Říjen 2012

Den poté

23. října 2012 v 0:12 | Rico |  Z nenávisti láska a naopak
Trochu kratší pokračování, ale doufám, že se vám bude zamlouvat. Na konci máte malou ochutnávku z dalšího dílu. Ještě jednou se vám omlouvám za chybu v minulým díle. Měla jsem menší problém s barvou textu, ale už je to opravené. Takže si užijte kapitolu a dobrou noc. Vaše Rico

"Ell dovol mi toho šmejda zabít" podíval se na mě prosebně Rabastan a já se na něj mdle pousmála. Ikdyž mi bylo po psychické stránce příšerně, tak tihle lidi kolem mě mi každé ráno pomáhali vstát a procházet chodbami školy se vztyčenou hlavou. To oni mě drželi nad vodou a díky nim jsem se z té citové rány dostávala rychleji a lépe, než kdybych byla sama.

Sobotní ráno bylo divné. Když jsem se konečně probudila, tak trvalo několik minut, než jsem si uvědomila, co se minulý večer stalo. Samozřejmě opět následovaly slzy a nebýt Belly, tak jsem nešla na snídani. Měla jsem v úmyslu zalést do postele a litovat se po zbytek víkendu. Ale ona mi to nedovolila a donutila mě se upravit a jít s hrdě vztyčenou bradou na snídani. A ukázat tím, že nikdo nedostane žádného Zmijozela na kolena. Seděl u svého stolu s hlavou skloněnou a pohrával si s pohárem džusu nebo kafe. Jeho přátelé seděli o několik míst dál a neustále ho pozorovali. On naopak sledoval mě od chvíle , kdy jsem vešla do Velké síně. Spražila jsem celý ten jejích stůl znechuceným pohledem a od té doby jsem se tím směrem už ani jednou nepodívala.

Od ne zcela úspěšného Vánočního plesu uběhly bezmála již dva týdny a byly tu vánoční prázdniny. Už jsem se nemohla dočkat, až odjedu pryč z hradu, kde mi každičký kousek připomínal jak moc jsem byla naivní. A kde na každém rohu slyším ty hyeny jak se radují, že se objevil někdo kdo dal nafrak namyšlené zmijozelské ledové královně. Tyhle dny mě jen utvrdili v tom, že do tohodle světa nepatřím. Jsem čistokrevná čarodějka, která se po ukončení školy provdá za bohatého čistokrevného čaroděje, porodí mu dědice a po zbytek života si bude užívat čajových dýchánků, nákupů a starost o domácnost. To je můj osud a o tom už nikdy nebudu pochybovat.

"Nejsi sama"zašeptal mi do uchal Mal, když jsme prochazeli kolem party Nebelvírských šestaček, které se mi vysmívaly. Zvedla jsem k němu oči a mírně se usmála. Vzal mě za ruku a propletla naše prsty, z druhé strany mě za ruku chytla Trix a já si najednou připadala strašně silná. Ušklíbla jsem se na ty chudinky a znechuceně si prohlédla neúplnou partu nazývající se Poberti.

"Nechybí vám náhodou někdo?"uculila jsem se sladce, ale z mého hlasu odkapával jed. Koště zadržel Blacka, než se na mě mohl vrhnout.
"Za tohle zaplatíš ty mrcho jedna, zničím tě"zavrčel nepříčetně a snažil se dostat z přítelova sevření. Vesele jsem se rozesmála , ikdyž mé oči zůstaly chladně.

"Za to že se s tebou ten ubožák nebaví, můžeš děkovat jedině sám sobě Blacku. Bohužel na tom žádnou zásluhu nemám, ale ve chvíly kdy se vrátím z prázdnin, budete všichni litovat dne, kdy jste si se mnou zahrávali. Určitě si ještě moc dobře pamatuješ, jaké svině dokážou čistokrevné zmijoelské rodiny být. A to i vůči svým drahým potomkům, natož k lidem, který si dovolí nás zesměšnit" nespustila jsem pohled z jeho stříbrných duhovek. Probleskl jimi na chvíly strach a dlouho potlačovaná bolest, ale okamžitě se opět změnily v led a výsměch.

"Nebojím se tě Rosierová" ušklíbl se výsměšně a já jen pokrčila rameny a s chladným úsměvem jsem odešla. Bylo to účinější, než všechny slova.
"Zvládla jsi to naprosto perfektně"usmála se na mě Trix a já si povzdychla. V bezpečí naší společenky jsem mohla odložit svou rezervovanou bezstarostnou masku.

"Jsem vyčerpaná z toho divadla. Nejsem klidná, není mi to jedno a chci si v první řadě někam zalést a lízat si rány" unaveně jsem si prohrábla vlasy a zcela reálně přemýšlela o tom, že si zalezu do pokoje a prospím zbytek dne. Aspon na minutku bych se chtěla přestat chovat jako chladná bezcitná Zmijozelka. U všech ještěrek jsem přeci člověk, ne? Pomyslela jsem si zničeně.

"S tím lízáním ti velice rád pomůžu" mrkl na mě vesele Rabastan a tím všechny včetně mě rozesmál.
"Děkuju zlatíčko"políbila jsem ho na tvář a on mě na minutu zabalil do svého vonavého objetí.
"Kdykoliv prdelko"zašeptal a pustil mě. Co víc k životu člověk potřebuje? Povím vám to, nic!

"Takže jak se těšíš na letošní večírek u Averyů?" sedla si vedle mě Trix a já očima vyhledala ty Malovi. Usmál se na mě a mě bylo najednou nějak líp. At jsme mezi sebou za ty léta měli jakékoliv spory, on byl vždy ten, který tu pro mě byl, když mi bylo nejhůř. Je to můj nejlepší přítel, ne on je mnohem víc. Je to moje druhá polovina a já jsem štastná, že ho mám.

