Červenec 2012

Nový obyvatel domu

30. července 2012 v 11:40 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Takže tady je nová kapitola. Další bude asi až na konci týden, protože nemám čas ted psát něco nového. Mám nějaké poznámky napsané na papíru, ale chce to ještě vypilovat. Jinak s těmi vašemi stížnostmi na Sina a na to, že chcete Draca zpět. Řeknu to asi takhle, chtěla jsem Draca oživit, ale když mi budete něco vnucovat, tak docílíte akorát toho, že nechám Angelu se Sinem a bude. Nemám ráda, když mě někdo do ničeho nutí. Takže si užijte tuhle kapitolu a mějte se hezky Vaše Rico

"Mě to nezajímá, může to být třeba samotnej prezident spojených států amerických. Já s ním nehodlám mluvit a nechci ho ani vidět. Je mi úplně jedno kdo to je, co dělá, jak je úžasnej v obraně nebo jestli je gay"při posledním slově jsem se zastavila a podívala se na svého kmotra a otce, který stáli a čekali, až se uklidním. Bohužel v posledním týdnu stačilo, aby někdo zmínil jméno Sin MacAllister a byl ohen na střeše, samozřejmě jen obrazně...ikdyž.

"Prostě s ním nechci mít nic společného. Průvodce mu může dělat někdo jiný,ne?"sedla jsem si do křesla a založila si ruce na prsou. Oboum bylo hned jasné, že v tomhle stavu se mnou prostě nehnou.
"Řekneme někomu jinému"pokrčil kmotr rameny a táta se zamračil
"Takže odted je z tebe srab? Dovolíš nějakému američanovi, aby nad tebou vyhrál? Myslel jsem, že tě Potter vychoval líp"ušklíbl se kysele a Sirius už chtěl vystartovat, ale pak si všiml jak se mi zalesklo v očích a vyskočila jsem na nohy

"Žádnej ubohej cizák nevyhraje nad Angelu Potterovou. Fajn jdu do toho, budu mu dělat průvodce, ale bude spát na gauči"dala jsem si ruce v bok a oba věděli, že víc ode mě chtít nemůžou. Překvapeně jsem se podívala na tátu, který na Siria spokojeně mrkl a následně zmizel v zelených plamenech
"On to udělal schválně?"žasla jsem a on si prohrábl vlasy

"Asi spolu trávíme moc času na akcích. Zkazil jsem ti tvého nudného, nespolečenského otce. Omlouvám se zlatíčko"zakřenil se na mě pobaveně a já po něm hodila polštář. Už mi ho chtěl vrátit, když se v zelených plamenech objevil vetřelec. Spokojeně se culící vetřelec. Okamžitě jsem se přestala usmívat a zaujala nepřátelský postoj. Za ním se objevil i táta a opatrně si mě měřil

"Raději jsem ho přivedl hned, než by jsi si to rozmyslela"omlouval se mi pohledem a já se zamračila. Možná nade mnou vyhrál, ale bude ted trpět. Protože ho jeho jediné dítě bude ignorovat. Dobře mu tak, lháři jednomu.
"Asi by jsme to měli zkusit ještě jednou. Jsem Sin MacAllister nová posila řádu"usmál se podle něj asi neodolatelně, ale ve mě to vyvolalo jen další odpor.

"Angela Malfoyová spát budete tady na gauči, polštář a deku vám sem hodím. V domě bydlí i moje tchýně a pár dětí, kterou jsou pod ochranou řádu a hlavně mě. Přivedte je do nebezpečí a já vás eskortuju rovnou americkému ministru kouzel po kousíčkách, rozumíme si?"zabodla jsem do něj svůj pohled a štvalo mě, že měl na tváři stále ten svůj úsměv.

"Asi by jsme si měli něco ujasnit PANÍ Malfoyová. Jsem vyškolený bystrozor a byl jsem nejlepší na akademii. Nejsem jeden z vaších svěřenců, abych dělal to, co vy řeknete. Jsem dospělý a vím, co dělám. Nikdy bych žádné dítě neohrozil" Sirius zalapal po dechu a udělal spolu s tátou pár kroků vzad. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, před výbuchem ho zachránila jedině malá Sofie, která se přemístila do pokoje. Sehnula jsem se a dvouleté batole vzala do náruče. Spatřila jsem v jeho očích záblesk čehosi, když viděl malou v mé náruči, ale vzápětí měl opět ten svůj pobavený pohled.

"Budete litovat, že jste nezůstal v Americe, pane MacAllistre"slíbila jsem mu a spolu s malou odešla z místnosti.
"Už se nemohu dočkat paní Malfoyová"zaslechla jsem ještě jeho pobavený hlas a smích. Vzteky jsem třískla dveřmi od dětského pokoje a způsobila tím pláč malé Sofinky.

"Pšššt zlatíčko no tak neplač"tišila jsem jí a když se uklidnila, tak jsem jí dala zpět do ohrádky za jejím bráškou. Tyhle dva se rádi přemistují, když se nudí. A mě si zamilovali, takže když se jím stýská prostě se přemístí ke mě. Na 2 leté děti jsou velice nadaní a já jsem si jistá tím, že až vyrostou, tak z nich budou velice mocní kouzelníci. Malej Evan ke mě natahoval ručičky, tak jsem se sehnula a vzala si ho do náruče. Políbila jsem do jeho tmavých vlásků a užívala si jeho veselý smích.

"Angie?"nakoukla do pokoje 11 letá Elis a já se k ní otočila
"Co dělá v obývacím pokoji ten krásný princ?"divila se a já zničeně zasténala. Tak už i ona? No to se mám na co těšit, holky z něj budou šílet a kluci ho budou prosit, aby je naučil nějaké lotroviny. To bude dlouhý měsíc. Unaveně jsem i povzdechla a kývla na Elis i ostatni, kteří stáli ve dveřích a čekali na odpověd, at se posadí

"Ten pán dole není žádný anděl. Je to Sin MacAllister bude tu s námi ted nějakou dobu bydlet. Je to nový člen řádu, který bude pomáhat bojovat proti zlým lidem. Předem vás upozornuji, že ho nebudete otravovat, nebudete za ním chodit a vždycky ho slušně pozdravíte, rozumíte mi?"použila jsem svůj přísný ton, který jsem neměla ráda a využívala jsem ho jen výjmečně, ale byl účinný a ted jsem ho potřebovala. Všichni do jednoho mi to odkývali a pak se rozutekli do svých pokojů. Posadila jsem se i s malým Evanem do houpacího křesla a unaveně si promnula spánek.

"Nemusíte jim zakazovat, aby se mnou mluvily. Nekoušu."ovzal se u dveří hlas a já se překvapeně podívala na nového obyvatele domu. Zamračila jsem se a otočila se zpět na dítě v mém náručí.
"Úsměv vám sluší víc"měla jsem, co dělat, abych po něm něco nehodila a vzhledem k tomu, že jsem měla v náruči zrovna malé dítě, raději jsem se uklidnila.

"Bohužel jako členka řádu mám povinnost ubytovat lidi v tísni. Jelikož musíte být stále v kontaktu s někým z řádu, tak je tento dům nejvhodnějším místem. Ale dětí si nebudete všímat. Jsou pod mojí ochranou a já nedovolím, aby jste je jakkoliv zkazil nebo ohrozil. Ty děti přišly o domov i o rodinu, já a Narcissa jsme jediné, koho mají."celou dobu jsem se dívala na usínajího chlapce a lehce se usmívala. Byly moje rodina a já bych pro ně udělala všechno na světě

"Mají štěstí, že vás mají"střelila jsem po něm pohledem, když se přiblížil k ohrádce, kde si hrála Sofie. Sklonil se nad ohrádku a lehce holčičku pohladil po tmavá hlavičce, zvedla k němu svoje čokoládová očíčku a usmála se. Zaregistroval můj pohled a s pobaveným smíchem vstal a zvedl ruce vzhůru na znamení kapitulace.

"U merlinových vředů nedělejte ze mě zloducha. Nemám v úmyslu nikomu ublížit, kromě smrtijedů a Voldemorta"probodl mě pohledem a z tváře mu zmizel jeho pobavený úsměv. Nechápala jsem, proč ho tak nenávidí. Podle toho, co jsem slyšela, žil celý život v Americe se svým strýcem a tetou. Nevěděla jsem sice, co se stalo jeho rodičům, ale vlastně mi do toho nic není. Ten chlap mě nezajímá, je to vetřelec, který se vetřel do mého domu.

"Držte se ode mě i dětí dál"upozornila jsem ho ještě, než odešel z pokoje kroutící nevěřícně hlavou.
"Zajímalo by mě jestli jste vždycky byla tak nepříjemná a chladná. Vaše mamka je milá a laskavá žena i váš otec je svým způsobem fajn chlap. Ale vy?"naposledy si mě prohlédl a odešel. Asi o sobě oba nevíme všechno. Zakázala jsem všem, aby mu cokkoliv říkali o Dracovi. Měl pravdu vždycky jsem taková nebyla. Dřív bych se k němu takhle nechovala a naopak snažila bych se z jeho příchodu do řádu vytěžit, co nejvíc. Ale já už nejsem ta stará Angela, která si ze všeho dělala srandu a užívala si.

***** o týden později*****

"Och ty jsi tak přišernej chlap to snad ani není možný" vzala jsem Lukase a Patricka za ruku a odvedla je, co nejdál od toho pitomce. Hlavně, že jsem mu říkala, at nedělá nic, co by mohlo jakkoliv ohrozit děti. Myslí si snad, že když 8 letý kluci vidí, jak se na pohovce vášnivě líbá s nějakou courou, tak je to nepoznamená? Nedokážu pochopit, jak jsem mohla dovolit, aby u nás bydlel. Od toho dne kdy se přistěhoval mi způsobuje jen samé problémy.

"Angelo můžu dát Kathleen pusu?"podíval se na mě nevinně Luk a já měla, co dělat, abych se neotočila a nepoužila na toho idiota nějakou hodně nepříjemnou kletbu
"Zlato na to máte oba ještě dost času"sklonila jsem se k němu a pohladila ho po vlasech.
"Ale Sin dával té paní pusu, proč on může a já ne?"dožadoval se odpovědi na otázku, na kterou jsem neznala pořádnou odpověd. Ještěže se aspon Patrik zatím o holky nezajímá.

"Sin už je dospělí, ale ty jsi ještě malej kluk. Ted oba utíkejte ven, Matt slíbil, že všechny naučí létat na koštěti. Chtěli jste se to přece také naučit, ne?"to naštěstí zabralo a oba kluci se se smíchem rozeběhli na zahradu. Já si to namířila rovnou zpět do obývacího pokoje, jakkoliv zmrzačit mého nechtěného hosta. Jeho přítelkyně zřejmě už odešla a on seděl v křesle a pil zřejmě whisky dle barvy.

"Copak ji se už úplně zbláznil, ty idiote? Jasně jsem ti řekla, že jakmile uděláš něco, co někoho v tomto domě jakkoliv ohrozí, pošlu tě do ameriky po částech"sebrala jsem noviny ze stolu a mlátila jsem ho do té jeho duté palice. Snažil se mi bránit, ale rozčílené těhotné ženě se dá těžko ubránit.

" U Merlinových bradavic Angelo přestan."vytrhl mi noviny z ruky a odhodil je do hořícího krbu. Přimhouřila jsem oči a vzala z pohovky polštář. Tím to asi bolelo víc, než novinami,jelikož vyskočil na nohy a vytrhl mi z rukou polštář. Stála jsem a dívala se mu přímo do očí. Ikdyž byl více, než o hlavu vyšší, já jsem tu ted byla ta naštvaná a tím pádem i nebezpešnější.

"Ještě jednou uděláš něco podobného a přísahám u všeho, co mi je svaté, že toho bude krutě litovat. Tahej si ty svý děvky do hotelu, ale ne do mého domu, rozumíš"zapíchla jsem mu prst do pevné hrudi a v duchu boletí sykla. Ten má ale svaly k čertu.
"Myslel jsem, že budete celé odpoledne venku. Kdybych věděl, že tu některé z dětí bude nikdy bych sem Beu nepřivedl. A není to žádná má děvka. Chováš se jak moje žárlivá manželka"ušklíbl se a já měla, co dělat, abych potlačila vzteklý křik.

"Žárlila jsem jsem jen na jednoho člověka v životě a věř mi, že ty mu nešaháš ani po kotníky. Jediné na čem mi záleží, jsou ty děti a pro jejich štětí udělám všechno. Což znamená i to, že zabráním tomu, aby byly vystavovány těm tvým orgiím. Dělej si co chceš, ale ne v tomto domě, rozumíš mi?"probodla jsem ho pohledem a otočila se k odchodu.
"Možná mu nešahám ani po kotníky, ale ty i přesto žárlíš. Sluší ti to dračice"zasmál se a já už nezadržela vzteklé zavrčení. Popadla jsem hůlku a zmrazila ho.

"Jsem si jistá, že tohle se dětem bude velice líbit. Mohou si na tobě vyzkoušet například lechtivé kouzlo"usmála jsem se spokojeně a mrkla na něj, než jsem se vydala pryč z místnosti. Věděla jsem, že zuří a bude se mi za to chtít pomstít, ale ten pohled na jeho zmrzlé tělo bylo tak povznášející. Vím, že se chovám jak malá holka, ale co by jste chtěli od dcery Poberty.

******** večer********

"Ty jsi ta nejneuvěřitelnější ženská, kterou jsem kdy potkal" zavrčel podrážděně ten nouma, když ho Cissa odčarovala a on se mohl opět hýbat dle libosti. Zrovna jsem seděla v jídelně a krmila malou Sofii. Naklonila jsem hlavu na stranu a nevinně se uculila
"To neznáš asi moc zajímavé ženy"mrkla jsem na něj pobaveně a ani jsem nevěděla, kde se ve mě bere ta dobrá nálada. I on se na mě překvapeně podíval.

"Sluší ti to s tou malou"sedl si naproti mě a já otráveně protočila oči, už zase mi lezl na nervy.
"Zalez někam do díry MacAllistere"zabručela jsem a pohladila jemné tmavé vlásky. Opřel si bradu o ruce a pozorně si mě prohlížel.
"O co ti jde?"zavrčela jsem podrážděně, když už to trvalo moc dlouho. V jeho přítomnosti jsem si připadala jako odjištěná mina. Odmala jsem byla hodně impulzivní a temperamentní, ale když mi byl nablízku on, stávala se ze mě nervozní protivná ženská.

"V kolikátém jsi měsíci?"zajímal se a já se na něj překvapeně podívala. Vstala jsem a odnesla malou do její postýlky. Její bráška už dávno spokojeně chrupkal. Něžně jsem je oba pohladila po hlavičce a zavřela dveře.
"Neodpověděla jsi mi"vylekaně jsem si položila ruku na hrud a snažila se uklidnit splašené srdce.

"Ještě jednou mě takle vylekej a porodím o tři měsíce dřív, což by dvojčatům dobře neudělalo"zasyčela jsem naštvaně a prošla kolem něj pryč. Došla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila hrnek lahodné čokolády. Napila jsem se a blaženě vzdychla. Tohle jsem přesně potřebovala, sedla jsem si na židly a zírala do zdi. Položila jsem si ruku na vystouplé bříško a mrnouskové se začaly hýbat. Něžně jsem se usmála a zavřela oči. Viděla jsem dvě blondatá miminka, která se smějou a hrajou si s malým mourovatým kotátkem. Holčička zvedne hlavu a zvonivě se rozesměje. "Táta"zavíská a batolí se k muži stojící nedaleko deky na které si děti hrajou. Sehne se a s něžným usměvem holčičku políbí na tvář. "Chyběla jsi mi zlatíčko"zašeptá a pak otočí hlavu a podívá se přímo na mě. "Miluju tě andílku"natáhl ke mě ruku a já jí za ní chytla.

"Jsi v pořádku?" z té krásné představy mě vyrušil jeho hlas. Otevřela jsem oči a zamračila se na něj.
"Proč bych neměla být?"zavrčela jsem naštvaně, protože mě vytrhl z té krásné představy, kde jsme byli rodina. Draco žil. Došel až ke mě a přidřepl si přede mě. Zmateně jsem pozorovala, jak natáhl ruku k mé tváři a palcem setřel slanou cestičku. Rychle jsem odstrčila jeho ruku a sama si usušila tváře. Překvapil mě ten zvláštní pocit, který jsem cítila, když se mě dotkl. A jeho to zřejmě překvapilo také, jelikož se prudce postavil a odstoupil ode mě.
"Já mám dnes ještě něco na práci, vrátím se asi pozdě v noci."zamumlal a prohrábl si rukou tmavé delší vlasy. Naposledy se na mě podíval a pak doslova utekl. Tohle bylo divný a to opravdu hodně. Budu se od něj muset držet dál.

