Únor 2012

že....

24. února 2012 v 21:04 | Rico |  Moje řeči
Ahojky lidičky, ja vím, že jsem sem dlouho nic nepřidala a upřímně vse stydím. Ale měla jsem moc práce a do toho mě zaměstnávala jedna osoba z které se nakonec vyklubal pěknej šmejd :( No tak vše špatné je pro něco dobré a z chyb se člověk učí, ne? :) takže vám sem ted dám jednu věc, která mě napadla, když jsem v práci seděla právě vedle té osoby, a on flirtoval s jinou...:) Pokusím se Vám sem co nejdříve hodit novou kapitolku k nějaké povídce, ano :)

Že děšt není slunce,
že zrada láme srdce.
Že láska není nenávist,
že vše musí jednou skončit.
Že úsměv není vždy od srdce,
že nakonec dojde i na pokrytce.
Že lež má krátké nohy,
že nestačí říct jen promin.
Že krev není voda,
že z dívky je ted vdova.
Že nevím proč to cítím,
že odcházím a říkám díky.

Triquetra

4. února 2012 v 10:59 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak tady máte jednu kratší kapitolu, velice důležitou pro přátelství naší trojice. Snad se vám bude alespon trochu líbit :) Mě si líbí a jsem s ní spokojená. Přeju vám hezký víkend a já jdu dnes poprvé jezdit na bruslích na led tak mi držte palce at to přežiju :D Vaše Rico

"Děkuju, strašně jsem se bál, že...."zastavila jsem ho, než to mohl dopovědět. Něžně jsem se usmála a podívala se mu do očí. Tolik ho miluju, tak moc, že kdybych o něj přišla asi zemřu.

"Nikdy mě neztratíš, slibuju"zašeptala jsem mu těsně u rtů a pak ho dlouze políbila. Začala jsem mu opět rozepínat košily a on mě sundavat tričko. Potřebovala jsem jeho i sebe přivést na jiné myšlenky. Vzal mě do náruče a přenesl do postele, lehl si na mě a já si ho přitáhl za vlasy k sobě. Do rtů mi zamumlal jakési kouzla a já pak ucítila, že na sobě ani jeden nemáme oblečení. Usmála jsem se a objala ho nohama kolem boků a rukama jsem mu zajela do vlasů. Držela jsem se ho jako klíště, nikdy nedovolím, aby nás někdo rozdělil.

"Miluju tě"zašeptal unaveně a naprosto spokojeně, než usnul. Počkala jsem, než jsem zaslechla lehké tiché oddechování a pak se nadzvedla na loktech a podívala se do tváře svého anděla. Odrhnula jsem mu vlasy z čela a něžně ho pohladila po tváři. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako jeho. Musela jsem se usmát, když jsem si vzpoměla na všechny ty naschvály, které jsme si vzájemně dělali. A pak přišla láska a oba nás změnila. Nedovolím těm parchantům, aby ho zničili. Budu o něj bojovat klidně s celou bandou smrtijedů i s jejich pánem. Celý život trpěl až dost, zaslouží si být štastný.

***********

"Angelo"za sebou jsem zaslechla hlas své matky a rychle se propletla mezi chodícími studenty. V žádném případě jsem nehodlala zastavit a poslouchat ty její lži. Ráno jsem se probudila neobvykle brzo, Draco ještě spal tak jsem se potichu oblékla a připlížila společenkou pryč.

V síni jsem si dala jen trochu džusu, jelikož nic jiného bych zřejmě nespolkla, obvzlášt pod rengenem jistého profesora, který seděl na svém obvyklém místě. Zřejmě dal echo matce a ta se mě ted snažila už asi 5 minut dohonit. Marně, nejsem přeci dcera nejlepšího bradavického chytače pro nic za nic, ne? Opět mě bodlo u srdce....at si říkají co chtějí, on je můj otec. On a nikdo jiný. Nikoho jiného nikdy nepřijmu.

"Ang kde jsi byla? Všude jsme tě hledali" při mém šikovném zdrháním před svým posledním přeživším rodičem jsem narazila do tvrdé hrdudníku svého nejlepšího přítele. Zvedla jsem hlavu a spatřila i své dva zbylé kamarády jak si mě starostlivě prohlížejí.

"Jdeme honem pak vám to všechno vysvětlím" čapla jsem Briana za ruku a táhla ho daleko od rychle se přibližující Lily Potterové. Ted s Clare nás zmateně následovali, ale raději se na nic neptali.

"Tak už nám řekneš o co jde? A proč jsme u Merlina utíkali před tvou matkou?"vydechl vyčerpaně Brian, když se svallil na pohovku v komnatě nejvyšší potřeby. Clare ztežka dýchala a Ted vedle ní hlatavě pil přímo z džbánu vodu.

