Červen 2012

Reakce Siriuse

28. června 2012 v 19:13 | Rico |  Jednorázovky
Tak jo lidičky tady máte slibovanou reakci Siriuse na svatbu. Doufám, že vás nezklame. Poslední dobou fakt najsem schopná psát, tak jsem ráda i za tohle :) takže užijte si čtení, zanechte komentář, když budete spokojený a mějte se hezky. vaše Rico

"Tak už to máme za sebou, ne? Nakonec to nedopadlo tak špatně"mrkla na mě pobaveně Draco a já ho spražila pohledem. Brian s Tedem se hned začali chechtat a já mávla hůlkou, takže se jim na hlavy vylily dva kýble s ledovou vodou.

"Angelo ty jsi ale potvora"řekl mi Brian předtím, než se oba odešli převléct. Jen jsem nad tím mávla rukou a dál přemýšlela, jak vysvětlit svému kmotrovi, který nenávidí Zmijozeli, že si jednoho z nich budu brát. A navíc jako bonus s ním už skoro dva roky chodím a tenkrát jsem mu lhala o útoku smrtijedů. Tohle jestli přežiju, tak už mě nezabije ani Voldemot. Nevím proč se někteří lidi bojí jeho, mě spíš děsí můj naštvaný kmotr.

"Co se děje?"dožadoval se vysvětlení již zminovaný Zmijozel a já zakroutila hlavou a zvedla se.
"Musím jít ještě něco vyřídit"sklonila jsem se k němu a lehce ho políbila.
"Kam jdeš?"zadržel mě, než jsem vyšla ze dveří a já si povzdychla

"Severus s mamkou byli jen slabý šálek kávy proti tomu, co mě čeká se Siriem. Strejde Remus to určite vezme s klidem, ale on? Severus je hodnej malej králíček proti mému kmotrovi. Miluje mě jako svou dceru a nenávidí Zmijozeli, hádej jak asi bude nadšený"řekla jsem mu a rukou si vjela do dlouhých vlasů. Draco si povzdechla a přitáhl si mě do náruče. Vděčně jsem se k němu přitulila a čerpala z něj sílu, k tomu co musím udělat.

"Musím jít nebo se k tomu nikdy nedokopu"odtáhla jsem se do něj a políbila ho
"Půjdu s tebou"navrhl, ale já vyděšeně vykulila oči a zakroutila hlavou.
"Zbláznil jsi se? Ty se spíš chovej někam hodně daleko, aby tě nenašel, dokud se neuklidní"odstrčila jsem ho od sebe a podívala se na něj jako na blázna.

"Bojím se o tebe, nechci aby se ti něco stalo"pohladil mě po tváři smutně a já se začala smát
"Miláčku Sirius mě bere jako svou vlastní dceru, nikdy mi nedal ani na zadek, když jsem byla malá a zasloužila jsem si to. Raději by zemřel, než aby se mi něco stalo. Jo bude křičet a asi teda určitě hodně vyvádět, ale neublíží mi. A já ho přesvědčím o tom, jaky skvělý člověk jsi a jak moc jsem díky tobě štastná. A pak někdy ti ho oficiálně představím, ano?"líbla jsem ho něžně naposledy na rty a vydala se vstříc svému kmotrovi.

"Sirie?"nakoukla jsem do obývacího pokoje i zahrady, ale nikde nikdo. V kuchyni určitě nebude. Ještě si živě pamatuji, co se stalo, když si naposledy pokoušel uvařit si čaj. Musel si nechat postavit nový dům a dva měsíce strávil u Munga. Ne na oddělení psychicky labilních lidí, ale na chirurgii. Brian tenkrát byl celé dva měsíce u nás. Tatka si oddychl, když se jeho nejlepší kamarád uzdravil. A to ne proto, že by ho měl rád. Ale ten důvod byl mnohem prostší. Byl z nás dvou zralý také na pobyt u Munga. Maminka mu s láskou říkala, že je její stařík. Tatkovi se ta přezdívka vůbec, ale vůbec nelíbila.

Ale zpět do součastnosti, kde u hadích ocásků jen může být? Zaslechla jsem nějaký hluk z patra a vydala se podívat do jeho pokoje. To co jsem spatřila po otevření dveří si asi budu pamatovat dokonce svého života. Můj drahý komtr ležel nahý na zádech v posteli a na něm obkročmo seděla nahá žena. Zakřičela jsem, rychle si dlaní zakryla oči a utekla z pokoje. Došla jsem do obýváku a posadila se do křesla. Stále jsem to nemohla vydýchat, měla jsem před očima ty dva. Zatřepala jsem hlavou a snažila se tu vidinu dostat z hlavy. Já vím, co je můj kmotr zač. Ale je rozdíl vědět o tom, že je cassanova a vidět ho na vlastní oči uprostřed....hrátek.

"Angelo? Sirius přišel do obývák naštěstí už zcela oblečen a rozpačitě se na mě díval. Jeho přítelkyně zřejmě už odešla, nebo je ještě v pokoji. Bud jak bud, není tu. Když jsem k němu zvedla hlavu a podívala se jak se tvaří provinile, musela jsem se začít smát. Vypadal opravdu komicky a roztomile zároven přesně jako jeho syn.

"Co je tady k smíchu?" zamračil se a dal si ruce v bok. Místo toho aby mě to vyděsilo, začala jsem se smát ještě hlasitěji. Stál a trpělivě čekal dokud se nedosměju. Po pár minutách jsem se nakonec uklidnila a zhluboka se nadechla.

"Promin, ale vypadal jsi opravdu...vtipně"zvolila jsem raději jiné slovo, než jsem měla původně na jazyku. Jak to říkal tatka? Diplomacie Angei diplomacie. Musela jsem se při vzpomínce na svého zcela nedospělého otce usmát a lehce zakroutit hlavou.
"Jsem rád, že jsem tě pobavil. Ale ted k tomu, co jsi viděla nahoře...já víš no jak bych to no řekl" asi poprvé v životě jsem viděla Siriuse koktat a byla to opravdu podívaná k pokukání.

"Siriusi já už opravdu nejsem malá holčička, ikdyž je pravda, že o sexu už vím od svých 6 let, ale to ted nebudem rozebírat"tohle téma nebylo dobré začít rozebírat, ikdyž už jsem opravdu dospělá, tak on mě stále vidí jako malou holčičku. Stačí že mu budu muset oznámit, že se budu vdávat. A navíc si budu brát syna člověka, kterého nenávidí téměř nejvíc na světě.
"Zkrátka jsme oba dospělí, takže to co jsem nahoře viděla, nebudeme řešit, hm?"usmála jsem se na něj a on si vyditelně oddychl.

"A proč si za mnou vůbec přišla? Vždyt máš školu, ne?"divil se a tentokrát jsem to byla já, ten kdo byl nervozní. Zvedla jsem se a došla ke stolku na kterém měl nejrůzněší láhve plné alkoholu všeho druhu. Pamatuji si, když jsme se s Brianem a Teddem jednoho večera, když nám bylo 10 a měli jsme spát, přikradli sem a vzali jednu láhev. Ještě ted si pamatuji jak nám bylo zle. To byly časy...

"Dáme si skleničku?"aniž bych čekala na odpověd, nalila jsem nám oboum zlatavou tekutinu do broušených skleniček. Oboum jsem nalila víc, než obvykle. Oba to budem potřebovat. Já na kuráž a on na to, aby nedostal infarkt.
"Kdyby nás viděla tvá matka, tak mi dá pár facek."zasmál se, ale nic nenamítal a sám se zhluboka napil
"To je ráj"opřel se pohodlně do křesla a vyčkávavě se na mě podíval. Vypila jsem obsah skleničky na ex a zalapala po dechu. Skoro jsem už zapoměla jak je jeho Ohnivá whisky silná.

"Přišla jsem, protože bych ti ráda něco řekla. Jsi moje rodina a já chci, aby jsi se to dozvěděl ode mě a ne od někoho jiného. Třeba od Seva ten by k tomu určitě přihodil pár lží a dopadlo by to katastroficky. Za prvé tě chci poždat, aby jsi si uvědomil, že jsem už dospělá a mám právo na vlastní názor a život. Za druhé chci, abys věděl, že tě mám ráda a tahle zpráva na tom nikdy nic nezmění. Za třetí chci aby sis uvědomil, že lidé se mohou změnit a děti nemohou za chyby rodičů a za poslední chci, abys mi slíbil, že NIKOMU neublížíš, až si vyslechneš, co ti chci říct. Slibuješ?"podívala jsem se mu přímo do očí a čekala. Sirius se zamračil, nebylo mu příjemné slibovat, něco o čem vůbec nic nevěděl, ale na druhé straně jde o jeho jedinou kmotřenku.

"Fajn slibuju, stačí? A ted už mluv, docela jsi mě viděsila."narovnal se a čekal, co ze mě vypadne. Ještě párkrát jsem se nadechla
"Už více jak rok a půl chodím s Dracem Malfoyem, miluju ho a on mě požádal o ruku. A já přijala, za měsíc bude svatba"dostala jsem ze sebe jedním dechem a čekala na jeho reakci. Ta přišla vzápětí, vyskočil na nohy jak čertík z krabičky

"Ty jsi se úplně zbláznila Angelo? Tohle není možný, to nemůžeš myslet vážně. U merlinových trenek vždyt je to Malfoy. MALFOY! Uvědomuješ si vůbec, že jeho celá rodina je zapletena s Ty-víš-kým a je prolezlá černou magii? U merlina vždyt jeho otec je jeden z nejvěrnějších smrtijedů, oni zabíjejí a mučí lidi. A vsadím se o co chceš, že ten malej blondatej zmetek je taky smrtijed jako jeho povedenej tatíček" byl strašně naštvanej, což jsem čekala a vůbec mě nepustil ke slovu. Ale ted jsem se naštvala já. Nikdo přede mnou nebude Draca očernovat.

"Miluju ho a nedovolím ti, abys o něm takhle mluvil. Vůbec o něm a jeho životě nic nevíš. Nemáš ani tušení jak má těžký život. Ano jeho otec a zbytek rodiny jsou zatracený zmetci, který si zaslouží Azkaban, ale on takový není. Není vůbec podobný svému otci. Je to úžasný člověk a je stokrát lepší, než kdeckterý jak vy říkáte dobrý čaroděj"ve vzduchu jsem naznačila uvozovky a byla jsem rudá vzteky.

"Nemáš právo říkat takové věci. Už jsem to řekla Severusovi a říkám to i tobě. Draca miluju a vezmu si ho, ikdyby jste se oba postavili na hlavu"zapíchla jsem mu prst do hrudi a chystala se odejít. Ale zadržela mě jeho ruka na mé paži. Naštvaně jsem se otočila a chtěla mu říct ještě něco, ale překvapil mě jeho výraz. Stál tam a usmíval se.

" Jsi jako moje dcera a já tě miluju. Budu respektovat tvé rozhodnutí, ale nečekej, že si padnem kolem krku"ušklíb se kysele a já mu skočila do náruče

"Děkuju strašně moc děkuju, ani nevíš co to pro mě znamená"špitla jsem mu do ucha a dala mu velkou mlaskavou pusu na tvář.
"Nechtěl bych o tebe přijít a jelikož tě znám, tak vím, že tímhle bych o tebe přišel. Takže mi zbývá jediné, smířit se, že budu mít v rodině blondatého zmetka, teda promin Malfoye"kajícně sklopil hlavu a já nad ním zakroutila hlavou. On se asi nikdy nezmění, ale právě proto ho mám tak ráda.
"Mám tě moc ráda strejdo"usmála jsem se na něj a ona mě objal kolem ramen

"Tak ted mi pověz jak jste se u merlinových vousů dali zrovna vy dva dohromady. Vždyt jste se odmala hádali jako já a srábek nebo tvůj táta s mámou...Aha už všechno chápu"uchechtl se a já se začala nahlas smát.

Všechno jsem mu vysvětlila od začátku do konce a on trpělivě poslouchal. Jen u zjištění, že můj tajný informátor je právě již zmíněný blondatý Zmijozel, opět vyletěl jak čertík z krabičky, ale nakonec se uklidnil.

Ne vše jde vždycky podle plánu

28. června 2012 v 17:05 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tak pod nátlakem jisté osoby (že Tinko :D) sem přidávám další kapitolu ke Zrození :) Tentokrát bude celá z pohledu Toma a bude to takovej jeho názor na celou situaci, tak snad se vám bude páčit :) mějte se dětičky Vaše Rico

Odmala jsem věděl, že jsem výjmečný. Ikdyž jsem podle všech dětí v sirotčinci byl pouze ten divný kluk. Tak já věděl, že nejsem obyčejný a že jednou příjde můj čas. A já všem pak ukážu kdo je Tom Raddle. A ten den nastal půl roku před mými 12 ctými narozeninami.

Do sirotčince přišel vysokej divnej chlápek, který se mi představil jako Albus Brumbál. A řekl mi, že jsem výjmečný. Řekl mi, že jsem čaroděj. A od toho dne se změnil můj život. Tvrdě jsem bojoval, abych se dostal, tam kde jsem ted. Celý dny jsem se učil, v hodinách dával pozor a studoval dopředu.

Již od první hodiny lektvarů jsem věděl, že to mám v krvi a podle slov profesora Křiklana neměl nikdy lepšího a talentovanějšího studenta. Všechny předměty mi šly naprosto prefektně a mě se zdálo jako kdybych se právě proto narodil. A pak jsem jednou ve třetím ročníku objevil v knihovně knihu o černé magii. Naprosto mě okouzlila a já věděl, že jsem se s tím narodil.