Usmíření a nápad

26. července 2012 v 20:43 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Takže máme tu pokračování hádky, jak hádala Tinka, neskočnila rozchodem, ale něčím jiným :D Dnes jsem si tu kapitolu pročítala a dostala jsem chut v ní pokračovat. Takže vznikla ještě scena pod hvězdičkami. Máte k tomu odkaz na písničku, která se k tomu skvěle hodí a kterou jsem poslouchala, když jsem to psala, tak si jí pustte :) Možná je to předčasný, ale můžete se začít radovat, můza je zřejmě zpět a v plné síle. Vaše Rico

Ps:trochu mi to tu blbne, tak je možné, že část textu nebude vidět, stačí si to myší označit a uvidíte to. Zkusila jsem změnit barvu, tak to snad bude fungovat. Aspon to bude označovat scenu, která je 15+ :)

"Jak si to sakra myslel?"vlítla jsem do jeho pokoje a spatřila ho jak sedí na své posteli a drtí ruce v pěst. Ani se nenamáhal zvednout hlavu

"Slyšíš? Mluvím s tebou k čertu"zakřičela jsem, ale on mě dál ignoroval, což mě naštvalo, takže jsem popadla první věc, co mi přišla pod ruku a shodou okolností to byla jeho knížka, kterou jsem mu přinesla z naší knihovny. Vzácné lektvary mrknutím oka. Otec se hodně rozčiloval, když zmizela, ale já samozřejmě dělala naivní hodnou dcerušku, která o ničem neví. Mrskla jsem s ní a trefila ho do ramene. To ho donutilo mě konečně vzít na vědomí. Zvedl hlavu a probodl mě pohledem.
"To bolelo."ušklíbl se a já vztekle zakřičela.

"Ty.."ukázala jsem na něj prstem, frustrovaně jsem zavrčela a otočila se k odchodu. Dupala jsem cestou do pokoje a ignorovala lidi procházející kolem mě. Zabouchla jsem dveře ložnice a nakopla nohou postel. Zaskučela jsem bolestí a pak si sedla na postel. Projela jsem si rukou vlasy a druhou rukou si masírovala spánek. Tak strašně mě třeštila hlava. Překvapeně jsem se podívala ke dveřím, když se prudce otevřely. Čekala jsem holky nebo někoho z kluků, ale toho pitomce v žádném případě. Vyskočila jsem na nohy a založila si ruce na prsou.

"Vypadni odsud Raddle" neměla jsem chut na ty jeho blbé pohledy a řeči. Ale on tam dál klidně stál a opíral se bokem o zed.
"Pitomče"sykla jsem a švihla po něm Kateinym hřebenem. Těsně ho minul a jemu se na obličeji objevil ten jeho známý samolibý výraz.

"Ty jsi takový idiot"pokračovala jsem a tentokrát se jen těsně vyhnul kulatému zrcádku. On se tím snad bavil.
"Jak sis u všech červotočových oček mohl myslet, že dám přednost svému společenskému postavení před tebou?"zakřičela jsem naštvaně a jeho výraz mi byl odpovědí. Bohužel ne tou, kterou jsem si přála. Popadla jsem knihu ležící na mém nočním stolku, té se nevyhnul a naopak jí chytl do ruky. Přečetl si její název a ušklíbl se. Och jak ráda bych mu ten jeho obličej upravila pár kouzly.

"Runy a jejich tajemtví? Ale no tak zlato, k čemu to potřebuješ. Je to zcela zbytečné."rozčílil mě do běla. Vztekla jsem zakřičela a do rukou se mi dostala dřevěná šperkovnice, která se rozbila o kamennou zed. Všechny mé šperky se rozsypaly po zemi a já už toho měla dost. Dostala jsem ještě větší vztek a tím spíš, když se ten pitomec začal nahlas smát.
"Och vůbec nechápu jak mohu milovat takového pitomce jako jsi ty."zavrčela jsem podrážděně. Z tváře mu zmizel úměv a ztuhnul.

"Miluješ mě?"zašeptal a já se na něj překvapeně podívala. Blížil se ke mě pomalu jako elegantní nebezpečná šelma, byla jsem jím naprosto fascinovaná. Couvla jsem dva kroky dozadu a narazila zády na chladnou zed. Došel až ke mě a tělem mě přitlačil na chladný kámen. Ruce si opřel vedle mé hlavy a upřeně se mi zadíval do očí.

"Miluješ mě?"zopakoval otázku a já nebyla schopna mluvit. Jen jsem stála a dívala se do jeho nádherných očí. Zvedl ruku a něžně mě pohladil po tváři.

"Callie"zašeptal a obličejem se přiblížil k mému. Lehce přejel svými rty po mých a já vzdychla.
"Ano, miluju tě"zašeptala jsem a zhluboka dýchala. Pousmál se a palcem mě pohladil po rtech. Dala jsem mu na něj malý polibek a vysloužila si tím kouzelný úsměv.

"Ještě nikdy si mi to neřekla."rukou sjel přes tvář na můj krk a svou cestu zakončil u okraje mé školní košile. Prsty polaskal jemnou kůži ve výstřihu a nosem se otřel o můj.
"Bála jsem se"přiznala jsem a uhnula pohledem stranou. Něžně mě chytil za bradu a otočil tváří k sobě

"Ty se nemáš čeho bát, ty jediná ne."opřel se čelem o mé a já se utápěla v jeho očích. Chtěla jsem něco říct, ale vrhl se na mé rty. Tvrdě mě přirazil ke zdi a vášnivě líbal. Lehce jsem se usmála a rukama mu vjela do vlasů, abych si jeho obličej přitáhl blíž k sobě. Vím,že neumí mluvit o citech a nikdy jsem to po něm nechtěla. Cítila jsem, že mě miluje a to mi stačilo. Dlaní sjel po mém boku, až k mému nahému stehnu v krátké školní sukni a zvedl mojí nohu ke svému boku.

Rozepla jsem mu knoflíčky košile a nehty mu lehce přejela po hrudi. Cítila jsem jak se zachvěl a sama pro sebe se usmála. Klekla jsem si pomalu si prolíbala cestu, až k jeho pevnému bříšku. Dlaní jsem mu sjela ke knoflíku jeho kalhot, zvedla jsem k němu oči a hříšně se usmála. Spatřila jsem v jeho očích ohnivé jiskřičky a políbila ho těsně nad okraj kalhot. Pomalu jsem mu rozepla knoflík a potom i zip. Stáhla jsem mu je, až ke kotníkům a on je rychle skopl pryč spolu s botama a ponožkama. Na sobě měl už jen roztomilé černé boxerky s malýma amorkama, které dostal od holek k Valentýnovi. Prsty jsem mu lehce přejela po bouli tlačící se pod slabou látkou.

"Callie"zašeptal a já spolnila jeho přání a prsty zahákla o okraj prádla, abych ho zbavila i posledního kousku oblečení. Před obličejem se mi objevil jeho kamarád připravený v plné síle. Skousla jsem si spodní ret a lehce přejela prstem po celé jeho délce. Vzala jsem ho do ruky a začala s ní hýbat ve známém tempu, nahoru a dolu. Zasténal a opřel se rukama o zed za mnou. Z úst mu unikl tichý sten a já se usmála, než jsem jazykem olízla kapičku, která se objevila na špičce jeho chlouby. Odpovědí mi bylo tiché zaknourání, otevřela jsem pusu a vložila si ho do úst. Sála jsem a lízala a přitom jsem nepřstala s pohyby ruky. Jednu ruku zapletl do mých vlasů a tiskl si mou hlavu blíž ke svému klínu. Byl ocelově tvrdý a zároven sametově jemný. Zničehonic se ode mě odtáhl a vytáhl mě k sobě nahoru. Opřela jsem se o zed a rozpustila se usmála

"Ještě jsem neskončila"přejela jsem mu prstem po rtech a on si mě přitáhl k polibku. Dřív než jsem se nadála ležela jsem bez školní košile a sukně na posteli. Nalehl na mě a opět mě hluboce políbil. Objala jsem ho nohama kolem boků a rukama kolem krku. Zalykala jsem se slastí, když sjel svými rty po mém krku, až k dekoltu. Když osvobodil má prsa z jemné krajky, polaskal nejdříve jednu a poté druhou bradavku. Při každém olíznutí se mi zachvělo v žaludku. Svou pozornost přesunul na moje bříško. Než jsem si stačila uvědomit, co dělá, stáhl mi titěrné kalhotky a roztáhl mi nohy. Jazykem polaskal vlhké místečko mezi mými stehny a já nahlas zasténala. Myslela jsem, že samou rozkoší prasknu, když k jazyku přidal nejdříve jeden a poté i druhý prst.

"Tome!"zašeptala jsem a on ke mě s drobným úsměvem zvedl hlavu
"Prosím!"špitla jsem a on se vyhoupl nade mě. Lehce mě políbil na rty a já si jeho hlavu přitáhla k sobě
"O co prosíš?"pohladil mě palcem po tváři a zasmál se, když jsem ho objala nohama kolem pasu a pohnul bokama, aby jsem se k němu dostala blíže. Ještě chvíly mě trápil, ale pak spojil naše těla v jedno. Nejdříve se pohyboval pomalu a něžne, ale když jsem mu rukama stiskla zadek, přidal na rychlosti i razantnosti. Štastně jsem se zasmála a vycházela mu bokama vstříc. Zalykala jsem se slastí a věděla jsem, že nikdy nebudu s nikým tak štastná. Jestli teda spíš až se mě rodiče rozhodnou zasnoubit, vzepřu se a uteču s Tomem.

***** o dvě hodiny později*****

"Zase jako dvě hrdličky? Holky se ti vydaly na pomoc, když zaslechly ten křik a rány, ale pak bylo najednou ticho. Takže jsme si domysleli, že jste se bud vzájemně zabili a nebo jste skončili ehm mno u jiné činnosti"zakřenil se na nás Septim a já chovala svou lehce červenající tvář do Tomova ramene.

"Nezávid kamaráde"zakřenil se na něj můj přítel a já k němu vzhlédla. Sklonil se ke mě a políbil něžně na špičku nosu. Za náma se ozvalo několikatero vzdychnutí a znechucených odfrknutí.
"Závidím chlape ani nevíš jak"usmál se na mě Semptim a já se na něj pousmála.

"U Merlinovi řitě tak už i ty Tome? Myslel jsem, že ty do holčičích spáru nepadneš, ale očividně jsem se mílil, jsi stejnej slaboch jako Jeff a ostatní."zabručel otráveně Abrax a já byla ráda, že mě Tom držel jinak bych na něj použila nějaké hezké kouzlo.

"Já do jejích spárů, jak ty říkáš, spadl už dávno a naprosto dobrovolně. A popravdě brácho ani trochu ti tu tvojí svobodu nezávidím. Raději budu podle tebe slaboch, ale budu vedle sebe mít milovanou osobu" stoupla jsem si na špičky a dlouze ho políbila. Sklonil se ke mě a opřel si čelo o mé. Stáli jsme a dívali se navzájem do očí, nemuseli jsme mluvit, nemuseli jsme říkat ty dvě slova. Věděli jsme, že se milujeme a to nám nikdo nemohl vzít.

"Nikdy jsem nečekala, že něco takového řeknu, ale závidím ti Callie"vzdychla zasněně Katie a já objala Toma jednou rukou kolem pasu a opřela si tvář o jeho pevnou hrud. Zakřenila jsem se na kamarádku a prohlédla si ostatní. Jsme to ale parta bláznů.
"Máš pravdu Katie, naše Callie udělala z věčně protivného chladného a nepříjemného Raddlea sladkého cukrouška"zasmála se Wall a těšně uhnula před polštářem, který po ní hodil.

"Sladkej cukroušek? No počkej to si vypiješ"hrozil jí, ale já věděla, že jí nic neudělá. Spokojeně jsem se usmívala a jediné, co mě trápilo, byl pohled na Tallyho. Seděl v křesle, sledoval své přátelé a lehce se usmíval. Věděla jsem, že není tak veselý a bezstarostný, jak si o něm ostatní myslí. Znala jsem ho a byla jsem rozhodnuta mu sehnat nějakou milou hezkou přítelkyni, aby i on byl štastný, jako jsme my ostatní.

Teda ostatní, ušklíbla jsem se při pohledu na Abraxe, který si zas stěžoval, že příjde o svou svododu, že jeho nejlepší přítel není stejný pitomec jako on a dovolil si se zamilovat, že už nechce být v téhle proklaté škole a že jestli příští týden neporazí Zmijozel Nebelvír, tak celé družstvo pošle na výlet do Azkabanu. Někteří lidé jsou holt stále nespokojení.

Obrátila jsem svou pozornost zpět na svého nejlepšího přítele a zamyšleně si mnula ušní boltec, byl to můj zlozvyk, vždycky když jsem nad něčím usilovně přemýšlela, trápila jsem své ucho. Zrovna když mi svitla naděje v podobě hezké havraspárské šestačky, kterou ještě nestihl Abrax znehodnotit, se na mě Tally podíval a zamračil se. Věděl, že můj vítězný úsměv nesvědčí nic dobrého. Spokojeně jsem si promnula ruce a vydala se za budoucí přítelkyní chudáka Tallyho.

To že to není zrovna dobrý nápad někomu něco vnucovat proti jeho vůli, jsem si v tu chvíly neuvědomovala. Dělala jsem to přece pro jeho dobro a štěstí, ne? Možná jsem se v tu chvíly měla více zajíma o to, co můj kamarád cítí a co chce. Možná bych byla hodně překvapená.

******* o pár dní později*********


"Pro příště si svojí pomoc nech pro někoho, kdo jí potřebuje, rozumíš Callo?"zakřičel na mě Tally dnes už asi po 5-té. Já jen seděla zrhouceně v křesle a poslouchala, jak mě křičí. Nikdo ho nezastavil, ikdyž mě litovali. Věděli, že je naprosto v právu. Můj nápad s dohazováním, nepatřil zrovna mezi nejlepší. Nevěděla jsem totiž, že dívka s kterou jsem mu domluvila rande na slepo, je jeho ex, která ho kdysi podvedla s jeho bratrem, který je o rok starší a ze školy už odešel.

"Nevěděla jsem, že jste spolu chodili. Chtěla jsem ti jen pomoct"špitla jsem provinile a v očích mi pálily slzy.

"Strč si tu svou pomoc někam, nepotřebuju tvojí charitu. Až si budu chtít najít holku, najdu si jí. Nejsem neschopnej malej usmrkanec, kterýho musíš vodit za ručičku"zakřičel opět, až jsem sebou trhla a po tváři mi stekla slza. Bolelo mě to, že na mě křičel a hlavně mě bolelo, že jsem mu ublížila. Kěž bych mohla vrátit čas, ale nešlo to. Snažila jsem se zadržet vzlyk, ale nepovedlo se mi to. Zarazil se, když na mě chtěl opět spustit a zvedl mi bradu, aby mi viděl do obličeje.

Tom odešel ve chvíly, kdy přilítl rozčilený Tally a začal na mě křičet. Nejdřív se na něj chtěl vrhnout, ale pak mu jeho přítel vysvětlil, co jsem provedla. Věděl, že je v právu a proto odešel, i přes to nesnesl, aby na mě někdo křičel. Ten někdo potichu zaklel a klekl si přede mě, aby mě mohl obejmout. Objala jsem ho kolem krku a nahlas se rozvzlykala. Ostatní pochopili, že bude lepší, když nás nechají osamotě a odešli. Plakala jsem a on mě něžně hladil po vlasech.

"Odpust mi, že jsem na tebe křičel. Ale Allyssa je pro mě ještě moc čerstvá záležitost"špitl omluvně a já zavřela oči a víc se k němu přitulila. Aby taky nebyla, když se celá ta situace odehrála 4 měsíce před mým příchodem do školy. Kdybych ted měla ty dva po ruce, tak je přeměním v něco užitečného, třeba na štětku do záchoda. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Přestala jsem plakat a až ted jsem si uvědomila, jak dobře se cítím v jeho objetí. Bylo to podobné, jako když mě objímá Tom. Nechápala jsem to, ale nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Tally byl, je a vždycky bude jeden z nejdůležitějších mužů v mém životě, vlastně druhý hned po Tomovi.

"Ty odpust mě, byla jsem hloupá. A jestli tvého bratra někdy poznám, tak zjistí jak chutnají mýdlové bubliny"zamumlala jsem mu do krku, kde jsem si spokojeně hověla tváří. Jeho tělo se začala otřásat smíchem a já se k němu přidala. Když jsme se konečně dosmáli, lehce jsem se od něj odtáhla a podívala se mu do obličeje. Přestál se smát a palcem mi něžně setřel slzy. Nesundal svou ruku hned, chvíly mě něžně hladil po tváři a já slastně přivřela oči. Co se to děje? Zmateně jsem se na něj podívala a spatřila v jeho očích něco, co jsem nedokázala identifikovat. Ve zlomku vteřiny to bylo pryč a on se ode mě odtáhl a zvedl se. Pomohl mi na nohy a promnul si vzadu krk.

"Uděláme dohodu, já ti řeknu o každé své ex a ty už mi prosím nikdy nedohazuj žádnou holku. Opravdu nemám problém s tím si najít nějakou přítelkyni, kdybych chtěl. Ale já ted prostě nikoho nechci....jsem spokojený sám"pokrčil rameny a když jsem přikývla, úlevně si oddychl.

