Září 2012

Porod

29. září 2012 v 14:38 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak lidičky jelikož jsem den před svými 22 narozeninami dostala výpověd. Skvělý dárek, co? :D Tak díky tomu ted mám dost času na věci, které mě baví. A jedna z hlavních věcí je samozřejmě psaní. Takže před nějakým časem jsem vám dala možnost si vybrat s kým bude naše Angela. Většina byla pro Draca, ale jelikož já jsem si Sina zamilovala, tak mu dám šanci, aby o ní mohl bojovat. Pravděpodobně to dopadne tak, že napíšu dva konce :D No zkrátka ted budou kapitoly snad přibývat častěji. Takže užijte si kapitolu a kdyžtak zanechte komentář, když se vám to bude líbit. Vaše Rico

"Tlač Angelo, no tak už jen chvilku"povzbuzoval mě Eric (můj doktor, který se o mě a miminka staral od začátku těhotenství).
"Nemůžu, nejde to"vydechla jsem a padla hlavou zpět do polštářů. Trvalo to už bezmála 8 hodin a já měla pocit, že to nikdy neskončí.

*******o pár hodin dříve****

Začalo to, když jsem se chystala na schůzku s tetou a mamkou, chtěly jsme si dát v naší oblíbené restauraci oběd. A jelikož do termínu mi zbývaly téměř 2 týdny, tak jsem se ničím nestresovala. Přece jen času bylo dost,ne? Sebrala jsem ze stolku kabelku a s obtížemi jsme si oblékla boty. Ve chvíly kdy jsem otevřela dveře, mi břichem projela vlna bolesti. Jednou rukou jsme se chytla za břicho a druhou se přidržela zárubně dveří. Jak rychle bolest přišla, tak rychle i odešla. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a po chvilce se vydala k taxiku, který na mě čekal před domem.

Pohodlně jsem se uvelebila v měkké sedačce a čekala, až dojedeme na místo. Cesta trvala zhruba 25 minut a ve chvíly kdy jsem vylezla z auta( což s mým gigantickým břichem nebylo nic jednoduchého) jsem pocítila další bolest. Oběma rukama jsem se dotkla břicha a najednou mi to došlo.

To je porod! Ale jakto? Vždyt mám ještě dva týdny čas. Co když jsou moje děti v nebezpečí? Zhluboka jsem se nadechla a malými krůčky došla až do restaurace.Okamžitě jak jsem vešla dovnitř si mě všimla drobná hosteska vítající hosty. Vyděšeně sí mě prohlédla a hned se starala
"Slečno jste v pořádku?"hlas se jí chvěl a mě bylo jasné, jak ted asi musím vypadat. Asi by mě také vyděsil pohled na 18 letou dívku držící se za obrovské břicho (čekám dvojčata, tak co jste čekali? Topmodelku?) a bolestí staženou tváří.

"Mám se tady setkat s mou matkou Lily Potterovou, mohla by jste jí zavolat?"dostala jsem ze sebe srkze zatnuté zuby. Dívky ihned odběhla vyplnit mé přání a mladý pár sedící nedaleko dveří si všiml mého stavu. Muž se zvedl a pomohl mi si sednout na jeho místo a jeho dívka mi nabídla sklenici vody, kterou jsem vděčně přijala. Jen co jsem dopila sklenku se u stolu objevila mamka s tetou.

"Miláčku?"mamka si ke mě klekla a dotkla se mého břicha
"Po kolika minutách más stahy?"hned jí bylo jasné oč jde. Kdyby byla dnes Narcissa doma, tak by asi už po prvním stahu zjistila o jde. Ale bohužel byla na návštěvě u své přítelkyně. A já jako prvorodička nepoznám ani počínající porod, já věděla, že mám na ty kurzi chodit.
"Po 25"odpověděla jsem jí a přitom zhluboka dýchala. Mamka rychle vyskočila na nohy a sháněla odvoz do nemocnice. Někdy to má své plus mít za mamku lékokouzelnici.Teta nahradila její místo a stiskla mi ruku

