Srpen 2012

Pouto

12. srpna 2012 v 12:14 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Povedlo se mi něco sesmolit, tak snad se to bude líbit. Měla jsem napsaný kousek Sinova pohledu k minulé kapitole, ale smazalo se mi to. Takže to dodám pozdějí, plus asi sesmolím i jeho pohled na tuhle kapitiolu, páč vás to asi bude zajímat. Jinak doufám, že už nemáte vůči Sinovi takovou averzi jako nazačátku. On nemůže za to, že přišel až po Dracovi a oparavdu ho nechce nahradit. Jen pomůže Angela zvládnout to období bez něj. A mám pro vás překvápko....možná jsem už napsala kapitolu, kde se Dracouš vrátí. Takže užijte i dnešní slunečný den a já se jdu vzpamatovat se včerejší party. Vaše Rico

"Bude Sin v pořídku Ange?"zatahala mě malá Noe za ruku a já si k ní přidřepla a pohladila jí po jemných vláskách. Nedivila jsem se jejímu vystrašenému tonu. Už je to více jak čtyři hodiny, co se k nám přemístil Sirius s tím, že smrtijedi napadli ministerstvo kouzel a potřebují pomoc. I přes mé protesty jsem nakonec zůstala doma a čekala. Bála jsem se nejen o svojé rodinu a přítele, ale i o toho egoistického pitomce. Za měsíc strávený pod jednou střechou jsem si na něj už zvykla. A potom, co jsme zakopali válečnou sekeru a on mi řekl pravdu o svých rodičích, jsem zjistila, že to není zas takový vůl.

Dovolila jsem mu strávit čas s dětmi a ony si ho naprosto zamilovaly. Hodiny a hodiny poslouchaly jeho příběhy o Americe. Kluci chtěli, aby je naučil bojovat proti smrtijedům. A holky? No ty se do něj kompletně všechny zamilovaly. Představoval pro ně prince na bílém koni a já jen doufala, že je to časem přejde. Hrál s dětma famfrpál, prcky učil létat na koštěti a s děvčatama klidně i pekl bábovku. Ráda jsem je s úsměvem z povzdálí sledovala. Musela jsem přiznat, že s dětmi to opravdu umí.

"Nic se mu nestane, neboj"zašeptala jsem a jí jsem narozdíl od sebe uklidnila. Nebyla jsem si totiž vůbec jistá, že se vrátí bez zranění. Smrtijedi v posledních týdnech hodně přitvrdili. Téměř už nepoužívali jiné kletby, než smrtící kletbu. Řád přišel o řadu výborných kouzelníků a já se děsila dne, kdy ztratím někoho ze svých milovaných.

"Jdi si hrát ven s ostatníma, dám ti vědět, až se vrátí, ano?"usmála jsem se na ní a ona nakonec odešla na zahradu. Sedla jsem si do křesla, prohrábla si rukou vlasy a pozorovala krb. Připadalo mi to jako celé hodiny, než se v krbu objevily zelené plameny a z nich se vypotácel zkrvácený Sin. Rychle jsem k němu přiběhla a podepřela ho, aby nespadl na zem. Sama jsem se málem sesunula na zem pod jeho váhou, ale naštěstí byl gauč blízko. Nějakým zázrakem jsme se dostali, až k němu a já ho na něj pomalu shodila.

"Sina slyšíš mě?"zatřásla jsem s ním, ale odpovědí mi byl jen bolestný sten. Pohladila jsem ho po tváři a sledovala jak se mu lehce zachvěla víčka a následně pomalu otevřel oči. Zamžhoural a snažil se zaostřt.
"Angelo?"zachraptěl potichu a já se usmála

"Ano jsem to já, nesmíš ted usnout rozumíš? Musíš zůstat vzhůru, no tak chlape nejsi přece žádná měkota."zvedl ruku a lehce se dotkl mé tváře, pak jeho ruka na zem a jeho oči se zavřeli.
"Sine sakra otevři oči, slyšíš mě?"zakřičela jsem na něj histericky a cítila jak se jeho tep spomaluje. Jestli usne tak už se nikdy neprobudí s tou myšlenkou jsem s ním prudce zatřásla

"Otevři ty oči, slyšíš mě ty bastarde? Nenechám tě umřit, rozumíš? Ne ted a ne v mém domě. Nedovolím ti to! Tak sakra otevři ty oči bojuj, nedovol těm šmějdům, aby tě porazili. Přísahal si svým rodičům, že je pomstíš. Slyšíš? Slíbil si mi, že se společně pomstíme tomu netvorovi, slíbils, že nedovolíš, aby ještě nějaké dítě trpělo jako ty. Tak se sakra prober, prosím....neumírej..neopouštěj mě i ty..." z očí mi tekly slzy a já si položila obličej na jeho hrud. Tiše jsem vzlykala a držela v pěsti jeho zkrvácené tričko, jako kdybych tím mohla zabránit, aby mě navždycky opustil. Nejdříve jsem ztratila tátu pak Draca a ted ztrácím i jeho. Ucítila jsem ruku ve svých vlasech a myslela jsem, že to je Cissa, ale když jsem zvedla hlavu, aby jí řekla, co se stalo, nedívala jsem se do šedých očí své tchýně, ale do otevřených hnědých očí Sina.

"Mě se jen tak nezbavíš dračice" zašeptal a já se štastně rozemála a objala ho kolem krku. Sykl bolestí a já se od něj rychle odtáhla.
"Promin, nechtěla jsem ti ublížit"omlouvala jsem se hned, ale on se usmál
"Nic se neděje, vždycky jsem si přál zemřít v objetí krásné sexy holky"mrkl na mě laškovně a já se začala smát.
"Pitomče jeden pitomej" sklonila jsem se a políbila ho na čelo

"Mmm asi se nechám zranit častěji"podíval se mi do očí a já jen zakroutila hlavou a konečně ho začala pomocí hůlky dávat dopořádku. Když jsem se svým dílem byla spokojená, skočila jsem do spíše pro pár flakonku a podala mu je, aby je vypil. Vyčítavě se na mě podíval, ale já se ani nehnula a čekala, až je všechny vypije. Poslechl mě a nakonec skřivil tvář odporem.

"Nebud tak rozmazlenej MacAllistere" ušklíbla jsem se, když se na mě vyčítavě podíval.
"Před chvíly jsem byl Sin. Mě se nechce stále umírat proto, abys mi říkala Sine" pokrčila jsem rameny a hodila po něm polštář ležící v křesle. Hbitě mu uhnul a stáhl si mě k sobě . Uvěznil mě mezí ním a gaučem tak, aby nijak netlačil na moje bříško a neublížil tím dětem. Snažila jsem se ho shodit, ale byl moc těžký.

"Slez ze mě ty zaostalý idiote"zavrčela jsem podrážděně, ale on se jen usmál tím svým úsměvem a ani se nehnul
"Neurážej mě srdíčko"mrkl na mě a pohladil mě dlaní po boku a vysloužil si tím pěstí do ramene.
"Ale ale kočička vytáhla drápky"uculil se a já vzteky zakřičela a snažila se ho ze sebe hodit.

"Nejsem žádné tvoje srdíčko ani kočička, ty pitomče jeden a ted mě okamžitě pust nebo se svět nikdy nedočkát tvých potomků, za což by mi určitě všichni poděkovali"kývla jsem bradou a on si všiml, že ve volné ruce držím hůlku a mířím jí přímo na jeho chloubu. Zatvářil se zděšeně a pak přimhouřil oči, vítězně jsem se usmála a čekala, až ze mě sleze. Smích mě rychle přešel, když jsem v jeho očí viděla pomstu

"Zákeřná potvůrko"zamumlal těsně předtím, než se sklonil k mýmu obličeji a než jsem stačila zareagovat, políbil mě. Od Dracovi smrti mě nikdo nepolíbil ani se mě nedotýkal tak něžně jak on ted. Věděla jsem, že bych ho od sebe měla shodit nebo mu nějak zabránit, aby mě líbal, ale nedokázala jsem to. Místo toho jsem lehce pootevřela rty a on toho hned využil a vklouzl dovnitř. Něžně polaskal svým jazykem můj a v hrudi se mu ozvalo zasténání, když se můj jazyk otřel o jeho. Pohladil mě něžně dlaní po líčku a já mu vjela jednou rukou do vlasů a druhou měla položenou na jeho rameni. Stále se podpíral jednou rukou tak, aby na mě neležel celou svou váhou. Nejednalo se o nějaký vášnivý polibek, něžně jsme ochutnávali svá ústa a naše jazyky spolu tančily v pomalém tanci.

