Květen 2012

Mnamka

30. května 2012 v 21:37 | Rico |  Moje řeči
Miláčkové mojí zlatí :) Jelikož si myslím, že všichni, co čtou ty moje fantaz magorie (to je úžasnej výraz :D) se líbí i stmívání a samozřejmě existují dva tábory Jacob a Edík. Popravdě já fandím tomu třetímu týmu a to jsou Volturiovu, ale neva :D Takže těm, kterým se tak moc líbí sexy tělo, sladký úsměv a ten jeho nádhernej hlas tak tady mám pro vás odkaz na dokonalej film. Není nejnovější, ale mám Taylora Lautnera ráda jakožto herce. A v tomhle filmu asi tak milionkrát raději než v Twilightu :) Takže dost mých rečí a tady je odkaz na film Bez dechu, kdo neviděl doporučuju rychle stáhnout a zkouknout to :) Vaše Rico :) A jo abych nezapoměla bud ještě dnes nebo až zítra vám sem dám ochutnávku nové povídky :)


Pan a paní Malfoyovi

30. května 2012 v 14:49 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Angela- Svatební šaty a boty
Náhrdelník od Narcissy

Náramek od Severuse

Snubní prsten
Clare
Lily

Štastní až do smrti

30. května 2012 v 14:49 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Takže na menší nátlak Kiki tu máte další kapitolu :D Přemýšlela jsem o tom, že bych dodatečně napsala reakci Siriuse na svatbu a vše kolem. Ale jelikož jsem už začala pracovat na nové povídce tak trochu nevím jak to budu stíhat. Jsem ráda, že už mám napsané dopředu díly k NkAzp . Tak trochu jsem se zažrala do nové povídky a brzo vám sem dám k ní Prolog :) tak si dětičky užijte čtení této kapitoly a já si jdu na trh pro jahody, abych mohla pokračovat v psaní :) Vaše Rico

"Jak se cítíš holčičko?"zeptala se mě mamka a něžně mě pohladila po vlasech. Zničeně jsem se na ní podívala
"Já to nezvládnu"špitla jsem a zhroutila se do křesla. Zaslechla jsem její tichý smích a pak už jsem se octila v její hřejivé náruči.

"Ale jistěže to zvládneš, bereš si úžasného muže, který tě miluje. Zvládli jste spolu řadu překážek a ted si zasloužíte být štastní"pohladila mě po tváři a usmála se na mě

"Já se bojím"přiznala jsem nakonec, když do pokoje přišla i Clare. Obě se na mě zmateně podívali
"Co když se o nás dozví Voldemort? Draco patří mezi jeho věrné a já jsem členka řádu. Zabil by ho"špitla jsem vystrašeně a jen ta představa mě doháněla k slzám

"Neboj kmotřenko oba vás před ním ochráníme"dřepl si přede mě Sirius a chytl mé ruce do svých.
"Děkuju, nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo"pousmála jsem se na něj vděčně a on mě pohladil po tváři

"Když si tě bere stává se automaticky součástí rodiny. A my naši rodinu chráníme"ozval se ode dveří strejda Remus a já se na něj překvapeně podívala. Vedle něj postávala i nejistě se tvářící Narcissa. Týden před svatbou jsem přesvědčila Draca, aby se sešel se svou matkou. Udělal to, ale pod podmínkou, že půjdu s ním. Tak jsem se seznámila se svou budoucí tchýni a popravdě? Nevím co vidí na svém labilním manželovi. Zjistila jsem, že Narcissa Malfoyová rozená Blacková je velice milá a laskavá žena, která miluje svého syna.

"A kdyby někdo z těch šmejdů zkusil tvému muži ublížit tak si je najdem a dáme jim, co proto. Vid náměsičniku jako ve škole"chechtal se Sirius a já nad ním zakroutila hlavou.

"To si piš tichošlápku, většina z nich jsou jen maminčini mazánci, kteří si ani sami neumí zavázat tkaničku"přidal se k němu jeho nejlepší kamarád a my se začali smát,až na mou budoucí tchýni.

"Nemusíte se jich bát, sice štěkají, ale nekoušou. Jsou krotký jako beránci"usmála jsem se na ní mile a ona mi nejistě úsměv oplatila.
"Očividně už ti je dobře, když si drzá"zašklebil se na mě kmotr a spolu se svým kumpánem opustili pokoj.

"Dobře tak už dosta srandy je načase, aby se nevěsta připravila"zavelela mamka a ona s Clare a dokonce i Narcisou se na mě vrhli. Když se mnou o dvě hodiny skončily, musela jsem uznat, že jsou to kouzelnice. Vypadala jsem jako...

"Vypadáš jako princezna"usmála se na mě Narcissa a já se začervenala. Stoupla si ke mě a podala mi placatou krabičku. Překvapeně jsem se na ní podívala a otevřela jí. Uvnitř se schovával ten nejnádhernější náhrdelník jaký jsem kdy viděla. Byl tvořený s desítek malých kamínků.

"Předával se v naší rodině z generace na generaci a ted jsi na řadě ty"dotkla se mé ruky a já jí vděčně stiskla
"Mohla by jste prosím?"požádala jsem jí, protože mě samotné se strašně třásly ruce.

"Můj sny má obrovské štěstí, že si bere právě tebe"podívala se na mě a já dojetím vzlykla stejně jako ona.
"Strašně moc vám děkuju"špitla jsem ona mě opatrně tak, aby jsme nezničily několika hodinovou práci, objala.
"A chlapi se pak diví, že žena na svatbách vždy brečí"pousmála se maminka a podala nám oboum kapesníky. Sama si s Clare otírala slzy.

"Tak už dost toho brečení, tohle je svatba a ne pohřeb. Angelo jsi připravená?"zeptala se mamka a když jsem přikývla tak mě naposled lehce objala a společně s Narcissou a Clare oputily pokoj. Počkala jsem ještě pár minut a pak jsem sama vyšla z pokoje. Před dveřmi na mě čekal Severus oblečený ve společenském hábitu. Když mě spatřil tak ztuhl a překvapeně se na mě díval.

"Jsi nádherná"řekl nakonec a já neměla opět daleko k slzám, on si toho všiml a došel ke mě

"Ale no tak přeci dnes nebudeš plakat, má to být nejštastnější den tvého života"usmál se na mě a já si uvědomila, že to je vlastně poprvé, co se usmál na někoho jiného, než mamku. Čekala jsem, že se konečně vydáme k oltáři, ale on stále stál a pozoroval mě.

"Stalo se něco? Nerozmyslel sis tom, že ne? Já Draca miluju a hodlám se za něj provdat, at s tím souhlasíš nebo ne. Ale popravdě bych byla raději kdybys souhlasil"začala jsem panikařit, ale on zakroutil hlavou.

"Jsi ta nejkrásnější nevěsta na světě a jsem nesmírně pyšný, že jsi má dcera"řekl mi potichu a pak z hábitu vyndal podlouhlou krabičku. A já dnes už podruhé v životě nebyla schopna slov. Unvitř byl úchvatný náramek se safíry. Lehce jsem po něm přejele prstem a pak se podívala do stejných očí jako mám já.

"Patřil tvé prababičce a kdyby ještě žila, tak by chtěla, aby jsi ho měla. A navís pokud se nemílím, chybí ti něco modrého"mrkl na mě vesele a já nevěděla jestli jsem víc překvapená tím dárkem a nebo jeho chováním. Když mi připnul náramek na ruku tak jsem chvíly svou ruku okouzleně pozorovala.

"Děkuju tati"špitla jsem opět dojatě a tím oslovením se stalo něco, co asi už nikdy nikdo neuvidí. Slzy v očích Severuse Snapea.

"Děkuju holčičko"objal mě a já v tu chvíly věděla, že tak to má být. I přes ty neslavné začátky jsme se dostali tam kam jsme měli. Do objetí otce a dcery. Když jsme se oba uklidnili, tak mi nabídl rámě a společně jsme se vydali vstříc mé krásné budoucnosti po boku milovaného muže.

Když jsem onoho muže spatřila stát na konci nádherně vyzdobené uličky tak jsem zasněně vvzdychla. Vypadal tak nádherně a já chtěla být, co nejdříve u něj. trochu jsem urychlila pochod, což pár lidí v místnosti rozesmálo. Ale na tom mi vůbec nezáleželo, tenhle den byl ten nejkrásnější v mém životě.

"Vypadáš kouzelně"špitl mi do ucha můj snobenec, když mu táta předal mou ruku.
"Jsi k sežrání"mrkla jsem na něj a společně jsme se zasmáli.