"Tak já skočím říct Tomovi, že se může vrátit. Doufám, že mě neprokleje. Ikdyž kdyby někdo křičel na mou přítelkyni, tak mu dám ,co proto"mrkl na mě vesele a už to byl opět ten starý Tally. Asi se mi to všechno jen zdálo, zatřepala jsem hlavou a šla holkám říct, že bitva skončila. Ještě jednou jsem se otočila a zjistila, že stojí u dveří a pozorouje mě. Nebo se mi to nezdálo? Musím toho nechat, jsme přátele a tím to hasne.

Nový člen řádu

25. července 2012 v 15:17 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak tady máte novou kapitolu a tentokrát už s novou postavou :) Neberte ho jako náhradu za Draca, ale prostě normálního kluka, který pomuže Angele zvládnout tu těžkou dobu bez svého manžela :) Vaše Rico

"Ang zlato tomu bys nevěřila" Clare ke mě doběhla a vzrušeně mě vzala za ruku. Nechápavě jsem se na ní podívala a čekala, až popadne dech a řekne mi, co je tak úžasného. Volnou ruku jsem měla jemně položenou na bříšku, které sice zatím nebyl nijak velké, ale Eric mě ujisitl, že během posledních tří měsíců ještě nějaké to kilo naberu. Navíc jako maminka čekající dvojčátka musím počítat s tím, že se nevejdu celé těhotenství do svých starých šatů, pitomec! Já se do nich nevejdu již od 3 měsíce.

"Máme nového člena řádu"vychrlila ze sebe, když konečně popadla dech. A já v první chvíly nevěděla o co jde. Tak to dopadá vždycky, když se zamyslím, obvzlášt když přemýšlím nad miminkama.

"Vážně? A co já s tím, víš že od té doby, kdy mi zakázali chodit na akce, jsem na ně naštvaná. Jako kdybych nevěděla, že jsem těhotná u Merlina. Já to vím u všech rohatých stonožek, vždyt mám v břiše dvě děti a připadám si jako nafukovací balon"byla jsem opět vytočená na nejvyšší míru. Jako kdyby oni věděli, co je nejlepší pro moje děti. Myslí si snad, že bych ohrozila to jediné, co mi zbylo po Dracovi? Moje dva andílky? Pitomci jedni!

"Zase budeš chodit do akci, až se děti narodí. Je to pro vaše bezpečí, já vím, že ti to chybí a myslíš si, že jsi k ničemu, ale to není pravda. Pomáháš tady na ústředí a navíc ve svém domě skrýváš mnoho dětí, které utíkají před svými rodiči a nemají domov. Říkají, že jsi anděl"usmála se na mě mile moje kamarádka a já se uklidnila. Měla pravdu musím myslet na ty dva.

"Tak kdo je ten záhadnej novej člen řádu?"podívala jsem se na ní, ale ve skutečnosti jsem toho člověka nesnášela už ted. Věděla jsem proč je tady, aby mě nahradil. Ale to se mu nepodaří, hned po porodu se vrátím a ukážu mu kdo je tu pán. Teda paní.
"Jmenuje se Sin MacAllister a on je....bůh"vzdychla zasněně a já měla, co dělat, abych se nezačala smát. Ale věděla jsem, že tím bych zranila její city,

"Tak se pojdme na toho tvýho ....boha podívat"se smíchem jsem zakroutila hlavou a postavila se na nohy. Společně jsme došly, až do jídelny, kde se většinou konaly schůze řádu. Páni vypadá to, že tu jsou všichni. To je jak kdyby dorazila samotná královna. Musela jsem se zasmát moc nahlas, jelikož se najednou všichni otočily obličejem na nás. Zakřenila jsem se na tatku a ten protočil oči.

Pohledem jsem putovala po všech přítomných, až jsem narazila na toho vetřelce. Stál asi dva metry ode mě. Bylo mi jasné, že kdybych stála blíž tak bych musela zaklonit hlavu, jelikož byl rozhodně o pár centimetrů vyšší, než já. Dokonce o kousek převyšoval i Siria, který stál vedle něj. Usmál se na mě a já se automaticky zamračila, což v jeho tváři vyvolalo ještě větší úsměv.

Jak jsem si všimla všechny ženy v místnosti včetně mojí mamky se na něj koukaly jako na svatý obrázek. Zvedla jsem oči v sloup a založila si ruce na prsou, aby bylo vidět, že já se z něj na zadek rozhodně neposadím. Takových krasavců jsem už viděla. U merlinových trenek vždyt jsem byla vdaná za jednoho z nejžádanější kluků na škole. Vlastně je jako pravej opak Draca. Tam kde byl můj manžel světlý je on tmavý. Jako den a noc. Ušklíbla jsem se nad tím přirovnáním, protože to o nás dvou říkala mamka. Utápěla jsem se dál ve svých myšlenkách, takže jsem nepostřehla, kdy ten exot došel až ke mě.

"My se zřejmě asi ještě neznámé"před obličejem se mi objevila ruka a já se nevraživě podívala do obličeje toho"Adonise".
"Neznáme a ani nepoznáme"ušklíbla jsem se a odešla z místnosti. Za sebou jsem zaslechla několik hlasů a Siriusův smích. Zamračila jsem se, když jsem zaslechla i další smích, který jsem neznala. Och takže chlapečkovi to připadá k smíchu? At si ani nevybaluje, jelikož se tady dlouho neohřeje.

"Paní Angelo vy už jste doma?"přiběhla ke mě malá Jane a já si k ní s úsměvem přidřepla a objala jí. Patřila mezi nejmladší děti, které jsme s CIssou ubytovaly u nás doma. Když jsem odešla ze školy a řád mi zakázal chodit do akcí, rozhodla jsem se, že musím alespon nějak pomáhat. Cestou z ústředí jsem na ulici našla vystrašeného malého 12 letého chlapce. Byl to syn smrtijedů a utekl od nich, jelikož ho nutili, aby se přidal k jejich pánovi. Od toho dne byl náš dům otevřený pro všechny děti, které neměly kam jít.

Za 4 týdny se dům naplnil dětským smíchem. Bylo tu asi 40 dětí všech věkových skupin. Nejmladším dvojčátkům byly dva roky. Rodiče byli smrtijedi a zemřeli při boji s bystrozory. Nikoho jiného neměla, takže jsem si je vzala k nám. Bylo tu dokonce i pár 16 letých děcek. Každý den se na našem prahu objevovaly nové děcké tváře a my s Cissou měly obrovskou radost, že můžeme alespon takto pomáhat. Podívala jsem se do krásných modrých očí malé blondaté Jane a usmála se. Připomínala mi Draca, možná proto jí měla Cissa nejradši ze všech dětí. Říkala, že vždycky chtěla holčičku a tahle 5 letá princezna jí alespon trochu pomohla zapomenout na bolet ze ztráty syna.

"Ano zlatíčko, jaký si měla den."pohladila jsem jí po vláskách a ona se ke mě přitulila a začala mi vyprávět, co všechno dělala.
"Ahoj Ange"usmál se na mě Derek, náš první chlapec.
"Ahoj co ten famfrpál?"mrkla jsem na něj a on mi hned začala vyprávět o dnešním zápasu na kterém byl.

"Co vy tu sedíte na zemi u dveří?"před náma se objevila Cissa s rukama v bok a my se nevinně uculili.
"Vy máte do andílků hodně daleko, vy dva utíkejte do svých pokojů brzo bude oběd. A ty se drahá zvedni"natáhla jsem k ní ruce a ona mě vytáhla na nohy. Obě děti zmizeli jako pára nad hrncem

"Dávaji mu už docela zabrat"pohladila jsem si bříško a v jejích očích se objevil ten známý něžný výraz. Milovala svoje vnoučata, ikdyž byla ještě u mě v bříšku.
"Za tři měsíce nám budou davat zabrat ještě víc"usmála se a společně jsme odešly do salonku, kde jsem si jí mohla postěžovat na situaci v řádu.

"Ber to z té lepší stránky."pohladila mě po ruce a já se na ní překvapeně podívala
"Lepší? Nedovolím nějakému cizákovi, aby nahradil mé místo!"zavrčela jsem a on lehce protočila oči.
"Obča mi připomínáš Draca, jsi stejně tvrdohlavá"pousmála se něžně a já si prstem přejela po snubním prstýnku.

"Chtěla jsem tím říct, že ted je o člověka navíc v boji proti tomu netvorovi. A nikdo nechce, aby tě nahradi. To by nedokázal nikdo zlatíčko, ty jsi výjmečná"políbila mě do vlasů a já se jí schovala do náruče. Nikdy nepochopím jak si tak něžná a milující žena mohla vzít za muže takového hajzla.






*********************************************** Sin ***********************************************************

Rozhlédl jsem se kolem sebe a vzdychl. Tak zase zpátky! Teta se strejdou mě odtud odvezli, když mi byli čtyři, takže si toho moc nepamatuju. Ale to odporné počasí je stále stejné, začal jsem litovat, že jsem se vrátil. Ale pak jsem si vzpoměl na fotku maminky, kterou jsem našel na půdě a věděl jsem, že odtud neodejdu, dokud bude ten šmejd dýchat. Kvůli němu jsem přišel o oba rodiče a přísahal jsem, že se pomstím. Kvůli tomu jsem celé roky tak dřel, abych byl dobrý bystrozor a mohl konečně ukončit krutovládu toho netvora. Nedovolím, aby ještě ublížil nějakému dítěti, tak jako to udělal mě. Dost přemýšlení, je načase, abych se přemístil do sídla řádu. Byl jsem zvědavej na lidi, který tu každý den čelí smrtijedům a nasazují za nevinné lidi svůj život.

Dost mě překvapilo, že v sídle bylo i spousta žen a mladých lidí. Některým mohlo být jen 17-18 a už tu stáli, připraveni bojovat. Zatímco já byl v bezpečí za oceánem, oni tu bojovali. Zatřásl jsem hlavou a vydal se k vysokému starému muži, který tomu tady asi zřejmě velel.

"Vy budete určitě pan MacAllister"usmál se na mě mile a já přikývl a potřásl si s ním rukou
"Jsem Sin nikdy jsem si nepotrpěl na formality"ušklíbl jsem se a on se zasmál.

"Rozumím vám v tom případě vás Sine vítám na ústředí Fénixova řádu, jmenuji se Albus Brumbál a kdyby jste cokoliv potřeboval, stačí se na mě obrátit. Ted pojdte představím vám vaše kolegy."překvapilo mě jak byli všichni milý a ochotni mezi sebe přijmout naprostého cizince. Až na pár výjimek s kterýma to asi nebude nejjednodušší.

První z nich byl Sirius Black, vyysoký černovlasý muž, který jednou rukou objímal drobnou brunetu. Věděl jsem hodně o rodině Blacků a překvapilo mě, že jeden z nich je členem řádu. Po celá staletí byla jeho rodina plně oddána černé magii a později byli věrní jejich pánovi. Pokrčil jsem rameny a zaměřil se na další problém.

Serverus Snape bývalý dvojitý agent a nejlepší lektvarový mistr v Evropě a pravděpodobně na celém světě. Podle výrazu jeho tváře mi nevěřil a dával mi jasně najevo, že si na mě dá pozor, stačí jeden chybný krok a je po mě. Po jeho boku stála hezká rudovláska, která se na mě naštěstí mile usmívala. Alespon, že jeho žena má rozum.

Další z nich byl Brian Black, syn Siriuse. Mladší kopie svého otce mě probodávala pohledem a přitom se bavil se světlovlasým mladíkem a drobnou brunetkou v jeho věku. Ti mě naštěstí poheldem zabít nechtěli, ikdyž tomu druhému klukovi jsem asi nebyl zrovna nejmilejší. Zato jeho přítelkyně se na mě usmívala jako kdybych byl zákusek na jejím talíři. To se mi stálo často a přiznávám, že jsem toho rád využíval, ale ted jsem tu nebyl kvůli svádění, ale proto, abych pomohl v boji proti temnotě.

Zrovna jsem se bavil s Remusem Lupine, když jsem zaslechl zvonivý smích. Otočil jsem se a překvapeně se podíval na drobnou tmavovlásku vedle, které stála ta hladová drobná brunetka. Okamžitě se přestala smát a zamračila se na mě jako kdybych byl obtížný hmyz a ona mě chtěla okamžitě zašlápnout. Sám pro sebe jsem se usmál, tohle bude asi ten nejtěžší oříšek. Naklonil jsem lehce hlavu na stranu a prohlédl si jí od hlavy až k patě. Musel jsem uznat, že je na co koukat. Tmavé dlouhé vlasy se jí na konci lehce vlnily a pár kratších pramínků jí padalo do temně hnědých očí, který byly téměř černé. Vzpoměl jsem si, že stejné oči jsem viděl u Severuse Snapea. Že by to byl její otec?

Pokračoval jsem svým pohledem dál a narazil na její vystouplé bříško, ona je těhotná? Ale vždyt jí nemůže být víc, než 17 nebo 18 let,ne? Na levé ruce, kterou měla položené ochranitelsky na břiše byl prsten. Je vdaná? Tak brzo? Anglie má asi jiné zvyky, než Amerika. U nás si holky užívají, co nejdéle a až potom si najdou vhodného manžela a založí si rodinu. Ale i přes její těhotenství to byla jedna z nejhezčích holek, které jsem kdy viděl. A že jsem jich už potkal opravdu hodně a to nepočítám, kolik jsem viděl i bez oblečení. Ale to sem nepatří, to je minulost. Musel jsem se ušklíbnout při pohledu do jejího krásného obličeje zkřiveného vztekem a odporem, který byl zřejmě směřovaný k mojí osobě. Tím líp nemám v úmyslu si tu hledat přítelkyni a navíc zaplést se s vdanou těhotnou ženou? Nejsem blázen! Nasadil jsem svůj úsměv, který vždycky všechny ženy i dívky okouzlil a vykročil k ní.

"My se zřejmě asi ještě neznáme" vypadalo to, jako kdyby nad něčím přemýšlela. Když se na mě podívala měl jsem nutkání ustoupit o krok vzad. Její pohled mrazil a to jsem si myslel, že Snape a Blackovi boud moje největší problémy. Tahle mladá těhotná žába se mi zřejmě bude snažit udělat z mého pobytu v Anglii doslova peklo. Tím líp mám rád vyzvu, už se nemužu dočkat, až změní názor a bude žadonit , aby se na ní Sin MacAllister alespon usmál.
"Neznáme a ani nepoznáme"zavrčela nenávistně naposledy mě probodla pohledem a odešla pryč. Black se začal pobaveně smát a i já se musel zasmát. Tohle bude ještě zábavnější, než jsem si myslel.

"Moje neteř není naivní husička, která ti skočí na tu tvojí falešnou milou tvářičku MacAllistere"ušklíbl se Black a já se musel držet, abych po něm neskočil. Bylo mi jasné, že se mě snažil vyprovokovat, ale já se jen pobaveně ušklíbl
"Nepřijel jsem proto, abych se dostal pod sukni tvé neteři Blacku. Jsem tu, abych nakopal prdel smrtijedům"vysmál jsem se mu do obličeje a Remus ho musel pevně držet, aby po mě nevystartoval.

"To bych vám radil MacAllistere, protože kdyby jste mé dceři jakkoliv ublížil, budete si přát, aby jste se nikdy nenarodil, rozumíme si?"postavil se přede mě Snape a potvrdil mi tím mou doměnku. Měl jsem už dost všech těch výhružek.
"Nemusíte se bát, není můj typ. Od těhotných a vdaných se držím co nejdál mohu"podíval jsem se mu přímo do očí a on mě ještě chvíly pozoroval a nakonec přikývl
"Je to v pořádku Blacku"kývl směrem k tomu šílenci a pak se vrátil ke své ženě. Tedy aspon tak jsem to pochopil já. Zřejmě to byla matka tý dračice, takže museli bý manželé.

