.
"Lásko no tak, za chvíly máme být před hradem. Víš jak bude Clare vyvádět, když příjdeme pozdě"domlouval mi "ten" hlas. Jen jsem podrážděně zavrčela a posadila se na postel. Rozespale a protivně jsem se podívala na toho budiče, který se na mě nádherně usmíval

"Nemám tě ráda a Clare taky a už vůbec ty pitomý Vánoce"zavrčela jsem a pomalu se doplahočila do zmijozelské koupelny. Draco za mnou něco s úsměvem křičel, ale já si raději vlezla do sprchy, abych měla alespon malou šanci, že se probudím. Naštěstí mě sprcha postavila znovu na nohy a já mohla rozumně uvažovat. No ono rozumně uvažovat, když vám chybí mozek, není zrovna jednoduché, ale nechme to být.

"Sluší ti to"přitáhl si mě k sobě Draco, když jsem z koupelny vylezla omotaná hebkým bílým ručníkem. Ušklíbla jsem se a odstrčila ho od sebe. Clare by nás opravdu přerazila, kdyby jsme dorazili opět pozdě. Ikdyž jak Draco s oblibou říká, my nikdy nechodíme pozdě to jen všichni chodí moc brzo.

"Jsi na mě zlá"řekl mi zklamaně a já se rozesmála a pro jistotu se oblíkla v koupelně, kterou jsem zamkla. Když jsem byla spokojená se svým vzhledem odemkla jsem a usmála se na svého přítele, který seděl v křesle a četl si jakousi knihu. Hned jak mě spatřil, odložil knihu a došel ke mě, aby mě mohl políbit.

"Dobré ráno"zamumlala jsem mu do rtů a on se začal smát
"Krásné ráno zlato"mrkl na mě a konečně jsme se mohli vydat na snídani a následně před hrad.

***

"Zase jdete pozdě"začala hned Clare a můj miláček se nenuceně podíval na hodiny, pak na ní a ušklíbl se
"Neřekl bych, jsme tu na vteřinu přesně, vidíš"strčil jí pod nos své značkové hodinky a já musela skrýt svůj úsměv do jeho kabátu.

"Pitomče"prskla na něj a pak čapla svého culícího se přítele a vydala se směr Prasinky. Brian měl dnes nějakou neodkladnou schůzku. Parchant normálně si někde užíval zatímco my museli trpět celé odpoledne s Vánoci posedlou Clare. Draco mě políbil na tvář a já si povzdychla

"Tak jdeme do boje"řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel i ten šílenec. Oba kluci se rozesmáli a Clare si pod nos mumlala cosi o nákupech navíc. No potěš, nemohla jsem si já prvního zaří ve vlaku sednout do jiného kupé? Zmučeně jsem se podívala na Draca a ten na mě vesele mrkl.

****

"Už s tebou na žádné nákupy nikdy, opakuji NIKDY nejdu, rozumíš ty maniaku?"vrčela jsem na svou nejlepší kamarádku, která se spokojeně usmívala.
"Nevím proč tak křičíš, já nejsem hluchá a navíc by jsi mi měla být vděčná, díky mě každý rok máš v čas vhodné dárky pro rodinu a přátele"culila se na mě a já měla chut jí hodit do toho jejího sladkýho úsměvu potlouk.

"Tak jak jste si užili nákupy?"sedl si vedle me spokojeně se culící Brian a já ho flákla Tedovou bychlí (asi 500 stránkovou knihou o historii kouzel).
"Aaaauuuuu u merlina, co jsem ti provedl, máš krámy nebo co?"zakřičel a mnul si bolavé místo. Zatímco já se konečně usmála. Tohle jsem přesně potřebovala. Ted se na mě mračil, ale zároven mu cukaly koutky, Clare se chichotala stejně jako polovina síně (ta druhá- dívčí část, mě vraždila pohledem a litovala chudáčka Blacka) a Draco mi ukazoval zdvižený palec.

"Doufám, že jsi si dnešní den užil stejně skvěle jako já. Ted už víš jak jsme si užili nákupy"mrkla jsem na svého nejlepšího kamaráda a v klidu dojedla večeři.

****

Probudil mě zvláštní pocit, jako kdyby mi ledová ruka svírala srdce a já se nemohla pořádně nadechnout. Rozhlodla jsem se, že si zajdu pro něco na pití do společenské místnosti. Vstala jsem, oblékla si župan a pomalu scházela schody do společenky. Když jsem vzala do ruky džbán s čajem , tak se mi najednou zamotala hlava a já měla pocit, že padám do hluboké jámy. A pak nic....ticho a tma.

Když jsem pomalu otevřela oči, strašně mě bolela hlava. Opatrně jsem se rozhlédla, kde to jsem. Vždyt nejsem ve společence, kde to u k čertu u hadích ocásků jsem? Seděla jsem za divnou vysokou sochou a slyšela hlasy. Jeden zvláštně syčivý, co to je? Pomalu jsem se zvedla a vykoukla ze svého úkrytu. To co jsem viděla mě donutilo si zakrýt pusu, abych nevykřikla hrůzou.