"To mi nemohl někdo říct jak to bolí? Dobře bych si rozmyslela, jestli toho pitomce mám pouštět do své postele"zavčela jsem naštvaně a rozesmála tím všechny lidi, kteří sledovali tohle malé představení. Vděčně jsem přijala kbelík plný ledu od servírky a jednu kostku si hned strčila do úst a blaženě vzdychla. Ve chvíly kdy jsem boletí sevřela ubrus se ve dveřích restaurace objevil udýchaný Sirius následovaný vyděšeným Brianem. Při pohledu na můj obličej stažený boletí oba zbedli. Ale rychle se vzchopil a opatrně mě vzal do náruče, aby mě mohl odnést do auta. U hadích ocásků jak moc bych tu ted potřebovala Sina, ale ten před pár hodinami odjel vtsříc svému novému osudu. Neměla jsem ani Draca ani jeho, byla jsem sama. Stiskla jsem zuby a přes bolest se podívala do starostlivé tváře svého kmotra a nejlepšího přítele. Nejsem sama, mám rodinu. Eric na nás už čekal a vše bylo připravené na příchod mých dvou andílků.

Trvalo to už celé hodiny a já měla pocit, že ti dva ze mě nikdy nevylezou. Oni tam snad pořádají nějaký mejdan, ne? Přála jsem si, aby to celé konečně skončilo a ti dva ze mě konečně vylezli a byli zdraví a v pořádku. Ale hlavně jsem si přála, aby tu se mnou byl Draco. Chtěla jsem, aby stál u mě, držel mě za ruku, dával polibky na spocené čelo a šeptal mi jak jsem statečná a jak moc mě miluje. Tak moc mi chyběl celé těhotenství, kdy jsem chodila na kontroli k Ericovi, ve chvíly kdy jsem se dozvěděla, že čekám dvojčátka. Když jsem vybírala výbavičku a kupovala vybavení do dětského pokoje. Všechny ty noci, kdy jsem ležele a zírala do zdi s rukou na břiše cítila pohyby dětí. Poslední dva měsíce tu pro mě byl alespon Sin i přes naše neslavné začátky to bylo to nejlepší, co mě mohlo v tomhle zatraceným smůllou prolezlým životě potkat a já nikdy nepřestanu být osudu vděčná, že mi ho, ikdyž jen tak krátkou chvíly, připletl do cesty. Ikdyž už je několik hodin pryč, tak stejně aspon trochu zaplnil to prázdné místo, které mi zbylo v srdci po ztrátě Draca a to se nikdy nezmění. Vždycky to bude jeden z osudových mužů mého života. A stejně jako ostatní mě i on opustil.

"Miláčku jsi silná ty to zvládneš"mamka mi stiskla ruku a usmála se na mě. I přes bolest jsem se pokusila o úsměv, ale matně jsem si uvědomovala, že asi vypadám jako dvakrát použitá a vyzvrácená večeře, nevím proč mě napadl tenhle výraz. Někdy uprostřed porodu dorazil i udýchaný tatka a zaujal místo po mém boku. Byl to jediný muž, kromě Erica, který měl povolení u mě v tuhle těžkou chvíly být. Potřebovala jsem jeho podporu a sílu. Okamžitě mě chytil za druhou rukou a povzbudivě se na mě pousmál.

"Tlačte slečno Potterová, přece se ted nevzdáte, nejste srab"promluvil na mě svým profesorským hlasem a mamka ho spolu s ostatními ženami v místnosti spražila ledovým pohledem, ale já se na něj vděčně usmála, stiskla zuby a zatlačila, co mi síly stačily.

"To je ono Angelo, ještě jednou a pořádně. Slibuju, že už jen jednou a první miminko bude na světě, už vidím hlavičku"podíval se mi Eric do očí a já se podívala na svého otce. Viděla jsem v jeho očích pýchu, hrdost a naprosté štěstí. Zhluboka jsem se nadechla a zatlačila. Spolu s mým bolestným výkřikem se místností ozval bojovný ryk mého zlatíčka. Unaveně jsem padla zpět do polštářů a štastně jsem se usmívala, když jsem zaslechla Ericovo

"Gratuluju je to kluk" věděla jsem, že brzo budu muset pokračovat, ale už jsem neměla sílu. Cítila jsem jak spolu s tím jak můj syn získává sílu, já o tu svou pomalu, ale jistě přicházím. Někdo mi na prsa položil malý uzlíček a já se překvapeně podívala do bouřkově šedých očí svého a Dracova syna.