*****

"A tak se ptám vás Draco Luciusi Malfoy berete si zde přítomnou Angelu Lilien Potterovou za svou právoplatnou manželku? Budete jí milovat a ctít dokud vás smrt nerozdělí?"zeptal se kněz a můj miláček se na mě sladce usmál a s pohledem do mých očí odpověděl.
"Ano beru"odpovědl zřetelně a nahlas a já se zamilovaně usmála.

"A ted se ptám vás Angelo Lilien Potterová berete si zde přítomného Draca Luciuse Malfoyoe za svého právoplatného manžela a budete ho milovat a ctít dokud vás smrt nerozdělí?"zeptal se i mě a já ani na vteřinu neváhala
"Ano beru"odpověděla jsem a Draco mě odměnil dalším nádherným úsměvem

"Prohlašuji vás za muže a ženo, můžete políbit..."dřív než mohl kněz dokončit svůj proslov, tak už mě můj manžel dlouze a vášnivě líbal. Mezi svatebčany se opět ozval smích a následně i potlesk. Kněz si jen zklamaně povzdechl, pronesl něco na způsob Ach ta dnešní mládež a odešel.

"Jak se cítíte paní Malfoyová?"zašeptal mi do rtů Draco a já se uculila
"Naprosto fantasticky pane Malfoyi"odpověděla jsem mu a on mě opět začal líbat. Za našimi záda se ozvalo ehm ehm. Můj muž naštvaně zavrčel a nedobrovolně se odtrhl od mých rtů, aby jsme se oba mohli podívat na nevinně se tvářícího Briana

"Nechci vás rušit hrdličky, ale měli by jste si vyměnit prstýnky" ukázala na stříbrný tácek, který levitoval kousek od nás a na kterém byly naše snubní prstýnky. Se smíchem jsme si je navzájem nandali a pak to opět spečetili polibkem. Nakonec jsme se přece jen věnovali i svatebčenům, kteří nám chtěli popřát hodně štěstí.

S.O.S

28. května 2012 v 20:03 | Rico |  Moje řeči
Ahoj děcka mám na vás menší dotaz. Byli by jste raději kdyby se nová povídka odehrávala v době Pobertů, Luciuse, Cissy, Belly atd... nebo v době Slavné trojice, Draca, Blaise a ostatních? V hlavě se mi rodí plán na novou povídku, na které bych ráda začala pracovat, ale nevím v jakém čase jí psát. A opravdu by mi pomohly vaše názory. NkaZp mám už slušně propracované a pracuju na prvním konci, ještě ho doladím a bude to perfektní. Pak dopíšu ten druhý a už bych se ráda věnovala nové povídce. Děkuju předem všem za jejich návrhy a postřehy a já jdu dál vymýšlet jak budou pokračovat osudy našich hrdinů. Vaše Rico

Souboj titánů

26. května 2012 v 0:43 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak tady máte další díl a už jsem se rozhodla ohledně konce. Jelikož kromě Tinky nikdo nebyl schopnej říct koho má raději jestli Briana or Draca tak si to udělám po svém a s tím sad or happyend? Nejraději bych vám zatrest napsala sadend, ale nechci aby kvůli některým jedincům trpěla Angela a Tinka se rozčilovala:D Tudíž udělám dva konce, ale jaké budou to teprve uvidíte. Teda možná, když se mi bude chtít. Jinak pilně pracuju na nových kapitolách a jsem sama na sebe pyšná. Vaše Rico

"Ahoj drahoušku"objala mě mamka a já vdechla její krásnou vůni. Mamka tenhle parfém používá celý můj život, pamatuji si, když jsem byla malá a ona mi chodila dát pusu na dobrou noc, cítila jsem tuhle jedinečnou vůni.Vůni mojí maminky. Tuhle vůni nikdy nezapomenu, navždy jí budu mít vrytou do paměti. Takhle voní žena, která mi dala život. Ta bez které bych tu nebyla a kterou miluji. Ta nejlepší maminka na světě.

"Ahoj mami, chtěla bych ti představit svého přítele. To je Draco Malfoy"chytla jsem Draca pevně za ruku. Mamka si ho pozorně prohlédla, pak se podívala na mě a pak pokývala hlavou
"Ráda konečně poznávám chlapce, který dělá štastnou mou dceru. Vítej Draco"usmála se nakonec mamka srdečně a podala Dráčkovi ruku

"Rád vás poznávám madam" Draco lehce sklonil hlavu a políbil mou překvapenou mamku na hřbet ruky. Mamka zčervenala a mě bylo jasné, že ted si jí právě získal.

"Och tak pojdte dál, Severus tu ještě není, jako vždy jde pozdě. Dáme si zatím čaj, ano?"podívala se na nás a když jsme oba přikývli, odešla do kuchyně připravit čaj
"Už vím po kom jsi tak krásná"políbil mě něžně, když jsme se posadili na pohovku a já zčervenala, což ho rozesmálo

"A po kom se tak kouzelně červenáš"pohladil mě po tváři a já ho musela políbit. Mám toho nejúžasnější přítele na světě
"A po kom máš tu svou nedochvilnost" dodal a já ho praštila do ramene. Pitomečka jednoho, nj občas zapomenu, že chodím s Malfoyem. S věčně rejpajícím, ironickým a protivným stvořením.

"Tak tady to je"postavila před nás mamka šálky s nádherně vonícím čajem a sušenkami.
"A ted mi povězte proč jste za mnou přišli. A neříkejte mi, že jste mě jen chtěli vidět. Jsem sice matka dospělé dcery, ale ještě nepatřím do starého železa, také jsem byla mladá"podívala se na ná a mě cukaly koutky. Moje mamka, ta nejlepší na světě.

"Vy jste stále mladá paní Potterová"polichotil mamce můj přítel. S ženskýma to prostě umí a obě Potterové má absolutně ve své moci. Mamka opět zčervenala jako rajské jablíčko a já se usmála

"Děkuji Draco jsi velmi zdvořilý mladý muž"věnovala mu jeden ze svých úsměvu

"Říkám jen pravdu"pousmál se můj miláček a mamka mu chtěla odpovědět, ale v tom se z našeho krbu vykutálel Severus. Se svým typicky stále zamračeným výrazem si oprášil hábit.

Draco vedle mě viditelně zbledl a křečovitě mi sevřel ruku. S úsměvem jsem mu jí pohladila a políbila ho na tvář. Což na tváři mého biologického otce vyvolalo ještě zachmuřenější výraz. Zvláštní dokud nevěděl, že jsem jeho dcera, tak říkal, že já nejsem dost dobrá pro Draca a ted je to přesně naopak.

"Konečně drahý" zvedla se mamka a šla políbit svého přítele. Teprve až ve chvíly kdy spatřil mojí mamku jeho rysy zněžněly a on objal svou lásku a políbil jí. Jsem ráda, že to takhle dopadlo a mamka je štastná. Tatka mi chybí, ale vím, že se na nás zezhora kouká a je štastný.

"Tak povídejte k čemu je tahle šaškárna"ano Severus Snape mě vždy dokáže vyléčit z dobré nálady. Otráveně jsem protočila oči a skepticky se podívala na mamku

"Zaplat merlin, že jsem zdělali skoro celou povahu po tobě a nejsem zamidrákovaná, věčně protivná, breptající, rejpavá, zla, zamračená, nepříjemná obluda"ušklíbla jsem se na Seva a ten vypadal, že kdyby mohl, tak je ze mě ropucha. Draco se vedle mě konečně uvolnil a snažil se zadržet smích. Tak s tímhle si mamka vůbec nedělala starosti, nahlas se smála a nakonec políbila toho bručouna na tvář.

"Výchova Pottera na tobě zanechala až moc velké následky"mračil se na mě můj druhý rodič a tentokrát jsem to byla já kdo se zamračil a kdo ho vraždil pohledem

"Jsem hrdá na to jaká jsem a že jsem Jamesovi Potterovi podobná"zavrčela jsem a měla jsem co dělat, abych ho neproměnila v něco užitečného, například věšák.

"Já hloupá jsem vám chtěla oznámit skvělou zprávu, ale jak vidím, tak jsem mohla jen poslat sovu, abych neztrácela drahocený čas zde přítomného mistra lektvarů. Jdeme Draco, odcházíme" ted už se nikdo neusmíval a já se zvedla k odchodu. Draco se postavil také a rozpačitě se díval po přítomných.