"No doufám, že to bude zábavnější, než ten minulý u Lestrangů" vyplázla jsem jazyk na své dva kamarády a oni mě začali lochtat. Samozřejmě, že jsem ječela a pištěla. Ale zároven jsem se vesele smála, až jsem z toho dostala škytavku. Tentokrát to byl Mal, kdo mě vysvobodil ze spárů těch tyranů. Vzal mě do náruče a odnesl k sobě do pokoje za hlasitého protestu všech mých trýznitelů. Jen jsem se chichotala a zamávala jim na rozloučenou.

"Děkuju za záchranů můj chrabrý hrdino"usmála jsem se na něj a on zvedl oči v sloup
"Ty si stále myslíš, že všichni udělají, co chceš jen kvůli tvým modrým očím" probodl mě pohledem a já se uculila a sedla si mu na klín

"A ne snad?" podívala jsem se mu zblízka do očí a čekala kdy uhne. Ale on se naopak naklonil blíž ke mě.
"Možná ano ale není hezké využívat toho, jak působíš na ostatní"zašeptal těsně u mých rtů a já v tu chvíly skoro zapoměla, co řešíme. Najednou se rychle odtáhl a ušklíbl se.

"Slibuju ti, že tenhle ples zajisté nebude nudný" pohladil mě po vlasech a já přikývla těsně předtím, než jsem odešla do svého pokoje. Kde jsem v bezpečí své postele mohla v klidu přemýšlet nad zvláštním chováním svého nejlepšího přítele. Ví něco co já ne, tím jsem si jistá. K ránu mi to došlo. On ví koho mi rodiče vybrali za snoubence. Ví to a neřekl mi to. Co když je to někdo z mých přátel? To byla poslední myšlenka předtím, než jsem konečně usnula.

*******

"Konečně domů" vzdychla spokojeně Trix ve vlaku cestou do Londýna. Výjmečně jsme nevyužili letaxu, ale chtěli jsme si užít jednu z posledních cest Bradavickým expresem.
"Sice se těším na ten klid, ale na rodiče zas tolik ne"povzdychla jsem si a opřela se o Rabastanovo rameno.

"Tvý rodiče už ví, jak to bylo s tím malým podvratákem a věř mi, že jsou na tebe oba hrdí, že jsi to celé zvládla s hrdou rezervovaností hodnou Zmijozela. Prokázala jsi, že jsi pravá Rosierová" mrkla na mě Trix a já lehce uklidněná přikývla. Zavřela jsem oči a nechala se ukolébat lehkým kolébáním vlaku.

***********

"Vítej doma zlatíčko" překvapeně jsem sledovala svou matku, která mě objala a políbila na tvář. Byl to velký rozdíl od té saně, která na mě před měsícema ječela, že jsem ostuda celé rodiny. Podívala jsem se jí do očí a spatřila v ní úleva a opravdovou radost. Na okamžik jsem zavřela oči a předstírala, že jsem opět malá holčička, ktrá nikdy nezklamala své rodiče. Vzdychla jsem a podívala se na otce. Stál s rukama spojenými za zády a pozoroval naše vítání. Vždycky jsem byla jeho malá holčička, ale poté události s Jeffersonem se mezi námi objevila propast a já nevěděla jestli jí dokážeme překlenout.

"Jsem na tebe hrdý" vtáhl mě do svéhé hřejivého objetí a já se musela držet, abych se nerozbrečela.
"Neplač holčičko, Zmijozelové nikdy neukazují slabost"zašeptal mi do ucha a já se štastně rozesmála.
"Strašně jste mi oba chyběli" podívala jsem se na ně a oni se na mě laskavě usmáli. Ano mají svoje chyby, ale já je i přes to miluji. A rozhodla jsem se, že už jě nikdy nezklamu a budu se snažit, aby na mě byli právem hrdí. To jsem ještě netušila, co mě přichystali za překvapení.

****** ukázka z příštího dílu*****

"Ty jsi to věděl! Celou dobu jsi to věděl a nic jsi mi neřekl" obvinila jsem ho a on s provinilým výrazem přikývl
"Nech si to prosím vysvětlit" natáhl ke mě ruku, ale jo uhnula a stoupla si k oknu. Výhled na zasněženou zahradu mě lehce uklidnoval, ale stejně jsem cítila zklamání z té zrady.

"Ptala jsem se tě pár hodin před večírkem a ty jsi říkal, že to nevíš. Lhal jsi mi a ted čekáš, že budu dělat jakoby nic? Ušil jsi na mě boudu a já ti to nikdy nezapomenu" probodla jsem ho pohledem a pak jsem odešla z knihovny. Cestou jsem se falešně usmívala na hosty a s pláčem jsem se zhroutila do postele v hostinském pokoji. Poté sázce byl on ten, kterému jsem věřila a ted mě zradil i on. Znal pravdu celé dva roky a tajil mi to. Nikdy mu to neodputím.

Konec přetvářky

22. října 2012 v 14:18 | Rico |  Z nenávisti láska a naopak
Takže tu máme další díl naší znovu objevené povídky :) Tak doufám, že se vám bude líbit. A já se půjdu snažit pracovat na dalších povídkách :) Zatím Vaše Rico

"Vstávej ospalče" Bella měla neobvykle dobrou náladu a hlavně byla vzhůru, ona se nikdy nebudí dřív než já. Byla jsem absolutně nevyspalá, trvalo asi dvě hodiny, než jsem vůbec dokázala usnout a pak se mi celou noc zdál podivný sen o Malcolmovi a Jayovi. Naposledy jsem zavřela oči a pak se s otráveným povzdechem posadila. Přehodila jsem nohy z postele a poslepu se došourala do koupelny. Za sebou jsem ještě zaslechla smích své kamarádky a pak si na hlavu pustila studenou sprchu, abych byla schopná se vůbec probudit.