Zničeho nic se ode mě odtáhl a já se zděšeně dotkla prsty svých neběhlých rtů. Ani nenamítal, když jsem ho odstrčila a vylezla spod něj. Odcouvala jsem až ke zdi a opřela se o ní, jelikož jsem se bála, že mě moje nohy zradí. Stále jsem se chvěla z toho polibku a nechápala jsem jak jsem to mohla dopustit a hlavně jakto, že se on odtáhl jako první. Dělil nás téměř celý pokoj, ale přitom jsem stále cítila jeho dotek na mé tváři a jeho rty na mých. Měla jsem pocit, že ikdyby jsme od sebe byli vzdáleni půl světa, tak to nepřeruší tou pouto, které bylo mezi námi. Zakroutila jsem hlavou a chtěla rychle odejít z místnosti, delako od něj. Ale postavil se mi do cesty a já, jelikož jsem se dívala do země, jsem vrazila do jeho pevné hrudi. Rychle jsem zacouvala pryč od něj a vyděšeně ho pozorovala.

"Měli by jsme si promluvit"podíval se na mě a já zakroutila hlavou
"Nemáme o čem mluvit"trvala jsem na svém a hledala jsem kudy bych se mohla dostat pryč, co nejdál od něj.
"Ale máme, před chvíly jsme se líbali. A nemůžeš popřít, že mezi námi něco je. Taky jsi to cítila a proto ode mě chceš utéct, bojíš se toho pocitu." vykročil ke mě, ale já před ním couvala.
"Sakra ted se chováš ty jako srab"zavrčel podrážděně a já se zastavila a probodla ho pohledem

"Neopovažuj se mě nazývat srabem, rozumíš? To co se stalo byla chyba a už se nikdy nebude opakovat a tím je tahle záležitost uzavřená"rozhodla jsem a chtěla okolo něj projít pryč, ale zadržela mě opět jeho ruka. Už mě tahle hra přestává bavit. Naštvaně jsem k němu zvedla obličej a zalapala jsem po dechu. Jeho rty byly tak blízko a jeho oči. Bylo v nich něco, co mě děsilo a zároven neuvěřitelně přitahovalo. Bylo jsem jako zhypnotizovaná.

"Nebyla to chyba krásko. Oba jsme to chtěli, ale chápu, že se myslíš, žes tím zradila svého manžela. Ale není to pravda! Ty žiješ, nejsi mrtvá. Musíš jít dál."věděla jsem, že má pravdu, ale přes to mě představa, že bych měla cítit něco takového k někomu jinému, bolela. Nechtěla jsem si to připustit, stále jsem žila s představou, že se jednoho dne vrátí, ikdyž jsem věděla, že je to nemožné, protože j mrtvý.

"Už se to nebude opakovat, já nejsem připravena mít ted s někým jakýkoliv vztah"sklopila jsem oči a podívala se na své ruce položené na jeho hrudi. Cítila jsem jeho dlaně, které mi přejížděli po zádech a věděla jsem, že to pouto mezi námi nikdy nezmizí.

"Máš času kolik chceš"zašeptal mi do vlasů do kterých mi vtiskl polibek. Pustil mě a uhnul mi z cesty, abych mohla projít. Naposledy jsem se mu podívala do očí a pak utekla do bezpečí svého pokoje. Věděla jsem, že bych měla ostatním dát vědět, že je v pořádku. Ale ani jeden jsme ted nebyli ve stavu, aby jsme se na ostatní usmívali. Až bude v pořádku sám jím zajde vše vysvětlit.

***** O měsíc později****

Od našeho polibku uběhl už měsíc a od té doby se mezi námi nic neměnilo. Stále se hádáme, děláme si naschváli a provokujeme se. Je to prostě namyšlenej sebestřednej parchant, co víc k tomu mám říct? Každým svým pohybem,slovem i tím, že dýchá mi leze neskutečně na nervy. Občas mi příjde, že ho baví mě provokovat a pak sledovat jak se vztekám. Sice je to Angličan, ale americká výchova a prostředí z něj udělali nevychovaného blbečka, který neví jak se chovat k ženskému pohlaví. A hlavně nemá žádný pud sebezáchovy, což mě přivádí k šílenství. Neuběhne jeden jediný týden bez toho, abych toho noumu alespon 3 krát neošetřovala. Fajn já chápu, že sem přišel proto, aby nám pomohl v boji proti smrtijedům. Ale jak nám pomůže když ho zabijou? V Anglii je dva měsíce a už ted je na seznamu maximálně nežádoucích osob, kterých se chce Voldemort zbavit. Ale proč já se vůbec rozčiluju, at se klidně nechá zabít. Aspon od něj budu mít klid a nebude hrozit, že předčasně porodím. Dotkla jsem se rukou svého neuvěřitelně velkého bříška a mrnouskové se pohnuli jako, kdyby mi rozuměli. Moji dva andílci, jsem tak štastná, že je mám. Zajímalo by mě jestli to budou jednovaječná dvojčata a nebo holčička a kluk. Každopádně je budu milovat, ikdyby to byly dvě ještěrky.

"Ach Angee ty máš tak velké bříško"vyvalila na mě své modré oči Julia. Jediný důvod proč jsem jí neproměnila v koště je ten, že to je malá 10 holčička. Asi by to nebylo dobrý, kdybych svě svěřence začala proměnovat v různé potřebné i nepotřebné věci.
"Ale no tak Jul, co jsem ti o tom říkal? Ang čeká dvě miminka, proto má takové bříško"okřikl jí ten nouma a já protočila oči.

"Nepotřebuju, aby ses mě zastával. Chceš si šáhnout?"usmála jsem se na to zvědavé stvoření a ona dychtivě přikývla. Zvedla nesměle ruku a dotkla se lehce mého bříška. Ty dva se okamžitě začali hýbat, jako kdyby hrály famfrpál. Jeden z nich mě kopl moc silně a já sykla bolestí a musela se rukou opřít o záruben dveří. Holčička hned vyděšeně utekla a Sin mi pomohl si sednout do křesla.

"Už je to lepší?"zajímal se a přiklekl si přede mě. Obě ruce jsem si dala na své bříško a snažila se uklidnit ty dva malé fotbalisty. K mé ruce přibyla další a já se překvapeně podívala na Sina. Ale ten se na mě nedíval, oči měl upřené na mém bříšku a zamyšleně ho pozoroval. Mezi obočím se mu tvořila roztomilá vráska a já měla chut ho pohladit po tváři. Ale zavčas jsem se vzpamatovala. Odstrčila jsem jeho ruku a založila si ruce na okraji bříška. Protočil oči a sedl si naproti mě do křesla.

"Existuje nějaká chvíle kdy se netváříš jako kyselá paprika?"ušklíbl se a já nadzvedla pravé obočí a drtila ruce v pěst.
"Co kdybych tě proměnila v kyselou papriku?"přejela jsem si prstem po spodním rtu a zákeřně se uculila. Všimla jsem si jak pohledem sleduje můj prst a rychle ho dala pryč.

"Pitomče"zamumlala jsem a pokusila se zvednout. Ale to je jako kdybyste chtěla po spadlém mrakodrapu, at se sám vydrápe zpět nahoru. Chvíly jsem se kolíbala ze strany na stranu a pak svojí snahu vzdala. Rozzuřeně jsem praštila zatatou pěstí do pohovky. Teda měla jsem to v plánu, ale v tu chvíly si začal ten vůl hrát na gentlemana a chystal se mě zvednout. Takže to dopadlo tak, že jsem ho praštila vší silou do ruky, což ho dle jeho pohledu bolelo.