"Vítej mezi námi Scorpiusi "líbla jsem to malé stvořeníčko na zvrásněné čelíčko a spolu s ostatními jsem okouzleně sledovala jak otevřel svou drobnou pusinku a zívl. Byl to opravdu malý zázrak, ale neměla jsem čas se dál rozplívat nad kouzlem toho malýho tvorečka, protože moje druhé dítě se přihlásilo o pozoronost.

Mamka mi opatrně vzala malého Scorpia z náruče a otec mi opět stiskl ruku, aby mi dodal sílu při dalším kole. Nevím čím to bylo, ale tohle bylo rychlejší a lehčí. Za pár minut se sálem ozval další křik tentokrát o oktávu vyšší, než prvního dítěte. Musela jsem se unaveně pousmát, když jsem zaslechla, že je to holčička. Má hlas po mě a při pohledu do jejích očí jsem se musela usmát. Vypadaly jako dva velké smaragdy. Rod Evansů se nezapře a s kombinací s Malfoyovic blond vlasy, to byla ta nejnádhernější holčičika na celém světě. Zatímco se Eric se sestrou starali pomocí kouzel o mé léčení, mamka mi dala do náruče i mého syna a já se spokojeně podívala na ty dva malé zázraky. Tak tohle jsou ti dva andílci, které jsme spolu s Dracem vytvořili? Mají něco ze mě i z jeho. Jsou dokonalé spojení nás dvou a já se postarám o to, aby o svém otci věděli vše.

"Tohle je tvoje sestřička Scorpio, překrásná Selena"políbila jsem svou princeznu na baculatou tvářičku a nosem se lehce otřela o jeho vlásky. Nevnímala jsem okolí, nezajímalo mě, co se děje kolem ani to, že se všichni radují z mých právě narozených dětí. Exitovaly pro mě jen ti dva. Moje dva důvody existence a naprostého štěstí. Bylo zvláštní jak oba měli část ze mě a část z Draca. Scorpio měl černé vlasy po mě a oči svého otce a Sel naopak měla vlasy po otci a oči po své babičce. Byli tak maličký a tak dokonalí. Vybojovali si cestu na tenhle svět a já udělám vše proto, abych je ochránila a udělala vše proto, aby byli štastné.

"Vy dva jste celý můj svět drobečkové a já kvůli vám porazím klidně samotného Voldemorta" zašeptala jsem těsně předtím, než jsem se štastným úsměvem na rtech usnula.

Zdál se mi zvláštní sen zrovna jsem po dlouhých hodinách plných bolesti porodila dvojčata. Počkat to nebyl sen, děti kde jsou moje děti. Otevřela jsem oči a vyděšeně se rozhlédla kolem sebe. Ležela jsem v nemocničním pokoji ve velké pohodlné posteli, ale nikde jsem neviděla svoje drobečky.

Voldemort! Dozvěděl se o nich a ukradl mi je, musím je najít, musím je zachránit. Nedovolím, aby mi vzal i je. To nedopustím. Zatnula jsem zuby a i přes bolest cítící v podbříšku jsem se vysoukala z mnoha pokrývek a opatrně se posadila na okraj lůžka. Pomalu jsem spustila nohy přes okraj a očima hledala svou hůlku. Samozřejmě marně, určitě mi jí zatracení smrtijedi ukradli.

Ale nechápu proč mě nezabili, když měli tu možnost, proč mě nechali žít. Aby mohli sledovat jak trpím ztrátou svých dětí. Obrnila jsem se proti další bolesti a pomalu se postavila na nejisté nohy. Rychle jsem se chytla pelesti postele, abych se nezhroutila zpět do peřin. Vzalo mi to spoustu sil, ale moje děti za to stojí. Pomalými kručky jsem došla až k židly na které leželo mé oblečení.