"No ty dnes ale vypadáš" usmála se na mě soucitně Cissa, když mě její sestra dovedla k našemu stolu. Sundala jsem si z očí černé brýle a usmála se na ní

"Ty víš jak člověka potěšit zlato"mrkla jsem na ní vesele a ohnala se rukou po Regulovi, který mi rozcuchal vlasy.
"Nemůžete se dnes chovat chvíly jako dospělí lidi a ne jako děti?"zavrčela jsem na tu partu orangutánů, který se dnes chovaly nemožně a navíc dělaly hrozný hluk. Sama sebe jsem nepoznávala

"Miláčku stalo se ti něco? Víš nejsi dnes ve své kůži"podíval se na mě starotlivě Rabastan a já se na něj vyčerpaně podívala a pak jsem položila hlavu na své složené ruce na stole. Někdo mě výskal ve vlasech a zaslechla jsem dokonce Bellu jak říká, at někdo dojde pro Jaye. Teda ona použila jiný výraz, přesněji toho odpordného mudlovsého šmejda. Ale i tak mě potěšila tím, že konečně vzala na vědomí náš vztah. V příštím okamžiku jsem vedle sebe ucítila známou vůni a zvedla jsem hlavu.

"Lásko co se děje?" staral se hned a já k němu zvedla obličej, aby mě mohl políbit. Přesně tohle jsem dnes potřebovala. Cítila jsem jako kdyby mi někdo vlil do žil sílu, nový život. Opět jsem to byla já, zakřenila jsem se na své spolužáky a přátele a pak jsem raději rychle odvedla svého nechapajícího přítele od stolu plného zmijí, jak by řekl jeho nejlepší přítel, který u toho stolu měl velkou část rodiny.

"Jsi v pořádku? Já nic nechápu, udělal ti snad někdo něco? Proč se tak usmíváš? Miláčku trochu mě děsíš" nenechala jsem ho pokračovat v jeho monologu a strčila jsem ho do přístěnku na koštata. Zavřela jsem za námi dveře a pak jse se postarala o to, aby jsme oba měli dobré ráno.

Když jsem o hodinu později dorazila do společenské místnosti, usmívala jsem se jako sluníčko a každého kolem sebe jsem nakazila svou dobrou náladou.

"Já to říkám stále, že sex je lék na špatnou náladu" Ruda se začal smát a plácl si se svým mladším bratrem.
"Nezávidte pánové dnes večer se na vás určitě taky dostane" mrkla jsem na ně a sedla si k Regulovi, který mě objal. Rozhlédla jsem se kolem sebe a se štastným úsměvem jsem si pomyslela, že tohle je můj domov, tohle je má rodina. S touhla partou zmijí jak všichni říkají, zvládnu všechno špatné, co na nás život ještě přichystá.

Brumbál rozhodl, že když se dnes koná ta obrovská sláva, tak zruší páteční vyučování, aby se zvláště dívky stihly připravit na večer. Maličko si tím u Zmijozelů šplhl, ale on to zas brzy napraví, tím jsem si jistá. Celé dopoledne a odpoledne jsme strávili spolu a povídali si, vzpomínali, prostě relaxovali. Dvě hodiny před začátkem plesu už Cissa vyváděla natolik, že jsme se s Bellou zvedly a šly se připravovat na ples. Všechny jsme si vybraly na radu Cissy naší odbornice přes modu, plesové šaty v řeckém stylu. Cissa měla šaty v barvě nebeské modré, Bella si aspon něčím svou rebelii prosadila a vybrala si černé šaty s dlouhým rozparkem a já? Vybrala jsem si rozkošné žluto zelené šaty, které mi podle holek dokonale seděly. Navzájem jsme si ještě udělaly účesy a make up. Já jsem si vzala na starost účesy a Bell se zas vyřádila na make upu. Její sestra se při pohledu do zrcadla zhrozila.

"Vypadám jako coura"vykřikla a já se začala nahlas smát. Trix vykulila oči a nevěřícně pozorovala svou starši sestru.
"Tys vážně řekla coura? Ona vážně vyspustila z těch svých slušných rtů slovo coura?" podívala se na mě a já nebyla schopná zastavit smích.

"Zničíš moje veledílo ty trubko a ty nevypadáš jako coura, tak vypadáme jedině my"ukázala prstem na sebe a moji maličkost. Přestala jsem se smát a protočila oči.
"Dík Trix tohle by určitě moji rodiče ocenili" ušklíbla jsem se při představě rodičů, když zjistí jak se jejich jediné dítě ve škole obléká. Hůlkou jsem si upravila make up a účes. Nanesla jsem si na vlasy a šaty třpytící kouzlo a byla sama se sebou spokojená.

"Holky přestante se hádat a pohněte prdelkama. Stejně mě udivuje, že tobě a Luciovi ředitel povolil účast na plese, ikdyž už máte po škole"kroutila jsem cestou hlavou a ony jen pokrčily rameny. Nebyl důležitý důvod, ale to, že tu byli.

"Královny plesu dorazily"usmál se na nás Regul a každou políbil cudně na tvář. Usmála jsem se na něj a pohledem vyhledala svého přítele v obležení ostatních Nebelvírů.