"Doprčic proč já se pořád snažím, od té chvíle kdy jsem se sem přestěhovala, mi stále jen nadáváš, ponižuješ mě a mlátíš mě."začal na mě křičet a já byla chvíly tak zaskočena, že jsem se nevzmohla ani na slovo. Vzápětí se ke slovu přihlásil vztek a já ho majzla po hlavě tlustou bychlí, kterou jsem si ráno četla. Zavyl bolestí a sedl si na zadek. Mnul si bouli na hlavě a přitom mě naštvaně pozorval spod vlasů, které mu spadli do oči. Och on je opravdu strašlivě sexy chlap. Ach několikaměsíční abstinence a k tomu nadbytek hormonů způsobených těhotenstvím, ze mě dělají blázna bez vkusu.

"Myslíš, že já jsem štastná, že se ke mě nasáčkoval buranský nevychovaný zaostalý američan,který mi znepříjemnuje každý den poslední dva měsíce? Och to nevydíš, že skáču deset metrů vysoko? Ty jeden sebestředný idiote a kdo ti v posledním měsíci zachránil život tolikrát, že i Sirius v porovnání s tebou má větši pud sebezáchovi? Kdo si myslíš, že jsi? Kdo ti dává právo mě soudit? Jsi jen rozmazlený zmetek, který vždycky dostal, co chtěl. A kromě smrti rodičů tě nikdy nepotkalo žádné neštěstí. Myslíš, že sem přijedeš a budeš si hrát na hrdinu a všichni ti děkovně skočíme kolem krku? My jsme tu bojovali už ve chvíly kdy ses ty učil na akademii. Kdybych nebyla těhotná tak pokračuju v boji se smrtijedy a to jsem o tři roky mladší než ty. Plno děcek tady ještě ani nedostudovala a už se vrhlo do boje. A ty si myslíš, že jsi kdovíco? Mého Draca zabili, když bránil mě a naše miminkama, to je hrdina. Ne ty!" zakřičela jsem na něj rozzuřeně a konečně se mi povedlo se zvednout a odejít z místnosti

"Kam si myslíš, že jdeš? Ještě jsem s tebou neskončil"zakřičel na mě a věděla jsem, že mě rychle dohnal. Prošla jsem hlavními dveřmi a rozzuřeně jsem šla na ulici ve snaze se ho zbavit.
"Ale já s tebou skončila"zavrčela jsem, ale on mě předběhl a postavil se přede mě.

"Kdo dává právo tobě mě soudit? Fajn možná jsem toho nedokázal v životě tolik jako ty, Draco nebo všechny děti kolem, ale to neznamená, že jsem nic nedokázal. Sice jsem se nevrhl do boje už v 16 letech, ale dělám všechno proto, aby právě takové děti nemuseli bojovat. Aby mohli mít hezké dětství a ne stále kolem sebe vidět krev, bolest a smrt. Udělám všechno, co je v mých silách, aby lidi jako ty neztráceli stále své blízké. Já vím, že mě nenávidíš a nebudu předstírat, že nevím proč. Ale at chceš nebo ne, jsem tu a nehnu se odtud, dokud nezničím toho šmejda, který ubližuje nevinným lidem a dokud se ty upřímně neusměješ. A nepřestaneš po nocích plakat a křičet ze spaní kvůli nočním můrám. Jsem tu a neodejdu, neopustím tě"pohladil mě něžně prsty po tváři a zároven setřel osamocenou slzu, která mi stekla po líci. Chtěla jsem něco říct, ale knedlík v mém krku mi to neumožnoval. Jediné, co jsem byla schopná bylo přikývnout. Pousmál se a pak mě objal. Nechápala jsem jak ví, co potřebuju. Ale byl tu a at mi leze na nervi jak chce, v tuhle chvíly jsem potřebovala jeho objetí. Odsuneme naše hádky zase na další den.

One Direction

11. srpna 2012 v 17:02 | Rico |  Music
Fajn ikdyž mi už bude 22, tak jsem nakonec i já propadla jisté britsko-irské hudební skupině jménem One Direction. Jako dva roky jsem je úspěšně ignorovala, ale pak jsem si poslechla Gotta be you a byla jsem jasná :D Jinak nebudu vám tu o nich psát sálodlouhý článek o té pětici, protože by se to asi každému nemuselo zrovna líbit :D Jen vám sem dám odkaz na skvělou stránku, kde jsou veškerá fakt o nich, aktuální foto a info, nějaké ty povídky (velice povedené), videa a další :) A jinak u mě vede na plné čáře Harry, ikdyž vedl těžký boj se Zaynem :D

zde:
http://onedirectionweb.blog.cz/1203/fanclub

No a ještě nějaké odkazy na jejich songy :)





A nakonec jedno z mnoha funny videí :D


A ted pro mé věrné čtenáře, asi nemám zrovna dobrou zprávu. Moje múza potvora jedna nevděčná odcestovala do neznámých končin a datum návratu je taky neznámý, což znamená, že se nějakou dobru budete muset obejít bez nových kapitol. Budu se snažit seč mi síly stačí, aby sem něco co nejdříve přibylo, ale nic neslibuju. Ale nenechám povídky
nedokončené to se nebojte. Takže užívejte si léto a zatím se mějte. Vaše Rico :)

Věštba

3. srpna 2012 v 22:25 | Rico |  Spes non confunditur
Tak jelikož ted nejsem schopná něco nového, tak tu máte něco z mé sbírky. Nová kapitola k lehce zapomenuté, ale doufám, že tále oblíbené, povídce SNC. Přeju dobrou noc Vaše Rico


*** O 6 měsíců pozdeji ****

"Zlato opravdu se cítíš dobře? Nepotřebuješ něco?"dělal si starosti můj manžel a já měla chut ho něčím přetáhnout po hlavě. Už jsou to 4 měsíce, kdy se ze mě stala paní Potterová, rodiče samozřejmě na svatbu nepřišli. Ale i přesto jsem byla štastná, dorazili i moji přátelé i přes lehce kyselé obličeje . No holt Nebelvír Zmijozel nebudou nikdy nejepší přátelé. Ale byla jsem vděčná, že se alespon nesnažili navzájem se zabít. Maličký, ale přece pokrok. Byla to opravdu krásná svatba a k oltáři mě vedl Alex.

Těhotenství probíhalo bez problémů a já už se nemohla dočkat, až se náš drobeček narodí. Podle Joyce to bude chlapeček, z čehož je ohromně nadšený nejen Black, ale i Jamie. Dokonce jsme se kvůli tomu pohádali, když řekl, že je dobře, že to bude kluk, rozbrečela jsem se a dva dny s ním nemluvila. A když jsem konečně vylezla ze svého pokoje seřvala jsem ho, že je bezcitný parchant. Vysvětlil mi, že bude milovat naše miminko, at to bude chlapeček nebo holčička. Tím si mě udobřil a opět jsme byly jako dvě hrdličky.

Miluju ho, ale to jeho věčné obskakování a starost mi trošinku leze na nervy. Ale vím, že to dělá, protože nás oba moc miluje. Před pár dny jsme úspěšně dokončili školu a bydlíme u Jamieho rodičů. A dnes se jdeme podívat na náš domeček, Jamie je sce proti a tvrdí, že bych měla odpočívat a že by vše zařídil. Ale já si chci svůj domov zařídit podle sebe, celý život za mě rozhodovali ostatní, ted už to bude jen na mě.

"Miláčku miluji tě, ale ještě jednou se mě zeptáš a prokleju tě"zavrčela jsem lehce podrážděně, až sebou cukl.
"Omlouvám se lásko, ale jen mám o vás strach"podíval se na mě provinile a já si stoupla na špičky, abych ho mohla políbit.
"Jsi ten nejlepší manžel a budeš i ten nejlepší otec"pohladila jsem ho po tváři a on se usmál

"Dobrá tak se jdeme podívat na náš dům"chytla jsem ho za ruku a společně jsme se přemístili. Když jsme dorazili na místo vydechla jsem úžasem.
"Je nádherný"špitla jsem ohromeně a fascinovaně jsem si prohlížela nádhernou zahrádkou a kouzelný dům, vypadal přesně jako v mých snech.