Malfoyáček a Blackoušek

24. července 2012 v 13:47 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tady máte noviu kapitola. Je to myslím poslední, kterou mám v zásobě. Ale nebojte už jsem začala pracovat na nové kapitol, kde se už objeví nová postava. Je to strašnej pitomec :D Takže si užijte čtení Vaše Rico :)

Byl začátek května a od pohřbu uběhl měsíc. Rozhodla jsem se,že je načase, abych se vrátila do školy. Měsíc tam snad vydržím a pak už se natrvalo vrátím do domu, který jsme s Dracem koupili a kde jsme bydlely s Narcissou. Jen co jsem vešla do hradu a protočila oči nad tím, jak na mě každej zíral jako kdybych byla opička v Zoo. Už se nemohu dočkat,až škola skončí a my odejdeme.Neboj miláčku spolu to zvládnem. Pohladila jsem si bříško a usmála se ,když jsem viděla ty tři trdla,jak mi běží naproti

"Angeeee"křičel už z dálky Brian a já dělala,že ho neznám

"Konečně jsi dorazila už jsem myslel,že Filche necháš napokoji"vynadal mi hned a vzápětí mě pevně objal
"Pust nás k ní ty sobče"strkala do něj Clare a on na ní hodil dotčený pohled

"Jak se má mimčo?"usmála se na mě a Brian mumlal něco o praštěných ženských,což mě rozesmálo
"Hmm řekla bych,že dobře"pohladila jsem si bříško a drkla jsem do Teda
"A co ty mlčíš knihomile?"utahovala jsem si z něj a on se zamračil

"A já doufal,že jsi konečně dostala rozum"bručel naoko a já se na něj podívala jako na blázna

"Praštil jsi se do hlavy?Ta a dostat rozum?Asi tě pošleme ke Sv.Mungvi"chehtal se Brian a já mu dala pohlavek
"Zrovna ty máš,co říkat"vyplázla jsem na něj jazyk a začala utíkat,aby mě nezačal lohtat.
"Jako malé děti"kroutil nad náma Ted hlavou a mi se na něj vrhli.Takže ted jsme se na zemi váleli všichni a ostatní se jen smáli

"Slezte ze mě než přijde profesorka McGonagallová a bude si myslet,že jsem stejný cvok jako vy"vrčel na nás a mi se jen chechteli
"Už jsem přišla pane Lupine a ujištuji vás,že nikdo není jako tihle dva"zvedli jsme k ní hlavu a nevěřili vlastním očím.Ona se normálně mile usmívala?

"Vidíš to,co já?"šeptala jsem Brianovi
"Ona se usmívá"řekl nevěřícně a asi jsme nešeptala,tak potichu jak jse si mysleli.Protože se usmála ještě víc

"Ano usmívám se,protože každý kdo vás spatří se musí zasmát.A jsem moc ráda,že vás opět vidím ve škole paní Malfoyová"usmívala se dál a já byla v takovém šoku,že jsem se nezmohla na odpověd.Až potom,co do mě můj "úžasný" nejlepší kamarád dloubl,což mimochodem dost bolelo a vykoledoval si za to pohlavek.Tak jsem si uvědomile,co říkala

" V tom případě stačí říct a my vám příjdeme zlepšit náladu.Počkejte pár let a přidá se k nám i Malfoyáček"mrkla jsem na ní a hodila jsem nevrlý pohled na vytlemeného Briana

"Mal-mal-malfoyoáček?U merlinových trenek kde jsi na tohle přišla?"skoro brečel smíchy a já přemýšlela nad tím jetli umí lítat.Že bych to zkusila a shodila ho z Astronomické věže?
"Blackoušku neprovokuj"vyhrožovala jsem mu a tentokrát se smáli Ted a Clare i profesorce cukaly koutky a ostatní raději zmizeli při jejím příchodu

"Jak-jsi-mi-to-řekla?"procedil skrz zuby a držel se,aby se na mě nevrhl
"Blackoušku a nemůžeš mě zabít,protože jsem matka tvého kmotřence"obhajovala jsem se hned a jeho výraz se změnil z naštvaného v překvapený a dojatý

"Ty chceš,abych tomu prckovi šel za kmotra?"vydechl šokovaně a já s úsměvem přikývla
"Když budeš chtít, budu ráda"pokrčila jsem rameny. Byla jsem si jistá, že on bude skvělý kmotr a navíc lepšího bych těžko našla.
"To je samozřejmý, že chci"usmál se div si neroztrhl pusu a pevně mě objal.

******Konec května******

"Páni nemůžu uvěřit tomu, že už sem nikdy nepřijedem"rozhlédla se Clare a já si utřela slzy do kapesníku, který mi vykouzlil Brian. Byla jsem už v pokročilém stádiu těhotenství, takže jsem hůře snášela takové citově vypjaté situace.
"Neplač"objal mě kolem ramen můj nejlepší kamarád a já mu zabořila obličej do černé košile, kterou měl obloknutou přes modrá tričko.
"To ty hormony"špitla jsem a on se zasmála. Štouchla jsem ho do žeber a pak se odtáhla.

"Pitomče"sykla jsem a pak se přidala jeho smíchu. Nakonec jsme se společně vydali na nádraží a naposledy nasedli do vlaku. Cestou jsem přemýšlela o uplynulých 7 letech strávených v Bradavicích. Tolik mi toho dali, ale bohužel i vzali. Poznala jsem Clare, s úsměvem jsem se otočila na svou nejlepšího přítelkyni. Nikdy za to nepřestanu být vděčná a jsem štastná, že se dala dohromady s Tedem. Nemohla bych si pro ně přát lepší partnery do života. Ztratila jsem svého otce, který mě celý život vychovával a našla svého pravého otce. Postavila jsem se smrtijedům a Voldemortovi. Pomohla jsem mnoha lidem a zachránila jim život. A hlavně poznala jsem Draca. Z něpřítele se stala láska mého života. Můj přítel, rádce, milenec, manžel a otec mého dítěte. Byly to nejlepší dva roky mého života a nikdy nebudu litovat, že jsem se do něj zamilovala. Díky němu jem poznala Narcissu. Po jeho smrti jsme si navzájem pomohli se s tou ztrátou vyrovnat.Pomohla jsem jí zbavit se svého tyranského manžela, ale bohužel moc pozdě. Kdyby jsme ho chytli dřív, tak mohl Draco ještě žít. Kdyby se do mě nezamiloval, tak by nezemřel. Je to má vina, že Narcissa přišla o syna a mé dítě o otce. Nenápadně jsem si setřela slzy a zvedla se.

"Skočím si pro něco k jídlu, mrnous má hlad"řekla jsem Brianovi, když se divil kam jdu. Ve skutečnosti jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Potřebovala jsem na vzduch, protože jsem měla pocit, že se dusím. Došla jsem až na konec vlaku a otevřela dveře, které vedly na menší balkonek. Opřela jsem se o zábradlí a nadechla se svěžího vzduchu. Ta bolest uvnitř mě byla nesnesitelná, cítila jsem jak mě pomalu stravuje. Kdyby nebylo dítěte a rodiny, tak...Lehce jsem se předklonila a podívala se dolů na ubýhající koleje. Nikdo by si nevšiml, kdybych zmizela.

"Angelo jsi v pořádku?"málem jsem vypadla z vlaku, když se za mnou objevil Blaise. Naštěstí mě rychle chytil a pevně objal. Roztřásla jsem se a z očí se mi spustily slzy. Nic neříkal, jen mě hladil po vlasech a čekal.
"Strašně mi chybí"zašeptala jsem a cítila jak si opřel bradu o temeno mojí hlavy a povzdychl si.

"Mě taky chybí, ale život jde dál. Tím, že se budeš obvinovat mu život nevrátiš. Ty nemužeš za jeho smrt. Miloval tě, tebe i vaše dítě a nechtěl by, aby se vám něco stalo. Musíš jít dál a být štastná. Jinak bude jeho smrt zbytečná chápeš?"nadzvedl mi bradu a podíval se mi do očí. Nevěděla jsem jak zjistil na co myslím, ale bylo to jedno. Byl tady a neodovolil mi to vzdát. Připomenul mi, proč Draco zemřel a já se v tu chvíly rozhodla, že jeho obět nebude zbytečná. Budu žít a udělám vše proto, aby naše dítě bylo štastné. A třeba i já jednou budu opět štastná. Vděčně jsem se na svého kamaráda a nejlepšího přítele svého muže usmála a vydala se zpět do naše kupé. Brian se na mě usmál a uvolnil mi místo vedle sebe. Sedla jsem si k němu a nechala se obejmout.

Sin McAllister

21. července 2012 v 21:13 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Takže dámy na nátlak jisté nejmenované osoby, do povídky vstoupí nová postava. S oživením Draca si stále nejsem jistá, ale jelikož hodně z vás ho chce zpátky, tak se možná vrátí.

Takže představuju vám novou postavu povídky Nebelvírská kráska a zmijozelský princ : Pan Sinclair McAllister. Podle Angely obrovská osina v zadku, podle všech dívek a žen ve věku hmm od 13-80 let naprosto maximálně žhavý sexy padlý anděl. Sinovi je 21 let, tudíž je o celé tři roky starší, než Angee, ale to neznamená, že rozumnější. Většinu času se chová jako přerostlé dítě, které dostalo za úkol ničit Angele nervy a opravdu se mu to daří. Ale ani jeden z nich nemůže popřít, že mezi nimi již od začátku přeskočila jiskra. Angele leze neskutečně na nervy a ještě více jí štve, že jí ten nezdvořák neuvěřitelně přitahuje. Sin se svojí nákloností k drobné těhotné černovlásce netají.

Takže už víme kolik mu je a jaký má cíl, ale to není vše. Takže Sin se narodil v Anglii, ale brzy se odstěhoval se svou tetou a strýcem do USA. Jeho maminka zemřela po porodu a otce mu zabil Lord Voldemort. Přísahal, že se pomstí za smrt svých rodičů, ale do cesty se mu připletla malá drzá těhotná žába, která ho naprosto okouzlila svýma očima. Ted něco k jeho vzhledu: samozřejmě vysoký, s postavou a zadkem k nakousnutí (sakra poslintala jsem si klávenici :D), tmavovlasý a tmavooký.

Takže záleží jen na Vás jak moc si oblíbíte Sina a jestli se starouš Dracouš vrátí do hry. Mě se v hlavě rýsují oba konce, takže je to jen na Vás. Připomínky a kritiky k novému členu naší sebranky pište do komentářu. Je mi jasné, že jedna osoba mě zase zkritiuje a zaúkuluje na měsíc dopředu :D Takže těšte se na nové díly povídky, brzy nashledanou.



Lepší společnost

19. července 2012 v 0:14 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Stal se zázrak :D říkala jsem, že bude pauza. tak snad ted skončila a já se pokusím vám sem přidávat pravidelně kapitoly :) tahle kapitola vznikla, protože jsem na papír sesmolila část sceny, které musí předcházet právě tahle .) tak snad se vám bude líbit. vaše rico

"Tak už zbýváš jen ty Callie."vzdychl unaveně Abrax a zhroutil se do křesla. Když jsme všichni konečně dorazili z dalšího "úchvatného večírku" konající se tentokrát na Malfoy Manor. Od Vánoc uběhly téměř tři měsíce a prakticky každý čistokrevný student sedmého ročníku byl zasnoubený s vyhovujícím protějškem. Přitulila jsem se blíž k Tomovi a spokojeně vzdychla. Tak strašně mi chyběl, ty večírky nakonec nejsou tak hrozné, všude je kolem spousta alkoholu a dobrého jídla, ale bez něj mě to nebaví. Jako vždycky zůstal na hradě, když nám "mládeži z dobrých a čistokrevných rodin" přišla další pozvánka na zásnubní večírek, tentokrát našeho blondatého Don Juana.

"Neumíš počítat miláčku"uculila jsem se a on se zamračil a rozhlédl se kolem
"Ještě Tally a Rafael noumo"zvedla jsem oči v sloup a ukázala prstem na své dva tmavovlasé kamarády.

"Mě vynech zlato, mě ti parchanti, kteří si říkají rodiče, zasnoubili už když jsem byl v kolébce. Jde o nějakou dcerou známých mého otce. Viděl jsem jí naštěstí všeho všudy jednou. Když nám bylo 12 let tak s rodiči přišla na večeři. Byla malá, vychrtlá s nevíraznou barvou vlasů, s předkusem a strašně nesnesitelná"otřásl se při té vzpomínce a já ho začala litovat. Ne vždy rodiče vyberou zrovna ideálního partnera.

"To bych si raději hodil provaz, máš se na co těšit kamaráde. To aby jsi se před svatební nocí pořádně opil, abys byl vůbec schopen splnit manželské povinnosti"chechtal se Abrax a já po tom pitomci hodila polštář, který ho zasáhl do nosu a rozcuchal mu jeho pečlivě udělaný účes. Popravdě vypadalo to, jako kdyby se ráno vůbec nečesal, ale přitom na něm každý den pracoval dvě hodiny, než vůbec vylezl z ložnice. Občas kluky nechápu a ani se o to raději nepokouším. Abrax po mě střelil vyčítavý pohled a hned si vytáhl malé zrcátko, aby si tu spoušt, kterou jsem mu způsobila mohl napravit. Lehce jsem zakroutila hlavou a přesunula svou pozornost ke svému zkroušenému kamarádovi.

"Broučku vždyt jsi jí skoro 6 let neviděl, támhle ten blondatej chytrák také určitě nevypadal jako cassanova, když mu teklo mlíko po bradě. Ikdyž to mu občas teče i ted, vid zlatíčko"uculila jsem se přeslazeně a vysloužila si tím další nepřijemný pohled, který ve mě vyvolal smích.

"Když jsem byla malá, tak jsem se odmítala koukat do zrcadla. Byla jsem vysoká, plochá jak prkno s velkýma očima. Syn zahradníky se mi stále posmíval, že vždy budu vypadat jako kluk"zamumlala jsem podrážděně a i ted jsem měla chut toho pitomci přeměnit na žábu.Všichni se na mě překvapeně podívali a já jen pokrčila rameny
"Páni jestli je to pravda, tak si vezmu nádhernou modelku" Rafovi se rozzářily oči a já schovala obličej do Tomovi košile.

"Callie má pravdu bráško, to že Elizabeth nebyla žádná krasavice ve 12 neznamená, že nevyrostla do krásy" Katie si sedla k němu a objala ho. Záviděla jsem jim, vždycky jsem chtěla mít sourozence, mladšího staršího to je jedno hlavně, abych nebyla sama.

Rozhlédla jsem se kolem a musela se usmát. Ariana seděla stulená na klíně Jeffa a on jí něco právě šeptal do ouška, zasmála se a políbila ho. Vůbec je nezajímala naše debata, pro ně existovali jen oni dva. Ti dva byli volbou svých rodičů naprosto spokojení a já za ně byla štastná.

Cygnus si taky vůbec nestěžoval, jelikož si měl po škole brát sestřenici dvojčat. Když jsem Druelu spatřila poprvé, řekla jsem si páni blondaté modelka s mírami 90-50-90. Přesně Cygnusův vkus a on jí podle jejího chování taky vyhovoval. Čerstvě zasnoubený Abrax si bude brát drobnou blondatou Alice a její bratr William Nott byl zasnoubený s naší blondatou múzou Meddison. Nebude to s ní mít lehké, ale ona s ním taky ne. Myslím, že oni dva se k sobě hodí. Pitomec a slepice.Z Penny se na konci školy stane paní Parkynsonnová. Alex byl narozdíl od svých rodičů, díky nímž jsem zjistila, že nejen já mám pitomý rodiče, milý a tichý.

Jen Blackovi se ohledně své jediné dcery asi silně praštili do hlavy. Cygnusovi vybrali normální holku, ale Wall? Zasnoubili jí s jejím bratrancem. Ne že by Orion nebyl hezký. Páni já nemít Toma, tak s ním uteču někam hodně daleko. Její budoucí manžel byl super extra žhavej a všechny dívky a ženy ve věku od 13 do 80 v jeho přítomnosti měly hodně hříšné myšlenky. Vysoký, tmavovlasý, namakaný s naprosto úžasnou prdelkou a těma jeho stříbrnýma očima. Ale vzít si vlastního bratrance? Trochu ujetý ne? Chápu, že si Blackovi cení čisté krve a dělají vše proto, aby jí udrželi, ale tohle? Přeci existuje tolik vyhovujících čistokrevných kluků, které by si mohla vzít. Tak proč on? Orion byl o 5 let starší a Wall ho od svých 6 let neviděla, poté co odjel studovat do Kruvalu a následně na nějakou univerzitu. Skoro neznají, ale stejně je to divný.

Sice ho na zásnubním večírku chtěla přefiknout, ale až do chvíle kdy se dozvěděla, že je to její dávno ztracený bratranec. Hodně dlouho to vydýchávala a porpvé se poslušná Wall vzepřela svým rodičům. Vysloužila si za to cruciatus před námi všemi. Už jsem se chtěla vytrhnout Tallymu a jít jí na pomoc, když z řady vystoupil vysoký Orion a donutil svého strýce sklonit hůlku. Pak se sklonil a vzal svou budoucí ženu do náruče a odnesl jí pryč. Tím si získal nejen všechny její přátele, ale hlavně jí a já věděla, že jejich manželství bude více než dobré. Popravdě? Docela jsem jí záviděla.

"Mimochodem mám ti od Oriona vyřídit, že kdyby si neměl brát mě, tak by okamžitě požádal o tvou ruku"zasmála se Wall a já překvapeně vykulila oči. Cítila jsem jak se Tom napnul.
"Naše Callie prostě každého okouzlí"usmál se na mě Septim a já lehce zčervenala.

"Vyřid svému snoubenci, že je sice milý, ale já jsem zadaná a nehodlám to měnit. Ikdyž přiznávám, že ti trochu závidím. Budete mít skvělé manželtví"usmála jsem se na ní a Wall se pyšně zaculila
"To jsem mu taky říkala a taky jsem ho pochválila za jeho dobrý vkus"mrkla na mě a já se začala smát.
"Jsem rád, že jsi se tak dobře bavila. Možná bych ti měl dát svobodu, aby jsi si mohla najít nějakého kluka, který je hodný tvojí společnosti"zavrčel podrážděně Tom a postavil se.