"Hned se vrátím"mrkla jsem na Trix a ta protočila oči a strčila do mě
"Padej už ty zoufalče"zavrčela a já se jen uculila. Pomalými kroky a s bradou hrdě zvednutou jsem došla až k té rudo zlaté bandě. Black mě spozoroval první a divně se usmál. Zamračila jsem se, ale pak jsem nad tím mávla rukou. Nebudu se tím dnes večer zabývat. Jay se otočil a překvapeně si mě prohlédl.

"Páni"vydechl a já se spokojeně uculila. Jeho přátelé protočili oči, ikdyž i oni měli v očích obdiv a zájem.
"Vypadáš nádherně" sklonil se ke mě a dlouze mě políbil. Pak se obrátil zpět ke svému příteli

"Nic nedělej, je konec" zašeptal, ale já ho stejně slyšela. To bych už nebyla pravý Zmijozel, my už odmala umíme odposlouchávat lidi koleme sebe, at šeptají jak chtějí. Lehce jsem se zamračila, ale když se ke mě můj přítel opět otočil a zabodl do mě svůj pohled, hodila jsem to za hlavu.

"Splníš mi jedno přání?"zatočil se mnou na parketě a rychle si mě přitáhl zpět do náruče.
"Povídej"usmála jsem se na něj a čekala, co z něj vypadne
"Drž se dál od Siriuse a ostatních" pohladil mě něžně po tváři a já se zastavila a zamračila.
"O co tade jde Jasone?"podívala jsem se mu do očí a založila si ruce v bok. Lidé se po nás začali otáčet, ale mě to nezajímalo.

"Proč se sakra mám držet dál od tvých přátel? To se za mě najednou stydíš? Nebo co?" zvýšila jsem na něj hlas a vytrhla se mu, když mě chtěl obejmout.
"Na tom nezáleží, jen si chci tento večer užít. Znáš Siriuse a ostatní nikdy nebyli nadšení naším vztahem. A tichošlápek má dnes divnou náladu, nechci, aby ti nějak ublížil" přistoupil ke mě a tentokrát jsem se nechala vtáhnout do jeho náruče. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a užívala si teplo a bezpečí, které mi jeho tělo nabízelo. Trochu se ode mě odtáhl a vložil mi do dlaně malou krabičku. Zmateně jsem se na něj podívala a on se něžně usmál

"At se dnes stane cokoliv chci, aby jsi si pamatovala, že tě miluju a vždycky tě milovat budu, na tom nikdo a nic nikdy nezmění, rozumíš?" podíval se mi vážně do očí a já přikývla, ikdyž jsem nechápala o čem mluví. Kývl hlavou ke krabičce a já jí pomalu otevřela. Uvnitř se skrýval ten nejkouzelnější prsten, který jsem kdy viděla. Ano ve šperkovnici jsem měla nepřeberné množštví šperků a žádný z nich by si obyčejný smrtelník nemohl dovolit. Ale nezáleželo na tom kolik stojí, ale kdo mi ho daroval. Byl to silnější stříbrný kroužek na kterém byly z fialkových krystalů vytvořeny kytičky. Lehce jsem po něj přejela prstem a pak zvedla oči ke svému příteli.

"To je pro mě?"žasla jsem a když přikývl, skočila jsem mu kolem krku a prudce ho políbila. Pár lidí kolem se nahlas zasmálo, ale nám to bylo jedno.
"Miluju tě"zašeptala jsem mu do rtů, když jsme se od sebe odtrhli. Usmál se a vzal si ode mě krabičku, v první chvíly jsem si myslela, že si to rozmyslel a chtěl si ho vzít zpět. Ale on vyndal prsten z krabičky a navlékl mi ho na prsteníček levé ruky.
"Nezapomen"podíval se mi do očí a já přikývla.
"Nikdy nezapomenu Jayi, to ti slibuju"usmála jsem se a nechala se od něj obejmout, aby jsme mohli pokračovat v tanci.

************* o dvě hodiny později*********

"Odskočím si" houkla jsem na Trix a ona znuděně přikývla. Tenhle ples se opravdu trochu nepovedl. Ne! Povedl se, usmála jsem se při pohledu na prsten na mé ruce. Byla jsem natolik zasněná, že jsem si nevšimla, že je v chodbě ještě někdo další. Někdo kdo se ze mnou vydal s jasným cílem.

"Jak si užíváš ples Rosierová?"ozval se za mnou hlas toho krvezrádce a já protočila oči. Vzpoměla jsem si na to, co říkal Jay a projednou jsem se rozhodla ho poslechnout a ignorovat toho pitomce. Pokračovala jsem v cestě, když z jeho pusy vypadlo něco čemu jsem nechtěla a ani nedokázala uvěřit.

"Už ti Jason řekl o naší sázce? Musím uznat, že mě překvapil jak skvělý herec to je. Nikdy jsem nevěřil, že to dokáže hrát až dokonce. Já sám bych mu snad i uvěřil, že je do tebe zamilovaný, kdybych nevěděl, že tohle celé je jen fraška"chodbou se ozýval jeho otravný smích a já měla pocit, jako kdybych nemohla dýchat. Tohle není pravda. Lže! Křičela na mě moje mysl a srdce. Tohle by můj Jay nemohl udělat.