"Jsem rád, že se ti líbí"políbil mě můj manžel do vlasů a objal mě ze zezadu a ruce položil na mé bříško. Dětátko jako kdyby vycítilo přítomnost otce začalo kopat.
"Už jsem ti řekla, jak moc tě miluji?" otočila jsem k němu obličej a on dělal jako, že přemýšlí. S úsměvem jsem ho praštila do ramene a on se sklonil, aby mě mohl políbit

"Udělal bych pro tebe cokoli, jen aby jsi byla štastně"pohladil mě něžně po tváři a já zamilovaně vzdychla
"Tak se jdeme podívat dovnitř, protože jestli je stejně nádherný i zevnitř tak budu naprosto spokojená"rychle jsem vešla do našeho domova a nestačila jsem koukat. Můj vysněný domov. Co víc bych si mohla přát, mám milujícího muže, který mi splní každé mé přání, miminko na cestě a dokonalý domov.

"Kdy se můžeme nastěhovat?"otočila jsem se k němu s nadšeným obličejem a on se rozesmál
"Připomínáš mi mou 6 letou sestřenku"smál se a já nafoukla tváře

"Zdá se mi, že dnes budete spát na gauči pane Pottere"řekla jsem mu zcela vážně a jeho okamžitě přešel smích
"To by jsi mi neudělala"nevěřil, ale po mém skeptickém pohledu se zatvářil jako mučedník

"Nebud na mě zlá, dělal jsem si jen srandu"přitáhl si mě do náruče a já pod jeho doteky a pohledem pomalu tála.
"Ty jsi hrozný mizera"praštila jsem ho do ramene a on mě s vítězným úsměvem políbil. Najednou se odtáhl a zamračil se

"Brumbál"to bylo jediné slovo a hned jsem věděla, co se děje. Brumbál pár studentů, který letos skončili požádal o členství ve Fenixově řádu, organizaci bojující proti Voldemortovi a jeho přívržencům. Já,Jamie, Black, Remus, Severus, Lily a další jsme nabídku přijali. Ikdyž jsme se kvůli tomu s Jamiem pohádali a byla to naše zatím asi největší hádka. Málem jsem se s ním rozvedla, ale nakonec povolil a "dovolil" mi vstoupit do řádu. Pche jako kdybych se ho ptala na názor, samozřejmě bych nikdy neohrozila naše miminko, ale pokud mohu nějak pomoct nebudu sedět doma se založenýma rukama, když můj manžel a přátelé denně riskují život.

"Co se děje profesore?"zeptal se Jamie hned jak jsme dorazili do sídla řádu a já se zamračila, když jsem viděla výrazy členů.
"Co se stalo?"vyděsila jsem se a profesor nás poprosil, at si oba posadíme.
"Tak o co tu sakra jde?"vybuchl po chvíly i Black a já pevně stiskla Jamieho ruku

"Byla vyřčená věštba"promluvil konečně Brumbál a já se zcela napjala, nechápala jsem proč se dívá na mě.
"Jedná se o dítě, které se má narodit v červenci"podíval se mi přímo do očí a já zalapala po dechu a rukama si zakryla bříško

"Ne"vzlykla jsem a Jamie mě pevně objal
"Nedovolím, aby někdo tobě nebo našemu dětátku ublížil"špitl mi do ucha
"To snad nemyslíte vážně Brumbále"vyskočil na nohy Black a já se na něj zmateně přes slzy podívala

"Uklidněte se prosím pane Blacku, bohužel je to pravda. Uděláme všechno proto, aby se Voldemort o věštbě nedozvěděl"slíbil a já nemohla uvěřit tomu, co slyším
"V-voldemort?"vykoktala jsem a on zničeně přikývl
"Co tím u merlinových vousů chcete říct?"vrčel dál Black a já mu pro tuto chvíly byla vděčná, sama jsem nebyla schopná nic říct

"Věštba zní:
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... Narodí se těm, kteří se mu již dvakrát postavili, na samotném začátku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla se narodí, až sedmý měsíc bude začínat..."
Nastalo hrobové ticho a místností se ozývali jen mé hlasité vzlyky. Byl to opět Black, kdo přerušil ticho
"Nedovolím,aby Tině nebo mému kmotřenci někdo ublížil, rozuméte Brumbále? NIKDO!"zakřičel na něj a stoupl si přede mě jako kdyby mě a dítě chtěl chránit
"Ujištuji vás pane Blacku, že ani já ani nikdo z řádu nedovolí, aby se paní Potterové nebo dítěti něco stalo"řekl mi zcela klidně profesor
"Jak víte, že jde právě o naše dítě?"promluvil poprvé Jamie a já se s nadějí podívala na profesora
"Žádné jiné dítě se nemá narodit začátkem čevence"podíval se na nás lítostivě a já se opět dala do pláče
"Profesore"oběvil se v místnosti Severus a Lily se mu vrhla do náruče a on jí objal
"Ví to"řekl jen a profesor se zničeně posadil do křesla
"Musíme vás dostat do bezpečí"promluvil po chvíly.
"Do bezpečí? Mluvíte o Voldemortovi, nejhorším černokněžníkovi všech dob, před ním se nedá ukrýt. Bud nás najde On nebo jeho smrtijedi"promluvila jsem potichu a po tvářích mi dál stékaly slzy
"Uděláme všechno proto, aby jste byli v bezpečí"ujistil mě a Black si odfrkl
"Takových už bylo, kterým jste to slíbil a se vší úctou Tina má pravdu"řekl a já se na něj podívala
"Nedovolím, aby vám ublížili"posumál se na mě a pohladil mě po bříšku
"Děkuju"špitla jsem a on přikývl
"Musíme vymyslet plán a bude o něm vědět jen pár důvěryhodných osob"ujal se vedení a kupodivu mu to všichni odkývali
"Lily odved Tinu do bezpečí"požádal svou školní lásku Jamie a ona přikývla
"Postarám se o ní"usmála se na něj, než jsme se společně přemístili.

Spojenci

1. srpna 2012 v 23:23 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Takže na přání jedné slečny jsem dopsala sinův pohled na minulou kapitolu :) Ale nezvykej si, nebudu to dělat pokaždé :D Snad se to bude aspon trochu líbit, docela jsem se nad tím zapotila. Ale přiznávám, že mě to hodně bavilo. Takže jsem dnes začala pracovat na Sinovi v další kapitole, ikdyž jsem to původně neměla v plánu. Díky tomu ted trochu víc zanedávám Zrození..omlouvám se, ale je to všechno časově náročný a já nemohu sedět od rána do večera u pc. ikdyž tu většinu času jsem :D to je pravda, ale nedokážu stále jen psát. A navíc ted musím vyřešit tuhle povídku, jak to vůbec bude dál. A pak se vrhnu opět na zrození, jelikož tam to bude ted asi taky trochu složitější. Opravdu zbožnuju milenecké trojúhelníky :D Takže zkrátka užijte si tuhle kapitolu, která má nazev Spojenci a v první část hlavně minulou kapitolu ze Sinova pohledu. Takže asi tak, to bude všechno... Vaše Rico :)


************Sin************


Když mi Brumbál oznámil, že budu bydlet u té tmavovlasé dračice, věděl jsem, že to bude hodně těžký, ale zároven velká zábava. Obrnil jsem se před jejím odporem a s úsměvem se odletaxoval do jejího domu. Okamžitě jsem spatřil její odmitavý a nepřátelský postoj. Tak tohle bude krutě těžký, ale není nic, co by Sin MacAllister nezvládl. Když jsem jí tak pozoroval, uvědomil jsem si, proč je takový postrah smrtijedů a proč i ve svém věku patří mezi nejlepší členy řádu. Za týden strávený na ústředí jsem zjistil, že si jí všichni váží. A když mi její matka řekla, že se ujala péče o sirotky války, viděl jsem tu protivnou kousavou drobnou osůbku jinýma očima. Někdo kdo má tak velké srdce nemůže být špatný. Však já z ní ten úsměv vydoluju.