"Co to meleš sakra"nechápala jsem a popravdě mi docela ublížilo, co řekl.
"Říkám jen pravdu, kvůli tomu se nemusíš rozčilovat drahoušku"vysmíval se mi do obličeje. Dřív než jsem stačila jakkoliv zareagovat se otočil a odešel z přeplněné společenky. Chvíly jsem zmateně seděla a prohlížela si své přátele. Pak se k moci dostal vztek a já se vydala do pokoje svého budoucího mrtvého přítele, abych mu od plic řekla, co si o něm myslím.

Sbohem lásko

12. července 2012 v 21:36 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Hodně krátká kapitola, ale na druhou stranu zaplat bůh za ní. Zásoby dochází a já se snažím pracovat na nové kapitole, ale není to lehké. Rico :)

"Sešli jsme se tu,aby jsme uctili památku Draca Malfoye.Milovaného syna,manžela a přítele"začal Severus a já se rozvzlykala Brianovi v náručí
"Pšššt holčičko to bude dobrý"hladil mě po zádech a já kroutila hlavou
"Odešel,opustil nás stejně jako táta"vzlykla jsem a on mě dál pevně objímal

"Proč mi ho musel vzít,co mu udělal?"ptala jsem se sama sebe a přitom si hladila mírně vypouklé bříško
"Byla jsi největší štěstí v životě mého syna a já ti děkuji,že jsi ho udělala štastného"objala mě Narcissa a já se zhluboka nadechla
"Měl vás hodně rád"řekla jsem pravdu a ona mě opět pevně objala a rozplakala se mi na rameni
"Holčičko moje"políbila mě do vlasů mamka a já k ní zvedla své upakané oči

"Nemá takové štěstí,že se objeví další tatínek"pohladila jsem si bříško a Sev mě pohladil po vlasech
"Víš,že na nás se můžeš spolehnout"stiskla mi povzbudivě Clare ruku a její přítel se na mě povzbudivě usmál.Koukala jsem na jeho čerstvě zahrabaný hrob

"Bude navždy s náma,to malý uvnitř mě,nám nedovolí zapomenout"zvedla jsem k nim oči a oni štastně přikývli
"Takhle se mi líbíš"rozcuchal mi Brian vlasy
"Pitomče"sykla jsem a všichni jsme se začali smát

"Vy tu nemáte,co dělat"zasyčela jsem nenávistně na nově přicházejícího. Musela jsem se hodně držet, abych nevytáhla hůlku a nepoužil smrtící kletbu
"Byl to můj syn,ty nemáš právo rozhodovat jestli tu smím zůstat nebo ne"ušklíbl se můj tchán a já po něm málem skočila
"Kvůli vám zemřel,je to vaše vina.Vy jste ho donutil stát s smrtijedem,kdyby nebylo vás,žil by.A pokud se nemílím jste usvědčený smrtijed.Kmotře strejdo mohla bych vás poprosit,v novém vězení se mu zajisté bude líbit"obrátila jsem svou pozornost od toho hada na Siria a Rema,kteří mou žádost s radostí vykonali

"Jakým právem si tohle dovoluješ"zasyčel na mě a já se ušklíbla
"Právem manželky Draca Malfoye a právem matky jeho dítěte.O vánocích jsme se totiž vzali,byli jsme spolu dva roky.A nebojte z toho vězení vám nepomůže ani váš páníček"prskla jsem mu do xichtu a než stačil cokkoli říct,už ho odvedli

"Děkuji"podívala se na mě Cissa a já přikývla
"Už nikomu neublíží"stiskla jsem jí ruku
"Zvládla jsi to miláčku"objala mě kolem ramenou mamka a Sev nám podal přenášedlo
Sbohem lásko rozloučila jsem se a zmizela ze hřbitova

******O pár dní dní později**********
"Holčičko neruším?"nakoukla mi do pokoje mamka a já odvrátila pohled od okna
"Ty nikdy mami,co potřebuješ?"zeptala jsem se klidně a ona se posadila na mou postel
"Půjdeme dneska vybrat vybavení do dětského pokoje a také je třeba zvolit barvu stěn"usmála se na mě a oči jí jen zářily

"Mami,víš já bych se chtěla po škole odstěhovat do domu,který jsme si s Dracem koupili,než zemřel"spolkla jsem slzy a zhluboka se nadechla
"Chci,aby to malé vyrůstalo v domě,kde jsme měli žít jako rodina.A navíc se mnou bude bydlet i Narcissa,aby nebyla sama"řekla jsem opatrně a on pomalu přikývla

"Chápu holčičko,ale slib mi,že budeš chodit na návštěvy a budeš se opatrovat"pohladila mě po vlasech
"Budeme tu tak často,až vám budeme lézt na nervy"řekla jsem vesele a rychle si odběhla na záchod
"V pořádku?"podívala se na mě
"To malé mi dává zabrat,celý tatínek"pohladila jsem si ten zázrak a mamka se usmála
"Přála by jsi si holčičku nebo chlapečka?"dotkla se lehce mého břiška

"Chtěli jsme dvojčátka holčičku krásnou po mě a chlapečka chytrého po tatínkovi"vzpoměla jsem si na náš rozhovor ve vlaku cestou do školy v 6.ročníku.
"Musíš být silná a ikdyž budeš bydlet jinde můžeme přeci vybrat věci pro miminko"objala mě kolem ramen a společně se vydali nakupovat

Bitevní pole a krocení divoké šelmy

10. července 2012 v 12:30 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tak tady máte novou kapitolu. A ted bude asi následovat delší pauza, protože nejsem jaksi schopná napsat další kapitolu. Takže si užijte čtení Vaše Rico

"Tome jdeš s náma?"naklonila jsem se mu přes rameno a on zakroutil hlavou. Podívala jsem se co čte. Černá magie jak jinak. Stiskla jsem ruce v pěst a dala mu pusu na tvář. Máme na ní odlišný názor, on jí je téměř posedlí. A já? Mno učím se jí odmala a uznávám, že je zajímavá, ale raději se od ní držím dál.

"Jde?"zeptal se Abrax zcela zbytečně. Znechuceně jsem zakroutila hlavou a zrychlila chůzi, abych se vyhnula dalším otázkám. Někdo mě přeci jen dohnal. Tally mě objal kolem ramen a společně jsme šli do Prasinek. Než jsme tam dorazili, tak jsem měla opět dobrou náladu a na to, co se děje na hradě jsem nemyslela. Odpoledne jsme si dokonale užili, zaskočila jsem si koupit nějaké sladkosti a podívat se na zvířátka. Tally byl stále se mnou jako můj stín a já jsem byla ráda. Když si každej zařídil, co potřeboval, sešli jsme se u tří koštat. Opřela jsem se do židle a upila svůj máslový ležák. Pozorovala jsem kamarády jak se smějou a sama se lehce pousmála. Chyběl mi Tom, sice jsem měla kolem sebe spoustu lidí, ale on je prostě on. Rafael vycítil mojí změnu nálady a sedl si ke mě, aby mě mohl objat kolem ramen a dát pusu na tvář

"Usměj se krásko, úsměv ti sluší víc"pobídl mě a já se zasmála. Vděčně jsme si položila hlavu na jeho rameno a občas se zapojila do debaty.

"To už jste se vrátili?" můj přítel překvapeně zvedl hlavu od knížky od které se zřejmě celé odpolene neodtrhnul. Měla jsem chut mu něco hodit na hlavu. A k jeho smůle si Abrax koupil láhev ohnívé vhisky, než mě stačil někdo zastavit, vytrhla jsem mu láhev z ruky a hodila jí po tom pitomci. Jen těsně uhnul, jinak by měl v hlavě asi velkou díru. Vyčítavě se na mě podíval a já popadla polštář a mrskla mu jím přímo do obličeje. Tentokrát jsem se trefila a všichni, až na Toma a Abraxe, který truchlil nad svou láhví, se po zemi váleli smíchy. Trochu se mi ulevilo a spokojená sama se sebou jsem odešla bez jediného slova do svého pokoje. Chvíly po mě dorazily vysmáté holky a svalily se na své postele

"Och já miluju vaše hádky, jsou dokonalým zpestřením jinak nudného školního roku"chechtala se Katie a já se ušklíbla
"Už mě štve stím, jak je nespolečenský a stále zalezlý v těch svých knihách"zabručela jsem a Wall si sedla ke mě, aby mě mohla chtit za ruku

"On potřebuje, aby ho někdo do tý jeho geniální palice praštil, aby si uvědomil, že existuje i něco jiného, než knihy. Jo a Abrax ti asi jen tak neodpustí, žes mu zničila tu vzácnou láhev" zasmála se a já se k ní přidala.
"Jste jako ohen a voda"zakroutila lehce hlavou Pen a holky jí daly zapravdu
"To je pravda! On je vždycky ten chladný, rezervovaný mladý muž. A ty jdeš do všeho po hlavě, stále se směješ a do každé srandy a nepravosti se vášnivě zapojuješ"zamyslela se Katie a já si rukou přejela po náramku, který mi dal na Vánoce. Lehce jsem se zarděla, když jsem si vzpoměla na náš postelový maraton.

"On není zas tak rezervovaný a chladný"uculila jsem se a holky na mě vykulily oči a dychtily po podrobnostech
"No tak, řekni nám, jaký je v posteli?"třásla mi rukou Wall a já se začala smát. Nakonec jsem jim pověděla, jak jsme strávili vánoční prázdniny.
"U merlinových kulek to bych do něj neřekla. To kdybych věděla, tak ho sbalím už ve čtvrtáku" smála se Katie a já po ní hodila polštář.
"Je můj jasný"varovala jsem jí a ona mi polštář vrátila. V momentě z toho vznikla polštářová bitva a za chvíly všude po pokoji lítalo peří a ozýval se náš smích.

"Dost"zakřičela Wall a padla zády na postel plnou heboučkého peří. Lehla jsem si vedle ní a Katie si položila hlavu na moje břicho, což mi málem přivodilo zástavu srdce. Penn se usmála a opřela se o stěnu
"Tohle by jsme mohly dělat častěji"prohlásila spokojeně Katie a vzala do dlaně hrstku peříček do kterých foukla a ty skončily rovnou Wall na obličeji. Ta začala znechuceně prskat všude kolem a snažila se ty malé potvůrky dostat ze svého obličeje. Začala jsem se nahlas smát, čímž jsem ze svého břicha udělala trampolínu. Katieina hlava naskakovala nahoru a dolu, což mě rozesmívalo ještě víc

"Och ty jsi teda nepohodlný polštář"zabručela naštvaně a položila si raději hlavu na postel. Jen jsem se nevinně uculila a pokrčila rameny
"Kdyby jsme tohle dělaly častěji, tak nestačím vyčarovávat nové polštáře"zasmála se Penn a my jí musely dát za pravdu.
"Myslíte, že se situace ve společnce už uklidnila?"nadhodila Katie téma, které zajímalo i mě.

"Ikdyby je mi to jedno, zasloužil si to"prohlásila jsem a zvedla se na nohy. Setřásla jsem ze sebe alespon část peří a vydala se na bitevní pole. Holky mě s menším zpožděním následovaly, takže jsme do naše společenky vešly jako jeden muž, teda jedna žena. Septim si mě všiml jako první a ze srandy si skryl hlavu pod polštář. Rafael se na něj podíval jako na blázna a pak se otočil a uviděl nás.

"Nejsi ozbrojená?"zasmál se a já protočila oči. Abrax se na mě vyčítavě podíval a já vzdychla.
"Koupím ti novou, klidně dvě nezlob se na mě"došla jsem k jeho křeslu a posadila se na opěrku. Rukou jsem mu něžně prohrábla vlasy a nasadila psí oči, která mě nikdy nezklamala. A ted taky ne, bondáček si cosi zamumlal pod vousy a pak si mě ztáhl k sobě na klín.

"Příště mě varuj, až budeš chtít svého přítele zprovodit z tohodle světa. Rád ti pomůžu, aspon budu mít volnou cestu"mrkl na mě už vesele a já ho loktem štouchla do žeber. Chystala jsem se mu říct, že příště se budu raději vyhýbat těžkým a ostrým předmětům, ale někdo mě předběhl
"Okamžitě dej ty svý pracky z mojí přítelkyně"zavrčel podrážděně objekt můch útoků a já se překvapeně podívala ke dvěřím. Stál tam nabroušený jako vždy a Tallis vedle něj se vesele křenil.

"U merlinových spodáru Tome přestan být tak sobecký a majetnický. Callie není věc ani tvůj majetek, může si dělat, co chce a s kým chce" Abrax se postavil a došel, až k němu. Připravený bránit mojí svobodu a stát si za svým názorem. Tomovi se zablísklo v očích a já věděla, že je zle. V tomhle stavu jsem si nebyla jistá, jestli by někomu vážně neblížil. Rychle jsem se postavila před Abraxe a položila dlan na tomovu hrud, abych ho uklidnila.

"On to tak nemyslel, uklidni se!"mluvila jsem pomalu a klidně. Tom ještě chvíly pozoroval našeho blondatého kamaráda a pak svou pozornost přesunul na mě. Cítila jsem jak se Abrax strachy zachvěl a couvl od nás pryč.

"Nemůžeš na všechny takhle vyjíždět"dívala jsem se mu do očí a čelila jeho pronikavému pohledu. Věděla jsem, že by mě mohl pouhou myšlenku odhodit na konec místnosti, ale věřila jsem, že mě má natolik rád, aby se uklidnil
"Nejsme tví nepřátelé a Abrax řekl, jen svůj názor."pokračovala jsem a přitom ho palcem hladila po hrudi. Cítila jsem jak se uvolnil a lehce si oddychla. Zvedl ruku a zabořil mi jí do vlasů, přitáhl si mě k sobě a políbil mě navrch hlavy

"Nenávidím, když na tebe někdo šahá"zašeptal mi do ucha a já ho obouma rukama objala kolem pasu
"Je to kamarád Tome a já ho mám ráda. Ale jen jako kamaráda. Ty jsi jedinej koho chci mít u sebe"zamumlala jsem do košile.
"Nechci se hádat"zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho očí. Něžně mě palcem pohladil po tváři a pak se sklonil, aby mě mohl lehce políbit na rty.

"Já taky ne, mrzí mě, jak jsem se dnes choval" vím moc dobře jak nenávidí omluvy a sama pro sebe se musela usmát. Holky možná měly pravdu, třeba ho nakonec dokážu změnit. Podívala jsem se na Tallise a on přikývl jako kdyby věděl na co myslím.
"Zapomenem na to, já jsem to s tou láhví taky trochu přehnala"uculila jsem se nevinně a všichni kolem se rozesmáli
"Prej trochu"smál se Septim a já pokrčila rameny a spokojeně se přitulila ke svému již klidnému příteli.


Téhle pětice můžete děkovat za tuhle kapitolu. Protože jinak bych asi nic nenapasala

Vánoční prázdniny

8. července 2012 v 13:25 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Takže nejdříve upozornění: Tato kapitola je 15+ teda spíš 18+, ale nevadí :D Doufám, že se vám bude alespon trochu líbit, mě se totiž její psaní moc líbilo a bavilo :D Nakonec jsem ještě dopsala ten kousek pod hvězdičkama, aby tam bylo i něco neúchylného :D A jako bonus nakonec máte trailer na jednu dokonalou knížku o jednom úchvatném klukovi :D jo jasný je tam i hlavní hrdinka a ostatní postavy :D a ty jejich hádky stojí za to :D najdete tam i odkaz na stránku, kde si můžete přečist překlad. Tak doufám, že jsem vás potěšila a já jdu pracovat na dalších kapitolách. Mějte se lidičky Vaše Rico :)

"Určitě to tady zvládnete sami?"zeptal se nás pobaveně Abrax, když jsme všichni společně stáli na nádraží. Právě totiž začaly vánoční prázdniny a všichni mířili domů. Teda až na mě a Toma. Já zůstávala jelikož si na mě mojí drazí rodiče neudělali čas a Tom se nechtěl vracet do sirotčince. Rozhodli jsme se, že Vánoce strávíme společně. Budou to naše první Vánoce, ale slíbili jsme si, že ne poslední.

"U Salazara Abraxy už konečně vypadni"zavrčel podrážděně Tom a já se začala chichotat. Septim odtáhl našeho blondatého kamaráda do vlaku a ostatní nám zamávali.

"Užijte si to hrdličky"mrkl na nás Rafael a já se na něj usmála.
"Užijeme vid lásko?"obrátila jsem se na toho bručounka vedle sebe a on přikývl
"Páni kámo trochu nadšení, budeš s touhla kráskou celý dva týdna sám"zakroutil Talis hlavou a Tom se sklonil, aby mě mohl vášnivě políbit. Což naši přátelé odměnili hlasitým pískotem a potleskem.