"Holčičko nechod prosím, Severus to tak nemyslel"začala mě mamka hned přemlouvat, ale já zarputila vrtěla hlavou.
"Ale myslel, znáš ho moc dobře mami"řekla jsem a políbila jí na tvář
"Mám tě ráda a promin, ale nebudu tu s ním už ani minutu"omluvila jsem se a druhou část jsem řekla s očima zabodnutýma do těch temných tvrdých hlubin.

"Jo a mimochodem já a Draco se budem brát"otočila jsem se ještě a pak jsme společně s mým přítelem zmizeli v zelených plamenech. Když jsme se objevili v nebelvírské společence, všichni se na nás překvapeně podívali. Draco se málem válel po zemi smíchy a já se mračila jak....no jako Snape. Ten bastard. Jak si mohl dovolit urážet mého otce?

"Ang? Stalo se něco? Jakto, že jste tu tak brzo? A proč se mračíš? A proč se Draco směje jak pominutý?" přišla k nám překvapená Clare s Tedem a překvapivě i Brianem, který výjmečně nebyl na rande.

"Stalo se to, že Severus Snape je ten největší pitomec na světě"zavrčela jsem podrážděně a hodila sebou do křesla
"Co zase ten netopír udělal?"zamračil se Brian a Draco se pomalu začal uklidnovat a posadil se ke mě na opěradlo a políbil mě do vlasů

"Urážel jejího otce"objal mě kolem ramen a já byla naštvaná a zároven se mi chtělo brečet. všechno zkazil, zase!

"Ale kdyby jste viděli jak mu to Angie nandala, nestačil ani nic říct, jen stál s otevřenou pusou"rozesmál se nanovo a já se musela začít také smát. Jeho obličej byl opravdu k nezaplacení, všichni tři se k nám přidali, ale smích nás rychle přešel. Ty čtyří protože se lekli, hodně naštvaně se tvářícího Severuse a já vzteky zrudla v obličeji a zatala ruce v pěst.

"Jak to u hadích osáskůch myslíš, že se budete brát?"zakřičel na mě a já se ironicky ušklíbla
"Jednoduše Snape, oblíknu si bílý šaty, Draco společenský hábit a řekneme si ANO"usmála jsem se na něj sladce a on už nebyl v obličeji nepřirozeně bledý jako vždy, ted rudnul

"NIKDY ti nedovolím, aby jsi si vzala smrtijeda, rozumíš? NIKDY"zakřičel na mě a já se rozesmála
"Ty nemáš žádné právo mi cokoliv zakazovat a už vůbec Draca soudit, rozumíš?"zakřičela jsem na něj zpátky a osazenstvo společenky se raději klidilo do bezpečí.
"Jsem tvůj otec a nedovolím, aby jsi si vzala vraha"křičel dál a já se musela držet, abych mu nevyškrábala oči

"Ty jsi ta poslední osoba, která může někoho soudit. To ty jsi vrah, Draco musel, ale ty jsi to udělal dobrovolně"zapíchla jsem mu prst do hrudi. Stáli jsme proti sobě a hlasitě oddechovali.

"Nedovolím, aby si moje jediná dcera zničila život"řekl po chvíly ticha potichu a já se na něj překvapeně podívala
"Miluju ho chápeš? On je moje štěstí, můj život. Nemůžu bez něj žít a jestli opravdu chceš, abych byla štastná, dáš nám své požehnání"dívala jsem se mu do očí a čekala, stejně jako ostatní.

"Varuju tě Malfoyi, raději jí udělej štastnou. Nebo ti ukážu, co všechno jsem se za ty roky naučil u Pána Zla, rozumíš?"zabodl svůj ledový pohled do očí mého přítele ten mu to rychle odkýval, pak jakoby si vzpoměl, že může mluvit si mě k sobě přitáhl a pyšně zvedl hlavu

"Miluji vaší dceru, víc než svůj život pane. A udělám vše co bude v mých sílách, aby byla štastná"podíval se mu zpřímá do očí a Severus nakonec přikývl, otočil se a zmizel v zelených plamenech. Chvíly bylo v místnosti naprosté ticho, které prolomil Brian

"U merlina to bylo jako souboj titánů v přímém přenosu"řekl nahlas a ve společence vybuchla bomba všichni se smáli a mluvili jeden přes druhého. Jen já a Draco jsme stáli a dívali se navzájem do očí.

"Miluji tě"usmála jsem se a on mě políbil
"Jsi můj život"pohladil mě po tváři a já ho políbila.

Scorpius a Selena Malfoyovi

20. května 2012 v 22:44 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak tady máme další lehce oddychovou kapitolku doufám, že se Vám bude líbit :) A mám na Vás menší otázečky : Máte raději Draca nebo Briana? A trochu hloupější otázka chcete happyend nebo sad end? :) Dost by mi Vaše odpvědi pomohli při vymýšlení konce :) Vaše Rico :)

"Já tomu stále nemohu uvěřit"sledovala jsem prsten na své ruce cestou do hradu
"Tvůj kmotr mě zabije"ušklíbl se hořce.Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář

"Však on si tě brzo zamiluje,stejně jako moji přátelé a mamka.Pozná,jak skvělý jsi"uklidnovala jsem ho a on se na mě vděčně usmál
"Nechceš dneska spát u mě?"culila jsem se laškovně

"Hmm a nebude to Nebelvírům vadit?"ušklíbl se Malfoyovsky.Páni jak jsem mohla tenhle úšklebek nesnášet,když ho ted miluju?
"Jsem přeci kapitánka týmu,nedovolí si ani pípnout.Páč jinak příští zápas projedeme"usmála jsem se nevinně a on se rozesmál

"Potvůrko moje,začíná v tobě převládat zmijozelská krev"přitáhl si mě k sobě blíž
"Já jsem v tom nevině,za to může Snape"ušklíbla jsem se a řekla heslo Baculaté dámě.A společně v objetí jsme vešli do jámy lvové

"Máš nějaký problém??"zavrčel můj miláček na jednoho čtvrtáka,který na něj házel zlostný pohledy
"Zmijozel tu nemá,co dělat"zvedl bojovně bradu a postavil se.Ale trochu couvl,když zjistil,že je skoro o hlavu menší

"Johnsone zalez nebo se McGonagallová dozví,kdo jí zničil dveře u kabinetu"vyhrožovala jsem a on se rychle stáhl
"Naše velká šéfka dorazila"šklebil se na mě Brian v obležní dvou blondatých slečen (slušně řečeno)

"Broučku máš snad chut na trénink navíc?"zacvrlikala jsem a on se stáhl jako čtvrták předtím
"Tyranko,Draco lituju tě"podíval se na mě ublíženě a můj snoubenec se rozesmál

"Já si závidím"řekla zamilovaně a já ho za odměnu políbila
"Líbilo?"mrkla Clare na moje zlatíčko a on štastně přikývl.Konečně mi cvaklo,kdo mu s tím večerem pomohl

"Díky"objala jsem jí vděčně
"Pro tebe všechno,zlatko"špitla mi do ucha

"A?"vyzvídala a odtáhla se ode mě.Přikývla jsem a ona mi s jekotem skočila kolem krku.Nikdo krom Draca naše nadšení nechápal,obvzlášt Brian a Ted
"Hele vy dvě nechcete nám prozradit důvod svého šílenství?"sledoval nás nechápavě Brian

"Půjdeš mi za svědka?"otočila jsem se na něj.A jemu když to konečně došlo se rozzářily oči
"Táta tě zabije"zakřenil se na Draca a bratrsky ho obejmul.Na mě se vrhl Ted a ostatní

"Takže z mé malé sestřičky bude vdaná paní"vzlykl hraně Brian a já mu dala malý pohlavek,což všechny rozesmálo
"Hehe chci být u toho,až se to tatík dozví"culil se zákeřně Brian a Draco nahlas polkl

"Miláčku to bude v pořádku,nedovolím Siriovi,aby zabil mého budoucího manžela"přitulila jsem se k němu a on mě nepřítomné políbil do vlasů
"Jak si rychle zvykla na to,že se budou brát"chechtal se Brian a já na něj vyplázla jazyk

"Když si bereš tak úžasného chlapa jako já,zvykneš si rychle a rád"mrkla jsem na něj a cítila,jak mě Draco pevněji objal.Zamilovaně jsem vzdychla a více se k němu přitulila
"Asi budu muset požádat o ruku tvého otce"promluvil konečně a dál zíral do zdi

"Bud rád,že nemusíš žádat o její ruku strejdu Jamese.Táta je proti němu andílek"ušklíbl se Brian a já s Tedem jsme přikývli.Měl pravdu tatka by ho zabil,kdyby ještě žil

"Haha Snape haha bude haha tvůj haha tchán hahahahaha"vyrážel ze sebe Brian mezí smíchem a já po něm hodila zlostný pohled
"Frajere zítra ráno,odpoledne a večer máš trenink"řekla jsem naštvaně a on se jako mávnutím kouzelného proutku (ne nemyslím hůlkou,ale vždyt víte jak se to říká) se přestal smát a vykulil na mě oči

"To bys mi neudělala"nevěřil mi a já se usmála
"Mysliš?"ušklíbla jsem se a Draco se konečně probral a škodolibě se ušklíbl

"Ale já mám rande"vymlouval se
"Ano to máš ráno od 6-8,odpoledne od 1-3 a večer od 6-8 se svým koštětem.Pro příště si ty své řeči nech pro sebe"poradila jsem mu a on mučednicky zavyl.Ihned se k němu nahrnuly jeho fanynky a začaly ho utěšovat. Hmm takže to musím vstávat i já brzo a s tím,že jsou dvě ráno nevím nevím.