"Určitě mi nevěřiš, říkáš si, že je to jen můj pokus o to ti ublížit. Ale bohužel má drahá, je to pravda. Jason, já, Jamie a Remus jsme se před rokem a půl vsadili o to, že tě Jason sbalí, donutí tě se do něj zamilovat, rozhádat se s tvojí vznešenou rodinou i přáteli a pak ti zlomí srdce. Ale nikdo nevěřil, že to dotáhne dokonce a hlavně, že se mu povede dostat zmijozelskou ledovou královnu na kolena. Ale všechna čest, zvládl to. Myslím, že mu přidám pár galeonu navíc" zasmál se sám pro sebe a já měla pocit, jako kdyby mi právě někdo vytrhl srdce z těla. To není pravda, nevěřím tomu. Ale proč by se o tebe jinak tenkrát začal z ničeho nic zajímat? Přiznej si to, sama jsi nad tím přemýšlela a dlouho mu nedokázala uvěřit. Oblbl tě, aby se ti dostal do kalhotek a odloudil tě od rodiny. Byla to past! Křičelo na mě mé druhé já a já prudce zatřásla hlavou. To je jen sen, zavřela jsem oči. Až napočítám do pět a otevřu oči, budu ležet ve své posteli a tohle vše bude jen ošklivá vzpomínka na hnusnou noční můru. Ale když jsem otevřela oči, byla jsem stále v chladné chodbě a za mnou stál můj největší školní rival.

"Lžeš" nepoznávala jsem svůj hlas. Byl tichý a zlomený, stejně jako moje srdce.
"A proč bych lhal? Jasně na chvíly bych ti ublížil, ale až by se to dozvěděl Jay tak bych měl po kamarádovi a za to mi netojíš. Víš co pojd, půjdeme se ho na to zeptat."Vzal mě za ruku, kterou jsem mu v tomhle stavu ani nebyla schopná vytrhnout. Poslušně jsem se nechala odvést, až ke vchodu do velké síně. Ve které stál můj přítel a rozhlížel se kolem jako kdyby někoho volal. Když nás spatřil tak ztuhl uprostřed pohybu a pozoroval mou tvář staženou bolestí a zmatkem.

"Miláčku všude jsem tě hledal"došel ke mě a chtěl mě obejmout, ale já o krok ustoupila. Na minutu jsem si přála mu uvěřit, ale pak se mi v hlavě objevily vzpomínky na dnešní večer. Na jeho zvláštní chování a všechno začalo zapadat do sebe. Najednou se mi před očima objevila chvíle, kdy mě pozval na Křiklanův večírek

"O co jste se vsadili?"ušklíbla jsem se a on se podrbal ve vlasech.Ale je pěknej to se musí nechat,grrr mlč je to Nebelvír.Ale pěkný Nebelvír a nezapírej .Drž mlč
"S kým?"usmál se na mě opět
"S Blackem a ostatníma pitomcema"zavrčela jsem už naštvaně.Blbečka,at dělá z někoho jiného
"Nevsadili jsme se,jen jsem se šel projít a viděl jsem, jak tu sedíš sama.Bez svých kamarádů a bez svého úsměvu nebo obvyklého znechucného úšklebku,proto mě napadlo,že se ti něco stalo.Tak jsem přišel"prokčil rameny a zvedl se