"Přestante žvanit pitomci, chci být, co nejdřív se svojí přítelkyni u sebe v pokoji"usmál se na mě a svým přátelům už nevěnoval pozornost. Za jejich smíchu jsme se vydali zpět do hradu, aby jsme si dosyta užili své dva týdny. Nešli jsme hned do pokoje, jak si ostatní mysleli. Zašli jsme si na snídani, kterou jsme kvůli tomu, že jsme ráno zaspali, nestihli. Pak jsme si zašli do knihovny pro nějaké knihy, které jsme potřebovala na úkoly, které nám profesoři přes Vánoce zadali. A nakonec jsme si zalezli do pokoje. Tom si lehl do postele a mě přitáhl do náruče. Spokojeně jsem se uvelebila na jeho hrudi a oba jsme chvíly jen tak leželi a užívali si vzájemné blízkosti. Nevím kdo to začal, ale najednou jsme se líbila a pomalu se svlékali. Nespěchali jsme, neměli jsme důvod. Celé dva týdny tu budem jen my dva a nikdo nás nebude rušit.

Pohladil mě po tváři a pak pomalu sjel rukou po mém krku. Z jeho doteku a blízkosti mi naskočila husí kůže, bylo to tak příjemné a vzrušující. Dlaní se zastavil, až na mém levém nadru zakrytém krajkovou podprsenkou. Lehce mi přes jemnou látkou pohladil bradavku, která okamžitě na jeho dotyk zareagovala a ztuhla. Zatímco se jeho ruce věnovaly mým nadrům, tak jeho rty sjely až na můj krk. Skousla jsem si dolný ret a rukama jsem sjela na jeho ramena. Miluju se dotýkat jeho horké jemné pokožky, která se napíná přes svaly skrývající se pod ní. Na moment se přestal zabývat laskání, ale jen na tak dlouho, aby mohl rozepnout sponu mé podprsenky a odhodit jí kamsi za sebe. Věnoval mi rozpustilý úsměv a pak sklonil svou nádhernou hlavou a jazyk objel bradavku. Prohnula jsem se v zádech a místností se ozval můj hlasitý sten. Usmál se a obrátil svou pozornost i k druhému kopečku, který si žádal jeho pozornost. Lehce jsem mu nehty přejela po zádech a v hlavě jsem měla absolutně prázdno. Jediné na co jsem dokázala myslet byla rozkoš a člověk, který mi právě způsoboval. Když už toho na mě bylo moc, tak jsem mu vjela rukama do vlasů a donutila ho se zvednout, abych ho mohla vášnivě políbit. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a pozorně si prohlížela každičký detail. Něžně se usmál a políbil mě do dlaní. Nemuseli jsme nic říkat, v naších očích bylo vše. Opět mě políbil a svými rty sjel po mém krku dolů a tentokrát se nezastavil u mých nader. Svými žhavými rty si prolíbal cestu až mému pupíku, jazek vjel dovnitř a já zaúpěla. Vtiskl mi posledni polibek a pak se vydal až k okraji mých krajkových kahotek. Vtiskl mi jeden dlouhý polibek doprostřed a pak se vrátil ke mě, aby mě mohl dlouze a vášnivě políbit. Přitahovala jsem si jeho hlavu blíž k sobě a nedala mu žádnou možnost se odtáhnout. Rukou mě hladil po boku a bříšku. Pak jeho ruka zmizela mezi mými stehny, tam kde jsem si ho přála cítit nejvíc. A on mé přání vyplnil, vjel rukou po bikinky a přejel prstem po mém vlhkém místečku, které po něm toužilo. Lehce jsem mu při líbání skousla dolní ret a opět se prohla v zádech, když ve mě zmizel jeho prst. Cítila jsem jak se usmál a sjel svými rty na můj krk. Automaticky jsem roztáhla víc nohy a zasténala, když se k prvnímu prstu přidal druhý. Hlasitě jsem sténala a on mě dál neúnavně laskal. Když už jsem myslela, že vybuchnu, tak jeho prsty zmizely. Ale dřív, než jsem mohla začít protestovat, tak je nahradilo něco většího a já ho objala nohama kolem boků. Nevím kdy mi sundal kalhotky, ale nezajímala mě to. Jediné na co jsem dokázala myslet byla stupnující se slast a jeho pomalé táhlé pohyby, které mě téměř okamžitě dovedly až na vrchol. Zakřičela jsem a zvrátila hlavu dozadu. Tím, že nepřestal a dál se ve mě pohyboval, prodloužíl ten slastný pocit. Když jsem opět otevřela oči, hleděla jsem přímo do rozzářených studní horké čokolády. Tom se na mě pyšně usmíval a já ho musela políbit.

"Není nic nádhernějšího, než když prožíváš vyvrcholení"prohlásil a pohladil mě po rozcuchaných pramenech.
"Zničil jsi mě"zašeptala jsem zadýchaně a on se šibalsky usmál

"Miláčku, ale já ještě neskončil, teprve jsem začal" a aby mi svá slova dokázal, začal se ve mě opět pohybovat. Měl pravdu, byl to jen začátek. Vystřídali jsme několik poloh a až nad ránem jsme oba došli společného vrcholu. Složila jsem se na jeho hrud a zhluboka oddechovala. Poslouchala jsem jeho splašené srdce a užívala si jeho hlazení. Po chvilce jsem zvedla hlavu a usmála se na něj. Vykulil oči a když jsem ho políbila na klíční kost tak nahlas polknul

"Zázraku to ještě nemáš dost?"zděsil se a zasténal, když jsem si tentokrát já prolíbala cestu po jeho hrudníku, přes bříško, až k jeho chloubě.

"Dej mi aspon chvíly, abych se vzpamatoval. Nemůžu tak brzo..."zasténal, když jsem ho vzala do ůst. Pozoroval mě spod přivřených víček a hrud se mu divoce zvedala. K ústům jsem přidala ruku a užívala si jeho sténání.
"To je teprve začátek, miláčku"zašeptala jsem, když jsi na něj dosedla a začala se na něm pohybovat.

"Zničilas mě"zamumlal unavěně a přitáhl si mě do náruče, aby mě z posledních sil mohl políbit do vlasů. Vzápětí jsem slyšela jeho tiché oddechování. Ještě chvilku jsem si užívala ten pocit a pak jsem upadla do říše snů.

****

"Tak jak jste si užili prázdniny bez hvězdy školy?"zakřenil se na nás Abrax a objal mě kolem ramen. Ušklíbla jsem se a jeho ruku shodila.
"Ty jsi hroznej egoista, Abraxy"zakroutila Katie hlavou a já se začala smát

"Umíš se jakéholiv Malfoye představi jinak?"mrkla jsem na ní pobaveně a vyvolala tím záchvat smíchu u všech přítomných.
"Callasandro Prescotová tos přehnala"zahrozil mi prstem blondák a vrhnul se po mě, aby mě přidusil polštářem. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a utíkala se schovat za smějícího Tallise.

"Říkám jen pravdu, tak se nerozčiluj"vykoukla jsem spod jeho zad a rychle uhnula, než mě čapnul za ruku.
"Jsi hrozná bestie"stěžoval si a nakonec mávl rukou a odešel si sednout do křesla.
"Vždyt mě máš rád"došla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. Tomovi se to nelíbilo, ale nevyjadřoval se k tomu.
"Na tohle bych si dokázal zvyknout"mrkl na mě Abrax a já se uculila

"Katie povídej koho ti rodiče nakonec vybrali?"vecpala jsem se ke kamarádce do křesla a dychtila po podrobnostech jejího zásnubního večírku, na kterém jsem bohužel nebyla a hlavně po jménu jejího budoucího manžela. Sklopila pohled ke své levé ruce na které se třpytil nádherný snubní prsten. Uprostřed byl velký rubín osázený drobnými diamanty.
"Za pár měsíců ze mě bude paní Rookwoodová"pokrčila rameny a já se překvapeně podívala na svého černovlasého kamaráda. Ten se rozpačitě podrbal ve vlasech a přikývl.

"No tak to je ehm jak to říct gratuluju"dostala jsem ze sebe nakonec zmateně a Abrax se zasmál mému výrazu
"Pro nás to bylo také velké překvapení"zamumlala Katie a očima vyhledala svého nastávajícího.
"Rodiče mohli vybrat někoho horšího"pokrčil nedbale rameny budoucí ženich a vysloužil si tím hněv své snoubenky.

"Ty jeden pitomče jak jako hůř? Myslíš, že já skáču nadšením z toho, že se stanu tvojí ženou? Tak to si zapiš za ty tvoje obrovský uši, že opravdu ne. Raději bych si vzala horského trolla, než takového namyšleného tupého idiota jako jsi ty"rozčilovala se a aby svým slovům dala důraz rozhlédla se po něčem, co by mu mohla hodit na hlavu. S dětskou radostí jsem jí podala polštář, který okamžitě skončil na jeho hlavě. Bez dalšího slova se moje rozzuřená zrzavá kamarádka zvedla a odešla do pokoje.

"Och jak se mohu kamarádit s takovým tupcem, to nechápu"zavrčela jsem podrážděně a aby toho dnes neměl dost přiletěl mu na hlavu další polštář tentokrát ode mě. Zvedla jsem se a šla za Katie, ale než jsem opustila společenku zaslechla jsem jak na jeho hlavu přiletěl další polštář zřejmě od Wall.

"Chápete to? Ze mě bude Rookwoodová? Komu jsem u mločích očí co udělala? Za co mě rodiče trestají? Proč zrovna on?" s Wall jsme seděly poslušně na mojí posteli a přihlížely jejímu rozčilování.
"Septim je hezkej"pokrčila Wall rameny a těsně uhnula před letícím hřebenem.

"Katie můžu mít otázku? Vzala by jsi si raději nějakého starého plesnivého dědka?"zvedla jsem obočí. Zatvářila se vyděšeně pak znechuceně a následně úlevně.
"Teprve ted mi došlo, že mě rodiče mohli prodat nějakému důchodci"zamumlala zděšeně a posadila se na postel.
"Myslím, že Septim je to nejmenší zlo, které ti hrozilo"usmála jsem se na ní a ona mi dala za pravdu.

Mrkejte a slintejte dámy :D zde se dočtete víc

Nenávidím mučení!

6. července 2012 v 12:50 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Takže slíbená kapitola je tu. Jde o menší krizi a rozdílné názory Callie a Toma. Na co asi pochopíte již z názvu. Tak a ještě než začnete číst mám dotaz, další kapitola je taková spíš 21+ podle někoho žhavá a pro někoho zas úchylná, takže chci slyšet váš názor jestli jí sem mám dávat nebo jí přeskočíme. Jedná se o prožií vánočních svátků podle Callie a Toma. Je to jen na vás :) Jinak věnování jako vždy: Tinka, Dee a ostatní, co to čtou. Mějte hezký slunečný den Vaše Rico

"Callie stůj. No tak zlato zastav se"volal za mnou Tom, ale já šla dál. Stále jsem měla před očima ty dva vyděšené nebelvírské druháky, kteří se tiskli ke zdi. Tom, Abrax a Septim stáli před nima smáli se, zkoušeli si na ně kouzla. Když jsem jednou od dvou mrzimorských šestaček zaslechla, že Zmijozelové s oblibou šikanují mladší studenty ostatních kolejí, nevěřila jsem tomu. Ale ted jsem to viděla na vlastní oči a byla jsem absolutně znechucená. Ti tři se bavili strachem těch dětí. Svědkem mučení jsem byla odmala nespočetkrát a mnohokrát jsem byla já sama na opačném konci otcovi hůlky.To je asi také důvod, proč k tomu mám takový odpor a sama bych nikoho mučit nedokázala.

Byla jsem znechucena tím, co jsem viděla. Pochybuji, že cílem Salazara Zmijozela bylo, aby se z žáků jeho koleje stali srabi. Nic jiného totiž ti tři nejsou. Jen srabi šikanují slabší studenty a ještě se tím baví. Už po pár týdnech na této škole jsem pochopila, jaký je rozdíl mezi jednotlivými kolejemi. Nikdy jsem netvrdila, že my Zmijozelové jsme vzor dobroty a ušlechtilosti. Ale mučit děti? To už je moc i na mě. Nezáleží na tom jetli jsou to děti z mudlovských nebo smíšených rodin. Ano je pravda, že by kouzla měla zůstat jen v rodinách kouzelníků a neměla by se takto ničit kouzelnická krev. Ale ty děti nemohou za to, co udělali jejich rodiče. Já také nemohu za to, jaké mám rodiče.

"Callasandro stůj!"zakřičel Tom a já se rozlobeně otočila. Počkala jsem, než ke mě dojde a založila si ruce v bok.
"Co chceš? Chceš mi snad říct, že to, co jsem viděla nebylo tak jak to vypadalo?"poměšně jsem se ušklíbla a on na chvíly zaklonil hlavu a zavřel oči. Trpělivě jsem čekala na jeho výmluvu. Frustrovaně si rukou prohrábl vlasy a podíval se mi do očí

"Neměla jsi to vidět"řekl nakonec a já zalapala po dechu
"To je všechno, co mi řekneš?"vydechla jsem a čekala, že to popře, že řekne něco. Cokoliv! Ale ne to, co nakonec řekl.

"Jsme Zmijozelové, ne žádna charita. Prostě přestan vyšilovat, bylo to jen sranda, těm klukům se nic nestalo"pokrčil nakonec rameny a já udělala pár kroků pryč od něj. Myslela jsem, že za dva měsíce vztahu, ho už znám. Ale očividně jsem se krutě mílila. Tuhle jeho tvář neznám a ani jí nechci poznat. Mám ráda tu milou, nabručenou a nevraživou část jeho já. Mám ráda toho Toma, který se na mě kouká, jako kdybych byla celý jeho svět. Ten který si o mě a Rafovi myslí, že jsme děti, když se koulujeme ve sněhu. Ten Tom, který se stále mračí, ale v očích mu hrají veselé jiskřičky. Ne tohodle Toma, který bere jako legraci šikanu mladších studentů. Nepoznávám ho a ani ho poznávat nechci.

"Sranda? Aha v tom případě, doufám, že tohle budeš brát také jako srandu. Protože já nechci mít nic společného s človekěm, který bere šikanu jako srandu. Celý život jsem vyrůstala s tím, že když udělám něco, co se otci nelíbí, tak mě potrestá Cruciatem. Nebudu se koukat, jak se ty v něj měníš."zakroutila jsem hlavou a držela se, abych se před ním nerozbrečela. Ještě naposled jsem se podívala do jeho očí a pak odešla. Dřív než stačil cokoliv říct. Rychle jsem šla chodbami a neohlížela se na ostatní. Chtěla jsem jen okamžitě být daleko od toho cizince, který ukradl tělo klukovi, kterého miluju. Zahla jsem za roh a do někoho narazila. Ten dotyčný mě jen tak tak zachytil, abych nespadla ze schodů u kterých jsme stáli. Zmateně jsem zvedla hlavu a dívala se přímo do stříbrných studánek svého kamaráda.

"Calli co se u Salazara stalo? Jak to vypadáš? Udělal ti někdo něco?"vyděsil se, ale já nebyla schopná mluvit. Jen jsem zakroutila hlavou a pak se mi spustily slzy, které jsem tak dlouho zadržovala. Tally se nechápavě zamračila, ale objal mě.

"Řekneš mi, co se stalo?"zašeptal, ale já zakroutila hlavou a rozvzlykala se nahlas. Už nic neříkal, jen stál a pevně mě držel. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Byla jsem vděřná, že mám takového kamráda jako je Tally a že jsem ted narazila právě na něj.
"Pohádali jste se s Tomem?"zeptal se po půl hodině ticha a já se od něj odtáhla, abych si mohla otřít mokré tváře.

"Šikanoval jsi někdy mladší studenty?"zeptala jsem se ho přímo a on se opět zamračil
"Tomuhle jsem nikdy nepřišel na chut, ale někteří kluci od nás se tím jak oni říkají baví. Mě to příjde ubohý a radši si dám souboj s někým stejně starým"pokrčil rameny a vykulil oči.

"Tys viděla Toma..."nemusel větu dokončovat, oba jsme to pochopili. Přikývla jsem a můj pohled se opět rozmazal. Zhluboka jsem se nadechla a zamrkala, abych zahnala ty zrádní szy.
"Víš on Tom.."začal, ale já ho rázně utnula

"Neopovažuj se ho obhajovat. Nemohu a ani nechci chodit s někým, jako je on."zakroutila jsem hlavou a on sklopil hlavu. Pochopil, že to nemá cenu.
"Takže je konec?"zeptal se a já přikývla. Najednou mě bolelo celé tělo, chtěla jsem prospat celý rok.