"Asi by jsme to měli zkusit ještě jednou. Jsem Sin MacAllister nová posila řádu" usmál jsem se na ní a ona se kysele ušklíbla.
"Angela Malfoyová spát budete tady na gauči, polštář a deku vám sem hodím. V domě bydlí i moje tchýně a pár dětí, kterou jsou pod ochranou řádu a hlavně mě. Přivedte je do nebezpečí a já vás eskortuju rovnou americkému ministru kouzel po kousíčkách, rozumíme si?" probodla mě pohledem, ale mě připadala v tu chvíly tak roztomilá, že jsem se musel zasmát, což jí zřejmě ještě víc naštvalo. Ale rozhodl jsem se, že bych jí měl ukázat, že nejsem jeden z jejích dětských svěřenců, který jí bude poslouchat se skloněnou hlavou na slovo


"Asi by jsme si měli něco ujasnit PANÍ Malfoyová. Jsem vyškolený bystrozor a byl jsem nejlepší na akademii. Nejsem jeden z vaších svěřenců, abych dělal to, co vy řeknete. Jsem dospělý a vím, co dělám. Nikdy bych žádné dítě neohrozil" slyšel jsem o ní hodně a proto jsem věděl, že je nebezpečné na ní zvyšovat hlas, ale bylo mi to jedno. Nenechám se urážet malou holkou, která si myslí, že se celý svět točí jen kolem ní. Viděl jsem na ní, že by mě nejraději okamžitě eskortovala zpět domů jak říkala, ale v tu chvíly se v místnosti doslova objevila malá asi dvou letá holčička. Sice jsem od pár lidí slyšel, že děti se silným magickým potencionálem umi čarovat už od plínek, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl a navíc tohle bylo opravdu malý pískle. Výraz ve tváři mé hostitelky se okamžitě změnil a ona se s něžným úsměvem sklonila k batoleti. Naklonil jsem hlavu na stranu a spokojeně pozoroval jak se k dítěti chová něžně, ale když se otočila na mě, vrátil se jí její kyselý úšklebek. Tak pojd do mě kotě, poprav mě.

"Budete litovat, že jste nezůstal v Americe, pane MacAllistre" pohrozila mi, zvedla hrdě bradu, otočila se a i s malou v náručí důstojně odcupitala do patra. Dřív, než mi stačila zmizet z dohledu jsem na ní ještě zavolal

"Už se nemohu dočkat paní Malfoyová" smál jsem se pobaveně a odpovědí mi bylo její dupání po schodech a vzápětí rána dveří kdesi v patře. Pobaveně jsem se smál, ale když jsem se otočil na dva důležité muže jejího života, úsměv mi zmrzl na rtech. Bylo mi jasné, že tihle dva mě nikdo nebudou mít rádi, ale na druhou stranu, já jsem sem nepřijel, abych si dělal přátele. Beze slova se otočili a postupně zmizeli v zelených plamenech.

Ušklíbl jsem se nad jejich chováním a rozhodl se jít trochu vyprovokovat tu těhotnou dračici. Nikdy v životě jsem se tak nebavil, tak jako při hádkách s ní. Jo tady se mi bude rozhodně líbit. Když jsem dorazil do patra spatřil jsem pootevřené dveře. Zaslechl jsem z pokoje její hlas a zaposlouchal se. Ušklíbl jsem se, když pár děcek varovala, aby se ke mě za žádných okolností nepřibližovala a ani se mnou nemluvila. Dělala se mě zločince. Když jí děti odkývaly, že se mi budou vyhýbat, rozpustila je.

První se ze dveřích vyřítila malá asi 11 letá světlovasá holčička a překvapeně na mě vykulila oči. Chtěla něco říct, ale asi 13 letý chlapec stojící za ní jí chytil za ruku a zakroutil hlavou. Ani se na mě nepodíval a odtáhl jí pryč. Ostatní jako na povel prošli kolem mě bez jediného pohledu a sešli po schodech pryč. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a odrkl si. V Americe jsem považován za hrdinu a za skvělou partii a tady ze mě jedná drzá žába udělá nejhoršího zločince.

Vešel jsem potichu do dveří a spatřil jí jak sedí v houpacím křesle s tmavovlasým batoletem. Když jsem přišel blíž, poznal jsem, že to je zřejmě dvojče holčičky, která se před chvíly přemístila k nám. Jestli je stejně nadaný jako jeho sestra, tak všichni padouši se mají na co těšit. Až vyrostou, dají jim co proto. Chvíly jsem jí ještě pozoroval jak chová dítě a musela jsem uznat, že se mi ten obrázek překvapivě líbí. Zatřásl jsem hlavou, abych se vzpamatoval

"Nemusíte jim zakazovat, aby se mnou mluvily. Nekoušu." trhla sebou a naštvaně se na mě zamračila. Měl jsem chut frustrovaně zakřičet, co jsem jí u všech dračích vajec udělal?
"Úsměv vám sluší víc" poznamenal jsem něco o čem jsem přemýšlel a vysloužil si tím ještě horší pohled. V její přítomnosti jsem si připadal opravdu jako ten nejodpornější padouch na světě.

"Bohužel jako členka řádu mám povinnost ubytovat lidi v tísni. Jelikož musíte být stále v kontaktu s někým z řádu, tak je tento dům nejvhodnějším místem. Ale dětí si nebudete všímat. Jsou pod mojí ochranou a já nedovolím, aby jste je jakkoliv zkazil nebo ohrozil. Ty děti přišly o domov i o rodinu, já a Narcissa jsme jediné, koho mají."mluvila ostrým tonem, ale když se zmínila o dětech, tak se do jejího tonu vkradla něha a láska, kterou očividně cítila k těm malým chudákům. Věděl jsem, že ikdyž přišli za různých okolností o rodiče, tak díky týhle ženě budou mít krásné dětství po dobu, co se o ně bude starat. A já si byl jist, že dohlédne na jejich život až do chvíle, kdy si samy založí rodinu a osamotatní se. Takových lidí jako je ona je žalostně málo. Kdyby jich bylo víc, tak takový zmetci jako je Voldemort nemají šanci. Ale bohužel tenhle svět je prolezlý zlem a odpadem lidské společnosti.

"Mají štěstí, že vás mají"pousmál jsem se na malou tmavovlasou holčičku hrající si v ohrádce. Lehce jsem se nad ní sklonil a pohladil ty jemné vlásky. Ta malá princezna ke mě zvedla svoje tmavý očička a já se musel usmát. Už ted jsem věděl, že až vyroste bude lámat klučičí srdce po desítkách. Otočil jsem hlavu a ušklíbl se nad velice "milým" pohledem dospělé tmavovlásky a zvedl ruce nahoru na svou obranu. Bože opravdu si díky ní stále připadám jak zloduch. Naštval jsem se, už mi slušně pila krev

"U merlinových vředů nedělejte ze mě zloducha. Nemám v úmyslu nikomu ublížit, kromě smrtijedů a Voldemorta" smích mě zcela přešel a já si vzpoměl na fotku svých rodičů. Co mi je do týhle holky? Jsem tu proto, abych je pomstil a ostatní není důležité. Naposledy jsem se na ní podíval a rozhodl se odejít z pokoje, ale zastavil mě její hlas

"Držte se ode mě i dětí dál" tak tahle věta byla třešnička na dortu. U merlinových trenek, co s tou holkou je? Proč je tak nesnesitelná? Bud jí musel někdo krutě ublížit a nebo je už od narození pitomá furie. Upřímně jsem doufal v první možnost, ani nevím proč.

"Zajímalo by mě jestli jste vždycky byla tak nepříjemná a chladná. Vaše mamka je milá a laskavá žena i váš otec je svým způsobem fajn chlap. Ale vy?" zastavil jsem se a naposledy se na ní podíval. Když tam tak seděla a v náruči svírala dítě, tak jsem měl ten dojem, že není tak chladná a odměřená, ale mávl jsem nad tím rukou. Co já bych se staral, mám dost svých starotí i bez ní.