Ve čvrtém ročníku jsem požádal profesora Křiklana o přistup do části knihovny s omezeným přístupem. A právě tam jsem zjistil, že já Tom Rojvol Raddle, jsem poslední žijící potomek Salazara Zmijozela. Najednou všechno dávalo smysl. Proč dokážu mluvit s hady a nitroobrana mi jde sama od sebe, dokážu pohybovat věcmi a ovládat živly. Vysvětlovalo to mé nadání na lektvary a černou magii.

A v ten den jsem přísahál, že budu dělat čest svým předkům. Přísahal jsem, že všem dokážu, že jsem ten pravý potomek mocného Salazara Zmijozela. Zjistila jsem taky, kdo byla má matka a dokonce i otec. Nad hrobem své matky jsem přísahal, že se pomstím tomu zatracenému mudlovi. Okamžitě jakmile dostuduju, tak započnu svou pomstu.

Nenáviděl jsem všechny mudly a rozhodl jsem se očistit kouzelnický svět od těch, který neměli právo znát tajemství čar a kouzel. Vše šlo podle plánu a já se postupně dostal, až na vrchol. Stal se ze mě šéf zmijozelské koleje. Všichni z ostatních kolejí ze mě měli strach a to oprávněný. Na někom jsem si přece musel zkoušet zakázané kletby a černou magii, ne? Ale i zmijozelové ze mě měli respekt a to se mi velice zamlouvalo. Měl jsem všechno moc,respekt, své postavení.

A vše se změnilo na začátku sedmého ročníku, kdy si mě profesor Brumbál nechal zavolat do ředitelny. Jakmile jsem otevřel dveře spatřil jsem JÍ. Callasandru Prescotovou. Můj osud.

Celý měsíc se mi povedle jí ignorovat a dělat, že neexistuje. A ona zdá se dělala to samé, prostě jsme pro sebe nexistovali. Snažil jsem se na ní nemyslet, ale bylo to těžké. Vždy když o tom nevěděla, tak jsem jí pozoroval. Při hodině lektvarů, kdy soustředěně odměřovala různé přísady. Při hodině přeměnování kdy se nadšeně odpovídala profesorce na otázky. Při obrany kdy celá zářila, když si mohla zkusit různá kouzla a ony se jí na první pokus povedla.

Najednou jsem zjistil, že jsem tou drobnou brunetkou naprosto okouzlený. Na něco tak ubohého jako je láska jsem nikdy nevěřil. Ale ve chvíly kdy jsem se podíval do jejích modrých očích jsem byl ztracen. Navěky pohlcen a nebylo návratu.

Celý měsíc jsem dělal vše proto, aby nikdo a už vůbec ne ona, nezjistil, že se mi líbí. Správně není to nic jiného, než fyzická přitažlivost. Je to prostě velmi atraktivní dívka a mě se stejně jako většině klukům kolem líbí. Všechno šlo podle plánu, až do chvíle, kdy po mě ta potvora hodila polštář.

To by nebylo nejhorší, ale když mi řekla, že jsem srab, tak byl konec. V tu chvíly jsem přestal myslet a prostě si jí přehodil přes rameno a odnesl i přes její obrovské protesty do svého pokoje. Musel jsem se usmát, když jsem spatřil její překvapení, při pohledu na náš uklizený pokoj.Kluci se už naučili, že je lepší, když je po mém.

Bála se mě a nad tím jsem se musela jen ušklíbnout, radši bych ublížil sobě, než jí. Ale chápu, že podle mého chování za poslední týdny, si myslela pravý opak. Chtěl jsem si s ní jen promluvit, poznat jí. Ale ona po mě hodila mou knihu o prokletí. Trefila mě přímo do hlavy a nebudu zapírat, že to dost bolelo. Zatmělo se mi před očima a na vteřinu jsem ztratil vědomí.

Ale když jsem opět přišel k sobě, tak ona klečela u mě a ošetřovala mi ránu na čele. Přitom mumlala, at se probudím a oddechla si, když zjistila, že dýchám. Nechal jsem zavřené oči a čekal, co udělá dál. Čekal jsem vše, ale to, že ucítím její sladké hebké rty na mých, tak to v žádným připadě.Pohladila mě něžně po tváři a pak mě políbila. Lehce jako kdyby se sama sebe lekla, ode mě rychle odskočila.

Ale to už jsem si přestal hrát na to, že jsem mimo a přitáhl si jí zpět. Zřejmě byla tak překvapená, že se ani nebránila. Nejdřív jsem jí lehce přejel po rtech svými a čekal, co se stane. Když se neodtáhla (ne že bych jí v tu chvíly nechal se odtáhnout), tak jsem jí políbil. Lehce jsem ochutnával její rty a cítil jak mi v náručí taje. Polaskal jsem nejdříve její spodní a pak horní ret. Zachvěla se a mírně rozevřela rty. To byl signál pro mě, abych jí mohl políbit naplno. Vjel jsem svým jazykem dovnitř a sám se slastně zachvěl, když jsem jí ochutnal.

Bylo to neuvěřitelné, přišlo mi jako kdybych umřel a dostal se do ráje. Věděl jsem, že ted už jsem opravdu ztracený. Jsem v moci drobné brunetky s nádrhernými šedo-modrýma očima a těmi nejsladšími ústy jaké jsem kdy ochutnal. Ve chvíly kdy se můj jazyk dotkl jejího, jsem ztratil veškeré sebeovládání a dal jsem do polibku všechnu svou vášen a frustraci za poslední měsíc.

Už od první chvíly, kdy jsem jí spatřil nervozně stát v ředitelně vedle toho muže, který je zřejmě její otec, tak jsem věděl, že se od ní musím držet dál. Věděl jsem, že stačí jeden jediný dotyk a už nebude cesty zpět. A najednou mi už nezáleželo na mé pomstě, nezáleželo mi na ničem, co bylo za zamčenými dveřmi. Záleželo mi jen na dívce, která mi ležela v náručí a která se chvěla z našeho polibku.

Ale pak ti tupci, kteří se nazývají mými přáteli, zaklepali na dveře a ona ode mě utekla. Následující dva týdny se mi vyhýbala a já se snažil o totéž. Nasadil jsem svou lhostejnou ledovou masku a ignoroval jí. Věděl jsem, že je na mě naštvaná a i to, že nikomu neřekla, co se mezi námi stalo. Dokonce to neřekla ani Katie a Wall, svým nejlepším kamarádkam.

Přistoupil jsem na její hru a začal se opět bavit s Meddy. Ikdyž mi přišlo, že každou minutou v její přítomnosti, mi odumírají další a další mozkové bunky. Ale taky jsem věděl, jak to tu malolu dáblici štve. A ona mi to oplácela tím, že se stále bavila s Talisem. Kdyby šlo o kohokoliv jiného a ne mého nejlepšího přítele, tak bych ho pravděpodobně zabil.
Ale Talis byl jediný, kdo věděl o mém původu a o mém plánu na ovládnutí kouzelnického a časem i mudlovského světa. On jediný věděl, že nejsem čistokrevný čaroděj a nevadilo mu to. U Salazara proč se zrovna nám dvoum musí líbit stejná holka? Když šlo o Meddy nebo jiné holky, tak jsme si je prostě půjčovali. Já vím, že to není nic na co by jsme měli být hrdí. Ale když se objevila Callie, tak jsme se oba změnili. Oba jsme měli oči jen pro Callie. A ta ikdyž strávila většinu času v přítomnosti mého nejlepšího přítele, tak chtěla mě.

Zahrával jsem si s ohněm. Nejen že byla v sázce moje budoucnost, ale i její. Pochybuji totiž, že kdyby se její rodiče dozvědli o mém původě, tak svolí ke svatbě. U merlinových trenek! Já opravdu řekl ke svatbě?Žádná svatba nikdy nebude, já tu mrnavou čistokrevnou potvorou nechci. Ale ty její oči. U Salazara takže já nakonec zahodím všechny své plány kvůli té brunetce, která je krásná, ikdyž se na mě mračí jako na vraha? Bezva Tome Raddle jsi v koncích.

Bolest nezmizí jen na ní občas přestaneme myslet

27. června 2012 v 14:32 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Já vím, že mě většina z vás momentálně nemá moc ráda :D Ale nedá se s tím nic dělat, Draco je prostě mrtvý. Musí se s tím smířit Angela a vy taky :) Jinak jelikož poslední dobou nejsem schopná napsat ani jedinou smysluplnou větu, tak sem můžu maximálně přidávat kapitoly, které jsem napsala dřív. A až dojde zásoba, tak nebude asi nic no...chvíly :) Vaše Rico

"Dobré ráno sluníčko"usmál se na mě Sirius.Pokusila jsem se také o úsměv,ale žádná sláva.
"Ahoj"zamumala jsem rozespale
"Dáš si snídaní?"strčil mi pod nos plný tác s jídlem

"Ehh já asi"vylítla jsem z postele,tak rychle,že jsem mu málem zlomila nos,kdyby neuhnul.S rukou před pusou jsem vletěla na záchod.

"Ranní nevolnost"vysvětlila jsem,když jsem se vrátila s opláchnutým obličejem a vyčíštěnými zuby
"Už chápu proč na mě Alyssa vždycky nadávala.Já každý ráno zvracet,tak se asi vykastruju"děsil se a ztuhl uprostřed pohybu,když uviděl jsek se směji,div se za břicho nepopadám.

"Sirie ty jsi pako"řekla jsem,když jsem se dosmála a on po mě hodil polštář,kterému jsem se lehce vyhla
"Heeej pozor junior by se rád narodil"vyplázla jsem na něj jazyk a hodila po něm poštář zpět

Když mamka se Sevem,Brumbálem a McGonagallovou o hodinu později přišli nemohli uvěřit svým očím.Za prvé ošetřovny byla celá pokrytá peřím a nábytek nebyl na svém místě.Ale hlavně já seděla obkročmo na chechtajícím Siriem a lechtala ho.A přitom jsem se smála jak malá.Stáli a zírali na nás s otevřenou pusou.

"Blacku jsi stále stejný puberták"ušklíbl se kysele můj biologický otec a probral nás tím z našeho blbnutí.Oba jsme otráveně protočili oči

"Trhni si nohou srábku"řekli jsme nastejno,až jsme Brumbála s mamkou rozesmáli.I McGonagallce cukaly koutky a mi se zas řechtali,jak pominutí.Jen Sev se na nás mračil,jako tisíc čertů.A asi přemýšlel jestli zabít vlastnní dceru není trestné a jestli se mamka nebude zlobit.

"Rád opět vidím úsměv na vaší tváři paní Malfoyová" mrknul na mě profesor Brumbál a tím odvedl Sevovu pozornost od chuti mě zabít. A já si mezitím vymotávala peří ze svých vlasů a šklebila se na to křenící se trdlo vedle mě.

"S tímhle cvokem to ani jinak nejde. Divím se, že ho ještě někdo nezavřel k Mungovi. Nebo jsi jim utekl?"uculila jsem se sladce a tentokrát to byl Severus, kdo se tvářil pobaveně a mrknul na mě. Nestihla jsem mu to oplatit jelikož jsem musela rychle zdrhat před tím rozzuřeným býkem. Maminčina záda se mi zdála jako dobrá schovka.

"No počkej ty ještěrko já ti dám cvoka to se budeš divit. Srábkovi geny a jameiho výchova rovná se ničivá katastrofa pro vše živé. Ale ted vážně, jsem moc rád, že se zase usmíváš broučku"natáhl se ke mě přes mamku a políbil mě na čelo.

"Děkuju Sirie"špitla mamka dojatě a objala pevně nejlepšího kamaráda svého mrtvého manžela.

"Ehm ne že by mi to bylo nepříjemné Lily, to opravdu je a moc. Ale tvůj přítel mě brzo uhrane pohledem a to je jen štěstí, že nežije tvůj manžel páč ten by mě zabil. A já jsem přeci jen ještě moc mladý a krásný na to, abych zemřel" odtáhl od sebe trochu vděčnou mamku a na všechny se vesele zazubil.
"Kmotříku ty jsi trdlo"zachumlala jsem se mu do náruče a spokojeně se uculila.

"Vidíš Srábku takhle se to dělá, obě tvoje ženy se mi dobrovolně vrhají do náruče a ta menší je naprosto spokojená. Uč se od zkušenějších"mrkl na něj a já protočila oči. Provokatér, ten nikdy nevyroste.
"Tati ber ho s rezervou, vždyt víš že to je malé dítě uvěněné v těle dospělého muže" uklidnilovala jsem svého značně rozzuřeného rodiče. Že se nechá vždy tak rychle rozzuřit.

"A jak se daří miminku?"překvapila mě mamka otázkou a já sklonil hlavu ke svému bříšku. Přes volné tičko nešlo nic vidět, ale v plavkách už by lidi poznali, že čekám novou generaci čarodějů.

"Daří se mu dobře"usmála jsem a položila si ruku na své bříško. Cítila jsem lehký záchěv čehosi a věděla jsem, že
mu je opravdu dobře.

"Mu?Takže už víš, že to bude kluk?" vypískl radostně Sirius a já se na něj naštvaně podívala
"Mu jako miminku, ještě nevím, jestli to bude holčička nebo kluk"utala jsem veselí toho přerostlého dítěte a on se zatvářil jako kdybych mu vzala jeho oblíbenou hračku.

