Listopad 2012

Slova dokážou ublížit

30. listopadu 2012 v 18:54 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak pokusila jsem se sesmolit pokračování NKAZP a vím, že tím 90 procent z vás naštvu a pošlu proti sobě. Ale tahle povídka už od začátku byla trochu přitáhnutá za vlasy a Dracouš se choval jako vůl. Jasně mohla bych je nechat si skočit kolem krku a být štastní až do smrti, ale tohle je aspon trochu realistický. Tak než mě zavrhnete a proklejete, zamyslete se nad tím. Pomalu se blíží poslední bitva a já doufám, že nakonec budete všichni spokojení. Jinak taky už vám začínají lézt na nervy ty reklamy na twilight? Jako nic proti těm filmům sama jsem se na ně párkrát podívala, ale začínám už mít díky primě na Edíka a Bělušku alergii :D Hezký večer Rico

"Kde jsi byla tak brzo ráno miláčku?" podrbal se Draco rozespale ve vlasech a posadil se na posteli. Deku mu sklouzla z těla a já přejela očima po jeho perfektně vypracovaných svalech. Skousla jsem se spodní ret a sama nad sebou v duchu zakroutila hlavou. Před chvílý jsem se vrátila od Sina s kterým jsem se milovala skoro 3 hodiny a ted tu slintám nad polonahým Dracem v naší posteli? Patřím do pekla opravdu, ale na druhou stranu, kdo by se mi divil na mém místě? Zaplašila jsem myšlenky na své chování a sedla si na okraj postele. Draco se okamžitě natáhl a strhl si mě pod sebe.

"Nemohla jsem spát a potřebovala jsem si protřídit myšlenky" odpověděla jsem mu nakonec a on spokojenì přikývl a políbil mě. Dlouze a sladce.
"Dobré ráno paní Malfoyová"zamumalal do polibku a já se štastně usmála
"Dobré ráno pane Malfoyi"uculila jsem se a v duchu se sama sebe snažila přesvìdèit, že takhle to má být. Sem patřím ke svému manželovi a našim dětem. Miluju je oba, ale nejvíc miluju své děti a tohle je pro ně to nejlepší.

"Asi za hodinu dorazí tvá matka, byla na víkend u mé matky a Seva" přejela jsem mu rukou po zádech a on se šibalsky usmál a pak mi vklouzl rukama po tričko
"Tak to by jsme si měli pospíšit"mrkl na mě a já nad ním zakroutila hlavou, ale nechala se svléknout.

"Tohodle se nikdy nenabažím"vzdychl blaženě, když si mě přitáhl na svojí hrud. Dřív než jsem stačila cokoliv říct, jsem zezdola zaslechla hlas své tchýnì. Oba jsme rychle vyskočili z postele a já nás kouzlem oba oblékla a upravila.
"Děkuju miláčku, já tě nemít"políbil mě rychle na rty a pak střelil pohledem ke dveřím ložnice. Vìděla jsem, že se těší a zároven má strach ze setkání se svou matkou. Došla jsem k němu, vzala ho ruku a jemně jí stiskla.

"Neboj bude štastná, že žiješ a já jsem s tebou, at se stane cokoliv"zašeptala jsem mu do ucha a on se na mě vděčně podíval.
"Angelo jsi doma?"zaslechla jsem křičet Cissu a s úsměvem jsem odtáhla svého vyděšeného manžela dolù. Našli jsme jí v kuchyni připravovat snídani.
"Ano jsme doma Ciss"usmála jsem se a ona dál dělala míchaná vajíčka aniž by se na nás otočila. Kdo by řekl do vznešené paní Malfoyvé, že umí připravovat snídani bez pomocí skřítkù nebo hùlky?

"Sin je tu taky? No to abych všeho udělala dvojté množství, ten kluk toho sní jako celá školka. Ale co bych mohla čekat od dospělého chlapa, že ano? Dnes Brumbál nic nehlásil, tak se s náma mùže stavit vyzvednout děcka. Vždyt víš jako ho milujou, ty nejmenší jsem dokonce zaslechla jak mu říkají tati. Když nad tím tak přemýšlím, byl by z něj dobrý táta i dvojčata ho milujou. Vím, že od smrti Draca neuběhl ještě ani rok, ale chci, abys věděla, že bych ti nic nevyčítala, kdybys chtěla opět žít" celá jsem ztuhla a podívala se na svého manžela, který vypadal, jako kdyby mu někdo dupl na palec u nohy. Musela jsem něco udělat, než moje tchýně zapříčiní náš rozvod.

"Ehm Cisso víš on tu Sin není. Je u sebe doma" naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, až se otočí. Trvalo to jen pár vteřin, přestala krájet zeleninu a podívala se naším směrem. Ztuhla a nevěřícně koukala na svého syna, kterého měla za mrtvého. Zbledla a zapotácela se, Draco k ní okamžitě přiběhl a zachytil jí, než mohla upadnout a ublížit si.