Tak snad to není tak hrozné :) Snažila jsem se, ale přece jen jsem nepsala už delší dobu. Vaše Rico

Naivita je nakažlivá, aneb Ell se řítí do dalšího maléru

6. prosince 2011 v 23:06 | Rico |  Z nenávisti láska a naopak
"El?" polekaně jsem sebou cukla, když se Cissa dotkla mého ramene. Omluvně se usmála a já si opět opřela hlavu o opěrku křesla ve kterém jsem strávila celý den. Stále jsem si v hlavě přehrávala to, co řekl. Začala mě bolet hlava, promnula jsem si spánky a vzpoměla jsem si, že u mě stojí moje sestřenka. Ta která se mnou mluví ta druhá se mnou od rána nepromluvila ani slovo.

"Potřebovala jsi něco Ciss?"zeptala jsem se tiše a ona se nepatrně zamračila, ale i přes to vypadala neuvěřitelně krásně a křehce. Ona a Lucius jsou krásný pár a jsem si jistá, že jejich děti budou stejně krásní. Měli štěstí, že se do sebe zamilovali, ne všichni čistokrevní čarodějové a čarodějky, kterým rodiče domluví snatky mají takové štěstí. V lepším případě se navzájem celý život ignorují, v tom horším je z manželky domácí skřítek.

"Mluvila jsi s Bellou?"zeptala se starostlivě a já bolestí stáhla obličej
"Jako kdyby jsi nevěděla, že se mnou tvá sestra nechce mluvit" odpověděla jsem jí a opět jsem tvář otočila ke krbu a sledovala plameny jak olizují dřevo.

"Bella to tak nemyslí, jen jí to zaskočilo. Uvidíš, že když za ní půjdeš a..."začala konejšivým hlasem, ale já jí nenechala domluvit. Naštvaně jsem vyskočila na nohy
"Narcisso já se vyspala s nebelvírem a navíc s mudlovským šmejdem. U salazra znáš svou sestru celý život a víš moc dobře, že ona neodpouští. Nikdy!" zvýšila jsem na ní hlas a okamžitě mě to mrzelo. Ona přece za nic nemůže to já jsem tohle všechno způsobila.

"Odpust"špitla jsem se skloněnou hlavou
"Chybí mi, nikdy jsme se nepohádaly, odmala jsme byly nejlepší kamarádky. Je jako moje sestra, kterou jsem neměla. Neumím být bez ní, prostě to nejde" řekla jsem se staženým hrdlem a cítila jsem, že se brzy rozbrečím.
"Nechám vás tu osamotě"řekla najednou Ciss veselým hlasem a já zmateně zvedla hlavu a spatřila jsem Bellu stojící u vchodu společenky.

"Pojd sem ty káčo jedna pitomá"došla rychle ke mě a pevně mě objala
"Dyt já tě mám taky strašně ráda, žádnej zatracenej nebelvír nás nerozdělí"pevně jsme se objímaly a smály se
"Promin já vím, že jsem pitomá nevím, co mě to napadlo. Prostě jsem měla chvilkové zatmění"omlouvala jsem se jí a ona jen mávla rukou

"Je pravda, že kdyby jsi se vyspala s tím krvezrádce tak tě pravděpodobně zavřu na pár let do hladomorny"chechtala se a já se zatvářila ublíženě
"No děkuju, nestačí, že bych z té noci měla celoživotní trauma, ale ještě bys mi nedala najíst"křenila jsem se kysele a ona se začala nahlas smát, okamžitě jsem se k ní přidala.

"Jsme to ale tragédi, co? Ještě, že odtud Ciss všechny odvedla. Jinak by jsme byly pro smích celému Zmijozelu, ještě tak padesát let"protočila oči a já jí musela dát za pravdu.
"Všechno dobrý?"zeptala jsem se ještě a ona zvedla oči v sloup a táhla mě do pokoje

"Mám pod postelí schovanou ještě jednu láhev Whisky musíme to zapít, at si spravíš chut"uculila se a já věděla, že zítra ráno se na snídani nedostavíme. Ale co bych pro naše přátelství neudělala, že? Nakonec jsme nedorazily na snídani, ani na první a druhou hodinu. Z postele nás dostali, až Rudla a Rabastan, který si nás přehodili přes rameno a dotáhli nás na Lektvary. Náš křik a nadávky byly slyšet i v Astronomické věži

*******

"Ale kdo to vstal z mrtvých?" chechtal se Severus a Bella mu ukázala,co si o něm myslí.
"Sice je dobře, že jste se usmířily, ale příště nepijte ohnivou whisky, když jdete druhý den do školy"poučoval nás otcovsky Rabastan a já se na něj kriticky podívala
"Zlatíčko, jestli okamžitě nesklapneš, tak se Rudlovi vyplní tvoje největší přání"culila jsem se přesladce a Bella vedle mě přikyvovala

"Jaký?"divil se a já protočila oči a sykla bolestí. Sev mě i mojí kolegyni dal flakonek s lékem. Och klaním se člověku, který tenhle lektvar vymyslel.
"Uuuuffff to je lepší, bude jedináček broučku, páč tě zabiju a Bell mi pomůže" mrkla jsem na něj a Bella přikyvovala a on se zatvářil ublíženě

"Člověk jí donese ze společenky, až do učebny a ona mě chce ještě zabít, to je teda vděčnost"mračil se a lidi kolem vybuchli smíchy, zatímco já rudla v obličeje
"Ty idiote nevšiml jsi si, že máme na sobě pižamo?"ukázala jsem rukou na svou kradoučkou saténovou košilku a Bella přikyvovala jelikož měla tu samou akorát v červené barvě.