Všechno najednou dávalo smysl. Zrak mi padl na prsten na mé ruce a já si ho pomalu stáhla z prstu.
"Ell"slyšela jsem ho zašeptat a zvedla jsem k němu oči. A v tu chvíly jsem věděla, že Black říkal pravdu. Vina v jeho očích byl jasný důkaz. Natáhl ke mě ruku a chtěl mě pohladil po tváři, ale já zakroutila hlavou a ustoupila o další krok zpět. Vzdalovala jsem se našemu vztahu, který byl jedna velká lež, vzdalovala jsem se lásce, kterou jsem cítila a hlavně jsem se vzdalovala jemu, který mi celé ty měsíce lhal do očí.
"Je to pravda?" můj hlas mi zněl tak cize a já se zlobila sama na sebe, že mě to tak dostalo. Zmijozelové neukazují slabost před ostatními. Slyšela jsem v hlavě hlas svého otce a v duchu se mu omluvila. Narovnala jsem se a zvedl bradu, tak aby každý viděl, že jsem Zmijozel a nenechám se srazit na kolena.
"Ell prosím můžeme si promluvit někde osamotě? Všechno ti vysvětlím" prosil mě, ale já zakroutila hlavou a probodla ho tvrdým pohledem
"My dva spolu už nemáme o čem mluvit" můj hlas byl odproštěný od všech emocí, ale uvnitř mě hořel ohen, který mě pomalu spaloval
"Zachovej se jako chlap a přiznej pravdu, u Salazara alespon jednou v životě mi řekni pravdu" zakřičela jsem na něj, protože jsem už nevydržela ten jeho falešný ublížený a provinilý obličej. Měla jsem chut ho před zraky všech mučit dokud by mě nepožádal o odpuštění. Můj křik přilákal lidi ze sálu a mezi nimi byli i moji přátele. Trix si zamračeně prohlédla Blacka s tou jeho sebrankou, Jasona a mě. Mal si okamžitě stoupl za mě jako opora a já mu byla neuvěřitelně vděčná, protože jsem nevěděla, jak dlouho dokážu být tvrdá a hrát, že mě celá ta sázka nezlomila. Cissa a ostatní se postavila po mém boku a já se mohla konečně alespon trochu nadechnout. Jsou tady, nejsem sama.
"O co tady jde?" zavrčel Lucius a já se nevesela zasmála
"Jde o to, že se tady Jefferson vsadil se svými drahými kamarádíčky o to, že mě sbalí, dostane do postele, donutí mě, abych se do něj zamilovala, odloudí mě od vás a následně mi zlomí srdce" vysvětlila jsem mu celou situaci chladným tichým hlasem, který se mi ke konci začal třást a já se nechala od Mala obejmout.
"Cože?" Trixin hlas vylétl do neuvěřitelných výšin a já sebou stejně jako ostatní cukla.
"Já tě zabiju ty bastarde jeden" nikdo nečekal, že tohle pronese právě naše milá tichá Cissa. Její manžel jí musel pevně držet, aby tomu proradnému nebelvírovi nevyškrábala oči.
"Jsi synem smrti"slyšela jsem zavrčet Rabastana a spatřila jsem jak spolu s Regulem a svým starším bratrem vytahují hůlky. Nebelvíři nebyli pozadu, jen Jason stál a propaloval mě pohledem. Nechal by se klidně zabít.
"Ne! Tohle je můj boj, zvládnu to" zastavila jsem je rukou, než si mohli zístak jistou jízdenku do Azkabanu. Neochotně schovali své hůlky, ale nepřestali Nebelvíra propalovat pohledem. Bylo jasné, že stačí jedno slovo a byli by ochotni zabijet, doslova. Felix si prokřupal klouby a já se mu podívala do očí a zakroutila hlavou. Zklamaně ustoupil, ale dával jasně najevo, že je stále připravený lámat kosti. Ale Severuse jsem zastavit nestihla, mávl hůlkou a Jason sebou třískl o zed
"Seve ne!" zakřičela jsem a doběhla jsem rychle k zhroucenému tělu.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho, když ke mě zvedl obličej po kterém stékal karmínový pramínek. Rohem šatů jsem ho setřela a probrala se, až ve chvíly kdy se dotkl mé ruky. Vyskočila jsem na nohy a začala couvat. Vsadil se, zlomil mi srdce a já se ted budu starat jestli je v pořádku? Měla bych nechat kluky, at ho zabijou.
"Je to pravda?" zeptala jsem se ho naposledy a on se zavřenýma očima přikývl. V tu chvíly se mi podlomily kolena a kdyby mě Mal pohotově nezachytil, tak jsem upadla na zem. Pevně jsem sevřela víčka a snažila se uklidnit. Cítila jsem jak mě Mal pevněji objal a políbil do vlasů
"Jsem s tebou"zašeptal a já mu byla nesmírně vděčná. Podívala jsem se na prsten ve své ruce a najednou mnou projel strašný vztek. Pohádala jsem se svými přáteli, málem přišla o nejlepšího přítele a nejlepší kamarádku, rodiče mě chtějí vydědit a to vše kvůli tomuhle mudlovskýmu šmejdovi a partě jeho zatracených přátel. Vztekle jsem po něm švihla prsten, který mě dnes dal a prudce si strhla řetízek na mém krku.
"Ell prosím, lásko já tě miluju" zašeptal a já mu na minutu chtěl věřit, ale pak jsem si vzpoměla na zklamaný výraz v Malově a Bellině tváři. Snažila jsem se Malovi vytrhnout.
"Nelži ty odporný zrádče, doufám, že ti za to ty peníze stály. Protože já ti udělám ze života peklo"zavrčela jsem a byla vztekla sama na sebe, že jsem cítila v očích slzy. Nebudu brečet, ne kvůli nemu a určitě ne přede všemi.
"Poslouchej mě Ell, ano vsadil jsem se, ale pak jsem se do tebe doopravdy zamiloval lásko já..." nemohla jsem dál poslouchat jeho lži. Téměř jsem se Malovi vytrhla, ale rychle si mě přitáhl zpět
"Neříkej mi lásko, nemáš žádné právo mi tak říkat ty mudlovský šmejde"zakřičela jsem na něj a snažila se potlačit všechnu tu bolest.
"Kašli na ní kamaráde už je to venku, nemusíš dál hrát tu komedii."poplácal ho po rameně Black a on se otočil a vrazil mu pěstí.
"My dva už nejsme kamarádi"zavrčel mu do obličeje. Smutně se na mě podíval a já v jeho očích viděla bolest, ale nezajimalo mě to.
"Já tě zabiju ty šmejde." zavrčela jsem nepříčetně a snažila se dostat z Malova pevného sevření
"Ellie já ti to vysvětlím, není to tak jak si myslíš" slyšela jsem jakoby z dálky jeho hlas, ale v hlavě se mi stále přehrávaly slova toho krvezrádce.
"Jak jsi mi to mohl udělat?" zašeptala jsem zničeně a všechna bojovnost ze mě vyprchala. Přestala jsem se spínat pažím svého spolužáka a kamaráda. Cítila jsem jak mě políbil do vlasů a snažila se zadržet slzy
"Za tohle tě zabiju Jeffersone" zavrčel nenávistně a pak mě vzal do náruče. Zakroutila jsem hlavou a pokusila se dostat z jeho náruče.
"Zvládnu to" podívala jsem se mu do očí a on mě nakonec pustil. Postavila jsem se a pomalu došla až k němu.
"Budeš trpět a já budu u toho, až padneš" podívala jsem se mu tvrdě do očí a aniž bych čekala na jeho odpověd, jsem se vztyčenou hlavou odešla spolu s ostatními zmijozeli do společenské místnosti. Kde jsem se v bezpečí svého pokoje a objetí své nejlepší kamarádky sesypala. Tento den vzniklo mezi našemi kolejemi ještě větší nepřátelství, které už nikdo nepřekonná.

"Pšššt zlato to bude dobré"šeptala mi Trix do ucha, když mě pevně objímala, ale já měla pocit, že mi nikdy nedojdou slzy.

Bella:


Cissa:

Ell:
 

Poslední minuty štěstí

15. října 2012 v 11:43 | Rico |  Z nenávisti láska a naopak
Tak lidičky ted jsem se vrátila po 14 dnech z Moravy. Popravdě bych se tam hned vrátila, ne kvůli té přírodě, ale kvůli těm lidem. Každopádně jsem se dokopala napsat další díl k Z nenávisti láska a naopak. Je to hodně stará láska a já k ní dlouho nic nepřidala, ale nikdy není pozdě. Takže si užijte kapitolu a já se pokusím sesmolit další díl k NKAZP :) Vaše Rico

"Dostaneš někdy rozum?"rozčilovala se Trix a já pokrčila rameny. Malcolm sedící vedle mě se kysele ušklíbl
"Tohle není o rozumu, je do toho mudlovskýho šmejda zamilovaná"podíval se na mě a já si nervozně prohrábla vlasy. Tohle pitomé gesto jsem chytla od toho trouby Potter. Takhle to odpadá, když trávíte moc času ve společnosti nebelvírů a navíc Pobrtů.