"Půjdu do společenky"řekla jsem mu a nečekala, až mi odpoví. Unaveně jsem se došourala do společenské místnosti, kde byly holky. Chtěla jsem vyklouznout dřív, než si mě všimnou, ale pozdě. První si mě všimla Wall

"Callie u ještěřích nožiček, co se ti stalo?"vyskočila na nohy a přiběhla ke mě. Za zády měla i Katie a překvapivě i Pen.
"Nestalo se vůbec nic. Jen jem unavená, mohly by jste mě ušetřit otázek a dělat, že vypadám normálně?"poprosila jsem je unaveně a ony ikdyž velice neochotně souhlasily. Společně jsme se posadily na pohovku

"Tak co jste řešily, když jsem tady nebyla?"vybídla jsem je a oni se po sobě podívaly a pak Wall spustila.
"Řešily jsme vánoční večírek, který se bude konat u Katie doma"řekla mi a já zmučeně zavrčela. Zase další večírek.
"Náhodou naši mi psali, že to bude zároven i můj zásnubní večírek, že mi prej už vybrali manžela"chytla mě dychtivě za ruku a já za smíchu všech protočila oči

"Asi nikdy nepochopím, jak se můžeš těšit, až si vezmeš někoho, koho vůbec neznáš"zakroutila jsem lehce hlavou a pak svou kamarádku objala kolem ramen
"Všechny nemáme takový temperament jako ty, my se už odmala smířily s tím, že nám rodiče vyberou manžely"pokčila Wall prostě rameny a já si jí pozorně prohlédla. Ikdyž se zdá nepřístupná a tvrdá, tak ten kdo si jí vezme, vyhraje loterii.

"Každej kdo si vezme jednu z vás tří, bude ten nejštastnější chlap"usmála jsem se na ně a vyděšeně jsem vypískla, když se na mě Katie a Wall vrhly a začaly mě objímat. Zděšení přeslo ve smích ke kterému se přidala i plachá Pen. Do toho všeho dorazili kluci a dost zděšeně sledovali, co se děje na pohovce.

"Co tak blbě koukáte, máme radost"všimla si jich jako první Katie a my přikývly.
"Já pořád říkám, že jsme nemohli sdílet jednu dělohu"uchechtl se Rafael a tím si vysloužil sestřin hněv. Skočila mu na záda a tahala ho za vlasy. Smála jsem se, až do chvíle, než přišel Tom s rozčileným Tallym.

"Půjdu si lehnout"řekla jsem Wall a rychle se zvedla. Ale asi ne dost rychle, jelikož mě zadržela ruka na mém zápěstí
"Počkej prosím"řekl Tom a já se na něj vztekle otočila. Smutek a bolest byla pryč, ted tu byl jen vzteh a hněv. Ale narozdil od Katie nebyl k smíchu.

"Co chceš"vyštěkla jsem na něj a všichni se na mě překvapeně podívali. Takovou mě neznají
"Chci si promluvit a omluvit se ti"odpověděl mi a já se zle ušklíbla

"Omluvit by jsi se měl spíš těm klukům a všem ostatním, kterým si udělal něco podobného"vytrhla jsem se mu. Chtěla jsem konečně odejít, ale opět mě chytil. Vztekle jsem mávla hůlkou a on odletěl na druhou stranu místnosti. Narazil na zed a praštil se do hlavy. Vyděšeně jsem sledovala jak sjel podél zdi a zůstal bezvládně ležet na zemi. Hůlka mi vypadla z ruky a já se k němu rozeběhla. Vzala jsem si jeho hlavu do klína zkusila jsem zda má puls. Měl, ale hrozně slabý. Já ho zabila, jak jsem to mohla udělat. Někde v dálce jsem zaslechla jak na mě někdo mluví, ale nedokázala jsem ten hlas vnímat. Ted byl důležitý jen Tom. Někdo mě od něj odtáhl a já se snažila vymanit z jeho náruče, chtěla jsem být sním. Kousala jsem a škrábala. Proč mě sakra nenechají u něj. Je to moje vina.

"Callo podívej se na mě!"zakřičel na mě ten člověk, co mě držel. A já se zmateně podívala do Rafaelovi tváře. Pak jsem se podívala směrem, kde ležel Tom a viděla u něj klečet Abraxe a Tallyho. Nedákazala jsem myslet ani mluvit. Jen jsme sledovala jak se snaží zachránit Toma.
"Zabila jsem ho"zašeptala jsem zničeně a odvrátila tvář. Nebrečela jsem, jen jsem apaticky zírala do zdi.

"Call"zatřásl se mnou Raf, ale já ho nevnímala.
"Zlato on žije"podíval se mi do očí, ale já těmi svými uhnula. Lže!
"Callie?"zaslechla jsem hlas, který jsem myslela, že už nikdy neuslyším. Zvedla jsem hlavu a podívala se do čokoládových očí, která tak moc miluju. Klečel přede mnou a držel se za žebra, které měl asi naražené.
"Ty žiješ"zašeptala jsem a on přikývl. Z očí se mi spustily slzy a já ho objala
"Žiješ"šeptala jsem stále a on zabořil tvář do mých vlasů.

"Nikdy tě neopustím"zašeptal mi do ucha na které mě políbil a já se štastně rozesmála. Muselo to vypadat zvláštně. Klečeli jsme oba na zemi, mě tekly slzy a přitom jsem se smála a on se něžně usmíval.
"Odpust mi"řekli jsme oba ve stejnou chvíly a ostatní se začali smát. Byl to úlevný smích, asi se také vyděsili.
"Nemám ti, co odpouštět, zasloužil jsem si to"odpověděl mi a já zakroutila hlavou
"Nechci tě ztratit"zašeptala jsem a on mě políbil.


*****

"Tak řekne mi někdo, co se tu před chvíly sakra stalo?" zeptal se za všechny Abrax a já se na něj zamračila.
"Callie nás viděla"řekl Tom a dál mě pevně svíral v náručí. Jako by se bál, že mu uteču.Potom co jsme se usmířili, jsem ho dovyléčila (léčivá kouzla jsem měla v malíčku už odmala). Všichni jsme se poposedali na pohovku a do křesel. Tom si sedl do jednoho z křesel a mě si stáhl k sobě na klín.

"Kdy?"zeptal se a já poprosila Rafa sedícího vedle něj, aby ho praštil polštářem po hlavě.
"Auuu za co?"stěžoval si a mnul si postižené místo. Stejně se mu v hlavě nikdy nerozsvítí, tak co. Pobaveně jsem mrkla na svého kamaráda a on se pyšně uculil
"Ty chceš říct, že nás viděl s těma klukama?"vykulil Septim oči a když jsem se opět zamračila, pochopil!

"Do merlinovi řitě, Call víš ono to vlastně.."začal Abrax, když to pochopil a tentokrát ho Raf praštil bez mého přičinění.
"To si ze mě děláte srandu? Co vám příjde zábavného na tom mučit ty mrnata?"začala na ně křičet Katie a já byla ráda, že má stejný názor.
"Jsou to pubertáci"pokrčil rameny dosud nezvykle tichý Tally a já se na něj pousmála. Za to jeho nejlepší kamarád a další dva kamarádi, ho probodli pohledem. Nevypalo to, že by i z toho něco dělal.

"No co? Mě nepříjde moc zábavné mučit ty děcka, když se vám ani nemohou bránit. To si radši dám souboj s někým z nebelvírských sedmáků"prohlídl si je a pak zaklonil hlavu a zavřel oči. Čímž naznačil, že tato debata skončila. Holky s Rafem měli jiný názor, takže jsem se raději zvedla a odešla z místnosti. Byla jsem už opravdu hodně vyčerpaná, dnešek byl moc náročný. Tom v místnosti zůstal, ale v noci za mnou přišel do ložnice. Dívčí ložnice sice byly chráněny kouzly, ale naši kluci je uměly obejít. Pootevřela jsem oči a když jsem spatřil, že se do našeho pokoje nevloupá někdo cizí, zvedla jsem deku, aby si ke mě mohl vlézt. Objal mě zezadu kolem pasu a zabořil obličej do mých vlasů. Spokojeně jsem usnula a rozhodla se,že zapomenu na to, co jsem dnes ve sklepení viděla. Naopak udělám vše proto, abych ho změnila.

Kuře

5. července 2012 v 22:46 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tak jelikož jsem hrozně hodná, tak vám sem přidávám novou kapitolu. Není tam žádná akce ani zápletka, ale je to taková oddychovka. Po ní totiž příjde trochu jak bych to řekla, no prostě zajímavá kapitola no. Ale je tu problém, snažila jsem se celý den napsat novou kapitolu, ale to co z toho vzniklo, bych se styděla někde publikovat, takže asi bude chvíly pauza od Zrzození. Užijtě si kapitolu a dobrou noc. Vaše Rico

"Jak dlouho ho budeš ignorovat?"sedl si vedle mě Tally při snídani a já pokrčila rameny, aniž bych zvedla hlavu od dopisu od rodičů.
"Sobci, hnusní bezcitní sobci"odfrkla jsem si znechucene a pomocí hůlky dopis podpálila
"Asi to nebyl dopis plný milujících pozdravů,co?"ušklíbl se Septim a já ho probodla pohledem, takže okamžite sklapl.

"Někdy přemyšlím, jak jsem se těm dvoum mohla narodit já. Matka je loutka bez vlastního názoru a otec je bezcitný chladnokrevný tyran"ušklíbla jsem se znechuceně a odstrčila od sebe misku vloček. Naposledy jsem se napila džusu a odešla jsem od stolu.

Potřebovala jsem na vzduch, naštěstí dnes byla sobota, takže žádné vyučování. Hned jak jsem vyšla z hradu tak jsem se zimou otřásla. Podzim byl v plném proudu a Anglie nepatří mezi nejteplejší země na světě. Nápad vrátit se do hradu pro kabát jsem nakonec zavrhla a vydala se k jezeru. Posadila jsem se a objala se rukama kolem ramen a snažila se zahřát.

Odmala jsem poslouchala jak moc jsem podobná matce a že mám oči po otci. Ale po kom jsem u Salazara zdědila povahu? Nejsem zla,bezpáteřní,bezcharakterní,bezcitná mrcha, kterou zajímá pouze čistá krev a peníze. Nedokážu pochopit jak může matce proudit v těle krev Montgomeryů. Naši předci byli vždy odvážní, houževnatí, vytrvalí a chytří. Ale určitě by nikdy nedopustili, aby s nimi někdo manipuloval. Nikdy v životě bych nechtěla klesnout tak hluboko jako ona. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že si vedle mě někdo sedl.

Přítomnost dalšího člověka jsem si uvědomila, až ve chvíly, kdy mi ten dotyčný přehodil přes ramena svůj teploučký hábit. Překvapeně jsem otočila hlavu a podívala se na Toma. Který seděl vedle mě, sledoval hladinu jezera a dělal jako kdyby jsem ho poslední 3 týdny neignorovala kvůli tomu, že málem uškrtil svou ex. Chtěl jsem se zvednout a odejít, chtěla jsem ho seřvat, chtěla jsem ho...chtěla jsem hodně věcí, ale nakonec jsem si jen opřela hlavu o jeho rameno. To že ho to vykolejilo dal najevo jen tím, že se lehce zachvěl. Ale pak přese mě přehodil ruku a pevně mě objal kolem ramen. Zachumlala jsem se do jeho hábitu, který voněl stejně jako on. Santalové dřevo a hřebíček, vůně které se nikdy nenabažím.

"Nejsi jim ani trochu podobná"zašeptal do ticha a já k němu překvapeně zvedla obličej. Přestal předstírat nezájem a podíval se na mě. V lehkém úsměvu zvedl jeden koutek a něžně mě pohladil po tváři. Ach jak moc mi chyběly jeho dotyky, polibky a pohled do jeho nádherných očí.

"Jsi chytrá,laskavá, odvážná a velice talentovaná dívka. A já už bez tebe nevydržím ani den"řekla mi těsně předtím, než mě políbil. Slastně jsem vzdychla a vjela rukama do jeho vlasů, abych si ho mohla přitáhnout blíž k sobě. Už jsem se rozhodla přestat s ignorováním a zapomenout na ten večer. Nedokážu bez něj být a každý není přeci dokonalý,ne?

*****

"Sluší vám to spolu"usmála se na nás Wall a já se štastně uculila. Seděli jsme všichni na famfrpálové tribuně jelikož se právě konal zápas Nebelvír vs. Zmijozel. Všichni kluci krom Toma a Abraxe byli na hřišti a dávali Nebelvírům, co proto.

Oni sice měli úžasného Charlese Pottera nebelvírského chytače, ale proti našemu družstvu neměli šanci. Septim s Rafem je drtili jednoho po druhém, Jeff jako brankář neměl konkurenci, Cygnus spolu s Davidem a Igym ze šestého ročníku dávali Nebelvírům jeden gol za druhým. A když nakonec Tally chytl zlatonku, ikdyž to byl vyrovnaný boj, tak jsme byli mohli slavit vítěství. Další v řadě mimochodem. Pochybuji, že někdy nastane doba, kdy nad náma bude Nebelvír vítězit, ale nechci být moc namyšlená.

Ale zpět na hřiště, jakmile se malý zlatý míček ocitl v ruce našeho chytače, začali jsme se radovat. Vyskočila jsem na nohy a skočila Tomovi kolem krku. Chudáček byl trošku vyděšený, famfrpál ho nikdy moc nebral, narozdíl od jeho střeštěné přítelkyně. Pustila jsem ho a rozeběhla se na hřiště, kde jsem skočila rovnou do náruče Tallymu. Popadl mě do náruče a párkrát se mnou zatočil, až se hřiště nesl mimo jiné i můj štastně smích. Objala jsem i ostatní kluky a všem přidala navrch pusu na tvář. Tom stál opodál a jen to s mírným úšklebkem sledovala. Už si za poslední měsíc a půl zvykl, ale zřejmě mu to nepřekáželo v tom, aby se mnou i nadále chodil.

"Bručounku nemrač se"došla jsem k němu a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit. Chvíly si hrál na uraženého, ale nakonec sklonil hlavu a políbil mě naplno.

"Přesně bručounku nemrač se, rozdrtili jsme je"chechtal se Cygnus v obležení dvou zmijozelských šestaček. Tom zlostně zavrčel, ale líbal mě dál. Najednou jsem zaslechla smích a zmateně se otočila. Cygnus měl hlavu kuřete a kulil na nás svá malá očka. Přidala jsem se k všeobecnému smíchu a pak se vyčítavě podívala na Toma. Zatvářil se jako nevinátko a pokrčil rameny ve style já nic já andílek.

"Je to tvůj kamarád"zamračila jsem se, ikdyž mi stále cukaly koutky.
"Všichni mi poděkují, že je od něj na chvíly pokoj"zatvářil se ublíženě, ale já stála na svém.
"Thomasi Raddle okamžitě zruš to kouzlo"přikázala jsem a on se nafoukl jako malý kluk,když mu matka řekne ne chlapečku ferrari nedostaneš, na to jsi ještě moc malý.

"Hlavně že se takhle zastáváš mě"stěžoval si, ale nakonec mu vrátil jeho podobu.Cygnus následně předvedl jak to vypadá, když milujete svou hlavu a pak ukázal vyčítavě prstem na mého přítele

"Jednoho krásnýho dne ti provedu něco podobného "sliboval mu, ale Tom nad tím jen mávl rukou a vydal se do hradu. Rozhodla jsem se, že mu jeho zkaženou náladu spravím tím nejpříjemnějším způsobem. A do večeře měl naprosto štastnou a uspokojenou, tedy spokojenou náladu.

Záblesk Lorda Voldemorta.

4. července 2012 v 23:31 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Mám dnes nějakou sentimentální náladu, která mě pekelně štve. Tak snad aspon potěším vás, další kapitolou :) Zítra se zkusím vrhnout na psaní nových kapitol a strčím tam pár zápletek a víc polštářů,knih a jiných předmětů hozených na Tomovu hlavu :D A věnování samozřejmě pro Tinka a ostatní, co to čtou. Užijte si kapitolu Vaše Rico

"To si ze mě děláte srandu?"Abrax spadl z křesla a momentálně na nás kulil oči. Stáli jsme s Tome u dveří do společensky a drželi se za ruce.

"Co tady křičíš ty magore, tyvole..."Cygnus přestal peskovat svého blondatého kamaráda a přidal se k němu v zírání na nás.
"Tvle Talisy vidíš to, co my?"vykoktal ze sebe Abrax na příchozího kamaráda. Ten se zastavil a spokojeně se usmál, následně se ušklíbl a pokrčil rameny

"Co tak blbě koukáte, tak se dali dohromady, no. Kdyby jste nebyli tak slepý, poznali by jste už dávno, že jsou do sebe udělaný"mrkl na mě a já se štastně usmála

"Jako proč Tom? Proč zrovna on?"zeptal se mě zničeně Cygnus a já se rozesmála
"Co na něm vydíš? Já jsem lepší"stěžoval si pro změnu Abrax a já musela zadržet Tom, aby svým přátelům neublížil.
"Podle mě je Tom ten nejlepší, prominte kluci"usmála jsem se na ně a vysloužila si tím krásný polibek

"Na tuhle holku prostě zapomente, je moje a já vím jí nedám a ne Abraxy ani vám jí na chvíly nepůjčím"řekl jim potom, co se ode mě odtrhl. Zasněně jsem se usmála a přitulila se k němu. Zřejmě Abraxovy odpovídal na jeho myšlenku, zvrhlík jeden.
"Páni to snad není možný"do společenky přišla i Katie a za ní dorazila i Wall. Ta nic neřekla, jen stála na místě a střídavě ukazovala prstem ze mě na Toma, čímž nás všechny rozesmála.