"Mami jsi v pořádku?"pohladil jí po vlasech a starostlivě jí pozoroval. Lehce jsem se zamračila a čekala jestli se vzpamatuje. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Pomalu je otevřela a lehce se usmála.
"Ty žiješ miláčku" zašeptala plačtivě a objala ho pevně kolem krku. Draco po mě střelil pohledem a pak zabořil svůj obličej do jejích vlasů. Usmála jsem se a rozhodla se jim dát chvíly osamotě. Dvojčata se stejně měla každou chvíly probudit a budou mít hlad. Přesně jak jsem tušila. Jen co jsem otevřela dveře zaslechla jsem nespokojene brblání a zasmála se. Naklonila jsem se nad postýlku a sledovala ty dva rarášky jak se kroutí v postýlce.

"Dobré ráno andílci" vzala jsem nejdřív Scorpia, který už začínal natahovat a odkryla si jedno prso. Ten uličník se k němu okamžitě hladově přisál a já se něžně usmála. Za pár minut se ozvalo klepaní a následně se ve dveřích objevila Dracova hlava. Překvapeně se podíval na svého syna přisátého na mém prsu. Opřel se o zavřené dveře a chvíly nás jen tiše pozoroval.

"Je hodně špatné, když svému synovi závidím?"zeptal se mě a já se musela držet, abych se nezačala smát. Jen jsem zvedla obočí a rádoby pohoršeně si ho prohlédla. Jen nevinně pokrčil rameny a došel k postýlce, kde se protahovala naše dcera.
"Mám ti podat Selenu?"zeptal se mě a vzal si jí do náruče. Malá byla okamžitě zaujatá jeho vlasy a štouchání malých prstíku do jeho oka. Zasmála jsem se a podala mu nakrmeného Scorpia a vzala si ty malou darebačku.
"Pozor Scorpio rád zkouší kouzla na lidi kolem sebe"upozornila jsem ho jemně a on na mě vykulil oči a pak se podíval na andělsky se tvářící batelo v jeho náruči
"On už umí kouzlit? Ale vždyt je mu teprve šest měsíců" divil se a já se zakřenila na Selenu, která mě pozorovala jeho očima a mrkla na něj

"Oba už kouzlí od 3 měsíců" vysvětlila jsem mu situaci a on se musel opřít o komodu, aby to s ním neseklo.
"Ty sám jsi začal kouzlit v 7 měsících, tak proč tě to překvapuje drahý?" ozvala se ode dveří jeho matka a vzala si od něj svého vnuka, aby ho mohla přebalit a převléknout.
"To sice ano, ale oni začali ve třech měsících" kroutil nevěřícně hlavou a já doufala, že mě jeho matka nepráskne, bohužel marně, to zas bude řečí

"Tvá žena kouzlila již když byla u Lily v břšku" zmučeně jsem zaskučela a opatrně se podívala na svého bledého manžela
"Ale tak to není Ciss, nikdo neví jestli to nedělala jen matčina magie" pokrčila jsem lhostejně rameny a doufala, že tím to skončí, ale nikdy nemůžeme mít to, co chceme, že?
"Ikdyby jsi tomuhle odmítala věřit, tak sníh v létě, když ti byly dva týdny popřít nemůžeš" usmála se na mě laskavě a polechtala Scorpia na bříšku, ten vesele zaptřepal nožičkama. Draco vypadal, že už se nikdy nevzpamatuje a pak najednou odešel z pokoje s tím, že musí na vzduch.

"Cisso" zavrčela jsem a ona se na mě omluvně usmála
"On se z toho vzpamatuje, jen mu musíš dát chvilku" pohladila mě laskavě po ruce a vzala si ode mě Selenu a vložila mi do náruče přebalenho a oblečeného Scorpia. Políbila jsem ho na malé pěstičky, které mi strkal do pusy.
"Ham ham" usmála jsem se na něj a on se začal smát a vesele kopat nožičkama.

"Ale myslím, že Sina jen tak neskousne, drahoušku" podívala se na mě opatrně a já si povzdychla. To je pravda jeho jen tak neskousne a až se dozví, že jsem s ním strávila noc, tak budem se Selenou a Scorpiem naštěvovat tatínka ve vězení.
"Já vím a bojím se toho. Ale Sin byl a stále je velkou součástí našich životou a nezaslouží si, abych ho zapřela. Pomohl mi, když mi bylo nejhůř a já mu za to nikdy nepřestanu být vděčná. Záleží mi na něm víc, než by mělo" přiznala jsem se nahlas k něčemu, co mě trápilo a tížilo mé svědomí.