"Řeknu ti to na rovinu. Když si za náma přišela a oznámila nám, žes začala chodit s tím idiotem, tak jsem byla přinejmenším v šoku a moje myšlenky nebyly hezké, ale nakonec jsem to překousla. Řekla jsem si fajn, za dva roky dostudujem a tebe bude čekat svatba stejně jako ostatní. Řekla jsem si, at si holka chvíly užije. Ale člověk si užívá týden, dva max měsíc. Ale ne rok a půl Ell. U merlinových trenek tys nikdy s nikým nechodila déle, než dva týdny. Použil na tebe snad Imperio nebo co? Nechápu to. Prostě mi to nejde do hlavy. Co se s tebou u Salazara děje? Co tě na něm tak přitahuje? Líbí se ti, že je lůza? Nebo tě na něm rajcuje, že je z jiný koleje? Nebo tě baví rozčilovat své rodiče a své přátele? Tak mi to řekni prosímtě, protoře já to absolutně nechápu" když Trix dokončila svůj projev, tak se zrhoutila unaveně do křesla a upřela na mě své temné oči. Povdzychla jsem si a posadila se k ní.

"Miluju ho Trix"pousmála jsem se a prstem přejel po řetízku, který mi dal k mým 17 ctým narozeninám.
"Jsi čistokrevná čarodějka a on je z mudlovské rodiny"podívala se na mě i Cissa.
"Nemá to žádnou budoucnost"přidal se i Rudla a já se na ně naštvaně podívala

"Než jsem ho poznala, tak jsem si myslela, že se vdám, porodím dědice a budu si hrát na vzornou ženužku. Ale díky němu jsem si uvědomila, že můžu žít. Opravdu žít a ne jen přežívat. Že bych mohla cestovat, dál studovat prostě být svobodná. Co je na tom tak špatného, že chci být štastná? Mám na to právo a nikdo z vás nemá právo mě soudit ani jeho" prudce jsem se postavila a založila si ruce v bok.

"A tím chfceš říct, že kdyby jsi se vdala tak jak chtějí tvý rodiče, tak bys nežila?"ozval se někdo od koho jsem to nečekala. Malcolm mě propaloval pohledem a já si povzdychla

"V domluvených manželstvích není láska, Ciss a Luius jsou výjmečný případ. V lepším případě by mě manžel toleroval jako živou bytost a v tom horším by si ze mě udělal domácího skřítka a to já nechci" čelila jsem jeho pohledu a čekala, co řekne. Jen zakroutil hlavou, zvedl se a beze slova odešel do svého pokoje

"Co se stalo?"nechápala jsem, proč jsem v jeho očích zahlédla stín smutku a bolesti
"O nic nejde Ell"pousmál se na mě Rabastan a zvedl se, aby mohl jít za svým kamarádem.

"Víte co? Mě už tahle debata nebaví" bez jediného pohledu na své přátele jsem opustila společenskou místnost. Najít Jasona. Našla jsem ho jako vždy sedět ve Velké síni obklopeného jeho nemožnými přáteli. Lupin si mě všiml jako první a okamžitě ho na mojí přítomnost upozoronil. Důvod mých věčných hádek s přáteli se s širokým úsměvem otočil mým směrem a rychle se zvedl, aby se se mnou mohl přivítat.

"Ahoj krásko" usmál se něžně a pohladil mě po tváři. A já okamžitě zapoměla na všechny ty nepříjemnosti spojené s naším vztahem.
"Ahoj" špitla jsem a on sklonil hlavu, aby mě mohl políbit. Opět jsem se propadlo do toho krásného světa, kde jsme existovali jen my dva. Instinktivně jsem mu vjela rukama do vlasů a přitáhla si tím jeho obličej blíž k sobě. Z dálky jsem zaslechla trapné rádoby vtipné poznámky jeho kompliců a vduchu protočila oči.

"Jste jen obyčejní pubertáci"ušklíbla jsem se dospěle a opět se vpila do těch dokanalých rtů.
"Kašli na ně, jen nám závidí. Tichošlápek si neumí udržet normální holku déle jak jednu noc, Dvanácterák stále slintá nad Evansovou a Náměsíčník má věčně zabořený noc v knihách a Péta je zase někde v tahu" za své komentáře si vysloužil vztek svých přátel a proto jsme raději rychle ruku v ruce utekli pryč. Útočistě nám jako vždy poskytla komnata nejvyšší potřeby. Když jsem o několik desítek minut později leželi v objetí v královsky velké postely plné saténu, tak se na mě Jas starostlivě podíval.

"Co se stalo miláčku? A neříkej, že nic, vidím to na tobě" zahleděla jsem se do jeho hlubokých očí plnýh citů a povzdychla si.

"Ale jen jsme se zase lehce nepohodli s ostatníma"pokrčila jsem nakonec rameny a zvedla se. Omotala jsem si kolem těla
prostěradlo a došla, až ke krbu ve kterém tančily plameny. Téměř okamžitě se mi kolem pasu omotaly jeho paže a na rameni jsem cítila opřenou jeho bradu. Políbil mě na ouško a já se o něj zády opřela.
"Mrzí mě, že se kvůli mě hádáte"zamumlal mi do ucha a já pokrčila rameny

"Oni od narození vyrůstali s tím, že vše, co není podle pravidel, je špatné"omlouvala jsem své nejlepší přátelé, kteří pro mě byli celé ty roky jako moje vlastní rodina. A velká část z nich opravdu byla.
"To jim nedává žadné právo, aby tě odsuzovali za to, že se mnou chodíš" zavrčel rozčíleně. Znala jsem dobře jeho postoj vůči čistokrevným rodinám a jeho zvykům.