"Nezáleží na pohlaví dítěte, důležité je, že bude zdravé. Koukni na mě Blacku mám dceru a nikdy bych nemohl být pyšnější na syna, než jsem na ní"podíval se na mě Sev a já se na něj vděčně usmála a následně ho šla obejmout

"Hmmm je pravda, že Angela v mnoha věcích předčila mého syna. Takže at to malý bude holka nebo kluk tak ho budu milovat. Jen doufám, že nezdědí ten blbej xicht svého dědy"zabručel nevraživě a všichni v místnosti jsme mu dali za pravdu.

"Angelo musíme si promluvit o tom, co se stalo"podíval se na mě vážně Severus a já nahlas polkla a do očí se mi opět draly ty zrádné slzy. Došla jsem ke své posteli, sedla si na ní a kolena si přitáhla k hrudi.

"Musíme vědět, co se stalo"pokračoval a já potichu vzlykla. Dobrá nálada jako kouzlem zmizela a zbyla jen bolest. SIirius nahlas zaklel a probodl svého školního rivala pohledem. Sedl si ke mě a přitáhl si mě do své náruče. Třas mého těla se trochu uklidnil.
"Snape ty si pořád stejně idiot"zavrčel na něj nakvašeně a já se ho pevně držela jako kdyby byl jediný záchytný bod v místnosti.

"Jeho rodiče mají právo vědět..."snažil se mě přesvědčit. Věděla jsem, že to nemyslí zle, ale touhle větou se na povrch dostal všechen můj vztek a bolest

"Ten parchant nemá právo vůbec na nic. Kdyby ho měl alespon trochu rád tak...tak..."nemohla jsem dál mluvit. Hlasitě jsem vzlykala a Sirius mě pevně objal a šeptal mi utišující slovíčka do ucha. Tentokrát to vůbec nepomáhalo. Před sebbou jsem viděla tu strašlivou noc a cítila opět tu bolest a beznaděj.

"Otec by ho nikdy nenutil, aby se přidal k Němu. Nikdy by mu nedělal ze života peklo. Nikdy by...To on může za jeho smrt. Celou dobu stál a díval se jak.....jak ho ten hajzl mučí....a-a když mu řekl at....on ho mučil chápete? Vlastního syna mučil...nepomohl mu a ještě na něj pozvedl vlastní hůlku...stál a díval se jak se....jak ta zrůda chtěla vyřknout ty dvě slova....stál a díval se....nepomohl mu....nechal ho zemřit.."mezi vzlyky jsem mluvila a bylo mi jedno jestli mi rozumí. Zavřela jsem oči a sevřela ruce v pěst, at je ta bolest pryč, prosím.

"Proboha"zaslechla jsem mamku jak pláče
"To je strašné"zašeptala profesorka a já se najednou ocitla v náruči svého otce. Pevně mě k sobě tiskl a já se rozbrečela naplno.

"Holčičko prosím odpust mi"zašeptal a přitom mě houpal v náruči. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale místo toho jsem pevně sevřela v pěstích jeho hábit.

"Chtěl....on chtěl aby..aby mě zabil"zašeptala jsem
"Pššt už o tom nemusíš mluvit"chtěl mě uklidnit, ale já cítila, že o tom musím mluvit. Musela jsem o tom mluvit jinak by mě ta bolest zabila.

"Neudělal to...raději zemřel, než aby mě nebo miminku ublížil"vzpomínala jsem na nejhorší chvíly svého života. A najednou jsem cítila, že se mi začala klížit víčka a já pomalu, ale jistě upadala do utišující náruče temnoty.

Smysl života

22. června 2012 v 21:40 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Ehm mám takový pocit, že za tuto kapitolu mě bude hodně lidi minimálně nesnášet, ne-li nenávidět. Ale nedá se nic dělat, směr téhle povídka jsem určila už před rokem, kdy jsem na ní začala pracovat. Ale jelikož mám tenhle pár obvzlášt ráda, tak jsem se rozhodla, že pro ně možná nakonec udělám happy-end. Ale je to jen na vás, jaký konec si vyberete. Nechám to na vás :) Každopádně tak či tak pro Angelu to dopadne dobře. Takže prosím odložte všechny ostré předměty, než začnete tuto kapitolu číst. A pamatujte na to, že když mě zabijte, tak se nedozvíte, co bude dál :D Vaše Rico

"Miláčku kde jsi?"nakoukla jsem do jeho pokoje.Ale nikde nikdo,celý den ho nemůžu nikde najít.Nikdo o něm nic neví,zmizel beze slova.Mám hrozně špatný pocit a tomu malému uvnitř mě se to taky nelíbí.Pšššt broučku,neboj najdeme tatínka. Uklidnovala jsem jeho i sebe.

"Sakra Draco,kde jsi?"docházela mi trpělivost a ten tísnivý pocit se stupnoval.Vyběhla jsem rychle před školu a marně se rozhlížela kolem.Najednou se mi zatmělo před očima a já ucítila stejnou slabost,jako tenkrát v noci,když jsem zachránila Seva.

A BUM,když jsem otevřela oči,už jsem nebyla na školních pozemcích.Ale někde,kde jsem opravdu nechtěla být.Moc dobře jsem to tu poznávala,před rokem mi tu málem zabili otce.Zmateně jsem se rozhlédla kolem a pak jsem uslyšela ten odporný syčivý hlas.Vykoukla jsem ze svého úkrytu za brněním a málem hlasitě vykřikla.

Rychle jsem si rukou zakryla pusu a snažila se nerozbrečet se nahlas. Kousek ode mě na zemi ležel můj manžel a ten odporný had ho mučil.V hlavě mi bliklo jediné slovo Evanesco! a ihned jsem zmizela.Potichu jsem se došla blíž k tomu netvorovi a mému polomrtvému manželovi.Věděla jsem,že nemůžu nic dělat.Protože by zabili mě,jeho i to malé, co nosím pod srdcem.

"Nesplnil jsi můj rozkaz Draco.A já nestrpím nekázeń a zradu. Luciusi můj drahý bud tak laskav a ukaž svému synovi, jak zacházíme se zrádci."zasyčel ten parchant na vysokého blondatého muže. Který se snažil tvářit chladně,ale v očích se mu zračila bolest. Zmateně a nesouhlasně se podíval na svého Pána, ale nakonec sklopil hlavu a udělal dva kroky ke svému synovi.
Nedělejte to prosím,je to váš syn. Zuřivě jsem drtila svou hůlku a nebyla schopná jediného pohybu, když ta stvůra,která se nazývá otcem,vyslala na Draca cruciatus.Ten odporný hadí xicht na svém trůně nadšeně zatleskal a vstal.Došel k Dracovi a sklonil se k němu

"Měl jsi jí zabít Draco a všechno mohlo být v pořádku.Ještě stále máš šanci"šeptal mu u ucha
"Nikdy,slyšíte nikdy Angele neskřivím ani vlásek na hlavě.Miluju jí,ona je můj život.Můj anděl,který mě vytáhl z temnoty"vykřikl bojovně z posledních sil a mě vytryskly slzy. On mě brání, to kvůli mě tu ted leží a trpí.

"Vybral jsi si sám,škoda tak dobrého smrtijeda"řekl s hranou lítostí ten parchant a pozvedl svou hůlku.V tu chvíly mi v hlavě blikl vyrovný signál. Rychle jsem vyběhla k svému manželovi a nevědomky tím zrušila krycí kouzlo.Nezajímaly mě překvapené výkřiky smrtijedů ani pobavený a zároven pobouřený výraz Voldemorta. Nezjímalo mě, co se mu asi hodí hlavou, když vidi dívku, která mu zabila jeho nejvěrnější. Bylo mi jedno, že vzteky zrudl. Rychle jsem si klekla k Dracovi a pevně ho chytla do náruče a zmizela s ním daleko od toho pekla. Ale než jsme se stačili přemístit zasáhla ho voldemortova kletba.Obejvili jsme se u Hagridovi hájenky.Z očích mi tekly slzy a já se marně snažila probudit "spícího" Draca

"Miláčku probud se prosím"vzlykala jsem mu do potrhané košile.Uslyšela jsem zděšený výkřik a pak něčí velkou teplou náruč.Křičela jsem, nechtěla jsem se od něj ani hnout.Neposlouchal mě, dál mě nesl pryč od mé životní lásky.

**** o dva dny později *****

Omdlela jsem a probrala se,až na ošetřovně.Někdo mě držel za ruku. Draco! Bliklo mi v hlavě,určitě to byl jen zlý sen a já se probudím v jeho pokoji, v jeho teplé vonavé náruči. Ale když jsem otevřela oči a spatřila smutnou mamku a zamračeného Seva,pochopila jsem! Nebyl to sen,stalo se to. Je mrtvý,už ho nikdy neuvidím.Potichu jsem vzlykla a tim probrala mamku a Seva z jejich rozhovor

"Holčičko,jak se cítíš?"byla hned u mě a objímala mě.Nevnímala jsem jí jen jsem snažila necítit tu obrovskou bolest svírající mé srdce.
"Angelo,to bude dobré"snažil se mě uklidnit Sev,ale mělo to opačný účinek

"Dobré?Dobré?Co na tom doprdele bude dobré?Můj manžel je mrtvý a ty mi tu tvrdíš, že to bude dobré?Nic nebude dobré,je mrtvý.Jak mám sakra vysvětlit našemu dítěti,že nikdy nezpozná svého otce?" vyletěla jsem na něj a nakonci už brečela jak malá holka.Mamka mě pevně objala a hladila po vlasech.

"Pššššt neplač zlatíčko,škodí to miminku"šeptala mi mamka a já chtěla přestat. Kvůli tomu malému,které za nic nemůže.Ještě ani nepřišlo na svět a už přišlo o otce. Ale nešlo to,slzy tekly samy a já neměla sílu je zastavit.
"Ang"kníkla plačtivě Clare u dveří a vrhla se mi kolem krku.
"Je mi to tak líto broučku"šeptala mi do ucha a já se rozbrečela ještě víc.
"Zlato moje mrzí mě to"převzal si mě od ubrečené Clare Brian a já zabořila hlavu do jeho trika. Tak moc jsem si přála, aby mě místo něj objímal Draco, ale to se nestane už nikdy. Je mrtvý, odešel a už se nikdy nevrátí!
"Nesmíš plakat,škodí to miminku"políbil mě do vlasů Ted a já přikývla.Ale brečet jsem přestat nedokázala.

"Padejte všichni od mojí kmotřenky"vyhnal Teda a Briana z mé postele Sirius a pevně mě objal.Schoulila jsem se mu do náruče a pomalu přestala plakat a dolehl na mě spánek.Takhle na mě působil vždycky jen tatka a on,oni byli jediní,kteří mě dokázali uklidnit.Když mi v pěti umřel králíček a já probrečela celý den mamka už nevěděla,co se mnou. Když přišel tatka z práce objal mě a já hned usnula.A když jsem poprvé spadla z koštěte byl u mě Sirius,aby mi ošetřil koleno a objal mě.Celý život u mě tihle dva byli a starali se o mě.A pak jsem se zamilovala do Draca a už jsem ani jednoho nepotřebovala.Když jsem potřebovala, objal mě a šeptal mi uklidnující slova. Ted když ho nejvíc potřebuji, tak tu není. Cítila jsem uvnitř sebe obrouvskou propast, která mě pohlcovala.

"Draco"vzlykla jsem ze spaní a Sirius mě pevněji objal. Naše věčné hádky a ta nenávist, která se nakonec změnila v lásku. V životní osudovou lásku,kterou nepřemohla ani smrt. Jak jsem byla nervozní,když jsem zjistila,že jsem těhotná. A nevěděla jak bude reagovat Draco. Zbytečné obavy, nikoho tak štastného jsem v životě neviděla. A jak se bál, že odmítnu jeho žádost o ruku. Hlupáček můj, od toho dne ze mě byla ta nejštastnější čarodějka na světě. A když mi umřel táta a já se zezačátku bála, že mu to budu vyčítat. Jak jsem byla hloupá, milovala jsem ho snad ještě víc. Byl se mnou kdykoliv jsem ho potřebovala. Vždy když mi bylo nejhůř mě objal a daroval mi jeden ze svých dokonalých polibků.Každý den každou minutu každou sekundu svého života jsem byla ta najštastnější holka na světě,protože jsem měla jeho. A když si myslel, že pro mě není dost dobrý a proto mě chtěl opustit. Nebo když se nedobrovolně stal smrtijedem, jak moc se bál, že ho odsoudím. Překonali jsme spolu tolik překážek a konečně to vypadalo, že budeme štastní, všichni tři, ale oni to zničili. Vzali nám naše štěstí. A ted? Nemám nic,už nemám proč žít.

A pak jsem ucítila pohyb ve svém lůně a lehce se poumála. To malé, co roste uvnitř mě je ten největší a nejsilnější důvod k životu .Je to kus jeho,to ono je můj smysl života. Kvůli němu budu bojovat, budu žít a udělam vše proto,aby bylo štastné. S mírným úsměvem na rtech jsem opět upadla do říše snů.

Něco na doplnění atmosféry a zároven na zlepšení nálady ;-)


Kašpar a jeho poskoci

20. června 2012 v 23:48 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Nová kapitola :) snad se vám bude líbit, blíží se zlomový okamžik. Rico :)

"Já to stejně nechápu, jak jsi to dokázala?" Brian nedokázal pochopit jak jsem dokázala zabít Lestrangovou. Všichni jsme seděli v naší společence, před chvíly jsem dorazila od profesora Brumbála. Nechal si mě zavolat do své kanceláře a když jsem tam dorazila čekala tam na mě halda lidí. Téměř celý řád , co se týče starší generace a k tomu ministr kouzel. Když jsem zaklepala a vešla, tak zrovna táta řval na ministra a ty jeho poskoky. Po mém příchodu všichni ztichli a otočili se mým směrem

*******

"Ehm volal jste mě pane?"zeptala jsem se opatrně a tikala očima z jednoho na druhého. Táta okamžitě přestal propalovat pohledem toho pitomce a stoupl si ke mě, aby mě mohl lehce objat kolem ramen.