Ale dříve, než jsem se stačila obléct, se mi podlomila kolena a já skončila na zemi. Tedy skončila bych na zemi, kdyby se v tu chvíly ve dveřích neobjevil jakýsi člověk a nezachytil mě do své silné náruče. Zasténala jsem bolestí a tvaří se opřela o hrud mého zachránce. Nadechla jsem se vůně jeho košile a v hlavě mi bliklo poznání. To přece není možné, kde by se tu vzal. To se mi musí jen zdát. Přelud mě opatrně položil zpět do měkkých lúžkovin a sklonil se, aby mě mohl políbit na čelo. Zvedla jsem k němu svou tvář a překvapeně hleděla do čokoládových hlubin svého ex podnájemníka.

"Sine?"zašeptala jsem vysíleně a on se usmál a rukou mi dal pryč z tváře pramen vlasů.
"To je sen.."zamumlala jsem a on se začal nahlas smát
"Dračice neříkej mi, že o mě i sníš. Já věděl, že beze mě nemůžeš žít"zakřenil se sebevědomě a já se na něj okamžitě zamračila. Zvedla jsem ruku a dala mu lehký pohlavek. Na víc jsem se nezmohla.

"Očividně se mi to nezdá"zabručela jsem a najednou jsem si uvědomila, že když to není sen, tak mé děti jsou pryč
"Děti...musím je najít. Nedovolím mu, aby mi vzal i je. Zabráním mu v tom...ikdyby mě to stálo život"zamumlala jsem a pokusila se zvednout do sedu, ale ostrá bolest v podbříšku a Sinovi ruce na mých ramenou mi v tom zabránily.

"Lež nesmíš se hýbat, porod byl velmi těžký a my tě při něm málem ztratili."pohladil mě po vlasech a já po něm střelila vzteklým pohledem
"Moje děti jsou někde tam venku samy beze mě a...jak jsi to myslel my?"probodla jsem ho pohledem a on nevinně pokrčil rameny

"Tak zaprvé dětem se nic nestalo, nikdo je neunesl. Jen dvě šílené milující babičky, které je neuvěřitelně rády rozmazlují. Přece jen jsou to jejich první vnoučata, že. A za druhé tím my myslím tvojí rodinu, přátele, děti, dvojčata a v neposlední řadě taky moji maličkost"usmál se na mě a moje srdce konečně přestalo tak splašeně bít. Miminka jsou v pořádku, nic se jim nestalo, nemá je ve své moci Voldemort. A najednou jsem si uvědomila druhou část jeho proslovu a překvapeně jsem se na něj podívala. Srdce se mi opět rozeběhlo závratnou rychlostí. Najednou mi došlo, že by tu vlastně ani neměl být.

"Neměl by ses právě ted ženit čistě náhodou?"nadzvedla jsem obočí a čekala na jeho odpověd. Podrbal se ve vlasech a uličnicky se zakřenil.
"Přesvědčil jsem svou budoucí ženu, že když mohla čekat tři měsíce, tak pár týdnu navíc jí nezabije. Nemohu přece nechat svou domácí ve štychu, když mě potřebuje, ne? Jak bys sama zvládla péči o dvě novorozené dvojčata a všechny svěřence. Nemohu tě v tom přeci nechat samotnou, ne?"mrkl na mě vesela a já pobaveně zakroutila hlavou

"A co moje mamka, Cissa, táta, Sirius, Remus, teta, Clare, Ted,Brian...? Ti jsou snad vzduch?" zakřenila jsem se na něj a on se zatvářil zamyšleně
"Ano jsou to sice skvělí pomocníci, ale mě se samozřejmě v žádném případě nevyrovnají. A navíc dvojčata mě milují, obvzlášt teda Selena, to víš holky mi nemůžou odolat" zazubil se na mě a já mu dala lehké pěstí do břicha. Asi jsem do toho dala víc síly jelikož heknul a ublíženě se na mě podíval.

"Máš stále přehnaně vysoké sebevědomí MacAllistere"zakroutila jsem pobaveně hlavou a natáhla k němu ruku. Chtělo se mi spát, ale potřebovala jsem cítit jeho přítomnost. Udělal něco mohem víc s mírným úsměvem se natáhl vedle mě a objal mě tak, abych se o něj mohla opřít. Spala jsem jako miminko a noční můry měly smůlu.