"Z tebe bude dokonalá lady Malfoyová"ukázal mi zvednutý palec Ted a tentokrát jsem to byla já kdo hlasitě polkl
"Co až se to dozví tvý rodiče?"zvedla jsem k blondáčkovi oči

"Ochráním tě"špitl,než mě políbil
"Doufám,že vaše děti budou mít vlasy po Vanesse"vzpamatoval se Brian a Draco po něm šlehl vražedným pohledem

"Já zas doufám,že jestli někdy v budoucnu budeš mít děti,tak budou ve všem po matce.Protože dalšího pitomýho Blacka by svět nepřežil"vrátil mu to Draco a já se začala nahlas smát

"Vy jste se hledali,až jste se našli"zavrčel uraženě Brian a my se štastně zaculili
"Heh už vím,proč Brian chodí jen se slepicemi bez mozku.Ehh nic proti holky"mrkla jsem na "dívky"vraždící mě pohledem

"Protože normální holka s rozumem by ty jeho keci nevydržela a utekla by dřív,než by jí stačil dát první pusu"usmála jsem se nevinně a syn mého kmotra by mě jistě zaškrtil,kdyby mě můj budoucí manžel nechránil vlastním tělem

"Už se nemohu dočkat,až se vezmete a já se tě konečně zbavím"zavrčel naštvaně

"Neboj budeme k tobě chodit pravidelně na návštěvu"mrkla jsem na něj pobaveně a on si odfrkl.Zvedl se a s jednou z blondýnek odešel do svého pokoje.Jelikož bylo opravdu pozdě,tak jsme se odebrali ke spánku všichni.At jsme dělali,co jsme dělali nemohli jsme usnout,tak jsme sledovali jak venku sněží.Páni za měsíc už jsou Vánoce a já se budu vdávat

"Domluvíme se s Brumbálem,aby jsme v pondělí mohli zaskočit k mamce.Stejně máme volno"otočila jsem se k němu čelem a on přikývl a dal mi pramen vlasů za ucho

"Nemusíš se bát mamka tě má ráda a je ráda,že jsem štastná"pohladila jsem ho po tváři
"Vezmem sebou Seva,aby ho mamka,kdyžtak uklidnila"přemýšlela jsem dál nahlas

"Nejlepší to bude říct při skleničce ohnivé whisky.To mu naladí dobrou náladu a on to vezme líp"plánovala jsem a on se usmíval

"Co se tak křeníš zlobíku?"štouchla jsem do něj
"Líp jsem si vybrat nemohl,myslím,že až tě mamka pozná.Teda jestli mě dřív nezavrhnou,tak tě bude mít ráda"usmál se smutně a já ho políbila

"Doufám,že mě neuřkne,až se dozví,že jí ukradnu jejího synáčka"ušklíbla jsem se
"Neboj mamka se nezdá,ale je fajn.Popravdě se divím,jak si mohla vzít mého otce"poslední slovo nenávistně zasyčel

"Jak chceš,aby se jmenoval chlapeček?"změnila jsem rychle téma, protože mě trápilo sledovat jak je smutný.Po smutku a zlosti nebylo ani stopa.Štastně se uculil a políbil mě na špičku nosu
"Zatím jsem o tom nepřemýšlel,co navrhuješ ty?"přitáhl si mě k sobě blíž

"Chtěla bych,aby druhé jméno měl po tátovi"přiznala jsem
"To se mi líbí lásko a co říkáš na Olivera?"napadlo ho a já nesouhlasně zavrčela

"Hm tak Sebastian?"pokračoval s úsměvem a já zakroutila hlavou
"Už to mám, Scorpius James Malfoy"řekla a já ho políbila

"To se mi líbí a co holčička?"zepala jsem se
"Letície?"navrhl

"Divný"nelíbilo se mi
"Selena Narcissa Malfoyová"vypadlo ze mě po chvilce

"Nádherný lásko"stáhl si mě pod sebe a začali jsme na prckovi pracovat.

Dodatek

18. května 2012 v 11:55 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Zásnubní prstýnek
k
Ange šaty
hghj

vhj
hj

Překvapení

18. května 2012 v 11:52 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak jelikož jsem se rozhodla, že je načase konečně s touhle povídkou hnout z místa a pomalu se dostat ke konci, který ještě nemám vubec vymyšleny ani promyšlený, ale to neva :D Tak jsem se konečně dostala k důležitému bodu celé povídky :) Hezké počtení Vaše Rico :)

Ležela jsem na posteli a Draco mě jemně hladil po zádech.Měla jsem zavřené oči a spokojeně se usmívala. Co člověk potřebuje víc?Ležím v náruči nádherného a úžasného kluka,který mě miluje a já miluji jeho.Mamka je štastná se Sevem a ten konečně přestal prudit nebelvírský.Ted je stále zamilovaný do Clare a ta září štěstím.Brian střídá holky,jak ponožky a je spokojený.Jediné,co mi dělá vrásky je Lucius Malfoy a Voldemort.Tihle dva mi opravdu pijí krev,není nikdo,koho bych nenáviděla víc.

"Beruško?"políbil mě můj milovaný do vlasů a já k němu zvedla oči
"Co kdyby jsme si udělali v sobotu výlet?"pohladil mě po tváři a já se vesele zazubila

"A kam to bude můj princi?"byla jsem zvědavá jak veverka
"Nechte se překvapit princezno"usmál se tajemně

"Hm"zabručela jsem
"Věříš mi?"zvedl mi bradu a podíval se mi do očí.Topila jsem se v té bouřkově modré a věděla jsem,že bych mu odpustila i vraždu.

"Ano"vzdychla jsem a on mě vášnivě políbil
"Miluju tě,miluju,miluju,miluju tě"říkal mi mezi polibky a já se štastně chichotala

"Já tebe ne"vyplázla jsem na něj jazyk a on mě začal lochtat
"N-ne p-pust mě"pištěla jsem a smála se ještě víc.Lehl si na mě a podíval se mi do očí

"Vy jste mě očarovala slečno Potterová"zašeptal a políbil mě na špičku nosu.Uculila jsem se a pohladila ho po vlasech
"Jsem to,ale mocná čarodějka,že pane Malfoyi"mrkla jsem na něj a on mí políbil těsně pod uchem

"Nikdy tě nechci ztratit"díval se mi do očí s takovou láskou,až jsem se málem rozbrečela.
"Neztratíš,slibuju"špitla jsem a políbila ho

**********sobota večer*************

"Řekneš mi už,kam mě to unášíš?"vyzvídala jsem opět, Draco se jen usmíval a kroutil hlavou
"To by nebylo překvapení lásko"mrkl na mě a já naštvaně zabručela.Rychle se otočil a popadl mě do náruče

"Prosím vydrž ještě chvilku"škemral a díval se na mě psím pohldem.Rezignovaně jsem mávla rukou a nechala se přemístit neznámo kam.
"Zavážu ti oči,ano"usmál se a já raději přikývla,další jeho psí pohled bych nevydržela a skočila po něm.Moc dobře ví,jak jeho pohledy působí na lidi a obvzlášt na mě.Vzal mě do náruče a opět nás přemístil.Grrr připomente mi,že mám v brzké době svého přítele minimálně zmrzačit.