Byla jsem za jeho oporu opravdu vděčná, jelikož to vypadalo na dlouhý výslech. Ale mému kmotrovi se to samozřejmě nelíbilo tak k nám došel a odstrčil ho ode mě. Dřív, než se ti dva stačili opět pohádat kvůli pitomosti, tak jsem je oba chytla za ruku a usmála se na ně.

Okamžitě se přestali navzájem vraždit pohledem a soustředili se jen na mě a lidi, kteří by mě mohli ohrožovat. Strejda Remus stál kousek od nás a pobaveně se culil, mrkla jsem na něj a pak se opět podívala na ředitele.

"Ano paní Malfoyová, určitě víte, proč jsem si vás nechal zavolat"usmál se na mě laskavě a já přikývla. Ono když zabijete šílenou smrtijedkou jakýmsi paprskem, tak je to trošičku divnější no. A místo, aby mi poděkovali nebo mi dali nějakou medaily, tak jako odměnu dostanu hodinový výslech.

"Paní Malfoyová byla by jste tak laskava a řekla nám, jak jste zabila Bellatrix Lestrangovou?"vypálil na mě hned ministr a vysloužil si tím řadu vražedných pohledů.
"Když dovolíte pane ministře, tak já to nevím"pokrčila jsem rameny a mrkla na culícího se Remuse.

" Co tím chcete říct, že nevíte? Vy jste zabila člověka, uvědomujete si to? A to podle slov svědků jakýmsi paprskem, který vám vyšel z ruky. Jste pro kouzelnický svět velice nebezpečná, bude lepší, když s námi ted půjdete na ministerstvo, kde vše vyřešíme. Budete mít štěstí, když vás nezavřeme do Azkabanu"ministr vzteky zrudl a křičel na mě. Zcela lhostejně jsem sledovala jeho výstup a ušklíbla se.

Asi chtěl říct ještě něco, ale můj kmotr a otec po něm ve stejnou chvíly skočili. Ministrovi gorily to jen zmateně sledovali stejně jako všichni ostatní. Jen Remus se nahlas smál a sledoval dva životní rivaly jak společně dávají, co proto našemu ministrovi.

Do toho šílenství dorazila i mamka. Přišla ke mě a objala mě. Když spatřila svého přítele a nejlepšího kamaráda jak se snaží vytlouct duši z toho pitomce tak se podívala na mě.

"Ministr řekl něco v tom smyslu, že jsem vrah a mám štěstí jestli nepůjdu do Azkabanu za vraždu"vysvětllila jsem jí ve zkratce a znovu se ušklíbla.

Moje milovana laskavá maminka zrudla v obličeji a pomocí kouzla odtrhla ty dva od té hroudy sádla. A pak když se ministr postavil opět na nohy a chtěl začít křičet tak mu přilítla obrovská facka od mamky.

Překvapeně jsem vykulila oči a pak jsem se začala nahlas smát, moje drobná mírumilovná maminka midlila hlava nehlava zmateného a vyděšeného Popletala . Ostatní když se vzpamatovali tak se k mému smíchhu přidali, až na ministrovi gorily, které se chtěly vrhnout na mamku. Ale to se nelíbilo mě.

"Zkuste na ní šáhnout a tenhle kašpar si bude muset hledat jiné poskoky"namířila jsem na ně svou hůlku a oni stuhli uprostřed pohybu. Tata se nakonec vzpamatoval a odtrhl svou přítelkyni od ministra. Chvíly se mu snažila vykroutit a opět se na něj vyrhnout, ale nakonec se uklidnila.

"Ještě jednou zkusíte říct něco podobného o mé dceři, tak vás zmaluju tak, že vás ani vlastní manželka nepozná. Vy ubohá náhražko muže"ukázala na něj vztekle prstem a já se musela opět smát. Vidíš mrnousi já ti říkala, že babička je sice milující, ale očividně umí dát i dobrou ránu.

"Myslím pane ministře, že už jste řekl, co jste chtěl. Ještě než odtud odejte tak jsem vás chtěl upozornit, že plně stojím za Angelou. A jestli budete protí ní vymýšlet jakkékoli špatnosti, tak se postarám o to, aby jste přišel o své křeslo. Rozumíme si?" páni to je, ale den. Nikdy jsem neviděla profesora Brumbála zvýšit na kohokoliv hlas, ted bych se ho i bála. Převyšoval Popletala o téměř dvě hlavy a co se týče moci, tak mu ten šašek nesahá ani po kontíky. Popletal ustrašeně přikývl a chystal se odejít

"A bylo by na místě, aby jste se paní Malfoyové omluvil"zastavil ho ještě profesor
"Omlouvám se vám paní Malfoyová, samozřejmě proti vám ministerstvo nepodnikne žádné kroky"řekl prkeně ten pitomec a já se ušklíbla a naklonila hlavu nastranu

"Vaší omluvu nepřijímám a varuju vás, ještě jednou mě takhle urazíte tak si to s váma vyřídím já sama. A sám dobře víte jak dopadla Lestrangová, že?"uculila jsem se sladce, ale můj hlas mrazil. Popletal vyděšeně vykulil oči a rychle se odletaxoval do bezpečí ministerstva.

"No co? Mě nikdo nebude říkat, že jsem vrah"založila jsem si ruce na hrudi a trucovitě našpulila pusu. Sirius mě se smíchem popadla do náruče
"To je moje holka"křenil se a já se opět usmála.

"Blacku na tuhle mladou a velice nadanou dívku nemáš žádné práva. Jediný kdo si jí může nárokovat je její matka a já jako její otec spolu s Potterem"utal jeho veseli táta a my na něj všichni vykulily oči. Dokonce i Sirius se nevzmohl na žádnou urážku.

"Ty jsi opravdu uznal Jamieho?"zeptal se překvapeně a pohled mého biologického otce konkuroval meduze.
"Tato situace je velice vtipná, ale myslím, že paní Malfoyová je unavená"zastavil profesor svého oblíbeného dvojího agenta dřív, než se ti dva do sebe opět pustili.

"A vy nechcete vědět jak jsem jí ehm proměnila v prášek?"zeptala jsem se překvapeně a on se na mě usmál. Opět to byl ten laskavý dědeček.
"Důležité je to, že už nikomu neublíží a Voldemort tím přišel o mocnou zbran"pohladil mě laskavě po ruce a tím byla diskuze u konce.

"Jdi si odpočinout miláčku, Draco na tebe jistě už netrpělivě čeká pod shody. Utíkej za ním, než vyrazí dveře, aby tě ochránil"políbila mě mamka na tvář a já přikývla. Popravdě jsem se divila, že sem ještě můj muž nevrazil. Objala jsem tatku a oba strýce. Mamku jsem objala a nechala se políbit na čelo

"Děkuji a nashledanou"usmála jsem se na ředitele a on kývl hlavou
"Pro své studenty kdykoliv a cokoliv"usmál se a posadil se za svůj stůl. Hlasitě jsem zívla a za smíchu všech přitomných se vydala z ředitelny. Měli pravdu s Dracem jsem se srazila ihned jak jsem vešla za dveři. Stál a zřejmě byl připravený vpadnout dovnitř. Když mě spatřil živou a zdravoutak mě s úlevou pevně objal.

"Neudělali ti nic?"zeptal se a pozorně si mě prohlédl a pak si klekl, aby mohl políbit bříško. Z velkého Draca Malfoye se stal milující manžel a otec. Kdo by to kdy řekl, že?

"Oba jsme v naprostém pořádku a ted máme chut na malinovou zmrzlinu a teplou postel"uculila jsem se mlsně a on mě se smíchem vzal do náruče

"Vaše přání je mým rozkazem" smál se a nesl mě do kuchyně. Bohužel postel se nekonala jelikož my hlupáci šli do Nebelvíru místo do Zmijozelu. A v naší společence na nás samozřejmě čekali supy v podobě mých zvědavých přátel

********

"Nevím jak jsem to dokázala a ted když dovolíte, měli jsme s Dracem namířeno ke mě do pokoje. Mám od profesora Brumbála nařízený dlouhý odpočinek"zvedla jsem se a společně s mým milovaným jsme se odebrali do pokoje.

"Nenávidíš mě za to, že jsem ti zabila tetu?"zeptala jsem se potichu svého manžele, když jsme oba usínali. Překvapeně se nadzvedl a podíval se mi do očí
"Ta žena vraždila a mučila nevinné a chtěla zabít i tvého kmotra. Miluju tě a na tom nic a nikdo nezmění"pohladil mě něžně po tváři a pak mě políbil.

Štastné a Veselé

14. června 2012 v 0:15 | Rico |  Spes non confunditur
Tak pro fanoušky SNC tu mám po sto letech další kapitolu :) A jelikož nějak rapidně ubyly komentáře tak se na chvíly odmlčím. Stejně nejsem posledních pár dní schopná něco napsat, tak si nebudu zbytečně plýtvat kapitolama, které mám napsané dopředu :) Užijte si poslední dny školy a zatím papa Vaše Rico :)

"Blacku už jsem ti jednou řekla, že na ty tvé blbé kecy nemám náladu"zavrčela jsem podrážděně na toho pitomce, který se zřejmě opět nudil a urážení mé rodiny mu přišlo jako dobrá zábava.

"Říkám jen pravdu, vždyt celá vaše rodina je prorostlá černou magií a kdokoli kdo má byt jen trochu nečisté krve je podle vás špína"vysmíval se mi a já posměšně zvedla pravé obočí

"Možná máš krátkodobou ztrátu paměti, ale ty jsi BLACK. Jsi z jedné z nejčistokrevnějších rodin v Anglii a už od středověku jste mistři černé magie. Takže mi tu přestan blábolit ty blbosti, které mě nezajímají"řekla jsem ledově klidně a raději odešla do Jamieho pokoje, který mi o vánočních prázdninách dělal útočiště. Unaveně jsem padla na postel a nahlas si povzdechla. Jamie byl se svým otcem sehnat stromeček a paní Potterová byla u své přítelkyně na návštěvě, Remus byl někde venku a já tu skejsla s tím arogantnim ignorantem, který samozřejmě nemohl vynechat ani minutu, aby mě neurážel. Asi jsem musela usnout, protože když mě probudily hlasy zezdola byla venku již tma. Zívla jsem a protáhla se. Ozvalo se zatukání

"Drahoušku spíš?"zaslechla jsem za dveřmi hlas paní Potterové
"Už jsem vzhůru pojdte dál"pozvala jsem jí dovnitř, ikdyž dům patří jí.

"Přinesla jsem ti kousek koláče od Mary, je to skvělá kuchařka"usmála se na mě laskavě a podala mi talíř s lahodně vonícím koláčem. Poděkovala jsem a hladově se na něj vrhla. Paní Potterová mě s úsměvem pozoroval, než jsem dojedla poslední drobky té mnamky.

"Bylo to fantastické"pohladila jsem si spokojeně bříško
"A jak se cítíš?"prohlédla si mě pozorně a já se usmála, včera jsme s Jamiem jeho rodičům řekli o mém těhotenství, nečekala jsem, že to přijmou tak skvěle. Paní Potterová dojatě plakala a pan Potter se usmíval. Zcela opačná reakce, než u mých rodičů. Jak moc bych si přála, aby byli alespon trošku jeho manželé Potterovi.

"Jsem stále unavená a hodně přecitlivělá, všechno mě rozbrečí, ale jinak jsem naprosto štastná a už se nemohu dočkat, až se to malé narodí"pohladila jsem si bříško, kde rostlo moje miminko
"To je normální a co ranní nevolnosti?" starala se dál a já pokrčila rameny

"Kdyby mi madame Pomfreyová neřekla,že jsem těhotná, tak to ani nepoznám"pousmála jsem se spokojeně a v další minutě jsem letěla s rukou před pusou na toaletu.Klesla jsem na kolena a vyzvracela celý ten úžasný koláč. Ucítila jsem jak si ke mě někdo přiklekl a držel mi vlasy. Když bylo po všem zničeně jsem sesunula na zem a zhluboka se nadechla. Z osoby stojící za mnou se vyklubal starostlivě se tvářící Jamie

"Jsi v pořádku?"strachoval se a já si nejdřív opláchla obličej a vyčistila zuby,než-li jsem odpověděla.
"Už ano jen mi asi nesedl ten koláč"pokrčila jsem rameny a spokoje se zachumlala do jeho náruče, když mě objal.

"Mrzí mě, že trpíš"špitl a já zakroutila hlavou
"Pro tebe a naše dítě bych vytrpěla cokoli"podívala jsem se mu do očí a ty jeho na mě hleděly s takovou láskou a oddaností, až se mi chtělo plakat. Potichu jsem vzlykla a on se na mě zmateně podíval

"Provedl jsem něco?"vyděsil se a já s úsměvem přijala kapesník od paní Potterové, která stála ve dveřích a s úsměvem nás pozorovala.