Let´s go

14. září 2012 v 15:52 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Fajn takže ted chci vědět jestli chcete návrat Draca nebo Sina? už mě tohle věčné přetahování a dohadování nebaví :D Prostě si řekněte s kým má být Angela a mrnousové. Ještě je tu šance, že by byla s někým jiným, tu možnost mám už nějakou dobu vymyšlenou a vypracovanou. Takže je to jen na váš. Draco, Sin nebo pan tajemný? Rozhodnutí je na vás já zas padám do práce.

Ps:děkuju všem kdo chodí na tenhle blog, čtou mé povídky a občas zanechají nějaké ty komentáře.

Vaše Rico

Jsi číslo jedna

7. září 2012 v 22:36 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak jo děcka jelikož mě skolila nemoc, tak jsem byla jeden celej den doma a léčila se. Asi před hodinkou se mi udělalo líp a při koukání na Harryho Pottera 1 jsem se rozhodla napsat nový díl NKZP, tak snad vám udělám radost a nezklamu vás. Pokusím se brzo přidat nový díl i k ZV, ale času je zoufale málo. Další díl k téhle povídce mám už nějakou dobu napsaný, takže ho jen trochu poupravím a pak vám ho sem dám, at máte, co číst. A někde na papíře mám napsanou valnou část dalšího dílu, takže až bude trošku času hodim to do počítače :) Přeju vám hezký páteční večer :) Vaše Rico

Konečně jsem se vyhoupla z toho proklatého křesla a štastná jako blecha jsem mířila do kuchyně, kde byl můj cíl. Čokoládový dort mojí mamky, který jsem ted prostě musela mít. Byla to otázka života a smrti. Trvalo mi snad celou věčnost, než jsem se dostala z toho pekelného vynálezu. Vsadím se, že ho sem nastražili smrtijedi, aby mi osladili den, když už s nimi nemohu bojovat. Už jsem byla téměř v kuchyni, dětátka v mém bříšku sebou radostně šinula, když se ozval ten protivný zvonek.

Nahlas a hodně sprostě jsem zaklela a byla jsem v tu chvíly ráda, že Cissa ani mamka nejsou nikde poblíž. Včera totiž ty karkulky v černých pláštích napadli malou vesnici nedaleko Londýna a o život přišlo mnoho mudlů. Takže všichni byli tam a napravovali, co se dalo a lékokouzelnící měli pohotovost. Nehorázně mě štvalo, že musím sedět doma a nemohu pomáhat, ale 8. měsíc těhotenství je obvzláště u dvojčat nebezpečný, takže je lepší když se nebudu namáhat.

Hodila jsem poslední toužebný pohled na kuchyn a pak se lítostivě vydala ke dveřím, ztrestat toho opovážlivce, ikdyby to byl sám Brumbál, tak by v tuhle chvíly dostal pořádnou čočku. Mmm čočku mnam dala bych si. S protočením očí jsem otevřela dveře a překvapeně jsem zůstala zírat na vysokou blondatou dívku asi Sinova věku, která se na mě lehce povýšeně usmívala. Zamračila jsem se, tak kvůli téhle jsem přišla o svůj dort? To si ze mě děláte srandu? To je zase den.

"Potřebujete něco?"pokusila jsem se to na ní nevyštěknout, ale dle jejího lehce vystrašeného výrazu se mi to tak úplně nepovedlo. No co nemá stát mezi mnou a mým dortem. Rychle se vzpamatovala a nasadila přeslazený úsměv, z kterého jsem dostávala cukrovku a který byl tak falešný jako její peroxidové vlasy. Vzpoměla jsem si na naše věčné bitvy s Dracem a musela se lehce usmát.