****** O týden později******


Sakra co tu dělají tak brzo? Myslel jsem, že se vrátí, až večer. Vždyt říkala, že jdou do Zoo, ne? Bylo mi jasné, že za tohle mě roztrhá na kousky, ale doufal jsem, že jen v její v hlavy a ve skutečnosti mě "pouze" seřve. Ikdyž v jejím případě nic nebylo pouze. Rychle jsem ze sebe Beu shodil a upravil si oblečení.

"Sine, co se děje? Kdo byla ta histerická ženská?"divila se a já se pousmál
"To je majitelka tohohle domu a zároven osoba, bez které se ze mě stane bezdomovec. Neměl jsem tě sem brát, ale myslel jsem, že se vrátí, až večer. Musíš okamžitě odejít, rozumíš? Stavím se za tebou, až budu mít čas" vysvětloval jsem jí danou situaci a přitom si zapínal knoflíčky košile, které mi při naší menší výměně DNA rozepla. Nevěděl jsem proč, ale vadil mi ten výraz, který měla Angela ve tváři, když mě spatřila líbat se blondatou nymfou.

"Tak půjdem k tobě do pokoje, no tak Sine, mám na tebe chut"zamumala do pokožky mého krku a já polkl a odtáhl jí od sebe. Ikdyž můj kamarád v kalhotech protestoval stejně jako ona. Byla to chyba si jí sem přivést a vlastně byla i chyba si s ní něco začínat. Ale jsem zkrátka jen chlap a ona je opravdu velice atraktivní a když za mnou v kavárně odpoledna přišla a přisedla si, no zkrátka jsem se neovládl. Ale když jsem se s ní líbal, tak jsem si za zavřenýma očima na chvíly představil místo blondaté nymfy tmavovlasou krásku z velice prořízlou pusinkou. Jednoduše mi už kape na maják. Musím rychle vyřídit svůj úkol a pak co nejdříve zmizet, nebo se tu chytím do sítě ze které se už nikdy nedostanu.

"My dva nepůjdeme nikam. Poslyš Beo jsi opravdu krásná a přitažlivá, ale já zkrátka....byla to chyba tě sem brát. Rád jsem tě poznal ,ale ted prosím jdi."popostrčil jsem jí ke dveřím a těsně uhnul před její fackou.

"Ty šmejde...ty jeden odporný ubožáku"zakřičela a já se jen ušklíbl. Zlato tvoje urážky jdou mimo mě, Angela by tě mohla naučit jak se pořádně nadává. Vlastně při našich hádkách vypadá mnohem přitažlivěji, než tahle miss kdo ví čeho, a to i přes své pokročilé těhotenství. Znovu jsem zatřásl hlavou a těsně uhnul před kabelkou, kterou mi zřejmě chtěla uštědřit trvalou újmu na zdraví.

Nakonec jsem jí s vypětím všech sil dostal z domu a úlevně si oddychl. Ted mě čeká mnohem větší a nebezpečnější bitva. Moje domácí totiž umí být ostřešjí než čili, tabasko a laser dohromady. Sám pro sebe jsem se ušklíbl nad tím přirovnání a odešel jsem do pokoje, sedl si do křesla a začetl se do novin. Teda tak to mělo vypadat, spíš šlo o to, aby na mě hned při příchodu nezaútočila. Nebyl jsem připraven na to, co přišlo.

"Copak ji se už úplně zbláznil, ty idiote? Jasně jsem ti řekla, že jakmile uděláš něco, co někoho v tomto domě jakkoliv ohrozí, pošlu tě do ameriky po částech" vlítla do místnosti jako fůrie a vytrhla mi noviny z ruky, aby mě s nima mohla třískat do hlavy. Snažil jsem se uhýbat, ale nemělo to ceno, byla moc naštvaná. Mohl jsem si za to sám, neměl jsem sem vodit tu holku. Po pár minutách jsem toho měl opravdu dost a vytrhl jí tu nebepezčnou zbran z jejích drobných a za jiných okolnostech a hlavně k jiným osobám velice něžných rukou.

" U Merlinových bradavic Angelo přestan." zakřičel jsem na ní a oba jsme zhluboka dýchali. Doufal jsem, že to tím skončilo, ale to by nemohla být Angela. Popadla z křesla polštář a švihla jím po mě. Trefila mě do hlavy a já sykl bolestí. Vyskočil jsem na nohy a vytrhl jí ho z ruky. Zatnula ruce v pěst a zuřivě mi hleděla do očí. Nebylo to pro ní asi nejlehčí, protože jsem byl o hodně vyšší než ona.

"Ještě jednou uděláš něco podobného a přísahám u všeho, co mi je svaté, že toho bude krutě litovat. Tahej si ty svý děvky do hotelu, ale ne do mého domu, rozumíš" zasyčela naštvaně a zapíchla mi svůj prstík do hrudi tak prudce, až jsem měl co dělat, abych nezaskučel bolestí, ale jsem přece chlap a něco vydržím, ne? Ona se ale bolestnému syknutí neubránila. A já se sám pro sebe usmál a máš to holčičko, do mě nikdo nebude beztretně štouchat.

"Myslel jsem, že budete celé odpoledne venku. Kdybych věděl, že tu některé z dětí bude nikdy bych sem Beu nepřivedl. A není to žádná má děvka. Chováš se jak moje žárlivá manželka" ušklíbl jsem se a sledoval jak vzteky rudne. Věděl jsem ,že mě pravděpoboně promění v žábu, ale tu poslední větu jsem si prostě nemohl odpustit.

"Žárlila jsem jsem jen na jednoho člověka v životě a věř mi, že ty mu nešaháš ani po kotníky. Jediné na čem mi záleží, jsou ty děti a pro jejich štětí udělám všechno. Což znamená i to, že zabráním tomu, aby byly vystavovány těm tvým orgiím. Dělej si co chceš, ale ne v tomto domě, rozumíš mi?" chtěl bych vědět, kdo byl ten člověk? Jednalo se snad o jejího manžela? A kde teda sakra ted je? Co se jí stalo? Když se hádáme umí být tak vášnivá, ale jinak je chladná jako kus ledu. Toho chlapa na kterého žarlila bych chtěl poznat, měl by dostat metál. Otočila se a chtěla odejít, ale já se rozhodl jí ještě trochu poštouchnout.

"Možná mu nešahám ani po kotníky, ale ty i přesto žárlíš. Sluší ti to dračice" prudce se otočila a z úst jí uniklo vztekle zavrčení. Zasmál jsem se, ale smích mě přešel, když se jí v ruce objevila hůlka a ona jí namířila na mě. Dřív než jsem stačil použít tu svou, vyslovila zaklínadlo a zmrazila mě.

"Jsem si jistá, že tohle se dětem bude velice líbit. Mohou si na tobě vyzkoušet například lechtivé kouzlo" spokojeně se usmála a mrkla na mě, než se otočila a odešla z místností. Já jí zabiju přísahám, že ano. Jestli na mě opravdu pošle děti, tak jí udělám něco hodně ošklivého. Však ona bude litovat, že si začala se Sinem MacAllisterem.


****** večer****


Celý den mě ta malá prohnaná potvora nechala zmraženého. Naštěstí děti nebyly tak pomstichtivý jako ona nebo dostala krapet rozumu a neposlala je na mě. Ne spíš věřím té první variantě. Zkrátka jsem se nemohl hnout a čekal, až se objeví někdo, kdo je doopravdy dospělý, ne jen podle papírů jako jistá slečna, že Angelo? Naštěstí kolem 7 večer přišla Narcissa a když mě spatřila stát v obýváku okamžitě mě odčarovala. Úlevně jsem si projel rukama tělo, abych zjistil jestli je vše v pořádku a ta zákeřná těhulka mi neprovedla ještě něco. Naštěstí bylo všechno na svém místě a já si mohl odechnout. Blondatou ženu zřejmě můj čin pobavil, ale nedala to na mě sobě nijak znát. Možná jí jen lehce zacukal levý koutek úst. Ale jelikož jsem byl gentleman, mlč Angelo nikdo se tě na nic neptá, tak jsem mlčel a velkoryse to přešel. Vzpoměl jsem si, kdo mě uvěznil v mém dočasném vězení a o slovo se opět přihlásil hněv. Obešel jsem svou zachránkyni a vydal se hledat mého věznitele. Našel jsem jí sedět v jídelně a krmit malou Sofii. Na chvíly jsem se nad tím obrázkem pozastavil, ale vzápětí jsem zatřásl hlavou a vydal se jí jakkoliv pomstít.