"To je v tomto stavu normální zlato"uklidnila ho a on si trochu oddychl
"Ale řekla by jsi mi kdyby jsi cokoli potřebovala nebo by ti nebylo dobře, že ano?" podíval se na mě pozorně a já se musela zasmát

"Neboj se budu tě informovat o každé změně ano?"mrkla jsem na něj vesele
"Sluší vám to děti"usmívala se spokoje jamieho mamka
"Děkujeme paní Potterová"řekla jsem dojatě. Ach ty hormony

"Tino už jsem ti říkala několikrát, at mi tykáš. Budeš si brát mého syna a čekáš mé vnouče, jsi člen rodiny, říkej mi Joyce nebo se opravdu budu zlobit"zamračila se na mě naoko a já zčervenala
"Omlouvám se,když pro mě je to téžké říkat vám tedy tobě Joyce"kunkla jsem a schovala si obličej do jamieho trička.

"Za těch pár dní, co tě znám jsem si tě stejně jako Alex zamilovala, jsi jako naše dcera, kterou jsme nikdy neměli. A byli by jsme rádi, kdyby jsi nás ty brala jako své druhé rodiče"usmávala se na mě a já opět dojatě vzlykla. Jamie se opět začal strachovat, ale uklidnila jsem ho, že mi nic není a přijala objetí své druhé maminky
"Děkuju"špitla jsem a ona mě pohladila po vlasech.

****

"Štastné a Veselé"popřála nám všem Joyce a my se vrhli na dárky, tedy spíš Jamie a Sirius se vrhli a my s Remem, Joyce a Alexem jsme je s úsměvem pozorovali

"Jako malé děti"usmívala se Joyce a já jí kyvnutím hlavy dala za pravdu
"Je skvělé vědět, že toto malé dítě je otec mého dítěte a můj budoucí muž"ušklíbla jsem se ironicky a vysloužila si tím, že mě začal lochtat.

"Je to tak krásné, když je celá rodina pohromadě"přitulila se Joyce do náruče svého muže, který jí s láskou políbil do vlasů. Jak se má asi bráška, Cissa a rodiče? Pomyslela jsem si, ale pak jsem tu myšlenku rychle zahnala pryč, jelikož se mi chtělo plakat.

Safírový paprsek

10. června 2012 v 22:50 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak a máme tu další kapitlu :) A jelikož mě opustila moje muza tak nejsem schopná napsat ani jednu větu, která by dávala smysl. Naštěstí mám nějaké kapitoly napsané dopředu. A až dojdou tak bude asi chvíly ticho a budem muset čekat, než se ta potvora vrátí :) Užijte si tuhle kapitolu. vaše Rico

"Okamžitě mě pust"zavrčela jsem na svého manžela, ale ten jen zakroutil hlavou. Cítila jsem jak ve mě bublá magie a veděla jsem, že jestli mě rychle Draco nepřestane svazovat svým kouzlem, tak mu ublížím. Což jsem sice nechtěla, ale zároven jsem nemínila zůstat zavřená v našem pokoji zatímco venku všichni bojují proti smrtijedům. Voldemort a jeho poskoci zaútočili na Prasinky a celý Fenixův řád a plnoletí studenti se jim postavili. Jen já a můj tvrdohlavý manželem jsme byli uvnitř hradu.

"Mysli na naše dítě lásko,prosím"podíval se mi do očí a já ty své sklopila.
"Nikdy bych ho neohrozila, víš že jsem dobrá čarodějka. Kdyby nám hrozilo nebezpečí okamžitě se přemístím"řekla jsem mu a on chvíly vypadal, že mě pustí. Ale nakonec razantně zakroutil hlavou a já naštvaně kopla do židle.

"U hadích ocásku Draco tam venku se bojuje, oni mě potřebují. Patřím tam a ne sem"nevzdávala jsem se a opravdu jsem už pěnila.
"Je tam mnoho výborných a zkušenějších kouzelníků, nejsi nepostradatelná miláčku"ani tím něžným oslovením nezmírnil můj vztek. Cítila jsem jak mi brní pokožka a tělem mi projelo příjemné teplo. Zhluboka jsem dýchala a podívala se na svého vyděšeného manžela, který zděšeně sledoval, co se děje.

Magie se postarala o jeho kouzlo a já najednou prostě zmizela. Okamžitě jsem se objevila v Prasinkách a musela se přidržet zdi, protože jsem měla pocit, že budu zvracet. Nadechla jsem se a pak ještě jednou a vydala se do bitvy.

Všude byl zmatek a křik, kolem lítali kletby černé i obranné magie. Cestou jsem omráčila pár zakuklenců a snažila se dostat k partě pátáků, kteří se asi včas nedostali do školy a ted uvízli uprostřed bitvy.

"Utíkejte do támhle toho domu...rychle"křikla jsem na ně, když jsem se k nim dostala,ale oni byli tak vyděšení, že nevěděli, co po nich chci. Jen těsně jsem stihla jednoho z nich strhnout dolů, aby ho netrefila kletba

"PRYČ"zakřičela jsem na ně a jim konečně došlo, co po nich chci. Objala jsem kolem pasu zrzavého chlapce, který si poranil nohu, když jsem ho strhla na zem. Společně jsme se dostali do domu, který jako jeden z mála nehořel.

"Zůstanete tady a ani se nehnete. Rozumíte mi?"přikázala jsem jim a oni všichni přikývli.
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se drobné blondýnky, které si klekla ke zraněnému chlapci

"Diana paní"špitla vystrašeně, ale i přes její strach jsem v jejím hlase slyšela odvahu a v jejích očích spatřila něhu, když se dívala na chlapce ležícího před ní.

"Ovládáš ošetřující kouzla?"zeptala jsem se a když přikývla tak jsem si lehce oddechla

"Postarej se o něj,ano? A vy ostatní se ani nehněte, jinak váš osobně přerazím"řekla jsem přísně a rychle se vrátila do toho šílenství. Kousek od sebe jsem spatřila Luciuse Malfoye jak bojuje s jednou havraspárskou sedmačkou.

Vzteky jsem zaklela, když jsem viděla, že se sotva drží na nohou. Rychle jsem se jí vydala na pomoc. A jelikož je Malfoy tak namyšlený ani si nevšiml, že jsem se k němu přiblížila ze zadu a kouzlem ho odhodila několik metrů dál.

Přiběhla jsem k dívce a podala jí do ruky minci, kterou jsem přeměnila v přenášedlo.Ihned jak byla v bezpečí, otočila jsem se ke svému tchánovi. Vypadal hodně nasupeně, ale vsadím se, že kdyby věděl, že ho právě omráčila nejen 17 letá studentka nebelvíru, ale zároven i jeho snacha, tak by byl nepříčetný.

Neměla jsem čas na úvahy, jelikož se mě otec mého muže rozhodl sprovodit z tohodle světa. Takovou radost mu neudělám, slíbila jsem, že ho dostanu bud do vězení nebo k mungovi. Nejlépe by bylo oboje, ale tolik štěstí mít nebudu .

Asi ho překvapilo, že jsem velice silný soupeř. Taky jsem dcera dvou nejlepích čarodějů, které znám. Tatka mě už odmala vedl k tomu, aby ze mě jednou byla mocná čarodějka a přidejte k tomu geny po Sevovi a plus jeho doučování černé magie a máte tu velmi mocnou sedmnáctiletou nezodpovědnou čarodějku.

Navíc když bojuju s mužem, který může za vše špatné, co se stalo muži, kterého miluju. Sykla jsem bolestí, když mě trefila blondákova kletba do ramene. Zatala jsem zuby a dřív, než jsem mu mohla jeho trefu oplatit, tak odletěl na druhý konec vesnice. Překvapeně jsem se otočila a hleděla do bouřkově šedých očí svého manžela. Vydechla jsem úlevou a on mě objal

"Už nikdy nedělej nic tak šíleného, víš jaký jsem o tebe měl strach?Mohl tě zabít Angelo, tebe i naše dítě"zašeptal mi do ucha a já se k němu pevně přimknula. A pak jsem zaslechla vzteklé klení svého kmotra, otočila jsem hlavu a spatřila ho bojovat s Malfoyem seniorem.

"Na mojí neteř už nikdy nepoužiješ kouzla rozuměls mi Malfoyi?"rozčiloval se a přitom po něm střílel jednu kletbu za druhou. Zaslechla jsem šílený smích a pak jsem jako ve spomaleném filmu viděla jak se kousek od mého kmotra objevila jeho šílená sestřenice a vyslala na něj Avadu.

Jak ve snu jsem zakřičela a z ruky mi vytryskl safírový paprsek, který její zelení pohltil a vpil se jí do hrudi. Smích utichl a ona překvapeně vykulila oči a pak se rozpadla na modrý zářivý prášek. Bitva utichla a všichni sledovali to, co zbylo po jedné z nevěrnějších a nejkrutějších smrtijedek.

Voldemort se vzpamatoval jako první a zaútočil na mě, ale přede mě se postavil profesor Brumbál a jeho útok bravůrně odrazil. Draco mě schoval do své náruče a já zavřela oči. Najednou bylo ticho. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Po smrtijedech nebyla ani památka, prostě utekli.

"Jsi v pořádku lásko?"podíval se na mě Draco a já přikývla.
"Paní Malfoyová myslím, že by jste se i s panem Malfoyem měla vrátit do školy a odpočinout si"promluvil na mě vlídně profesor a já chtěla protestovat, ale pak jsem ucítila lehký pohyb v mém břiše a přikývla jsem.

"Jsi můj malej zázrak"řekl mi Draco, když jsem si osprchovaná a převlečená do pižama vlezla k němu do postele. Přitulila jsem se k němu a blaženě vydechla.

Najednou na mě doleho vše, co se stalo. Ty děti, Malfoy, Voldemort a to, že jsem málem přišla o svého kmotra a rozplakala jsem se. Blondáček mě držel a já mu vzlykala v náručí, když jsem opět ocítila pohyb v mém břiše.

Vzala jsem Draca za ruku a položila si jí na bříško, aby také cítil první pohyby našeho potomka. Vykulil oči a pak se na jeho tváři objevil štastný a milující úsměv. Ruku nahradil svou hlavou, kterou si opatrně položil na mé bříško a poslouchal, co se uvnitř děje. Já ležela na zádech, štastně se usmívala a hladila svého muže ve vlasech. Po chvilce jsem usnula a moje sny byly plné lásky a štěstí.

Kouzelnej kouzelník

9. června 2012 v 13:18 | Rico |  Moje řeči
Tak je tu nová kapitola Zrození :) Snad se vám tenhle Tom bude líbit :) Včera jsem měla tvořivou tak jsem sesmolila další dvě kapitoly, takže se máte na co těšit dětišky :) Vaše Rico

"Tak co si myslíš o svém prvním měsíci na téhle škole?"lehla si ke mě na postel Katie a z druhý strany k nám skočila Wall
"Že bych vyměnila celých těch 17 let za tenhle měsíc"uculila jsem se na ně a ony se na mě vrhly a začaly mě objímat.

"A co ty a Talis?"štouchla do mě Katie a já na ní vykulila oči
"Ale jen se nedělej, vždyt vidíme jak se na tebe dívá a jak se ty usmíváš na něj"štouchla do mě z druhé strany Wall a já útrpně vzdychla

"Připadám si jako štouchaná brambora"uchichtla jsem se a ony se na mě zase vrhly
"Fajn vzdávám se, jsme prostě jen přátelé"pokrčila jsem rameny, ale ony mi nevěřily

"Myslím to vážně, Tally je sice krásný, chytrý, vtipný a okouzlující, ale je to jen můj kamarád"vysvětlila jsem jim
"Krásný, chytrý, vtipný a okouzlující kamarád? A tomu podle tebe máme věřit?"dotíraly dál a já zamumlala lechtivé kouzlo a mezitím, co se ony svíjely smíchy, tak jsem zdrhla.
"Před kým utíkáš?"divil se Abraxas a já si sedla k němu na pohovku

"Holky mi nedaj celý den pokoj"protočila jsem oči a on mě objal kolem ramen
"Nechceš se někam vypařit, tam tě určitě holky nenajdou?"mrknul na mě a já se začala smát
"Myslíš ty někdy na něco jiného než sex?"zeptala jsem se, ale znala jsem odpověd

"Bez jídla by to taky nebylo ono. Když my naši najdou nějakou krásnou holku, úžasnou v posteli, která bude umět vařit, tak budu jako v ráji"zasnil se a já ho se smíchem začala mlátit polštářem do obličeje. Smála jsem se a přitom uhýbala před jeho rukama, které se mě pokoušely zlochtat. Do toho šílenství přišel milostivý pan Raddle. Za měsíc, co chodím do Bradavic jsem se spřátelila se všema, co se týče Zmijozelu. Ale s tímhle člověkem mezi sebou máme propast.

"Chováte se zase jako malé děti"ušklíbl se znechuceně a nevím jestli to bylo tou rozvernou náladou nebo spíš tím, že mě už pěkně pil krev. Prostě jsem vzala jeden polštář a mrskla s ním po něm. Trefil ho přímo do obličeje a jelikož to nečekal tak se ani nebránil. Abrax mě přestal lochtat a díval se, co se stane. Přišlo mi jako kdyby z něj měl strach, což jsem nechápala. Já se naopak narovnala a drze se na něj usmála

"Nebolelo to?"zeptala jsem se, andělsky se uculila a zamrkala řasami. Seděl a zhluboka dýchal, na jeho obličeji se nepohl ani jeden sval. Pak se beze slova zvedl a šel k sobě do pokoje

"Srabe"řekla jsem a on se zastavil. Otočil se a probodl mě svým ledovým pohledem, kterého se všichni báli. Samozřejmě všichni kromě mě, protože já ,jak s oblibou říkala má matka, nemám žádný pud sebezáchovi

"Cos to řekla?"zeptal se ledově a já pokrčila rameny a zvedla se. Stoupla jsem se před něj a provokativně si dala ruce v bok

"Řekla jsem, že jsi srab"odpověděla jsem mu s drzým úsměvem a čekala, jak zareaguje. A on? Zle se usmál a já v tu chvíly věděla, že jsem v průseru.