"Jsem Patricia Ashtnová, Sinclairova snoubenka"natáhla ke mě tu svojí drobnou ručku s pěstěnými nehtíky a já se na ní koukla jako na něco odporného, čeho je potřeba se okamžitě zbavit. Slyšela jsem dobře? Sinova snoubenka? Proč mi o ní něco neřekl? A kde byla celý ty dva měsíce? A kde sakra vyhrabal takovou kreaturu? A proč se tu objevila ted? Sakra jak se se mnou mohl líbat, když je zasnoubený s takovou fuchtlí? To jí sem jako poslal, aby z nás byly nejlepší kamarádky nebo co? Tak na to at chlapec hodně rychle zapomene. U hadích ocáskou, co mám ted jako dělat? Prober se Angelo a pokus se chovat jako správná hostitelka, co by na to Cissa řekla? Párkrát jsem zamrkala, zhluboka se nadechla a nasadila stejně falešný úsměv jako byla celá ona.

"Těší mě já jsem Angela Malfoyová, Sin ted pomáhá v jedné vesnici, na kterou v noci zaútočili smrtijedi, ale jistě bude brzy zpátky. Můžete na něj počkat"nabídla jsem jí zdvořile a sama pro sebe jsem se uculila, když sebou trhla při vyslovění mého příjmení.

"Vy jste příbuzná těch Malfoyů?"zašeptala vyděšeně a zakryla si rukou ústa. Musela jsem se držet, abych nevyprskla smíchy.
"Jsem manželka Draca Malfoye, syna Luciuse Malfoye."usmála jsem se pyšně a nečekala na její reakci a odešla jsem do obývacího pokoje, kde jsem se posadila do křesla. Za chvilku dorazila i bloncka a nesměle se posadila do křesla naproti mě. Chvíly bylo trapné ticho a já znuděně protočila oči.

"Dáte si čaj a sušenky?"nabídla jsem jí jako správná hostitelka a když přikývla, mávla jsem hůlkou a za chvíly se na stolku před náma objevil podnos s horkým lahodným čajem a domácíma čokoládovýma sušenkama.
"Nabídněte si"kývla jsem ke konvici a ona se po chvilce váhání sama obsloužila.

"Omlouvám se, ale nic lepšího vám v tuto chvíly nemohu nabídnout"pohladila jsem si něžně bříško a ona přilepila oči na moje lehce gigantické bříško. Jop vypadala jsem ted skoro jako buldozer.
"V kolikátém jste měsící?"zeptala se lehce vyděšeně a já se uculila.
"V 8. měsíci a jsem takhle obrovské, jelikož čekám dvojčata"řekla jsem jí pyšně a mrnouskové sebou začaly jako na povel hýbat.

"Och už jsem se lekla, že budu taky takhle vypadat"zalapala po dechu a já zaskřípala zuby. Kurník já vím, že nejsem žádná miss, ale at si zkusí nosit v břiše dva malé kouzelníky. Najednou mi došlo, co to řekla.
"Ehm jsem si jistá, že až jednou budete těhotná, tak budete mít menší bříško. Dvojčata jsou výjmečná"palcem jsem si dělala kroužky po citlivé pokožce

"Víte sice to na mě ještě nejde vidět, ale jsem ve třetím měsíci"uhladila si drahou látku topu přes zatím téměř ploché bříško a já zalapala po dechu. On je zasnoubený? On je zasnoubený a navíc bude mít dítě? Proč mi to neřekl? Proč se ke mě choval, tak jak se choval, když čeká rodinu? Možná proto se vždycky koukal na mé bříško tím pohledem, třeba mu chyběl jeho snoubenka a jeho dítě u ní v bříšku. Jak jen mohl, ten parchant.
"Víte popravdě Sin se nikdy nezmínil, že je zasnoubený a už vůbec, že bude otcem"přiznala jsem zaskočeně a jí se zablísklo v očích.

"Obávám se, že jsme se před jeho dojezdem do Anglie pohádali a on si zřejmě myslel, že se svatba ruší. Ale před pár týdny jsem se dozvěděla tu radostnou novinu a rozhodla se, že přijedu sem a odpustím mu. Přece jen se milujeme a ted navíc to dítě. Miminko potřebuje otce, jistě mi rozumíte" usmála se na mě povýšeně a já měla chut jí na hlavu vylít horký čaj, abych jí ten úsměv smazala z obličeje.