"Jsme tu"zašeptal mi do ucha a mě se málem podlomily kolena z jeho blízkosti a dechu na mém uchu.Ale vzrušení mě rychle přišlo,když mi nekonečně dlouho sundaval šátek.Když už jsem chtěla vzít nejbližší kámen a přetáhnout ho po hlavě,odkryl mi oči.Nebyla jsem schopná slova,jen jsem tupě zírala na tu krásu před sebou.Byli jsme na Eifelovce a měli jsme nádherný výhled na večerní Paříž.Kousek od zábradlí stál stůl s pár svíčkami ozdobený plátkami rudých růží.

"Líbí?"špitl mi opatrně do ucha můj princ na bílém koni
"Miláčku to je nádhera"vydechla jsem omámeně a vášnivě ho políbila.Usmál se a pevně si mě k sobě přitáhl.

"Hrozně jsem se bál,že se ti to nebude líbit.Dáte si večeři má paní?"odsunul mi židly a já se na ní s úsměvem posadila.
"Čím jsem si tohle všechno zasloužila?"zeptala jsem se při jídle.

"Tím,že jsi mi ukázala,že zázraky existují a dala mi smysl života"naklonil se pohladil mě po tváři a políbil.Já si tohohle úžasnho chlapa opravdu nezasloužím.

Po jídle jsme se zvedli a postavili se k zábradlí.Zezadu mě objímal a s hlavou položenou na mém rameni mi šeptal,jak moc mě miluje.Odbyla půlnoc a on ukázal prstem k obloze.Vyjekla jsem a rukou si zakryla pusu.Se slzama v očích jsem se na něj otočila.Nervozně mě sledoval a hrál si se zelenou sametovou krabičkou v ruce. Hvězdy vytvořily nápis,který mi opravdu vyrazil dech,

Angelo Lilien Potterová,vezmeš si mě?

Jen jsem stála a dívala se na něj.To ticho ho asi znervoznovalo,protože začal přešlapovat z jedné nohy na druhou. Miluju ho a s jistotou vím,že s ním chci strávit celý život.Není nikdo,koho bych milovala víc,než jeho.Chci s ním mít malej domek se zahrádkou a naše dvojčátka.Je to muž mého života.Už jsem ho dál netrápila

"Ano ano ano"zakřičela jsem a skočila mu kolem krku.Štastně se usmál a se mnou v náruči se zatočil.Zastavil se a dlouze mě políbil,otevřel krabičku a navlékl mi nádherný prstýnek na prst.Políbil mě a opět mě pevně sevřel v náruči.

"Děkuju"zašeptal mezi polibky.A já byla ta nejštastnější holka na světě.Hmm takže Angela Malfoyová?No proč ne,jen se to nesmí dozvědět můj budoucí tchán,páč by ho kleplo.

Kathrin McAlistrová

16. května 2012 v 12:03 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Mmm tak , že by další kapitola? A že by Snape měl přeci jen city? Tento díl je věnovaný památce Kathrin McAlistrové :) Vaše Rico

"Angie řekni mu něco"domáhala se mé pomoci Clare a já jen pokrčila rameny. Stála jsem za Tedem a to jednoznačně

"Zlato uvědom si, že ikdyž jsi dobrá v obraně tak boj je něco jiného. Ty jsi úžasná lékokouzelnice, máš zázračné ruce. Mnohým z nás si už hodně pomohla a některým i zachránila život, ale do boje tě nepustím"řekla jsem jí zcela upřímně a založila si ruce na prsou. Clare věděla, že se mnou nehne tak se snažila opět přemluvit svého přítele.

*****

"Děkuju"pousmál se na mě Ted po dvou hodinách, když jeho přítelkyně naštvaně odešla do svého pokoje.

"Řekla jsem jí jen pravdu, ale mrzí mě,že s tebou ted nemluví"stiskla jsem mu rameno a on se zhluboka nadechl

"Raději at se mnou pár dní nebo i týdnů nemluví, než abych o ní přišel navždy"pokrčil rameny a odešel ze společenky. Bylo mi ho líto, ale v téhle chvíly jsem mu nemohla nijak pomoct. Clare se brzo uklidní a pochopí proč jí nechcem pustit do války, která zuří venku.

Od začátku roku uběhly dva měsíce a my už se všichni přidali k řádu a k nám se přidal i téměř celý sedmý ročník. Překvapila mě i ta malá hrstky zmijozelů, kteří za mnou přišli s přáním přidat se do řádu.

Jsem ráda, že ikdyž jsou všichni tak mladí a mohli by zavřít oči a dělat, že se jich to netýká, tak chtějí pomoct. Samozřejmě ne všihni z nich bojují se smrtijedy. Někteří jako Clare pomáhají ošetřovat raněný, další shánějí informace u rodičů nebo v knihách, jiní zas pomáhají na ústředí vařit jídlo pro naší sebranku.

Každá pomoc se hodí, profesor Brumál z nás měl radost. A z neznámého důvodu říkal, že za to vše mohu já a že by otec na mě byl pyšný. Sice nemá pravdu, ale i tak doufám, že na mě táta je tam nahoře hrdý.

*****

"Angelo"do společenské místnosti přiběhla Amanda Moonová jedna ze zmijozelských sedmaček, které se k nám přidaly. Byla celá brečená a vypadala hrozně vyděšeně. Zvedla jsem se z křesla a pomohla jí se posadit, nalila jí sklenici čaje a čekala, až se uklidní.

"V pořádku nic se neděje jen se uklidni ,ano"dřepla jsem si před ní a ona mě chytla pevně za ruku.
"Kathrin je mrtvá"řekla mi a opět začala brečet. Já jsem zalapala po dechu a sedla si zadek, ostatní kolem mě zalapali po dechu.

"Co se jí stalo?"zašeptala jsem. Normálně jsem nemohla mluvit, měla jsem úplně stažený krk.
"Její táta přišel na to, že se přidala do řádu"podívala se na mě a já se rychla zvedla. Zamotala se mi hlava a musela jsem se chytit opěrky křesla. Brian stojící ke mě nejblíže mě podepřel a já se zhluboka nadechla.

"Lola říkala, že když na to přišel tak strašně vyváděl. Chtěl po ní, aby okamžitě z řádu odešla, prosila jejich pána o odpuštění a řekla jim kde sídlí řád. Ale odmítla tak tak..."opět začala vzlykat a já se zmohla jen na to, aych si sedla k ní objala jí.

Zatímco mi plakala do trička tak jsem vzpomínala na drobnou hnědookou zrzku. Kathrin McAlistrová milá a tichá dívka, která dokázala uvařit úžasné lektvary, které nám vždy pomohly. Před měsícem za mnou přišla a poprosila mě, jestli by se mohla přidat k řádu. Její rodiče patří mezi úzký kruh smrtijedů a ona je za to nenáviděla. Byla naprosto jiná, než její rodiče a chtěla pomoct.

Proč jsem jí to dovolila, mohla ještě žít. Chudák Lola měla svojí paní tak ráda a ted je v domě těch tyranů sama. Je to má chyba k čertu já je zabiju. Zvedla jsem se a nedbala na hlasy svých přátel, jediné na co jsem dokázala myslet, byl milý úsměv Katie.

Když už jsem byla skoro u brány tak mě někdo popadl za ruku. Naštvaně jsem se na dotyčného otočila a překvapeně jsem koukala do stejných očí jako mám já. Rychle jsem se vzpamatovala a snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale bylo to marné

"Pustte mě"zavrčela jsem, ale on jen zakroutil hlavou a pak?On si mě normálně přehodil přes rameno a nesl do sklepení. Křičela jsem, kopala, škrábala, ale nemělo to žádný efect. Zastavil se, až ve svém kabinetě, kde mě shodil na překvapivě velmi měkkou pohovku. Mávl párkrát hůlkou a pak se posadil do křesla naproti mě.

"Co to má sakra znamenat?"zakřičela jsem a on dál seděl a pozroval mě. Vstala jsem a chtěla odejít, ale dveře se ani nehly. K čertu mohlo mi být jasné, že je očaroval.

"U hadích ocásků o co vám jde?"zeptala jsem se ho naštvaně a on si stoupl a do dvou sklenek nalil zlatavou tekutinu. Došel ke mě a jednu mi podal a z druhé si zhluboka napil. Chvíly jsem ho sledovala a pak si čichla ke skleničce a mávla nad ní hůlkou. Jen se ušklíbl

"Jde vidět, že jsem tě něco za ty roky naučil"řekl mi zcela klidným hlasem a já se ušklíbla stejně jako on před chvílý.