"Ty jsi ta nejneuvěřitelnější ženská, kterou jsem kdy potkal" zuřil jsem a dopálilo mě ještě víc, když naklonila hlavu na stranu a nevinně se uculila. Na vteřinu jsem si pomyslel, že vypadá jako anděl, ale pak se naštěstí ke slovu přihlásil rozum a já čekal, co z ní zase vypadne

"To neznáš asi moc zajímavé ženy" mrkla na mě vesele a já překvapeně vykulil oči. Ona se mnou flirtuje? Spíš bych čekal, že si Voldemort dá partičku šachů s Brumbálem než tohle. Rozhodl jsem se, že zapomenu na to dopolední nedorozumnění a usmál se, když jsem viděl jak jí malá chytila za pramen tmavých vlasů a hrála si s ním.

"Sluší ti to s tou malou" řekl jsem jí zcela upřímně a posadil se naproti ní. Její rozverná nálada jí bohužel dlouho nevydržela a opět se vrátila ta kousavá chladná dáma.

"Zalez někam do díry MacAllistere" odsekla nevraživě a já si opřel bradu o ruku ležící na opěradla židle a zadíval se na ní. Byl jsem přesvědčen, že se jí muselo stát něco opravdu zlého. Možná to souviselo s nepřítomnosti jejího manžela.

"O co ti jde?"vybuchla a já nad její typickou náladou jen protočil oči. A vrátil se k úvahám o jejím muži. Proč tu není? Proč se nestará o svou těhotnou ženu. Nechápal jsem to a chtěl jsem tomu přijít na kloub. Proti mojí vůli mě ta drobná bojovnice zajímala.

"V kolikátém jsi měsíci?" ukázal jsem na její vzedmuté bříško a ona se na mě překvapeně podívala. Pak se beze slova zvedla a odnesla malou do jejího pokoje, který sdílela se svým dvojčetem.

"Neodpověděla jsi mi" vylekaně poskočila a já si za to v duchu vynadal. Ale navenek jsem na sobě nedal nic znát a dál se opíral bokem o stěnu a čekal na odpověd.

"Ještě jednou mě takle vylekej a porodím o tři měsíce dřív, což by dvojčatům dobře neudělalo"prskla na mě podrážděně a prošla rychle kolem mě pryč. Zamyšleně jsem si promnul bradu a vzdychl. Takže dvojčata? Už takhle to v životě nemá lehké, ale až se jí narodí dvojčata a bude se o ně starat bez otce, bude to těžší. Sešel jsem dolů a našel jí sedět v křesle u krbu. Měla zavřené oči, ruce položené na bříšku a štastně se usmívala. Vypadala jako kdyby se jí zdál nějaký krásný sen. Pak jsem si všiml, že jí po tváří stéká slza a zamračil se.

"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se opatrně a ona okamžitě otevřela oči. Probodla mě nenávistným pohledem a já si v tu chvíly přál utéct někam hodně daleko. V jejích očích bylo tolik bolesti a smutku. Chtěl jsem jí pomoct, ale nevěděl jsem jak.

"Proč bych neměla být?"odsekla mi naštvaně a já se zhluboka nadechl. Došel jsem k ní a přidřepl si před ní. Ani nevím, co mě to popadlo, ale zvedl jsem ruku a něžně jí palcem setřel slanou mokrou cestičku. Cukla hlavou dozadu a já ve stejné chvíly vyskočil na nohy a ustoupil od ní. Díval jsem se na ní a na svou ruku a připadalo mi jako kdybych se spálil. Tvářila se podobně jako já, musela cítit ten divný...pocit, který mnou projel, když jsem se jí dotkl. Rozhodl jsem se pro rychlý ústup, než mě tahle čarodějka dočista okouzlí.

"Já mám dnes ještě něco na práci, vrátím se asi pozdě v noci." zamumlal jsem zmateně a doslova utekl z domu pryč. Přemístil jsem se na kopec vzdálený asi 10 kilometrů od Londýna a byl tam klid a hlavně ticho. Lehl jsem si na trávu a sledoval hvězdy na nebi. Nechápal jsem, co se se mnou v poslední dob dělo.



********* Angela***********


"Hele to ja vážně divný, bydlet pod jednou střechou a vzájemně se ignorovat,nemyslíš?" zamračil se Sin, když jsem kolem něj prošla, vzala si knihu z knihovny a chystala se opět odejít a to bez toho, že bych ho pozdravila nebo se na něj byt jen koukla. Zastavila jsem se ve dveřích a otočila se na něj.

"Mě to vyhovuje"pokrčila jsem nakonec rameny a chtěla konečně odejít, ale zadržila mě jeho dlan na mém zápěstí.
"Přece už nejsme malé děti, tak by jsme se mohli chovat jako dospělí a normálně spolu komunikovat. Když dám stranou to, jak mi stále děláš naschváli, jsi docela fajn holka"usmál se na mě zářivě a sykl bolestí, když jsem ho praštila loktem do břicha. Ohnul se v pase a konečně pustil moje zápěstí. Promnula jsme si ho, ale spíš ze zvyku, protože mě nedržel bolestivě, ale kupodivu něžně.

"Vždyt to říkám, docela milá holka"zakřenil se na mě, když se narovnal, ale stále měl ruku položenou na břiše, asi jsem ho praštila moc silně.
"Fajn tak když budu ignorovat to, že ses mi vecpal do baráku a ukradl mi místo v řádu, tak.....ne pořád jsi egoistickej samolibej pitomec" uculila jsem se nevinně a on se po mě ohnal, ale já se smíchem utekla.

"No počkej ty ještěrko, já si tě chytím"volal za mnou, ale já se jen dál nahlas smála. Nakonec mě zahnal do kouta a uvěznil mezi svýma rukama.
"A jsi v pasti"uculil se samolibě a v očích se mu blísklo.
"Neukradl jsem ti místo! Nejsem tu proto, abych někoho nahradil. Vrátil jsem se do Anglie, abych pomohl zabít toho netvora"zadíval se mi vážně do očí a já v těch jeho viděla upřímnost.

"Zakopeme válečnou sekeru?" nabídl mi ruku a čekal. Naklonila jsem hlavu na stranu a zamyslela se, nakonec jsem nabízenou ruku přijala a váhavě si s ním potřásla.
"Ale to neznamená,že tě mám ráda, jasný?" upozornila jsem ho okamžitě a on se začal smát.
"To jsem si ani nemyslel"potřásl pobaveně hlavou a já si pomyslela, že on a myšlení nejde dávat do jedné věty, ale mlčela jsem. Právě jsme přeci uzavřeli mír, ne?

"Takže je možnost, že se ted o své domácí dozvím něco víc?"zadílval se na mě prosebně a nasadil psí oči. K čertu, at mi ten zmetek leze na nervy jak moc chce stejně je to jeden z nejpřitažlivějších chlapů, co jsem kdy poznala. Zakroutila jsem hllavou a on se na mě zvědavě podíval, jako by se ptal, co se děje. Mávla jsem nad tím rukou.
"Co bys chtěl vědět?"zeptala jsem se podezíravě a on pokrčila rameny a ukázal na zlatý kroužek na mé levé ruce.

"Co se stalo s tvým manželem" zajímal se a já se prudce nadechla. Zmínka o Dracovi pro mě byla stále hodně čerstvá. Unaveně jsem si povzdychla, sedla si do křesla a prstem si přejela po kroužku znamenající lásku a věrnot k jednomu jedinému člověku. Který byl bohužel mrtvý, ale mojí lásku to nijak nezměnilo.