"Kde jsou ostatní, aby jsme vám to všem řekli najednou?"zeptala jsem se rozesmátě a Wall se zvedla a došla pro ně. Stále nic neříkala a když přišla zase si sedla vedle Katie. Za chvíly dorazil zbytek a zřejmě byli překvapení stejně jako ostatní.

"To je tak divný, že jsme spolu?"zeptala jsem se a všichni přikývli. Podívala jsm se na Tom a ten pokrčil rameny. Přitáhl si mě k sobě a já se spokojeně usmála.

"Tak jako sorry ale spíš by se dal dohromady Brumbál se starou McCarterovou"ušklíbl se Septim a dostal pohlavek od Penny, což nás všechny zaskočilo

"No co má hloupé řeči"odpověděla všem a zase si slušně sedla na pohovku a mlčela
"Prostě se smiřte s tím, že odted nás uvidíte spolu"vysvětlil všem Tom a dál se o tom nehodlal bavit. Jeho "zničující" pohled všechny umlčel a jen mě rozesmál. No co mě napřipadal děsivý, ale sladký.

"Ty potvůrko jedna se mi budeš smát jo? Za to tě zastihne trest"vyhrožoval mi a já se začala chichotat a couvat od něj. Potupně mě natlačil na zed a vášnivě mě políbil. Možná by jsme se líbali ještě hodně dlouho kdyby se neozvala jedna otravná štěnice jménem Meddison Burkeová.

"Co tohle má znamenat?"zakřičela a Tom se ode mě nerad odtrhl. Zavřel oči a zničeně vzdychl. S pousmáním jsem ho něžně pohladila po tváři. Otevřel oči a něžně mě políbil na čelo, než se otočil. Aby mohl čelit své ex šílené přítelkyni. Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala a postavila se vedle Tom, abych mu dodala odvahu

"Ahoj Meddy jak se máš?"zazubila jsem se na ní vesele a ona zrudla v obličeji. Tom protočil s úsměvem oči a zastrčil mě za sebe, abych mlčela. Pokrčila jsem rameny a vykoukla spoza jeho zad

"Můžeš mi vysvětlit proč jsi tu couru líbal?"rozčilovala se a Tom měl, co dělat, aby mě udržel. Živě jsem si představovala, co ty mrše provedu

"Varuju tě, ještě jedno křivé slovo o Callie a zapomenu na naše přítelství"zasyčel chladně, až jsem sebou i já trhla.
"Přátelství? Ty říkáš téměř každodennímu sexu přátelství?"vypískla naštvaně a s pocitem vítěství se na mě usmála. Podívala jsem se na Tom a on omluvně pokrčil rameny. Chtěla jsem odejít do pokoje,ale zadržel mě

"Okamžitě mě pust"rozčilovala jsem se, ale on zakroutil hlavou
"Ona je minulost, nic pro mě neznamená. S ní to bylo jen o fazické přitažlivosti a taky o tom, že jsem se nudil"pohladil mě po tváři a dřív, než jsem stačila cokoliv říct, tak mě políbil

"S tebou je to jiné, od toho dne kdy jsi k nám přišla, tak já... Díky tobě jsem štastný a zjstil jsem, že na světě existují i jiné věci, než škola, povinnosti a pomsta"zašeptal mi do ucha tak, abych to slyšela jen já. Zvedl mi obličej, aby se mi mohl podívat do očí. Doufala jsem, že v nich spatří vše, co jsem cítila.

"Nedovolím, aby mi tě ta malá chudinka vzala. Ty patříš mě"přerušila potvora naší chvilku. Naštvaně jsem zavrčela a otočila se k ní čelem

"Už mě vážně začínáš štvát, sakra bloncko to tě baví se ponižovat? Prostě se s tím smiř, že už tě nechce. Život jde dál, určitě se najde nějakej ubožák, který se nechá od tebe využívat a využije tvých ehm služeb"ušklíbla jsem se a ostatní za mnou vybuchli smíchy. Cítila jsem jak se i Tomovo tělo otřásá smíchy, jelikož jsem se o něj zády opírala.

"Ty jedna mrnavá šmejdko, jak si můžeš dovolit..."začala zase, ale to už k ní přiskočil Tom a chytl jí pod krkem. Přitiskla jsem si ruku na pusu a zděšeně sledovala svého sladkého Toma, jak se snaží zabít svou ex.

"Ještě slovo a přísahám, že zbavím tenhle svět takový špíny jako jsi ty"zasyčel jí do obličeje, který začal modrat.

"Tome dost! Nech toho"zakřičela jsem a do očí se mi dostaly slzy. Kluci se ho snažili od ní odtrhnout, ale marně. Až potom, co zaslechl můj hlas, tak jí pustil. Podíval se na své ruce a pak se otočil ke mě. Zakroutila jsem hlavou a utekla ze společenské místnosti.

Musela jsem pryč, ten výraz který měl Tom v očích. Ta chladnokrevnost, jako kdyby si to užíval. V tu chvíly vůbec nevypadal jako ten Tom, který mě líbal u jezera a která se na mě s láskou díval. Byla jsem zděšená tím, co jsem viděla. Vypadal stejně jako můj otec, měl ten samý výraz.

"Callie"doběhl ke mě Talis a já se mu vykroutila, když mě chtěl chytit za ruku
"Nechci nic slyšet Tally"zašeptala jsem a sotva se držela, abych se nerozbrečela.
"Potřebuju čas"podívala jsem se mu do očí a věděla jsem, že kousek od nás stojí i Tom.

"Dobře"přikývl nakonec a oba odešli. Sesunula jsem se na zem a konečně se rozbrečela.
"Pojd zlato, už je pozdě půjdeme spát"klekla si přede mě Katie a Wall mě objala. Otřela jsem si slzy a stoupla si

"Všechno se vyřeší, musíš jen věřit. Ty máš tu moc ho změnit"zašeptala mi do ucha a já se modlila, aby měla pravdu. Protože jinak udělám něco, co nikdo z mých předků neudělal. Vzdám se.

Konec popírání citů

3. července 2012 v 23:21 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Nová kapitola lidičky..užijte si jí :) Rico

Šla jsem z hodiny přeměnování a s přimhouřenýma očima sledovala dvojici před sebou. Raddle šel vepředu jako nějaký král a ta blondatá slepice mu něco zaníceně vyprávěla. Vsadila bych cokoliv na to, že kdyby se ho zeptali, co říkala, tak nebude vědět. Ale co je to jejich vztah a já si jich musím přestat všímat. Od polibku v jeho pokoji uběhly tři týdny a naše vzájemné vztahy se vrátily k normálu. Což znamenalo, že jsme se ignorovali. Přiváděli jsme tak naše přátelé do rozpaků, protože nevěděli, co dělat a jak se tvářit. Kolikrát jsem měla sto chutí mu napřiklad při snídani hodit do toho jeho arogantního obličeje misku s ovesnou kaší. Nebo mu hlavu vymáchat v kotlíku jedovatého lektvaru. Nebo ho schodit z famfrpálové tribuny. Cokoliv jen, abych se ho konečně zbavila. Jak si vůbec může dovolit se ke mě tak chovat, takovej takovej. Ach sakra dost už o něm nebudu přemýšlet. Fajn vydrželo mi to asi tak 5 vteřin, ale i to je úspěch ne?

"Calli vnímáš mě?"zmamával mi Tally rukou před obličejem. A já si uvědomila, že sedíme ve Velké síni na obědě a já vraždím pohledem zelené jablko stojící přede mnou.
"Promin jen jsem se zamyslela, potřeboval jsi něco?"usmála jsem se na něj a skousla si spodní ret. Bylo to podvědomé gesto, ani jsem nevěděla, že ho dělám. Slyšela jsem jak si někdo odfrkl a zamračila se na toho pitomce. Už jsem řekla jak moc mi leze na nervy?
"Napadlo mě, že by jsme mohli třeba dnes večer jít ven" navrhl Tally a já naklonila hlavu a podívala se mu do těch jeho dokonalých očí. Jsou nádherné, ale čokoládové by byly lepší. K čertu už zase, proč na něj musím pořád myslet?
"Půjdu moc ráda"souhlasila jsem a vysloužila si tím polibek na tvář. Ha a ted konečně nahradím místo v mé hlavě někdo normální.

Ale byla to samozřejmě blbost, celou dobu, co jsme byli spolu, tak hádejte co? Myslela jsem stále jen na toho korunovaného namyšleného egoistického vola. Opravdu netuším, co to se mnou je, ale nelíbí se mi to. Nechci na něj myslet, nechci, aby se mi o něm zdálo a sakra opravdu nechci, aby mě svíral ten pocit, když mu nejsem na blízku. Kdyby šlo o někoho jiného, řekla bych, že mi chybí a že potřebuji být s ním. Ale tohle u merlinových kulek je Tom Raddle. Ten pitomec co se ke mě odzačátku, co jsem přišla, chová jako ignorantský blbec. Ten který mě políbil jen proto, aby si dokázal jaký je frajer a pak pokračoval v ignorování. Tak proč ten pocit stále cítím?

"Calli jsi opravdu v pořádku?"vyrušil mě z přemýšlení hlas mého společníka a já se na něj podívala. Starostlivě si mě prohlížel a já mu prostě nedokázala lhát, nešlo to. Řekla jsem mu o polibku i o tom, že na jeho kamaráda musím stále myslet.

"Myslela jsem si to"ušklíbl se a já na něj vykulila oči, to to jde na mě tak vidět

"Neboj nikdo jiný si toho nevšiml. Ale když si myslíš, že tě nikdo nevidí, tak se na něj díváš takovým pohledem. Tím pohledem, kterým se dívky koukají na své přítele. Tím pohledem, kterým se koukají dívky, když jsou zamilované do kluka"usmál se na mě a nevím proč, ale připadalo mi, že je spokojený.

"Já do něj nejsem zamilovaná"ohradila jsem se okamžitě a on se začal nahlas smát. Dala jsem si ruce v bok a s přimhouřenýma očima ho pozorovala.

"Promin já se ti nechtěl smát, ale řekla jsi to jako kdyby si tomu sama věřila. Call zamilovat se do někoho není nic špatného. Navíc Tom je hodně atraktivní, u Salazara nemůžu uvěřit, že tohle říkám o nejlepším kamarádovi. Jestli to někomu řekneš, tak to popřu. Ale Tom je hezkej a když ho poznáš tak zjistíš, že to je strašně fajn kluk. Je zajímavý a zaslouží si někoho, kdo ho bude mít rád. Neměl to v životě lehké a já bych si opravdu přál, aby se našel někdo, kdo by mu ukázal, že svět není jen černý"usmál se na mě a mě najednou vyhrkly do očí slzy, ani nevím proč. Ale najednou mi bylo Toma líto, co když není tak protivný, zlý a nepříjemný. Co když je ve skrytu dušu milý,hodný a chce jen někoho kdo ho bude mít rád? Musim na to přijít a pomoct mu.

"Tak tenhle pohledem jsem chtěl vidět. Jen doufám, že ten pitomec ví jaké má štěstí. A že ví jaké má štěstí, že ho mám tak rád, že mu přenechám takovou babu"ušklíbl se kysele a já mu musela se zachichotáním dát pusu na tvář. Pak jsem se opět zamračila, to že k němu možná já něco začínám cítit, neznamená, že on se zajímá o mě. Tally zničeně zabručel a popadla mě za ramene.

"Dívej se na mě sakra ženská. Znám Toma od prvního ročníku a nikdy jsem neviděl, aby se na nějakou holku díval tak jako na tebe. Pořád si myslí, že je tak dokonalý, že si nikdo nevšimne těch jeho pohledů. Ale já ho už mám dávno prokouknutého. Ten kluk je z tebe celej podělanej už od prvního okamžiku, kdy tě spatřil v ředitelně. A jelikož je to pitomec, který je neschopný, tak je to na tobě. Ukaž mu, že o něj stojíš"promlouval mi do duše a já si najednou opět vzpoměla na ten polibek. Co když má pravdu?

To že má pravdu se potvrdilo ve chvíly kdy jsme se v objetí vrátili do hradu. U vchodu jsme narazili na zamračeného Toma. Z ničeho nic mě Tally otočil čelem k sobě a políbil. Byla jsem tak zaskočená, že jsem se ani nestačila bránit. Ale Tom asi zaskočený nebyl, jelikož nás od sebe hned odstrčil. Překvapeně jsem se dívala do jeho rudého obličeje a usmála se, když jsem si uvědomila, že on žárlí. Takže Tally měl pravdu. Neměla jsem čas dál se radovat, jelikož se ten žárlivec vrhl na svého nejlepšího kamaráda a začali se prát. Naštvaně jsem protočila oči a zakřičel na něj, at toho nechají.

"Nechte toho sakra"křičela jsem, ale jako kdyby mě neslyšeli
"Přestante, slyšite? Tome Talisy u Salazara okamžitě toho nechte"nebo mě slyšeli, ale nehodlali mě poslechnout. Měla jsem toho tak akorát dost. Vzala jsem do ruky hůlku

"Imobilis"zakřičela jsem a spokojeně sledovala ty dva momentálně zmrzlé deliktventy.

"Tak ted už mě budete poslouchat?"zeptala jsem se s úsměvem a došla k Tomovi, abych ho mohla pohladit po zmrzlé tváři
"Nevím proč jsi se na Tallyho vrhl, ale nebude se to opakovat rozumíš?"zamračila jsem se na něj a pak se otočila k tomu druhému

"A ty už mě nikdy nepolíbíš proti mé vůli, je ti to jasné?"ukázala jsem na něj prstem
"Tak a ted vás rozmazím, ale jestli mě opět naštvete tak udělám něco horšího"vyhrožovala jsem jim, mávla hůlkou a zrušila kouzlo

"Připomen mi, že tě nikdy nemám naštvat"ušklíbl se Tally a mnul si bolavou bradu. Jen jsem zvedla oči v sloup a ošetřila mu natržené obočí. Když jsem byla se svým dílem spokojená, otočila jsem se na Toma. Stál na stejném místě a díval se na mě tak intenzivně, že jsem měla pocit, že mi vypálí díru do kabátu. Pomalu jsem došla k němu a prohlédla si jeho natržený ret a namoženou ruku. Zakroutila jsem nad tím s úsměvem hlavou a setřela palcem kapku krve, která mu stékala po bradě. Lehce se zachvěl a já musela zakrýt potěšený úsměv. Hůlku jsem dala jeho pusu a nakonec i ruku dopořádku. Stál a ani se nehnul, jen mě celou dobu pozoroval.

"Ehm tak děti já už vás nebudu rušit. A budte tak milý a konečně to vyřešte, ano?"poplácal ho Tally po zádech a s veselým pískáním odešel.
"Asi by jsme si měli promluvit"ukázala jsem směrem k jezeru. A jelikož jsme měli ještě asi hodinu do večerky, tak bylo dost času. Přikývl a oba jsme se vydali cestou k jezeru.

"Ty jsi nechtěla, aby tě políbil?"Prolomil jako první ticho, když jsme se posadili na jeho hábit. Otočila jsem hlavu, aby neviděl můj úsměv.

"Tally je můj kamarád nic víc"pokrčila jsem nakonec rameny a on zamyšleně přikývl. Dělal jako kdyby mu na tom vůbec nezáleželo, ale viděla jsem v jeho očích pravý opak.

"Nechápu, ale tvojí reakci. Tobě může být přeci jedno kdo mě líbá, ne?" zaútočila jsem na něj přímo a on se zadíval na klidnou vodní hladinu. Už jsem si začínala myslet, že mi neodpoví a chtěla se zvednout.

"Vadilo mi to"zašeptal téměž neslyšitelně. Sedla jsem si zpět na zem, ale tentokrát blíž k němu. Ikdyž mě to stálo veškeré přemlouvání, nakonec jsem se zlehka dotkla jeho ruky, kterou měl položenou na koleni. Prudce ke mě otočil hlavu a podíval se na naše ruce.

lehce jsem se usmála a on propletl naše prsty a pevně stiskl mou ruku. Druhou rukou mě něžně pohladil po tváři a já se přitulila k té dlani a zavřela oči. Pak jsem ucítila jak mě zlehka líbá na tvář,čelo, nos a nakonec na rty. Usmála jsem se a otevřela oči.Zvedla jsem druhou ruku a projela mu jemně vlasy. Měl je tak neuvěřitelně hebké a jemné. Palcem přejel po mém spodním rtu a pak prst nahradily rty. Nejdřív je nežně polaskal a když jsem pootevřela oči, vzal to jako pozvání a oba jsme se do polibku vžili. Odtrhli jsme se od sebe, až když nám docházel dech.

Přitáhl si mě k sobě a já si položila hlavu na jeho rameno. Slastně jsem vzdychla a cítila jak se usmál a políbil mě do vlasů. Odted bude vše jiné, ted už jsem naprosto spokojená.