"Opatrnosti není nikdy dost"odpověděla jsem a pak se napila. Příjemné teplo se mi rozlilo po těle a já si vjela rukou do vlasů
"Byla by to sebevražda"podíval se na mě a já se na něj podívala pohledem ala nevím o čem mluvíte

"Vím o slečně McAlistrové a věř mi, že McAlistr dostane, co si zaslouží, ale ne ted"řekl mi a pak se opět napil. Chtěla jsem něco říct, ale zastavil mě zvednutím ruky.

"Není to tvoje vina, bylo to její rozhodnutí se přidat k řádu. Byla velice odvážná proto jí klobouk chtěl zařadit do Nebelvíru, ale ona se bála rodičů. Doufala, že vstupem do řádu svou chybu napraví a pomůže zachránit pár životů" pokračoval a já si sedla a poslouchala ho

"Vzepřela se rodičům, ikdyž věděla co jí to bude stát. A díky tobě a takových lidem jako byla ona věřím, že válku vyhrajeme my. Jelikož Pán zla má na své stranaě mnoho nadaných kouzelníků, šílených vrahů a různých zrůd, ale to nejdůležitější mu chybí. Odvaha a láska, vy tuto válku vyhrajete a já snad budu u toho, až ten parchant vydechne naposledy"celou dobu se díval někam za mě a pak otočil hlavu a podíval se mi do očí. Bylo to děsívé a fascinující zároven, že máme naprosto stejné oči.

"Vím, že mě nikdy nebudeš brát jako svého otce. Potter, at byl jakkýkoliv musím uznat, že tě vychoval dobře. Tvou matku miluji, vždy jsem jí miloval a vždy jí milovat budu. Už jednou jsem se jí vzdal, ale podruhé tu chybu neudělám. A udělám všechno proto, aby jste byly vy dvě štastné. Chci, abys věděla, že tu vždycky budu pro tebe. Vím, že to zřejmě nikdy nevyužiješ, protože jsi stejně tvrdohlavá jako já, ale kdybys cokkoliv potřebovala, jsem tu"podíval se mi naposledy do očí pak se zvedl, mávla hůlkou a otočil se ke mě zády. Seděla jsem a překvapeně hleděla na jeho záda, vážně ted řekl, to co si myslím? Zatřepala jsem hlavou a zvedla se k odchodu, ale ještě než jsem prošla dveřmi, zastavila jsem se.

"Děkuju"zašeptala jsem sotva slyšitelně, ale věděla jsem, že on to slyšel. Pak už jsem opravdu odešla a mé kroky mířily rovnou do Velké síně, kde už všichni seděli a večeřeli. Sotva jsem se objevila ve dveřích příbehli ke mě Draco a nebelvírsky.

Můj přítel mě pevně objal a já byla vděčná za jeho náruč, protože jsem se konečně mohla rozbrečet. Hladil mě po vlasech a ostatní se mě alespon dotkli, abych věděla, že tam jsou. Že jsou se mnou. Draco mě vzal do náruče a odnesl ze síně pryč. Zavřela jsem oči a vdechovala jsem jeho vůni, která mě uklidnovala.

Když jsem otevřela oči zjistila jsem, že mě odnesla do Komnaty nejvyšší potřeby, kde se i se mnou v náruči posadil na pohovku. Nic neříkal jen mě držel a já taky nechtěla mluvit. Asi po hodině jsem se zhluboka nadechla a zvedla jsem k němu svůj obličej. Pousmál se a pohladil mě po tváři

"Snape mě nepustil"zašeptala jsem a on mě políbil
"Budu mu do smrti vděčný"špitl a opět mě pevně objal. Nebylo třeba slov, jen jsem seděli v náruči a užívali si pár hodin klidu, než opět budeme muset vyjít z této komnaty a čelit kruté realitě tam venku. Draco se postaral o to, abych nemyslela na nic jiného, než na něj.

Chybovat je lidské, ale málokdo umí odpouštět.

16. května 2012 v 0:48 | Rico |  Jednorázovky
Dneska jsem udělala velkou chybu, která mě mrzí. Doufám, že budu mít šanci jí napravit :) Proto vznikla tahle jednorázovka ani jsem nevěděla, co budu psát a jak to dopadne, když jsem začala. Tak snad se vám to bude alespon trochu líbit. Vaše Rico :)

Šla jsem po kamenité cestě a snažila se neotočit. Věděla jsem, že stojí a kouká na mě. I přesto, že jsem měla pocit jako kdyby mi někdo vytrhla srdce z těla, šla jsem dál. V hlavě se mi promítaly vzpomínky a já se i přes slzy usmála.

"Ann?" tatka se lekl, když mě spatřil stát ve dveřích. Na nic se neptal a jen si me přitáhl do své velké hřejvé náruče. Opět jsem si připadala jako malá holčička co si odřela kolínko nebo jí chlapeček na hřišti vzal bábovičku a ona se ukryla do náruče jediného muže jejího života. Ted už nejsem malá holčička a on moc dobře ví, že už neni jediný muž mého života. I přesto jak se zachoval stála ho miluji a nejsem si jistá zda ho někdy budu moci přestat milovat.

"Děkuju"kunkla jsem, když my došly slzy a on mi podal kapesník, abych se mohla vysmrkat. Starostlivě si mě měřil a pak mi dal neposlušný pramen za ucho.

"Chceš o tom mluvit?"zeptal se jemně a já se i přes bolest v hrudi usmála. Pohladila jsem ho po zarostlé tváři a podívala se na poličku nad krbem.

"Byla by na tebe pyšná"řekl mi a já si opřela hlavu o jeho hrud a oba jsme se na chvíly utápěli ve vzpomínkách.

"Byla by pyšná na nás oba a tati?"podívala jsem se na něj a poprvé od chvíle kdy mi oznámil, že se začal scházet s jednou koleginí z práce jsem to necítila jako zradu mě a maminky.

"Elisa je fajn a sluší vám to spolu"pousmála jsem se a on se na mě podíval jako kdyby mě viděl poprvé. Nedivím se ty sceny, které jsem mu dělala byly strašné, byla jsem tak sobecká.

"Myslíš to vážně holčičko?"zeptal se a asi se i bál odpovědi, ale já jen přikývla

"Maminka je mrtvá již 22 let a ty si zasloužíš být štastný"řekla jsem mu zcela upřímně a on mě se slzami v očích objal

"Děkuju"zašeptal a já věděla, že alespon jednou v životě jsem udělala správné rozhodnutí. Vymanila jsem se z jeho náruče a odešla do svého pokoje, potřebovala jsem být sama. Celý svůj život jsem byla strašně sobecká a myslela jsem jen na sebe. Ale je načase, abych konečně začala myslet i na ostatní. Babička mi jednou řekla, že člověk dělá chyby, ale jen málo kdo umí odpouštět. Dědeček jí podvedl s její vlastní sestrou a ona mu i přes to odpustila. Vždy jsem jim záviděla jejich lásku a potom, co jsem se dozvěděla o dědově chybě jsem jim záviděla ještě víc.

Nemůžu být bez něj i přesto, co udělal je to nejdůležitější muž mého života . A já chci, aby měla moje vnoučata stejně krásně dětství jako jsem měla já, díky svým prarodičům. Chybu může udělat každá, ale jen málo kdo umí odpustit. S tím jsem se zvedla oblékla se a otevřela dveře. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem ho spatřila stát na našem prahu s velkou kytící s ruce.

"Annie já tě miluju, vím že jsem udělal strašnou chyby. Ale mnohem větší bych udělal, kdybych tě nechal odejít bez boje. Prosím dej mi druhou šanci a já přísahám, že udělám vše proto, abych odčinil tu největší chybu svého života. Andílku já už se nechci probouzet bez tebe. To tys dala mému životu smysl. Anabell Elizabeth Carterová staneš se mou ženou a uděláš tak ze mě nejštastnějšího muže na světě?"zeptal se a poklekl přede mnou, z kapsy vytáhl sametou krabičku ve které byl krásný prstýnek. Stála jsem a koukala na lásku svého života a přemítala jsem, co mám dělat.

Co myslíte, že jsem udělala? Nemohla jsem odpovědět nic jiného, než ANO. A když mě Jayson objímal a štěstím brečel tak jsem měla pocit, že jsem zaslechla babičku.