"Jsem si jistá, že bude nadšený, až se tuhle zprávu dozví"dostala jsem ze sebe přiškrceně a praly se ve mě protichůdné pocity. Obrovský vztek a tíživá bolest. S rukama zatatýma v pěst jsem poslouchala její nadšené vyprávění o tom jak se spolu seznámili. Z ničeho nic se v krubu objevili zelené plameny a z nich vypadl objekt její touhy a mé zloby.

"Jsem doma zlato a tentokrát mám jen malý škrábanec, co dostanu za odměnu?" zářivý úsměv mu okamžitě zmizel z tváře, když spatřil svou blondatou budoucí manželku sedící v mém křesle. Zůstal skoprněle stát a zírat na tu nádheru.
"Ahoj miláčku"zašveholila štastně a já jsem pevně stiskla zuby, abych z pusy nevypoustila něco nevhodného.
"Paty?" rukou si projel vlasy a dál svou lásku zmateně pozoroval, jakoby čekal, že se každou chvíly vypaří a já zakřičím sranda.

"Co tu děláš?"zeptal se s nádechem histerie a jedním krokem byl u stolku, kde popadl džbán vodu a na ex ho do sebe vyklopil.
"Já vím, že jsme se trochu nepohodli, ale.."začala tím svým sladkým hláskem ze kterého jsem dostávala třasavku. A Sin jí utnul uprostřed věty

"My jsme se trochu nepohodli, my dva jsme se rozešli, jelikož jsi se rozhodla dát přednost Richardovi Stantnovi, jelikož má lepší rodokmen. Já pro tebe a tvou rodinu nebyl dot dobrý, to byl ten důvod Patricie"vmetl jí do tváře pravdu a ona zčervenala a sklopila obličej. Překvapeně jsem se podívala z jednoho na druhého a měla jsem, co dělat, abych si nezaklepala na čelo. Co u všech rohatých mají všichni s tou čistou krví a rodokmenem. Třeba já jsem dcera mudlovské čarodějky, která byla nejlepší studentka na škole a málokdo by se jí vyrovnal a poločistokrevného čaroděje, který je nejlepší lektvarový mág na světě. A můj původ Dracovi nebránil v tom, aby si mě vzal. Ikdyž je pravda, že mi to dával dlouhá léta sežrat, ale já mu dávala taky slušně zabrat. Ach Dráčku jak moc mi chybíš. Přesunula jsem raději rychle svou pozoronost na ty dva, než jsem se stačila rozbrečet.

"Nemůžeš mi to vyčítat, víš moc dobře jaký jsou moji rodiče. Jsou posedlí čistou krví."vyskočila na nohy a padla mu kolem krku. Oba jsem protočili oči nad tou scénou a on jí od sebe s menší námahou lehce odstrčil.

"Nevypadala jsi nijak neštastně, když se vaše společná fotka objevila v novinách. Určitě jsi si už zkoušela nový podpis, paní Stantnová. Nehraj na mě tohle divadlo. Bud tak hodná, seber se a vypadni"otočil se k ní zády a ukázal rukou ke dveřím. Bylo mi ho v tu chvíly strašně líto. Chtěla jsem ho obejmout, ale opět se ozval ten odporný pisklavý hlas.


"Nemohu odejít, nedávno jsem se dozvěděla jednu novinku, která donutila moje a Richardovi rodiče zrušit svatbu. Jsem těhotná Sinclaire, čekám tvoje dítě"položila svojí drobnou ručku na jeho předloktí a on celý zkameněl. Několik minut bylo ticho a my obě čekaly, co se stane. Jak zareaguje.

"Dítě?"zašeptal zděšeně a otočil se k ní čelem. Ona celá štastná přikývla. Vzala jeho ruku a položila si jí na bříško
"Tady roste tvůj následovník"řekla pyšně a on od ní uskočil jako kdyby ho uštkl had.