"Nechci se o tom bavit. Mají právo se na mě zlobit, ale nedonutí mě, abych se tě vzdala"otočila jsem se k němu čelem a těsně předtím, než jsem ho políbila jsem v jeho očích spatřila záblesk čehosi. Snad viny? Ne to se mi určitě jen zdálo.

Když jsem se o pár hodin pozdějí vrátila na kolej, byla jsem absolutně štastná a spokojená. Pevně rozhodnutá za svůj vztah bojovat s kýmkoliv. Třeba i se samotným Pánem zla. Společenská místnost byla prázdná, tedy alespon jsem si to myslela. Proto jsem málem vyletěla z kůže, když se z křesla u krbu ozval Malcolm

"Vracíš se od svého nebelvíra?" ticho v místnosti protal jeho chladný hlas. Když jsem dostala svůj tep opět do normálu, otočila jsem na něj zmateně hlavu. Vypadal tak zničeně, unaveně, ublíženě. Nechápala jsem, co se s ním stalo. Po nějaké době se naše přátelství dostalo do starých kolejí. A on dělal jakoby se nic nestalo. Ale ted jsem najednou v jeho tváři viděla tolik emocí.

"Nekoukej se na mě takhle"zavrčel podrážděně a prudce se zvedl z křesla.
"Jak? Co se děje Male?" když kolem mě procházel, chytla jsem ho za ruku. Stál zády ke mě a v celém jeho těle bylo vidět napětí.

"Co se děje? Ty se mě ptáš, co se děje?" jeho šepot zněl děsivěji, než kdyby křičel. Zhluboka jsem se nadechla a obešla ho, abych se mu mohla podívat do očí. Ikdyž jsem musela hodně zaklonit hlavu, protože byl až neuvěřitelně vysoký. Na vteřinu mě napadlo, že kdyby mě objal, tak bych se cítila naprosto bezpečně. Někde uvnitř jsem cítila, že tenhle vysoký, nádherných sexy kluk by mě ochránil před vším zlem světa. Z myšlenek mě vytrhl, až dotek na mé tváři. Byl tak lehký, až jsem si myslela, že se mi to jen zdá. Zvedla jsem k němu své oči a on okamžitě svou rukou ucukl.

"Za dva týdný jsou vánoční prázdniny a naši pořádají večírek. Oznámí na něm jméno mé snoubenky" řekl s pohledem zabodnutým do plamenů. A já si povzdychla. Úplně jsem díky Jasovi zapoměla jak to vlastně chodí v čistokrevných rodinách. Dohodnuté zásnuby byly na děnním pořádku. Stoupla jsem si na špičky a pokusila se ho obejmout kolem krku. Ale moc se mi to nepovedlo, takže k mému a zřejmě i jeho velkému překvapeně se lehce sklonil a pevně si mě k sobě přitáhl. Po chvíly vydal z úst jakýsi otrávený zvuk, chytil mě po zadečkem a zvedl mě nahoru. Usmála jsem se a objala ho nohama kolem pasu. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a on zabořil tvář do mých rozpuštěných vlasů. V této pozici jsme vydrželi několik minut.

"To bude dobré"zašeptala jsem a cítila jak mě pevněji objal.
"O tom pochybuju"zamumlal a já věděla, že nemá cenu ho o ničem přesvědčovat. Raději jsem zvedla hlavu a lehce ho políbila natvář předtím, než jsem sklouzla dolů a odešla do svého pokoje.

Dala bych všechno za to, že jsem zaslechla jeho hlas jak říká. "Nevzdám se tě Ell". Prudce jsem zakroutila hlavou a šla raději spát. Kdybych věděla, co se další den stane, tak bych se raději ani neprobudila. Ráno jsem se vzbudila s tím, že celou školu dnes čeká Vánoční ples. Ale pro mě měl tento večer zcela jiný význam.

******* Ukázka z dalšího dílu****

"Já tě zabiju ty šmejde." zavrčela jsem nepříčetně a snažila se dostat z Malova pevného sevření
"Ellie já ti to vysvětlím, není to tak jak si myslíš" slyšela jsem jakoby z dálky jeho hlas, ale v hlavě se mi stále přehrávaly slova toho krvezrádce.

"Jak jsi mi to mohl udělat?" zašeptala jsem zničeně a všechna bojovnost ze mě vyprchala. Přestala jsem se spínat pažím svého spolužáka a kamaráda. Cítila jsem jak mě políbil do vlasů a snažila se zadržet slzy
"Za tohle tě zabiju Jeffersone" zavrčel nenávistně a pak mě vzal do náruče. Zakroutila jsem hlavou a pokusila se dostat z jeho náruče.

"Zvládnu to" podívala jsem se mu do očí a on mě nakonec pustil. Postavila jsem se a pomalu došla až k němu.
"Budeš trpět a já budu u toho, až padneš" podívala jsem se mu tvrdě do očí a aniž bych čekala na jeho odpověd, jsem se vztyčenou hlavou odešla spolu s ostatními zmijozeli do společenské místnosti. Kde jsem se v bezpečí svého pokoje a objetí své nejlepší kamarádky sesypala. Tento den vzniklo mezi našemi kolejemi ještě větší nepřátelství, které už nikdo nepřekonná.