Chybovat je lidské, ale málokdo umí odpouštět

Love is love

10. května 2012 v 10:57 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak ted tu máme kratší a opět emoci přeplněnou kapitolu tak snad se vám bude alespon trochu líbit :) Vaše Rico

"Tak jak se těšíš na náš poslední rok v Bradavicích?"drkla do mě Clare a já sebou trhla. Zmateně jsem se na ní podívala a zjistila jsem, že mě nepozoruje jen ona, ale i ostatní mí přátelé.

"Zlato nechceš nám říct, co se ti stalo? Posledních pár týdnů jsi mimo"přidřepl si ke mě Brian a vzal své ruce do mých. Pozorovala jsem ty bouřkově šedé oči tolik podobné těm, které má můj kmotr. Tolik podobné těm, který má člověk který mi jako jeden z mála rozumí proč jsem se přidala k řádu. Jeden z mála, který mě za to neodsuzuje..

"O nic nejde jen nemám chut ani náladu se s někým bavit, tot vše a ted jestli dovolíte skočím si pro pár čokoládových žabek"zvedla jsem se a proklouzla kolem svých přátel. Slyšela jsem, že za mnou něco volají, ale nevnímala jsem to.

"Dobrý den mohla bych požádat o 5 čokoládových žabek?"došla jsem k vozíku s občerstvením a rychle zaplatila, protože se v uličce objevil i Draco. Snažila jsem se rychle proklouznout do svého kupé, ale nebylo to dost rychle abych nespatřila jak se můj přítel líbá s Pansy. Stuhla jsem na místě a koukala na ně. Lidé kolem mě chodili, ale mě to bylo jedno.

"Angie kde jsi, trvá ti to"z kupé vykoukla hlava Briana a chvíly mě zmateně pozoroval a pak pootočil hlavu směrem kam jsem se koukala i já.

"To si dělá srandu? Já ho na mou duši zabju"zavrčel a vydal se splnit svůj slib, ale zadržela ho moje ruka.
"Ne"zašeptala jsem a odtáhla jsem ho zpět do kupé

"Jak jako ne? On se tam veřejně mucká s tou poběhlicí a ty mi nedovolíš ho jít zabít?"vyjel na mě Brian a Clare zděšeně zalapala po dechu a Ted rychle zaklapl knihu a postavil se vedle svého nejlepšího přítele.

"Draco se dozvěděl o mém vstupu do řádu a řekl mi, že dokud si nevyberu jestli chci riskovat svůj život nebo být s ním, tak si nemáme co říct"prozradila jsem jim důvod proč jsem několik týdnů byla jiná...

"COže? Já asi špatně slyším"ozvala se Clare a já se na ní překvapeně podívala, vypadala opravdu rozlobeně a nebezpečně. A dříve než jí kdokoliv stačil zastavit odešla z kupé.

"Kam šla?"zeptal se její přítel a odpovědí nám všem byl křik, který se ozýval venku. Překvapeně jsme se zvedli a šli se podívat, co se tam děje. Museli jsme se začít smát, protože naše tichá a milá Clare zrovna dávala facky Pansy a ta se snažila bránit, ale bylo to marné. Draco stál a on se smál? Grrr nejradši bych ho něčím přetáhla po hlavě. A mé přání splnila má nejlepší kamarádka, protože když skončila s jeho společnicí, vrhla se na něj. Křičela na něj a mlátila ho hlava nehlava.

"Clare dost!" zakřičela jsem tak, že se všichni přikrčeli. Prošla jsem zástupem lidí a došla, až ke dvojci, která vypadala komicky

"To stačí, jsem ti sice vděčná, že mě bráníš, ale nemá to cenu"sice jsem to říkala jí, ale dívala jsem se přímo do očí svého asi zřejmě ex přítele.

"Jdeme"pobídla jsem jí a otočila se k odchodu, ale zastavila mě ruka na mé paži. Otočila jsem se a on stál, až nebezpečně blízko mě

"Počkej prosím"zašeptal a já omámeně přikývla. To ta blízkost, kdyby si stoupl dál tak bych určitě odolala, ruku na srdce, která z vás by na mám místě odolala. Zpátky k věci, chytl mě za ruku a propletl naše prsty. Dovedl mě do prázdného kupé, zavřel ho a zatáhl závěsy.

"Tak o co jde?"zavrčela jsem naštvaně když jsem se posadila dostatečně daleko od něj

"Hloupě jsem si myslel, že tě mlčením přivedu k rozumu, ale ty jsi mlčela taky. Pak jsem tě spatřil na nádraží a věděl jsem, že se trápíš stejně jako já. Ale bohužel jsme oba strašně tvrdohlaví, tak jsem přistoupil k dalšímu kroku. Myslel jsem doufal, že když mě uvidíš s Pansy, tak prostě uděláš něco podobného, co udělala Clare. Ale ty jsi jen stála a se slzami v očích se na nás dívala. Sakra Angelo já tě miluju víc, než si vůbec myslíš. Ale nemohu se koukat jak se chceš nechat zabít. To co děláš je sebevražda, copak to nevidíš? Nemůžu o tebe přijít"poslední větu zašeptal a klekl si ke mě a položil si tvář do mého klína. Nás oba překvapily mé ruce, které ho začly samovolně hladit ve vlasech.

"Celý život se koukám jak lidé kolem mě umírají a nejhorší je, že to způsobuje mé rodina. Můj otec, teta, strýc.. A nemohu s tím nic dělat a ted navíc příjdeš s tím, že ses přidala k řádu a chceš riskovat svůj život. Ty jsi to jediné, co mi zbylo" podíval se mi do očí a překvapily mě slzy, které mu stékaly stejně jako mě po tváři. Zvedl ruku a placem je setřel a já se pousmála.

"Miluju tě, ne ted mě nepřerušuj. Miluju tě ani si neumíš představit jak moc, ale miluji i svou rodinu. A nedovolím, aby se někomu z vás něco stalo. Už to pochopila i má matky, bohužel za pomoci našeho profesora"to poslední jsem tak trochu zavrčela, furt mě štvalo, že má matka dá víc na názor toho netopíra, než svého jediného dítěte.

"Už nejsem malá holčička, jsem skvělá čarodějka. Patřím mezi nejlepší v ročníku a své schopnosti jsem prokázala již v té bitvě na hřišti. A v mnoha dalších v době, kdy jsi se mnou nemluvil. A jestli mě opravdu miluješ, pomůžeš mi zničit ty šmejdy"podívala jsem se mu pevně do očí a on si mě najednou přitáhl k polibku. Oba jsem zasténali a já sklouzla k němu na zem. Ještěže ho napadlo zatáhnout závěsy, jelikož tato scéna nebyla mládeži přístupná.

"Asi se budeme hádat častěji"usmál se na mě spokojeně Draco, když jsme leželi v objetí oba spocení a spokojení na zemi. Štouchla jsem ho loktem do žeberem a on se začal smát a pak mě políbil.

"Co s tebou mám asi tak dělat"vzdychl poraženě a já ho objala kolem krku a políbila

"Děkuju děkuju děkuju miluju tě"zašeptala jsem předtím, než jsem ho políbila a my se opět vznášeli na vlnách vášně a lásky. Lásky, kterou nic a nikdo nezničí.

*******

"Draco co to má znamenat?" vypískla ta potvora, když nás spatřila jak s úsměvem a v objetí vycházíme z kupé.

"Znamená to, že jestli se ještě jednou přiblížíš k mému příteli tak tě v lepším případě proměním v žábu rozumíš?"zavrčela jsem jí do obličeje, až sebou ona i její grardedámy cukly, což mě i ostatní sledující nás rozesmálo.

"Miluju jí a nikdy jí neopustím, jedině že by si to ona sama přála" přitáhl si mě k sobě a políbil do vlasů.

"Zkus mě opustit a já si tě najdu třeba i na konci světa, rozumíš Mlafoyi?"uculila jsem se nevinně a on mě políbil.

Kdo z koho?

9. května 2012 v 15:30 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak děti máme tady pokračování příběhu lásky Draca a Angely. Jak se Angie vypořádá s danou situací? Prozradí kmotrovi, kdo jí ve skutečnosti řekl o útoku smrtijedů? Mno bude to tvrdej boj, ale Angie ho opět vyhraje. Tak doufám, že se vám kapitola bude líbit :) Vaše Rico

Och a jak se mám dostat z tohohle? Ted asi nezaberou moje psí oči, co? Mno nic tak Angelo mysli, jestli Sirie zjistí, že o útoku smrtijedů víš od Draca, tak hmm pravděpodobně budeš předčasně vdova.

"Ehm víš ty se určitě budeš zlobit"začala jsem a on netrpělivě začal bubnovat prsty o stůl. Fajn Angelo předved jak jsi skvělá herečka.