"A to ti mám věřit, že to je moje? Nebud směšná už jednou jsem se nechal napálit. Tohle na mě nehodíš"zakroutil zoufale hlavou a hledal únikový východ. Ta siréna začala okamžitě natahovat a já už toho měla pomalu, ale jistě dost. Rozhodla jsem se ty dva nechat, at si to mezi sebou vyřeší sami a já si chtěla konečně dát svůj čokoládový dort a k tomu smaženou slaninu. Zastavila mě jen jeho ruka a zoufalý pohled jeho čokoládových očí.

"Zůstan prosím" nezbývalo mě nic jiného, než přikývnout.
"Ty s ní něco máš? Ale vždyt je vdaná a čeká děti a co já?"začala vyvádět a my se na sebe útrpně podívali. Tohle bude hodně dlouhý rozhovor.

"Budu na tvé straně, at se rozhodneš jakkoliv"zašeptala jsem povzbudivě a on mi vděčně stiskl ruku. Oba jsme se posadili na pohovku a pustili jsme se společně do boje. Byl to hodně dlouhý rozhovor a pro mě i pro Sina hodně těžký. Nakonec to pro ní dopadlo skvěle a pro nás dva přímo tragický. Od tohodle dne bylo jasné, že at je mezi námi cokoliv, tak už to nesmí dále pokračovat. Protože Sin je čestný muž a neutíká od zodpovědnosti. Zkrátka za měsíc bude svatba a ze slečny Patricie Ashtnové bude paní MacAllisterová. Dohodli se, že se vrátí do Ameriky a připraví svatbu. Sin se vrátí za dva týdny a pak už tam zůstane. Dlouho po jejím odchodu jsme seděli na pohovce a on mi mačkal ruku.

"Potřebuju se napít"zamumlala a rychle vstal a vyklopil do sebe celý obsah karafy, kde byla ohnivá whisky. Zalapal po dechu a udělal pár kroků zpět. Opřel se zády o zed a po chvíly po ní sjel dolů. Objal si rukama kolena a položil si na ně čelo. Těžkopádně jsem se zvedla a docupitala k němu. Opatrně jsem si sedla vedle něj a pohladila ho po paži. Aniž by zvedl hlavu, tak si mě přitáhl k sobě a pevně objal. Zabořil obličej do mých vlasů a celý se třásl.Hladila jsem ho po vlasech a sama jsem měla, co dělat, abych se nerozbrečela. Ano lezl mi na nervy a každý den jsem mu hrozila, že ho pošlu zpátky do Ameriky, ale ted když se jeho odjezd opravdu blíží, cítím se tak....sama?

"To není fér"zamumlal mi do krku a já si opřela tvář o jeho hlavu a povzdychla si
"Život není fér" zašeptala jsem a cítila jak mě pevněji objal.
"Chtěl jsem bojovat o tebe, ale ted už ode mě budeš mít naždy pokoj"zasmál se smutně a já mu zvedla obličej, abych se mu mohla podívat do očí

"Vždycky tě budu mít v srdíčku, nikdy na tebe nezapomenu"pousmála jsem se smutně a on se sklonil a položil své měkké horké rty na mé.Věděla jsem, že bych se měla odtáhnout, ale byl to zřejmě náš poslední polibek a já jsem si ho zoufale potřebovala dopřát.Zapletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si jeho obličej blíž ke mě. Pootevřela jsem rty a vpustila jeho zkoumavý jazyk dovnitř. Zasténal a políbil mě naplno. Líbal mě jako kdyby na tom záležel náš život, jako kdyby mé rty byly vzdychl, bez kterého nemůže žít. Po pár zoufale krátkých minutách jsem se donutila se od něj odtrhnout. Opřela jsem si čelo o to jeho a oba jsme zhluboka dýchali.

"Vždycky budeš číslo jedna"zašeptal s pohledem upřeným do mých očí. Něžně jsem se usmála a přivřela slastně oči, když mě pohladil po tváři. Věděla jsem, že brzy příjdu i o něj a nechtěla jsem se s tím smířit. Celý živto přicházím o muže, kteří jsou pro mě důležitý a už mě to nebaví. Nejdřív táta pak Draco a ted i Sin. Ano život není fér. Ale nikdy nevíme, co pro nás osud má přichystané a pro mě měl již brzy veliké překvapení.