"Ukaž, postav se?"vytáhl mě na nohy a sledoval můj zadeček, který z poloviny čouhal z košilky. Dala jsem mu pořádnou facku a hodila jsem nevraživý pohled na Nebelvíry, respektivě na jednoho.
"Stejně tě polovinu hradu zná bez oblečení, tak co řešíš"ušklíbl se Sev a já přivřela oči a ukázala na něj prstem
"Ty raději mlč frajere, nebo máš po knize"řekla jsem a on okamžitě zmlkl a začal si číst učebnici. Jako kdyby jí neznal na zpamět, že?
"Kotě Sev má pravdu a navíc, nemáš se za co stydět. Většina slepic ze školy by si nic takového nemohla dovolit"pokrčila rameny Bella a já nad tím chvíly přemýšlela a pak jí dala zapravdu.

Nezůstaly jsme v nočních košilkách celý den, jelikož pár profesorů (repektivě profesorek, řekla bych že profesoři nebyli vůbec proti) mělo výhrady, k tomu, že nejsme dostatečně oblečené. Suchaři. Závistívý ježibaby.

******

"Jak dlouho se mnou hodláš nemluvit?"posadila jsem se vedle Mala na pohovku ve společence a on aniž by se na mě byt jen podíval si dál četl nějakou knihu. Naštval mě a to pořádně, vím, že jsem to zvorala, ale nemluvil se mnou už 3 týdny. Podrážděně jsem zavrčela, vytrhla mu knihu z ruky a hodila jí do krbu. Překvapeně se na mě podíval, lidi ve společence se pochechtávali a já si skousla dolní ret. Naštvaně mě pozoroval, ale pak jeho pohled sjel k mé puse. Zdálo se mi to nebo vypadala na to, že by mě nejraději políbil?

"Víš jak byla ty kniha stará?"odtrhl pohled od mých rtů a podíval se mi do očí. Namotala jsem si pramen vlasů na prst a pokrčila rameny.
"Je mi to jedno, nemáš mě ignorovat"řekla jsem prostě a Bella sedící kousek od nás vybuchla smíchy.
"Byla to kniha z roku 1354 a byla jediná na světě, dal jsem za ní celé jmění a čekal jsem na ní 4 měsíce"zavrčel a mě bylo jasné, že je opravdu naštvaný. To má za to, že mě ignoruje, to se nedělá.

"To je ti ta kniha přednější, než já?"zaútočila jsem na jeho city, teda jestli nějaké má, že? Uvidíme. Překvapeně se na mě podíval a dokonce se přestal mračit. Jen seděl a pozoroval mě, když už to trvalo opravdu dlouho, tak jsem si lehce nervozně prohrábla vlasy. Pak se naklonil těsně k mému uchu a jeho dech mě šimral na krku.
"Nic není přednější, než ty"řekl mi a pak lehce přejel rty po mé tváři. Zalapala jsem po dechu a dřív, než jsem stačila cokoli říct nebo udělat, tak se odtáhl a odešel ze společnky.

"Co ti řekl?"byla u mě hned Bell a já nebyla schopná jí odpovědět, jen jsem seděla a dívala se na dveře, kterýma odešel. Uniká mi tu něco? Co se to tu sakra děje? Jak to myslel? Není nic přednějšího, než ty? Ach pro mám pocit, že mi tady něco uniká?

*****

Když jsem Mala viděla později ten den u večeře normálně mě pozdravil a bavil se se mnou jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby nic neřekl a jako kdyby neexistoval žádný Jefferson. Och taky bych ráda na všechno tak snadno zapoměla a dělala jakoby nic, ale nešlo mi zapomenout ani na to, co řekl a k mé smůle ani na toho pitomce. Nešel mi z hlavy. Och copak tohle všechno nikdy neskončí? To si nemohl vybrat jinou holku, kterou přesvědčí, aby s ním šla na rande, pak se s ním vyspala, řekl jí, že je čistokrevná zrůda a pak si to u ní pomocí kytek a pár smutných pohledů vyžehlil? Podívala jsem se na své přátele a věděla jsem, že z tohodle bude opravdu velký problém.

Cestou ze síně mi nějaká druhačka dala do ruky lístek a rychle utekla.

V osum na našem místě. J
Myslím, že tohle Bella jen tak nevydýchá. Usmála jsem se na zvědavě vyhlížejícího Nebelvíra a on na mě mrkl. A to jsem si myslela, že to bude jen další nudnej rok v Bradavicích. Och jak já byla naivní.