Bez jediného slova si mě přehodil přes rameno a nesl do svého pokoje. Křičela jsem a kopala, ale nic nepomáhalo. Nikdo mi nepomohl. Všichni ho nechali, at mě třeba ve svém pokoji zabije.

Ae nevzdala jsem se bez boje, vsadím se, že po tomhle bude mít záda plné škrábanců a modřin. A to se může vsadit na to, že v jeho pokoji mu uštědřím další. Došel až k sobě, zamkl a mě hodil na prostřední postel. Rozhlédla jsem se kolem a překvapeně zamrkala, protože všude bylo uklizeno. Což ruku na srdce u kluků není běžné. Opatrně jsem se podívala na Tom a ten stále stál u dveří a pozoroval mě.

"Varuju tě, jestli se ke mě jen přiblížíš, tak budeš litovat"vyhrožovala jsem, ale on se tomu jen ušklíbl.
"Nedovolím ti, abys mi ublížil"pokračovala jsem už o poznání vyšším hlasem a začala se opravdu bát. Za měsíc co jsem byla na téhle škole, jsem slyšela dost, abych věděla, že jsem v průseru.Ten člověk přede mnou nebyl žádný andílek a vsadím se, že by sakra dobře rozuměl s mým otcem. Obou se bojí každý kdo zaslechne jejich jméno.

"Nechci ti ublížit"podíval se mi přímo do očí a já měla pocit jako, kdyby se koukal na samé dno mé duše. Zatřepala jsem hlavou, abych tuhle myšlenku dostala z hlavy. Cítila jsem tlak na mysl a zamračila se. Ale usmála se hned jak jsem zjistila, že i on se mračí. Asi se nesetkal s moc lidma, který by mu odporovali.
"Tak co chceš dělat?"zeptala jsem se a zcela ignorovala jeho chabý pokus

"Ještě jsme neměli přiležitost si popovídat"pokrčil rameny a pomalým krokem se vydal k posteli na které jsem poloseděla-pololežela. Jen se ušklíbl nad mým pokusem se od něj dostat, co nejdál.

"Já s tebou mluvit o ničem nechci"zamračila jsem se a tvrdohlavě vysunula bradu v před. Čímž jsem docílila toho, že se začal nahlas smát. Což mě samozřejmě naštvalo a já po něm mrskla první věcí, která mi přišla pod ruku. Horší bylo, že ta věc, byla jakási kniha. A jelikož se ještě nepoučil, tak opět nebyl připravený a tentokrát ho kniha zasáhla rovnou do hlavy. Chytil se za hlavu a pak to s ním tak trochu seklo.

"U merlinovi křivé hnáty já ho zabila"vypískla jsem a rychle jsem se k němu vrhla. Ležel na zádech a vypadal opravdu jako kdyby byl mrtvý, nebo jako kdyby spal.

Skontrolovala jsem jestli dýchá a nahlas si oddychla. Nemůže být mrtvý, když dýchá. Odhrnula jsem mu vlasy z obličeje a podívala se na ránu z které tekl pramínek karmínově rudé krve. Z kapsy kalhot jsem vytáhla svůj bílý kapesníček s monogramem a opatrně jsem se dotkla rány.

Bála jsem se, abych mu opět neublížila. Dnes už toho ode mě měl dost. Ležel a nehýbal se, když jsem setřela všechnu krev tak jsem se na něj podívala. Vypadal tak klidně a nevinně.

Jak jsem si mohla někdy myslet, že Tally je okouzlující. To tento kluk ležící přede mnou je kouzelný. S mírným úsměvem jsem se lehce dotkla jeho tváře. Měl tak jemnou pokožku, až mě to překvapilo. Něžně jsem ho pohladila a palcem přejela po jeho spodním rtu. Byl tak hebký a já najednou měla strašnou chut ho políbit.

Nevím kde se to ve mě vzalo, ale sehnula jsem se a lehce dotkla jeho rtů svými. Měla jsem pocit jako kdyby dostala ránu bleskem a chtěla se rychle odtáhnout, ale zadržela mě ruka v mých vlasech.

Překvapeně jsem otevřela oči a hleděla do studně horké čokolády. Dřív než jsem stačila cokoliv říct, tak si mě přitáhl zpátky a políbil mě. Nejdřív něžně přejížděl svými rty po těch mých a pak jazykem přejel nejdřív dolní a pak hodní ret. Vzdychla jsem a pootevřela pusu. Okamžitě toho využil a svým jazyk vjel dovnitř.

Lehce polaskal můj jazyk a ten na jeho něžnosti okamžitě zareagoval. Kdybych stála tak by se mi podlomila kolena. Bylo to něco tak neskutečného a intenzivního, že jsem měla pocit, že se mi to zdá.

Ale ze snu mě probralo klepání na dveře a hlasy za nima. Rychle jsem se od těch sladkých rtů odtrhla a zvedla se. Ten padouch tam dál ležel a s rozpustilým úsměvem na rtech mě pozoroval, jak se snažím otevřít dveře. Ale bez hůlky to bylo marné a v téhle chvíly jsem opravdu nebyla schopná používat bezhůlkovou magii. Rozlobeně jsem ho probodla pohledem a on se nakonec se smíchem zvedl a došel ke mě.

"Ani se ke mě nepřibližuj"vyrovala jsem ho a založila si ruce na prsou. Jen se mému chabému pokusu o vzdor zasmál a naklonil se ke mě, aby mě mohl opět políbit, ale v tu chvíly se opět ozvalo bušení na dveře.

Naštvaně zaklel a odstoupil ode mě, aby mohl odemknout dveře. Okamžitě jsem využila možnosti svobody a proklouzla kolem Cygnuse a Abraxe. Něco za mnou volali, ale já nevnímala.

Jediné, co jsem chtěla, bylo aby jsem byla co nejdřív v pokoji. Daleko od něj, daleko od sebe. Prudce jsem vpadla do pokoje, až se holky vylekaly a překvapeně se na mě podívaly. Nevšimala jsem si jich a rychle si vlezla do své postele a padla obličeje do polštářů. Kde jsem začala mlátit pěstmi do postele.

"Callie jsi v pořádku? Co se stalo?"staraly se moje dvě spolubydlící, ale já nebyla ve stavu, abych jim odpověděla. Dál jsem bušila do postele a snažila se si z hlavy vymazat vzpomínku na ten polibek.

"No tak Call co je?"otočila mě Katie čelem k sobě a já se zhluboka nadechla. Podívala jsem se na obě své kamarádky a věděla jsem, že jim nemohu říct nic o polibku. Nechtěla jsem, aby to někdo věděl. Protože kdybych to řekla nahlas, tak by to byla skutečnost. A já nechtěla nic mít společného s tím namyšleným pitomcem, který je tak podobný mému otci.

"Raddle si mě přede všemi přehodil přes rameno jako pytel brambor a strapnil mě. Idiot jeden namyšlenej, přísahám, že mu to vrátím"rozčilovala jsem se a ony mě soucitně objaly každá u jedné strany kolem ramen

"Kašli na Toma on musel mít přede všemi vždy navrch. Všichni se ho vždycky báli a poslouchali ho, ale pak jsi přišla ty a nebála se ho."stiskla mi Wall ruku a já jí dala zapravdu. Určitě mě chtěl ponížit, aby si zase připadal jako pan úžasnej.

"Máte pravdu, kašlu na toho pitmce, at si dělá, co chce"rozhodla jsem se. A at to hlavně nedělá se mnou. Pomyslela jsem si v duchu. V noci jsem nemohla usnout, stále jsem myslela na ten polibek a ten pocit, co jsem cítila. Ach at se propadneš do země ty náfuko jeden.

Dáreček

8. června 2012 v 18:51 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Další díl. Snad aspon někdo z vás bude spokojený s dracovou reakcí :) Draco je už od začátku tak trochu jiný, než originál. Tak nemůže reagovat jinak, než takto. Snažila jsem se do toho protlačit trochu humoru, tak snad to půjde :) Věnováno Kiki, Tince,Dee a všem ostatním, kdo to čtou a občas zanechají nějaký ten komentář :) Vaše Rico

"Fajn fajn jsi přeci Potterová s krví Snapeů a provdaná za Malfoye nejsi srab!" domlouvala jsem si, zatímco jsem nervozně pochodovala po pokoji.

"Přeci to nemůže být tak těžké,ne? Jednoduče za ním příjdu a řeknu miláčku budeš táta a je to, ne?" vymýšlela jsem, zuřivě kroutila hlavou a pak švihla svým polštářem z otevřeného okna.

"U hadích ocásku a na čem ted jako budu spát? No to se mi zase povedlo" vrčela jsem a zády padla na postel.

"Hmm takže raději ted začneme řešit něco jiného. Je čtvrtek a v sobotu má Draco 18-cté narozeniny, musím vymyslet, co mu dám za dárek." přemýšlela jsem nahlas nad něčím mín k zešílení, až se mi pomalu začalo kouřit z hlavy.

"Mám to, ale přeci jen mu k tomu raději koupím ještě něco. Co kdyby nereagoval tak jak doufám, že reagovat bude, že? A když nebude tak budu asi velmi mladá vdova nebo se rozvedu a je to. Už to vidím: Proč jste zabila svého muže? Nechtěl naše dítě. Odpovím starostolci a oni mě s pochopením pustí, heh bezva" začala jsem se nahlas smát a rychle si na tvář přitiskla deku, aby mě neslyšeli ostatní.

"Už mi vážně solidně hrabe"uchechtla jsem se a vydala se za Brumbálem pro propustku do Prasinek. Jelikož jsem plnoletá, vdaná za smrtijeda a navíc členka řádu, tak neměl moc námitek. Navíc když jsem zmínila, že půjdu shánět dárek pro svého manžela s úsměvem mi dal propustku.

Do soboty jsem stihla stropit svému manželovi dvě žárlivé scény (více se věnoval hraní šachů s Tedem a trénování famfrpálu s Brianem, než své ženě), asi 4x jsem se rozbrečela a už si vážně nepamatuji proč, párkrát jsem dostala nekontrolovatelný záchvat míchu ( třeba při snídani- tátovi vlasy prostě byly směšné no, nebo při lektvarech- to už mě Sev měl tak akorát plný zuby a zachránilo mě jen to, že jsem jeho jediné dítě, a nakonec při přeměnování- profesorka nade mnou jen mála rukou), už raději nepočítám kolikrát jsem se bezdůvodně naštvala a seřvala všechny kolem sebe. Začínala jsem být opravdu velmi zoufalá a mé šílené chutě mi nijak nepomáhaly. Chudák Draco byl ze mě zralý na odvoz k Mungovi.

Konečně nadešel den D a já byla již od samého rána nervozní jako panna před svatební nocí. Stále se mě všichni ptali jestli jsem v pořádku, čímž si ode mě vysloužili nevrlý pohled.

Oblékla jsem si krásné zelené minišaty, vzala do ruky dárek a naposledy se podívala do zrcadla. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se do KNP, kde se konala oslava. Páni komnata je asi nafukovací jelikož se do ní vešla skoro celá škola.

Prodírala jsem se davem a hledala Draca. Už jsem se chtěla začít vztekat, když mě něčí ruce objaly zezadu kolem pasu. Začala bych se rozčilovat kdyby necítila tolik známou a milovanou vůni. Se spokojeným úsměvem jsem se mu opřela o hrud a společně jsme se hýbaly do pomalých tonů hudby.

"Líbí se ti oslava?"zeptala jsem se a zachvěla se když mě políbil ze strany na krk. Otočil si mě čelem k sobě a usmál se.
"Nejraději bych zdrhl pryč a oslavil to jen se svou nádhernou manželkou"pousmál se a já se zamilovaně uculila
"Ty jeden, víš kolik to dalo práce? Opovaž se odejít"zlobila jsem se na oko a on mě políbil. Pak si mě prohlédl od hlavy až k lodičkám, tak hladovým pohledem, že jsem ho sama chtěla někam odtáhnout.

"Překrásná"zašeptal mi do ucha
"Měl by jsi se věnovat hostům"odtáhla jsem se od něj po hodně dlouhém polibku a on se rozhlédl po místnosti
"Oni se baví i beze mě"pokrčil nakonec rameny a opět se sehl, aby mě políbil.
"Miláčku jsi v pořádku? Poslední dny se chováš zvláštně, stalo se něco?"prohlédl si mě zkoumavě a já se zhluboka nadechla.

"Ne totiž ano, teda ehm chtěla bych ti dát dárek"vykoktala jsem ze sebe a dřív, než stačil něco říct, tak jsem ho chytla za ruku a táhla ho ven. Stála jsem naproti němu a nervozně si pohrávala s malou krabičkou
"Lásko co se děje?"zamračil se lehce a já mu dala do ruky krabičku a čekala, až jí rozbalí. Když krabičku rozbalil tak mu zmizel úsměv z tváře. Tak a je to tady, já to věděla. Snažila jsem se, abych se před ním nerozbrečela, ale bylo to těžké. Draco stál a koukal na dětské bílé botičky a nic neříkal. Miluju ho, ale naše dítě nezabiju. Už jsem se mu chystala říct, že od něj nic nechci a že to malé vychovám sama, když prudce zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Najednou se na jeho tváři objevil nádherný úsměv a on se zhluboka nadechl.