"Můj manžel zemřel před třemi měsíci. Byl to smrtijed, nerozčiluj se, nestál se jím dobrovolně, jeho otec a teta ho donutili. Ty vůbec netušíš jaká svině je Lucius Malfoy a jak moc těžké je být jeho synem. Draco měl díky němu ze života peklo. Proto jsem dělala vše proto, aby se alespon ve škole, když jsme byli spolu, se cítil dobře a byl štastný.

Víš my se zezačátku strašně nenáviděli, velkej vliv na to měli samozřejmě naše rodiny, které se nenáviděli. Ale pak v pátém ročníku jsme "omylem" vyhodili dopovětří učebnu lektvarů a v tu chvíly ještě táta nevěděl, že jsem jeho dcera, takže nám oboum dal školný trest přes vánoční prázdniny." chvíly jsem počkala, než se ten pitomec dosmál. Po pár minutách na mě kývl, abych pokračovala dál. Ale přitom stále kroutil hlavou a mumlal si něco pod nos. Raději jsem to nechala být, protože jsem měla pocit, že bych ho jinak musela proměnit v tchoře.

"Bylo to poprvé, co jsem byla na Vánoce bez své rodiny. Oporu jsem našla v osobě od které bych to nikdy neočekávala. Stalo se nemožné, zamilovali jsme se do sebe. Ale po nějaké době to zjistil můj nejlepší kamarád a dal mi na vybranou. Bud on nebo Draco a já si vybrala jeho. Trvalo to pár měsíců, než jsme se k sobě vrátili. Pak se mě jeho bejvalka pokusila zabít a díky tomu ho moji přátele vzali mezi sebe."překvapeně na mě vykulil oči a já pokrčila rameny. Všechno zlé je pro něco dobré,ne?

"V létě zemřel můj táta a nejhorší bylo, že ho zabil Malfoy senior. Málem jsme se rozešli podruhé, ale naštěstí naše láska byla silnější. O Vánocích jsem zachránila svého nenáviděného profesora lektvarů z jisté smrti od Voldemorta. Vyklubal se z něho životná láska mé matky a můj biologický otec, strašně jsem zuřila. Obvinovala jsem matku ze zrady a odmítala s ní mluvit. Ale byl to právě Draco, kdo mi pomohl otevřít oči a uvědomit si, že svou maminku miluji a že to nebyla její vina. Jak bych jí mohla vinit z toho, že se zamilovala do zmijozela, když já sama jednoho milovala.

V tu dobu se stal z Draca smrtijed a tentokrát já pomohla jemu se z toho dostat. Celou dobu jsme stáli při sobě a pomáhali si. O rok později mě požádal o ruku a dva týdny před Vánoci jsme se vzali. Pár týdnu na to jsem zjistila, že jsem těhotná a bála se jeho reakce. Ukázalo se, že mé obavy byly zcela zbytečné. Draco se na dítě těšil, plánovali jsme společnou budoucnost nás tří a dokonce jsme koupili tenhle dům ve kterém jsme po škole chtěli žít jako rodina. On se toho bohužel už nedožil."odmlčela jsem se a musela se zhluboka nadechnout, abych zahnala slzy. Pár mi jich stejně proklouzlo spod přivřených víček. Rychle jsem je setřela a nadechla.

"Voldemort chtěl, aby mě zabil, protože jsem byla členkou řádu a zabila mu jeho nejvěrnější smrtijedku. Ale on odmítl, mučili ho..dokonce i jeho vlastní otec, ale řekl, že by mi nikdy neublížil. Nestačila jsem ho zachránit, trefila ho Voldemortova kletba." na konci vyprávění jsem už vzlykala nahlas. Skryla jsem si obličej do dlaní a přála si, abych mohla vrátit čas. Překvapilo mě Sinovo objetí, ale neodtáhla jsem se. Zabořila jsem mu obličej do trička a dál vzlykala. Hladil mě po vlasech a já se pomalu uklidnovala. Otřela jsem si oči a podívala se na něj.

"Doufám, že někdy zažiju takovou lásku jako vy dva. Draco měl obrovské štěstí, že tě měl. A jsem si jistý, že kdyby tu byl ted s náma, byl by na tebe pyšný"usmál se a mě se opět zaleskly oči. Rychle jsem mrakala, aby se mi opět nespustily slzy.
"Děkuju"špitla jsem a sedla si zpět do křesla.
"Ted jsi na řadě ty"pobídla jsem ho a on se zhluboka nadechl.

"Vychovala mě setra mé matky a její manžel. Maminka zemřela při porodu, ani se na mě nestačila podívat. Rodila předčasně, teta říkala, že to způsobil Voldemort. On totiž zabil mého otce ještě předtím, než jsem se narodil. Kvůli němu jsem přišel o oba rodiče. Jediné, co mi zbylo je pár fotek. Teta říkála, že jsem celej on. Stačí se podívat do zrcadla a vidím ho, až na ten úsměv, ten mám prý po mamince" usmál se a já pousmála, ikdyž své rodiče nikdy nepoznal, mluvil o nich s láskou a úctou. Asi jsem se v něm hodně spletla. natáhla jsem ruku a stiskla mu jí. Vděčně se na mě usmál a pokračoval.

"Pravdu o rodičích jsem se dozvěděl náhodou v 10 letech, když jsem zaslechl hádku mezi tetou a strýcem. Když mi bylo 13 let, tak jsem za nima přišel a chtěl vědět celou pravdu. Přísahal jsem, že své rodiče pomstím. Pilně jsem se studoval a učil se bojovat. Každý den jsem pilně cvičil s vědomím, že se kousek po kousku blížím ke svému cíly. Před půl rokem jsem na půdě objevil krabici s maminčinýma věcma. Bylo tam pár jejích fotek, šperkovnice, deník a fotka mladého asi 25 letého muže. Byl vysoký, tmavovlasý a měl tmavé oči. Byl to můj otec, teta měla pravdu, jsem mu až neuvěřitelně podobný. Přijel jsem do Anglie a nad hrobem své matky jsem slíbil, že neskončím, dokud jí i otce nepomstím. To je všechno" celou dobu se díval z okna a já mlčela. Musela jsem to celé vstřebat. Kolik životů už ten šmejd zničil?

"Pomstíš se, zničíme toho parchanta"stiskla jsem mu ruku a on přikývl
"Zničíme, ale ty ne. Ty máš jediný úkol, opatrovat sebe a ty dva mrnousé, které nosíš v břiše."ukázal prstem na mé vystouplé bříško a já pustila jeho ruku. Položila jsem si obě ruce na bříšku a mračila se na něj.
"Nemáš právo mi něco nařizovat. Proč si u všech hadích oček všichni myslí, že je budu poslouchat jako malá holčička"zabručela jsem naštvaně a založila si ruce na prsou.

"Protože o tebe máme starost a nechceme, aby se tobě nebo dětem něco stalo"cvrnkl mi prstem do nosu, jako kdybych byla malá. A já ho plácla přes ruku.
"Pitomče jeden"ušklíbla jsem se a on se zasmál
"Neuzavřeli jsme náhodou před chvíly mír?"nadzvedl pobaveně obočí a já jen mávla rukou. Kdybych otevřela pusu, nedopadlo by to moc dobře.

"Jdu se podívat na dětí jestli venku nezlobí"rozhodla jsem se na konec a zvedla se. Překvapilo mě, že se zvedl taky.
"Můžu jít s tebou?"poprosil a jí pokrčila rameny a vydala se do zahrady. Hned jak jsme se objevili venku všichni nás začali nadšeně a vesele vítat. Malá Noe se s veselým smíchem rozeběhla k mému nového spojenci.
"Sineee"zakřičela a on se sklonil, aby si jí mohl vzít do náruče
"Ahoj princezno"usmál se na ní něžně a pohladil jí po tmavých vláskách.

"Chyběl jsem ti?"zeptal se potouchle a ona přikývla. A pak okamžitě schovala svůj červenající obličejíček do jeho ramene. Místo toho, aby se jí začal smát, tak se sklonil a políbil jí do vlásků. Stála jsem kousek stranou s rukou na břiše a musela se štastně usmívat. Byl by z něj dokonalý otec...okamžitě jsem tu myšlenku zapudila a vydala se pomoct dětem postavit hrad z písku.