"Když umřel táta tak mě to hodně vzalo"pokračovala jsem a spatřila v jeho očích bolest. Vím, že jsem strašná mrcha, ale jestli z tohohle má Draco vyváznout zdravý a celý, abych ho mohla při nejbližší příležitosti sama zabít, tak musím hrát nefér.

"Vždycky jsem věděla, že smrtijedi existují a venku zuří válka, ale až do téhle chvíle jsem se snažila to nevnímat. Dělat jako kdyby se nic nedělo. Teoreticky se mě válka nijak netýkala, nikomu z mé rodiny se nic nestalo. Ale pak umřel tatka a já si najednou uvědomila, co se děje."prohrábla jsem si vlasy a on si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen.

"Rozhlodla jsem se, že začnu dělat něco proto, abych smrtijedům ztížila jejich zaíjení."podívala jsem se na něj opatrně a on seděl a koukal se do hořicího krbu

"Našla jsem jednoho člověka, který se stal můj informátor, ale nemohu ti říct jeho jméno. Protože by jinak zemřel"řekla jsem opatrně a cítila jsem Sirius strnul a pevněji mi sevřel rameno

"Už nejsem malá holčička Sirie, mám právo bránit sebe a své blízké. Ty s tatkou a strejdou jste nebyli o nic starší, než já,když jste se přidali k Fenixově řádu. Mám právo se k Vám přidat a bojovat. Už mi nemůžete bránit jsem plnoletá a budu bojovat s vaším povolením nebo bez něj"stoupla jsem si a dívala se na něj. Čekala jsem na jeho reakci na jakkoukoli reakci, ale nic se nedělo. Jen dál seděl a koukal se do plamenů.

"Jsi v pořádku?"zeptala jsem se opatrně a vzápětí jsem musela čelit jeho pronikavému a velice podrážděnému pohledu.

"Ted jsem se dozvěděl, že moje kmotřenka se rozhlodla, že bude riskovat svůj život. Spolčila ses s nějakým zmetkem, který tě pravděpodobně chce jen využít, aby si zachránil zadek, chceš se přidat k Fénixově řádu a ty se mě zeptáš jestli jsem v pořádku?Samozřejmě, že nejsem. Jsem naštvaný, zklamaný, překvapený a co je nejhoší tak i hrdý.
U merlinových trenek Angie copak jsi se úpně zbláznila? Víš jak je to nebezpečné? Já vím, že jsi plnoletá a že jsi úžasná a chytrá čarodějka.V kouzlech se ti málo kdo vyrovná, ale pořád ještě jsi dítě. Dítě na které já mám dávat pozor, slíbil jsem to tvému otci. Nemohu ti dovolit, aby jsi riskovala svůj život. Neztratím už ani jednoho milovaného člověka v téhle zatracené válce, rozumíš?"chytil mě pevně za ramena a zatřásl se mnou. Ale já neuhla ani o kousek, tentokrát prohrál,

"Promin ale tentokrát tě nemohu poslechnout. Rozumím ti a chápu tě, ale taky ty pochop mě. Nemohu se koukat jak lidé kolem mě umírají a nic nedělat. Nejde to...nemohu. Takhle jste mě s tátou nevychovali. Nemohu jen sedět na zadku a čekat.
Znáš mě, podílel ses na mé výchově. Věděl jsi, že to dříve či později příjde. Jsem dcera Jamese Pottera a kmotřenka Siriuse Blacka"podívala jsem se mu do očí a usmála se. Vzdychl a mě ho v tu chvíly bylo líto. Přitáhl si mě do náruče a pevně mě objal.

"Budeš opatrná rozumíš, budeš na sebe dávat pozor. Protože jestli se ti něco stane tak budu zlej, hodně zlej a nastane peklo na zemi. Vláda Voldemorta je proti tomu pohádka"pošeptal mi do ucha a já se museola začít smát

"Mám tě ráda, jsi jako můj druhej táta"odtáhla jsem se od něj trochu a políbila ho na tvář. Spatřila jsem v jeho očích slzy.

"A řekni tomu infarmátorovi, že ho varuju jestli se ti něco stane, najdu si ho a on si bude přát, aby se nikdy nenarodil."řekl mi zcela vážně a pak mě cvrnkl do nosu

"Fajn doufám, že si uvědomuješ, že nás oba tvá matka zabije, až se o tomhle dozví"zabručel a já mu s úsměvem rozcuchala vlasy, za což mě odměnil zamračeným pohledem.

"Nic z tohole se nedozví, samozřejmě, až na můj vstup do Fenixova řádu, to se k ní asi tak trochu donese"zamumlala jsem nenadšeně a oba jsem vzdychli. Jelikož jsme věděli, že to bude boj. Mamka je tvrdý soupeř.

************

"To nepřipadá v úvahu. V žádným případě nic takového nedovolím, rozumíte? Od tebe jsem Siriusi čekala, že budeš rozumější, než to nerozumné dítě"mamka slušně řečeno vyšilovala, když se dozvěděla o mém vstupu do Fénixova řádu, Teda spíš ona věděla o tom ,že tam chci vstoupit, ne že jsem už právoplatný člen. Profesor Brumbál se nad mojí žádostí jen usmál a přikývl a ostatní členy řádu jsem udolala argumenty.

"Mami Sirius za nic nemůže, bylo a je to jen mé rozhodnutí. Sirius jen moc dobře ví, že je marný boj mi v tom bránit. Už nejsem malé dítě mami, jsem plnoletá a ikdyž to asi bude znít namyšleně patřím mezi nejlepší studenty ročníku a v obraně se mi nikdo nevyrovná. Mami zvládnu to, nemusíš se o mě bát."podívala jsem se jí pevně do očí a bolelo mě sledovat její slzy.

"Nemůžu přijít i o tebe, to bych nezvládla"vzlykla a já jí pevně objala

"Nepříjdeš o mě maminko to ti přísahám. Ten parchant nemá na své straně žádné čaroděje, kteří by byli schopni mě dostat"mrkla jsem na ní vesela a za sebou jsem slyšela Siriusův a Remusův smích.

"Je celá tatínek, to nemůžeš popřít Lily. Neboj nedopustím, aby jí někdo ublížil"slíbil jí a já ho odměnila pusou na tvář. Ucítila jsem v místnosti přítomnost další osoby a otočila jsem se.

"Ach ne co ten tu dělá"zamumlala jsem otráveně a Sirius se rozesmál a zamumlal si pod nos neco co znělo jako "to je moje holka"

"Severusi co si o tom myslíš ty? Že je to naprostá hloupost?"hledala mamka oporu ve svém příteli a já se naježila jako kočka

"Tenhle do toho nemá, co mluvit. Je to můj život"zavrčela jsem a kmotr mě musel pevně objat, abych nesprovodila Brumbálova oblíbeného špiona z tohohle světa.Mamka mě odměnila velice pohoršeným pohledem a již zminovaný dvojí špion? Toho neyvede z miry nic, možná jen kdyby došly všechny černé hábity a zbyly by jen tmavě modré.

"Na jedno stranu s tebou Lily souhlasím, ale musíš to brát objektivně. Chvíly zapomen na to, že tu jde o tvou dceru. Angela opravdu patří mezi dva nejlepší studenty v ročníku spolu s mladým Malfoyem. A v mých hodinách a obraně patří dokonce mezi nejlepší. Už mnoho let jsem neviděl tak talentovaného studenta. Ikdyž jse mi to proti srsti, tak jí Potter přeci jen něco užitečného naučil. "řekl klidným a chladným hlasem, jako kdyby říkal, že dnes bude pršet. Mno pochybují, že o něco tak pitomého by se profesor zabýval, ale to nebudem řešit.

"Severusi opravdu si myslíš..?"zašeptala mamka a on zabodl svůj tvrdý pohled do mých očí a já v něm na malou chvilku zahlédla zablésk citu. Ne to se mi asi muselo zdát

"On do toho nemá, co mluvit. K řádu jsem se už přidala a budu bojovat proti těm parchantům"dokončila jsem tuto nesmyslnou diskuzi a odešla jsem z domu. Mé kroky vedli rovnou k člověku, kterého jsem ted potřebovala vidět ze všech nejvíc. Od hádky způsobené jeho a mým chování na zápase uběhly už dva týdny. Ale když jsem dorazila na smluvené místo, věděla jsem, že bude následovat další a velice dlouhá hádka. Ale stejně ho miluju.