"M-my budem mít miminko?"zeptal se a já přikývla. Úsměv se mu rozšířil, ikdyž jsem myslela, že už to není možné. Pak udělal dva kroky, které nás od sebe dělily a popadl mě do náruče. Zatočil se mnou a pak mě dlouze políbil

"U Salazara já tě miluju, tak strašně moc. Vás oba, děkuju je to ten nejhezčí dárek, který jsem mohla dostat"zašeptal a díval se mi přitom do očí, které se topily v slzách. Palcem mi setřel slanou cestičku na tváři a něžně mě políbil na čelo.

"Takže nechceš, abych šla na potrat?"zeptala jsem se opatrně a on se na mě překvapeně podíval
"Co tě to napadlo miláčku? Nezáleží na tom, že ještě studujem. Já se o vás oba postarám, to malé je moje stejně jak tvoje. Je naše a at můj otec je jakýkoli, já bych svému dítěti nikdy neublížil a už vůbec ne své ženě, kterou miluju"řekl mi s takovou láskou, až jsem začala opět brečet. To ty protivné hormony, dělají ze mě ufnukánka. Objala jsem ho kolem krku a on mě hladil po vlasech. Pak se odemě najednou odtáhl a klekl si přede mě. Pohladil mě po zatím plochém bříšku a políbil mě na něj. Pak si na něj položil ucho a poslouchal. S úsměvem jsem ho hladila po vlasech a cítila jsem obrovské štéstí

"Ahoj tady je tvůj táta. Moc tebe i maminku miluju a už se nemůžu dočkat, až se narodíš"říkal mému bříšku a já se musela smát. Je to muj milovaný blázínek. Stála jsem a pozorovala svého muže jak mluví se svým potomkem uvnitř mého bříška.

"Měli by jsme se vrátit na oslavu"řekla jsem mu a on se zamračil
"Nechce se mi tam, chci být jen s tebou a naším malým"stoupl si a objal mě, ale nakonec kapituloval. Ruku v ruce jsme se vrátili na jeho oslavu.

"No kde jste? Draco pojd sfouknout svíčky." Odtáhl ode mě Brian mého manžela, ikdyž se snažil bránit.
"A nemůžeš je sfouknout místo mě?"slyšela jsem jeho znuděný a naštvaný hlas a musela se začít smát. Jako malej pomyslela jsem si a začala se ještě víc smát, když se ozval jinej histerický hlas.

"To teda nemohu a padej nebo bude má nejlepší kamarádka vdova"ječel na něj Brian a můj miláček se ke mě otočil a prosil mě o pomoc. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny.

"Víte co vy dva? Kašlu na vás a vůbec je to tvůj manžel, tak si to zařid sama, když se chová jak malej rozmazlenej spratek"rozčiloval se můj nejlepš kamarád, čímž nás oba tak akorát rozesmál.

"Typický zmijozelové"slyšela jsem ho ještě mumlat a pak se posadil na sedačku, kde si naštvaně založil ruce na hrudi.
"Pojd miláčku tohle je tvůj den, tvůj dort a tvé svíčky"políbila jsem něžně to trdlo na tvář. A on se k překvapení všech nechal odvést ke stolu s nádherným dortem,kde sfoukl svíčky.
"Úžasný opravdu úžasný já ho tu div nemusím prosit na kolenou a pak si příjde slečinka Potterová a vše je v pořádku"vztekal se Brian a my se rozesmáli.

"Zlato chováš se jako žárlivá histerická manželka a navíc já už nejsem slečna ani Potterová. Jsem Malfoyová"utahovala jsem si z něj a on na mě vyplázl jazyk. Naopak Draco mě za to, jak pyšně jsem to řekla, políbil.
"Že se nestydíš dělat si srandu ze svého kamaráda"urazil se a uklidnil se, až když si k němu sedly dvě havraspárské šestačky.

******

Uběhla asi hodina a já s Dracem byla stulená na jednom křesle a mluvili jsme o naší společné budoucnoti.

"Hrdličky, co si to tu stále špitáte?"nakoukl nám přes rameno Blaise a objal mě kolem ramen, za což si od svého nejlepšího přítele vysloužil ránu do ramene. Můj manžel se na mě podíval s otázkou v očích a já s úsměvem přikývla. Vstal a chytil mě za ruku a společně jsme došli, až k malému podiu. Hudba i hlasy utichly a všichni se otočili k nám a čekali.

"Před chvílý mi moje krásná manželka oznámila úžasnou novinu. A jelikož jste naši přátelé, rádi by jsme se s vámi o ní podělili. Za 7 a půl měsíce se nám narodí miminko"oznámil všem pyšně Draco a přitáhl si mě k sobě, aby mě mohl políbit.

První se vzpamatoval Brian, který ke mě přiběhl a popadl mě do náruče. Po chvilce jsem už ani nevěděla kolik gratulací jsme si vyslechli. Vidíš miláčku já ti říkala, že budeš milovaný.

Manželské povinosti

7. června 2012 v 20:04 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Ahojky lidičky :) Takže po delší době pro vás mám další kapitolu k příběhu Draca a Angely :) Slíbený díl s reakcí Siriuse zatím nemám hotový, ale časem vám ho sem přihodím jako takový hezký bonus. Hodně ted pracuju na nové povídce, takže nějak nezvládám psát nové kapitoly, ale napravím to, slibuju :) Ted je tu kapitola, kde se Angie dozví jednu obrovskou novinku :) A tahle novinka jí pomuže zdolat obrovskou překážku, která ji brzo čeká ;-) Hezké počtení Vaše Rico :)

"Dobrý den paní Malfoyová, posadte se prosím, už mám vaše výsledky" usmál se na mě přívětivě doktor, když jsem přišla do jeho ordinace. Už několik dní mi bylo špatně a rozhodla jsem se zjistit, co mi je. Ikdyž jsem měsíc vdaná stále si nemohu zvyknout na své nové příjmení.

"Je to vážné?"zeptala jsem se s obavou a on s úsměvem zakroutil hlavou. Trochu jsem se uklidnile a opřela se zády o židly.
"Naopak paní Malfoyová, vím že ještě studujete, ale jedná se o krásnou věc"usmíval se čím dál tím více a já se lehce zamračila.

"Budete mít miminko"prozradil mi důvod mé nevolnosti a mě se opět zamotala hlava, takže jsem byla ráda, že sedím. Doktor se rychle zvedl a podal mi sklenici vody. Hltavě jsem se napila a opět se na něj podívala
"Ehhh?"vydala jsem ze sebe přidušený zvuk a cítila jsem, jak na mě jdou opět mdloby. Doktor otevřel okno a dřepl si přede mě. Mohl být tak maximálně o 5 let starší, než já. Vzal mé ruce do svých a konejšivě mě pohladil po paži.

"Jste ve 6 týdnu, za 7 a půl měsíce se vám a manželovi narodí miminko"pousmál se na mě a já mechanicky pokývala hlavou.
"Dítě?"zeptala jsem se dutě a on se zamračil, asi konečně pochopil, že jsem mimo.

"Nepřemýšlíte doufám o potratu?"zeptal se mě a já se na něj pozorněji podívala. Měl delší oříškově hnědé vlasy, které mu padaly do zeleno-šedých očí. Byl opravdu hezký, ikdyž se mračil. V duchu jsem se uchechtla, já se dozvím, že jsem těhotná a řeším tu jak vypadá doktor, který mi tu novinku prozradil. Zamyslela jsem jeho slovy, takže já budu mít dítě? Jsem pár týdnu vdaná a už se mi povedlo počít. To je ale rychlovka, ale jak na to zareaguje Draco? U hadích ocásků vždyt jsme si dávali pozor jako vždy. Takže dítě? Jak asi bude vypadat? Bude blondatý po tátovi nebo tmavovlasý po mě? Bude mi po Dracovi aristokratický vzhled? Bude stejný magnet na potíže jako já? Bude mít stejné důlky ve tvářích, když se bude usmívat jako jeho otec? Bude to holčička nebo chlapeček? A co kdyby to byla dvojčátka? Jak jsme si s Dracem přáli? Něžně jsem se usmála a dotkla se svého zatím zcela plochého bříška.

"Nechám si ho"podívala jsem se na muže sedícího přede mnou a on se usmál.
"Rozhodla jste se správně, takže pokud s tím souhlasíte za dva týdny uděláme první ultrazvuk a podíváme se jestli vaše miminko je v pořádku. Příjdte se svým manželem, ano?" posadil se opět za svůj stůl a napsal mi datum ultrazvuku na kartičku. Se štastným úsměvem jsem si od něj kartičku převzala, poděkovala a odešla jsem.

"Mno maličký máš se na co těšit, tady venku zuří válka. Ale neboj já tě ochráním, jen nevím, co na tebe řekne tvůj tatínek. Je to úžasný muž a já ho miluji, vzali jsme se nedávno a ještě studujeme školu. Navíc on musí sloužit tomu zmetkovi a jeho rodiče ani neví, že jsme se vzali. Ale ikdyby tě nepřijal, tak já se tě nevzdám. Nedovolím, aby ti někdo ublížil, to slibuji" mluvila jsem ke svému bříšku a sama sobě se smála.

**********

"Angie kdes byla?"přiběhl ke mě okamžitě Brian, když jsem vstoupila do společnské místnosti.
"Jen jsem si potřebovala něco vyřídit zlato"pohladila jsem ho po tváři a on pozorně studoval mou tvář, jako kdyby chtěl zjistit jestli mu nelžu. Nakonec přikývl a objal mě kolem ramen.

"Hledal vás zde váš manžel paní Malfoyová"zakřenil se na mě a já se pousmála
"Mám ti vyřídit, že až se vrátíš tak se máš za ním stavit ve zmijozelu" vyřídil mi vzkaz a já se s přikývnutím odebrala do zmijozelské společenky. Cestou jsem potkala pár zmijozelských prváků, který mě pozdravili. Starší žácí s úctou kývli hlavou a šli dál. Jsem manželka jejich nekorunovaného krále, což ze mě automaticky dělá jejich královnu. Brrr to je divný nebelvírská kapitánka se stala zmijozelskou královnou. Ještě, že Brumbál celou školu bez výjimky přinutil složit neporušitelnou přísahu. Nikdy se nikdo mimo školu nedozví, že jsme se vzali.

"Angelo den ode dne jsi krásnější"usmál se na mě Blaise a já ho políbila na tvář. Patřil mezi mé oblíbené zmijozele, vlastně po Dracovi byl on můj nejoblíbenější had, když samozřejmě nepočítám tátu.
"Ty lichotníku jeden, Draco je v pokoji?"zeptala jsem se a když přikývl, vydala jsem se chodbou k pokojům.

"Lásko, kde jsi byla celý den?"zeptal se mě miláček hned jak jsem se objevila v jeho dveřích a vstal, aby mě mohl políbit. Spokojeně jsem zavrněl a stulila se mu v náruči.
"Jen jsem si potřebovala něco zařít o nic nešlo"usmála jsem se a políbila ho na krk.

"Chyběla jsi mi a ted paní Malfoyová koukejte splnit své manželské povinosti vůči svému sexuálně vyhladovělému manželovi"usmál se a zvedl mě do náruče, aby mě mohl hodit do postele a lehnout si na mě. Manželské povinosti jsem splnila velice, ale opravdu velice ráda.

Postavy

5. června 2012 v 14:03 | Rico |  Moje řeči
Callie

Tally

Abraxas

Cygnus

Raf

Septimus

Jeff

Katie

Wall

Arin

Pen

Meddy

Nedráždi hada bosou nohou

4. června 2012 v 20:37 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tak začínáme, je tu první kapitola nové povídky. Doufám, že se vám bude líbit. Snažila jsem se a dál pracuju na nových a nových kapitolách. Mám téhle povídky plnou hlavu a stále mě napadají nové nápady. Dost řečí, přeju vám hezké čtení a za koment se zlobit nebudu. Psaní miluju, ale přeci jen píšu to nejen pro sebe, ale hlavně pro Vás. Tak abych věděla, co se vám líbí a co by jste naopak změnili. Je jen na vás jak často budu kapitoly přidávat, jelikož vy jste moje inspirace a díky vám píšu dál :) Vaše Rico

Tak tohle je můj domov na příštích 10 měsíců. Stála jsem před obrovským hradem a těkala očima sem a tam. Popravdě jsem nikdy nic tak velkého a kouzelného neviděla. A to jsem z jedné z nejbohatších a samozřejmě čistokrěvných rodin. Když mi otec před týdnem u večeře oznámil, že začnu chodit do školy tak... Mno řekněme to tak, že jsem byla hodně v šoku a pak následovalo 20 minut pod kletbou Cruciatus. Ono když řeknete svému panovačnému, krutému, bezcitnému otci, který musí mít vše pod kontrolou NE, tak jste logicky potrestáni. Fajn po týdnu neustálého křiku, urážek a mučení jsem se sem těšila. Ani si neumíte představit jak moc.

"Callasandro spoléháme s tvou matkou na tvé dobré vychování. Opovaž se nám zde udělat ostudu"začal hned otec a já protočila oči tak, aby to neviděl. Další hodinová přednáška na téma opovaž se poskvrnit dobré jméno rodiny.

Prescotovi patřili již od středověku mezi nejváženější rodiny v Anglii. Nechápejte to špatně, já jsem opravdu pyšná na svou rodinu a na předky, za to co vše dokázali. Ale když vám už od útlého věku (od 13 měsíců) denně vtloukají do hlavy jak je naše rodina úžasná a vše okolo, tak se naučíte to občas ingorovat.

