Březen 2012

Odpuštění

26. března 2012 v 23:04 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Um mno já vím, jsem příšerná a hrozná. Po asi tisíci letech přidávám novou kapitolu. Moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale nebyl čas, inspirace a ai chut psát :( Je to taková krátká oddychovka :) Pokusím se napravit, ju :) Vaše Rico

"zlato?" Draco mě přistihl přitom jak koukám z okna a z očích mi stékají slzy. Rychle jsem si je setřela a s úsměvem se na něj otočila, ten úsměv byl falešnej a můh přítel mě zná natolik dobře, že to poznal.

"Nechceš mi konečně říct, co se děje? Posledních pět měsícu jsi stále smutná, ikdyž si myslíš, že to nevidím. Vždy si nenáviděla profesora Snapea, ale od Vánoc se k němu chováš skoro jako kdyby byl sám Temný pán. A vyhýbáš se své matce, neodepisuješ jí na dopisy. Miluju tě a nesnesu se dál koukat na to jak se mi trápíš" pohladil mě po tváři a mě se spustily další slzy, které se snažil marně setřít. Svou snahu nakonec vzdal a schoval mě ve své náruči, hladil mě po zádech a čekal.

Po hodně dlouhé době jsem se zhluboka nadechla a byla schopná říct svému příteli, co se děje. Trpělivě čekala poslouchal, když jsem skončila tak mě pevně objal a políbil.

"Vím, že to je pro tebe asi hodně těžké a rozumím ti. Na tvém místě , kdyby vyrůstal v milující rodině a po 16 letech se dozvěděl něco takového, tak by mě to velice ublížilo. Ale vidím na tobě jak moc se trápíš, jak moc ti tvá matka chybí. Vím, že jí nenávidíš a bolí tě její zrada, ale potřebuješ jí a ona potřebuje tebe. Budu tu pro tebe, at se rozhodneš jakkoli, je to jen na tobě" řekl mi zcela upřímně a já ho musela políbit.

"Lepšího kluka jsem si nikdy nemohla ani přát, děkuju"špitla jsem a rychle se zvedla. Došla jsem, ke kabinetu člověka, kterého v tomhle hradě nenávidím ze všechn nejvíc a měla jsem, co dělat, abych se neotočila a neodešla. Ale vzpoměla jsem si na slova Draca, má pravdu.

Zhluboka jsem se nadechla a třikrát zaklepala. Za dveřmi se ozvalo naštvané zaklení a v momentě se otevřely dveře a v nich stál nevraživě se tvářící profesor lektvarů. Když spatřil, kdo ho vyrušil zatvářil se zmateně.

"Dobrý den, ehm potřebovala bych si promluvit se svou matkou."řekla jsem a celou dobu jsem se koukala všude možně jen ne do jeho očí.

"Samozřejmě můžeš použít můj krb, ale mohl bych si s tebou promluvit?"zastavil mě, než jsem hodila zelený prášek do krbu. Stuhla jsem a otočila se na něj, spatřila jsem oči stejné barvy jako mám já. Stejně tvrdé a nepřístupné.

"Jsem tu jen proto, že mi člověk, kterého miluju otevřel oči. Jen díky němu jsem si uvědomila, že at má matka udělala cokkoliv, stále je to člověk, který mi dal život. Má právo na to dostat druhou šanci. Ale opravdu nejsem připravená na to si s vámi promluvit a nevím jestli někdy připravená budu"řekla jsem mu zcela popravdě a dokončila jsem pohyb a hodila prášek do krbu.

Ocitla jsem se na místě, kde jsem vyrůstala. Na místě kde jsem zažila tolik nádherného, místo na které mám tolik vzpomínek. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se do kuchyně, odkud se ozývaly zvuky.

Když jsem tam došla, spatřila jsem mamku jak vaří, na tváří neměla svůj typický laskavý úsměv. Šlo na ní vidět, že poslední měsíce hodně trpěla. Zasáhly mě výčitky, at udělala cokkoliv, ona tu pro mě vždy byla, at jsem udělala cokoliv. A já jí ani nedala šanci to vysvětlit. Jak bych se já sama zachovala kdyby šlo o Draca?

Neměla jsem čas nad tím dál přemyšlet, jelikož se mamka otočila, aby z kredence vyndala koření a uviděla mě stát ve dveřích. Doza s kořením jí vypadla z ruky a rozříštila se na malé kousíčky, ale to jí vůbec nezajímalo. Jen stála a pozorovala mě.

"Mami já..."začala jsem, ale nemohla jsem pokračovat, jelikož se mi po tváři opět spustily slzy. Mamka na tom nebyla jinak a v příštím okamžiku jsme si padly kolem krku, pevně jsme se objímaly a brečely.

"Promin prosím promin holčičko moje, nikdo pro mě není důležitější, než ty"chytla můj obličej do dlaní a dívala se mi do očí, já v těch jejích viděla, upřímnost, lásku a bolest.

"Já vím, promin maminko, že jsem ti nedala šanci to vysvětlit, neměla jsem právo tě soudit"šeptala jsem a ona mě políbila na čelo a pak mě pevně objala.

Když jsme po dlouhé době doplakaly, sedly jsme si na pohovku a všechno si vysvětlily. Ještěže byla sobota, takže jsem mohla doma přespat a do školy jsem se vracela až v neděli večer. Naprosto spokojená a štastná. První, co jsem udělala bylo, že jsem došla k Dracovi a dlouze ho políbila. Pak jsem si šla sednout k našemu stolu a usmála se na své přátele.