"Jde o to, že s ní nechci mluvit a pokud možní jí ani vidět, v nejbližších minimálně 20 let. Možná potom budu schopná s ní mluvit bez nenávisti, kterou cítím"řekla jsem a podívala se z vyčarovaného okna, které ukazovalo náš dům.

"Proč s ní nechceš mluvit?"nechápala Clare a já si vjela rukou do vlasů
"To je na moc dlouhé vyprávění"odpověděla jsem jí a ucítila jak mě někdo objal kolem ramen

"Jsme tví nejlepší přátelé a jsme tu pro tebe"usmál se na mě Ted a já si povzdychla

"Tak se posadte, at to s váma nesekne"ukázala jsem na velkou pohovku a sama se posadit nemohla, protože bych to nevydržela. Po celou dobu, co jsem jim vyprávěla temné tajemstvý mé matky, jsem pochodovala z místa na místo. Na konci jsem se vrátila k oknu a prstem na nej začala kreslit kolečko.

Z očí mi opět tekly slzy a komnata vytvořila dokonalý obrázek nedělního slunečního odpoledne před 10 lety. Tatka mě zrovna učil hrát famfrpál a Sirius mu skákal stále do řeči. Ted s Brianem kolem lítali v plavkách a mamka se strejdou Remusem a tetou nás všechny s úsměvem pozorovali. Pak mamka došla k tatkovi a on jí pohladil po tváři a něžně políbil. Já je pozorovala a štastně se usmívala. Byli jsme tak štastní....Ale ona to všechno zničila. Vše byla lež, celý můj život. To jí odpustit nikdy nemohu.

"Zlato mrzí mě to"přišla ke mě Clare a já jí objala. Ted s Brianem se k nám přidali a moje bolest v srdci se maličko zmírnila, nepřišla jsem o všechno. Zbyli mi ještě oni a Draco.

"Až se to dozví Sirius tak mě bude nenávidět"špitla jsem a Brian mi zvedl bradu, abych se mu dívala do očí

"Táta tě miluje jako svojí dceru, kterou nikdy neměl. Nikdy v životě by tě nemohl nenávidět, nezáleží na tom, čí geny tě stvořili. James Potter byl a vždy bude tvůj otec."setřel mi slzy, ale po jeho slovech se mi z očí spustily další, ještě mnohem větší. Vrhla jsem se mu kolem krku a pevně ho objala.

"Děkuju"špitla jsem a slyšela jsem jak se usmál
"Brian má pravdu, nezáleží na tom, čí krev ti proudí v těle, pro nás budeš vždycky naše Angie a na tom se nic nezmění a strejda Sirius i můj táta tě milují a nikdy by tě nemohli přestat mít rádi. Vždyt tě oba milují pomalu víc, než nás"mrkl na mě Ted a všichni jsme se začali smát

"To je pravda vždycky jsem na ní žárlil, páč to bylo samé ta Angela je úžasná, vidíš jak skvěle létá? Angela je tak šikovná a chytrá vem si z ní příklad Briane. Och dělá Pobertům čest, kéž by to byla moje dcera" Brian napodoboval hlas svého otce a já se červenala a přitom se musela smát stejně jako ostatní.
"Pamatuješ na naší přísahu, když nám bylo pět?"usmál se na mě Ted a já přikývla.

Rodiče měli zrovna nějakou oslavu a my všichni tři spali u Briana v pokoji. Byla strašná bouřka a já se bála. Ted s Brianem si vlezli ke mě do postele a chytli mě za ruku dokud bouřka neskončila. "Odted nás tři nikdo nerozdělí, kdykoli bude někdo z nás potřebovat pomoct tak mu pomůžeme. Už nikdy se nebudeme muset ničeho bát, protože nejsme sami. Nikdy nás nikdo a nic nerozdělí". Brian se na nás všechny podíval a společně jsem řekli "Přísahám". V tu chvíly se pokoj rozzářil jasným modrým světlem a pak byla tma. Když jsme se ráno probudili všichni tři jsme měli za levým uchem modrý znak Triquetry.

Všichni tři jsme si automaticky rukou pohladili znak našeho přátelství. Clare nás s úsměvem pozorovala a já na ní mrkla
"Já budu muset jít za Dracem už je pozdě, kdyby jste potkali mou matku tak...."podívala jsem se na ně a Brian na mě vesele mrkl

"Neviděli jsme tě a nemáme tušení kde by jsi asi mohla být. Neboj zabavíme jí, užij si hezký den s Dracem a pozdravuj ho"usmál se na mě a já mu dala rychlou pusu na tvář a pak už jsem běželě za svým andílkem.