Stojím koukám se kamsi za otce a poslouchám, ikdyž jsem ducham někde mimo. A otec je spokojený jak má poslušnou dceru, teda když mu zrovna neodporuje. Nemůžu za to, že rodina mé matky byla vždy, jak bych to řekla. Tvrdohlavá, nenechala si nic přikazovat, dělala si vše po svém, nenáviděli rozkazy a autority? Zkrátka je těžké mě k něčemu přinutit a čím více mě mučíte tím víc ve mě roste vztek a pak? Je zkrátka lepší, když spíte s jedním okem otevřeným. Montgomeryovi byly vždy velice pyšní, tvrdohlaví a svéhlaví. Už jste nikdy viděli takvého draka, který skáče jak vy pískáte?

"Dáme ti vědět, jestli budeme Vánoce trávit doma"zaslechla jsem a překvapeně se na ty dva, kteří mě splodili podívala.
"Já nebudu na Vánoce s vámí?"zeptala jsem se a nenáviděla se za to jak můj hlas zní. Nechci, aby věděl, že mi na tom záleží

"S tvou matkou se ještě rozhodneme a ted pojd, profesor Dippet na nás jistě již čeká"popostrčil mě dopředu a já přikývla. Nevnímala jsem cestu, ani lidi okolo kterých jsme prošli.

"Vy musíte být jistě Prescotovi"usmál se na nás vysoký statný muž v modrém hábitu. Vedle něj stál další muž, který měl prošedivělé vlasy. Abych řekla pravdu byl mi milejší, než ten hromotluk.

"Ano, omlouvám se za zdržení"usmál se mile otec na oba muže a já se v duchu ušklíbla. Mile? Můj otec neví, co to slovo znamená. Je to falešný bezcitný šmejd.

"V pořádku a vy jistě musíte být slečně Callasandra Prescotová"podíval se na mě zřejmě ředitel školy
"Dobrý den, ano jmenuji se Callasandra Charlotte Prescot- Montgomeryová"uculila jsem se sladce jak mě učila matka a viděla jsem jak oba muži okouzleně vzdychly.

"Moc mě těší slečno jmenuji se Dippet a tento muž vedle mě je váš budoucí profesor Albus Brumbál"políbil mě lehce na ruku, kterou jsem mu podala. Ach at už je to za mnou.

Neuvěřitelné po nekonečných 2 hodinách je konečně konec. Jsem zařazená do koleje Salazara Zmijozela a popravdě, kdyby to bylo jinak tak ted už nejsem mezi živými. Profesor Brumbál zavolala jakéhosi kluka, aby mi pomohl se zavazadly.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešel vysoky tmavovlasý kluk s těmi nejčokoládovějšimi očimi jaké jsem kdy viděla. Letmo o mě zavadil pohledem, ale okamžitě se podíval na svého profesora a mě ignoroval. Hulvát jeden, no počkej to ti spočítám

"Volal jste mě pane profesere?"zeptal se a mě překvapil jeho hlas, hluboky a mužný. Bylo mi jasné, že tenhle kluk určitě nemá problémi s holkama. Nejen že je vysoký a pod tou uniformou se ukrývá jistě i hodně dobrá postava, když to řeknu slušně. Ale je i hezký a nevím proč, ale mám nutkání se na něj stále dívat a něco mě k němu táhne. Neni to typický krasavec, ale je na něm něco zajímavého. A ty jeho oči? A vsadím svou nejoblíbenější halenku na to, že když se usměje tak mu padají všechny dívky k nohám. Ale už dost přemýšlení nad tím tajemným hulvátem. Všimla jsem si, že se zraky všech otočily na mě.

"Callasandro"sykl výhružně otec a já se omluvila

"Nic se neděje slečno, je toho na vás určitě hodně. Tady Tom vás doprovodí na kolej a ukáže vám, kde máte pokoj. Je to zmijozelský primus"pousmál se na mě ředitel a já přikývla. Ten Tom bezeslova mávl hůlkou a odlevitoval před sebou má zavazadla i s klecí s mou perskou kočkou Elsbeth. rychle jsem se rozloučila s rodiči a následovala ho, jelikož tenhle hrad je obrovský a já bych se ztratila se svým orientačním nesmyslem. Celou cestu jsme mlčeli a mě to vyhovovalo, mohla jsem se alespon porozhlédnout po hradě. Ani nevím jak, ale najednou jsme zastavili před dveřmi, Tom řekl jakési heslo a dveře se otevřeli.

"Tohle je zmijozelská společenská místnost"promluvil na mě poprvé a já k němu zvedla oči. Stál předemnou a díval se na mě jak se kolem sebe rozhlížím.

"Nalevo jsou chlapecké ložnice a napravo dívčí. Tady Cathrin tě dovede do tvého pokoje a vše ti vysvětlí"řekl ještě, než bez rozloučení odešel. Než jsem stačila cokoliv říct, tak ke mě přišla vysoká zrzavá dívka mého věku. Musela jsem uznat, že je opravda krásná a určitě to o sobě ví.

"Ahoj já jsem Cathrin Rosierová, ale přátele mi říkaji Katie"usmála se na mě a já si oddychla. Možná by jsme mohly být kamarádky. Ale věděla jsem jistě, že s tou blondýnkou, která sedí ve skupině holek a kluků mezi kterými byl mimojiné i Tom, kamarádky nebudem. Probodávala mě velice nevraživým pohledem. Katie si všimla kam se koukám a uchychtla se.

"To je Meddison Burkeová, je něco jako nekorunovaná královna Zmijozelu. A podle ní je Tom její majetek, asi se jí nelíbí, že jste přišli spolu"řekla mi a já protočila oči.

"At si ho klidně něchá a jinak já jsem Callasandra Prescotová"ušklíbla jsem se a konečně jsme se vydaly do pokoje.
"Budeš bydlet se mnou, Aramintou Medovou a Penelopou Hamiltnovou. Jsou to fajn holky, ikdyž Pen je trochu zakřiklá, ale až jí poznáš tak si jí zamiluješ"vysvětlovala mi zatímco já si pomocí hůlky vybalovala věci. Když jsem byla konečně hotová, tak jsme se vrátily do společenky, aby mi mohla představit ostatní.

"Tak vážení věnujte mi chvíly pozornosti. Tohle je naše nová spolužačka Callasandra Prescotová"řekla nahlas s úsměvem a já pozorovala své nové spolužáky. První se zvedl vysoký pohledný blondák

"Vítám tě u nás krásko, jmenuju se Abraxas Malfoy. Kdybys kdykoliv cokoliv potřebovala tak se na mě klidně obrat"mrkl na mě a já viděla jak Tom protočil oči. Pitomec, prostě pitomec.

"Ráda tě poznávám Abraxasy"uculila jsem se kvůli tomu pitomcovi obvlášt sladce a vysloužila si pusu na rty. Abrax určitě nebude andílek to je jisté. Dřív, než stačil říct cokoliv dalšího tak ho ode mě odstrčil vysoký hodně dobře stavěný brunet s hnědýma očima

"Ahoj já jem Cygnus Black a tomu troubovi nic nevěř, ani neví na co ho má"šklebil se a dřív, než jsem cokoliv stačila říct nebo jeho kamarád udělat, tak si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Ouu tohle vidět otec tak mě s okamžitou platností zavře doma. Ale na druhou stranu oba jsou z vážených čistokrevných rodin tak co.

"Co jí tu ocucáváš"odtrhl ode mě Cygnuse jiný kluk. Taky vysoký (sakra je tu nějaký kluk který měří pod 190 centáků?) s téměř černými vlasy a modro-šedýma očima.
"Septimus Rookwood k tvým službám"usmál se na mě a než jsem se nadála zjistila jsem jak líbá další zmijozelský student. Když se ode mě po dlouhý době odlepil tak se na mě usmál a otočil se na ostatní.

"Neboj já tě nebudu obtěžovat jako ty pitomci přede mnou. Jmenuju se Rafael Rosier, jsem bratr Katie"usmál se na mě mile a zvedl do ruky mou ruku, aby mě na ní mohl políbit. Usmála jsem se a pořádně si ho prohlédla. Ikdyž byli zřejmě dvojčata tak kromě očí si nebyli vůbec podobní. Raf narozdíl od sestry měl černé vlasy, ale oba měly hnědo-zelené oči.

"Nehraj si na andílka, to ti nikdo nežere"ušklíbl se na něj poslední kluk, který se mi ještě nepředstavil. Seděl vedle Toma pozorně si mě prohlížel, nakonec se zvedl a přišel ke mě.

"Meddy má silnou konkurenci"řekl jen a stejně jako jeho kamarádi mě políbil. Nemohla jsem odtrhnout oči od těch jeho, měly barvu tekutého tříbra, až na pár zlatých teček.

"Jsem Talis Avery"pohladil mě palcem po tváři a já se na něj usmála. Talis Avery? Tak jo.

"Tak když už si zjistila jak naši kluci líbají, tak já jsem Eileen Lloydová"stoupla si přede mě drobná černovlasá dívka.
"Ráda tě poznávám"usmála jsem se na ní

"Tak já se přidám jsem Walburga Blacková, přišerné jméno já vím"ušklíbla se a já se musela zasmát. Byla jsem ráda, když se k mému smíchu přidala.

"Callasandra není taky nijak zvlášt úžasné jméno"mrkla jsem na ní a bylo mi jasné, že budem kamarádky.
"Náhodou co já bych za tvé jméno dala, na mě se rodiče vyřídili. Jsem sestřenice Wall, Araminta budem spolu bydlet na pokoji"stiskla mi ruku a já se na ní usmála

"Ahoj jsem Penelopa Hamiltonová"podala mi ruku poslední dívka, drobná zrzka s modrýma očima. Dívala se do země a pak si rychle opět sedla do křesla. Hmm tak s Peny bude určitě hodně práce, ale nic co bych nezvládla

"Tak a Jefferson Yaxley je ted někde na rande, jinak támhle sedí Tom Raddle náš Primus a vedle něj ta nabručená krásná blondýnka je Meddison Burkeová"mrkl na mě Cygnus. Jen jsem se ušklíbla a nevšímala si jich.

"Tak nám o sobě něco pověz"stáhl si mě k sobě do křesla Abrax a ostatní kluci začali hned protestovat.
"To jsou hrozní sobci vid"mrkl na mě a já se začala smát
"Měla jsem domácí učitele, takže jsem nikdy nechodila do žádné školy"začala jsem a ostatní přikyvovali. Věděli jak to chodí v čistokrevných rodinách

"Ale ted se rodiče rozhodli, že si udělají druhé líbánky nebo něco takového, tak mě šoupli sem. Ikdyž si popravdě nedokážu představit svého otce ani na těch prvních líbánkách, ale to je jedno"ušklíbla jsem se a ostatní se začali smát
"Stejně jako náš otec, proto jsou asi přátele"mrkl na mě Raf a já se zasmála.

"Doufám, že nikdy nebudu tak nudný jako otec"otřásl se Tally a mi se přidali k jeho smíchu. Jediný kdo se do diskuze nepřidal byl Tom a ta jeho blondata furie. Ona si lakovala nehty a on s ledovou tváří sledoval dění kolem. Ale ani jednou se nepodíval na mě. Jak chceš chlapečku.

Prolog

2. června 2012 v 17:14 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Takže dětičky moje zlaté je to tady :D Trvalo to, protože jsem zaboha nemohla přijít na název. A jak jsem nad tím tak přemýšlela a pylně studovala historii ročníku kdy studoval Tom Raddle. A po napsaní další kapitoly mi to cvaklo. Nikdo neví, co bylo před narozením Harryho Pottera. Až na pár neurčitých informací na wikipedii a jinde, nikdo neví jestli někdy byl Lord Voldemort zamilovaný nebo ne. Nikdo neví jestli měl přátelé a jak se dali dohromady rodiče budoucích smrtijedů. Tak jsem se rozhodla, že se pokusím o takový flashback, prostě návrat do minulosti. Tady máte takovou malinkou ochutnávku toho, do čeho jsem se pustila. Začíná Zrození Lorda Voldemorta, usadte se a užijte si to :) Vaše Rico


Nikdy neměl na růžích ustláno a nic nedostal zadarmo. Chtěl všem dokázat, že si zaslouží být potomkem Salazara Zmijozela. Nezajímalo ho nic jiného, než všem ukázat, že on není žádná nula. A pak se objevila Ona a převrátila mu celý život naruby. Přestal myslet na svou nenávist k otci a k celému nespravedlivému světu. Přestal myslet na ovládnutí kouzelnického i mudlovského světa. Jediné na co dokázal myslet byla ona. Chtěl na ní zapomenout, ale bylo to marné. Když si konečně připustil, co cítí, tak se objevili její rodiče a vše jim vzali. Tak se zrodil Lord Voldemort.

Odmalička slýchávám: Callasandro chovej se slušně, narovnej se, udělej tohle a tamto, jsi dívka z váženého čistokrevného rodu tak se podle toho chovej. Vždy jsem byla na svůj původ pyšná a hrdě jsem všem ukazovala, že já nejsem žádná nula. A pak se mý drazý rodiče rozhodli, že odcestujou a mě pošlou do nové školy. Už žádní soukromí učitelé, už žádní skřítkové, už žádný luxus. Tohle na tvrdo Callasandro, tady přestává sranda. Je to jen na jeden rok, to zvládnu. Co na tom může být těžké? Vlastně to byla sranda, ale byl tu jeden háček. A ten měl jméno Tom Raddle. Láska mého života.