"Stačí, když se na tebe podívám holčičko a vím, že toho chlapce miluješ. Jinak než mého syna, ale velmi silně. Zažila jsi v životě víc trápení a bolesti, než kdokoliv z nás a bohužel za velkou část mohl můj manžel. Ale zvládla jsi to a já jsem na tebe pyšná a vděčná, že jsi mi dala tak krásné vnoučata. At se rozhodneš pro mého syna nebo pro Sina tak budu na tvé straně. " stiskla mi ruku a palcem mi setřela slzy, které mi stékaly po tváři.

"Nevím, co mám dělat. Miluju je oba dva, ale Draco je otec mých dětí. Ale Sin tu byl od jejich narození každý den a miloval jako jako svoje vlastní. Oba toho pro mě hodně udělali a já ted prostě nevím koho si vybrat" zašeptala jsem zlomeně a malý v mém náručí začal nespokojeně bručet. Zhluboka jsem se nadechla a utišila ho.

"Promluv si s Dracem a vše mu řekni, odzačátku do konce. Oba dva si to zasloužíte a potřebujete to. At se nakonec rozhodneš jakkoliv, jsem si jistá, že nepříjdeš ani o jednoho" laskavě se na mě usmála a opatrně mě objala tak, aby nezmáčkla toho bručounka.
"Jsem ráda, že tě mám Cisso, jsi jako moje druhá maminka" špitla jsem vděčně a ona mě mateřsky políbila na čelo. Vzala si Scorpia a Selenu a nechala mě osamotě s mými myšlenkami.

"Můžu?" nakoukl dovnitř Draco a když jsem přikývla, tak za sebou zavřel dveře a opřel se o ně.
"Má matka teda ví, jak mi zvednout sebevědomí"ušklíbl se kysele a já se zasmála
"Nechtěla jsem, aby jsi to věděl. Není důležité, kdy jsem začala čarovat"podívala jsem se na něj a on po chvilce přikývl
"I tak mi to docela srazilo ego, ale zároven jsem na svou manželku neuvěřitelně hrdý. A to samé platí o našich dětech, jsou neuvěřitelné"usmál se pyšně a já mu dala vduchu za pravdu. Jsou to jedineční andílci, žádný rodiče by si nemohli přát lepší děti.

"Ten Sin je nějaký nový člen řádu?" zeptal se ledabyle, ale v jeho očích jasně svítila zvědavost a taky žárlivost.
"Ano, přijel k nám z Ameriky pár měsíců po tvé smrti" probodla jsem ho pohledem a on provinile sklopil oči k zemi.
"První týdny jsem ho nesnášela a když Brumbál vymyslel, že bude bydlet u mě, tak jsem se hodně vztekala. Ale nakonec jsem souhlasila" ušklíbla jsem se kysele, když jsem si vzpoměla na otcovu lest.

"Dělali jsme si samé naschváli a každý se bál být s námi v jedné místnosti, ale nakonec jsme se sklidnili. Skamarádili jsme se a on mi hodně pomáhal." pomalu jsem mu začala vyprávět náš příběh a nevynechala jsem ani jediný detail. Bylo na něm vidět, že mu není příjemné to co právě slyší, ale mlčel a dál poslouchal. Když slyšel o porodu a to, že jsem ho málem nepřežila, tak mě prudce objal a omlouval se mi,že nebyl se mnou. Po chvilce jsem pokračovala v povídání. Zasekla jsem se,když jsem došla, až k večeru kdy se vrátil. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Když jsem je opět otevřela viděla jsem na něm, že tuší, že to co řeknu se mu nebude líbit. Ale měl právo znát celou pravdu. Prudce ode mě ustoupil a díval se na mě jako kdyby mě neznal. Bolest v jeho očích mi lámala srdce. Několik minut bylo v pokoji ticho.

"Já....musím...potřebuju ted být chvíly sama"zamumlal a ryche odešel z pokoje a podle zvuku zezdola i z domu. Dívala jsem se na dveře, kterými před chvílý odešel a nemohla jsem brečet. Chtěla jsem, bolelo mě obvinění, které jsem viděla v jeho očích, ale nemohla jsem brečet, at jsem se snažila jak chtěla. V téhle pozici mě později našla i Cissa, která opatrně nakoukla do pokoje.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě a já zakroutila záporně hlavou
"Všechno jsem mu řekla, odešel" zašeptala jsem a konečně se mi spustily ty zrádné slzy a já se nahlas rozbrečela. Okamžitě mě objala a já vzlykala do jejího svetru. Věděla jsem, že jsem ho ztratila a jestli se vrátí tak jedině kvůli dětem.

Neobjevil se celý den a já usínala v slzách. Ráno jsem se probudila jen proto, abych se postarala o děti. Ty dva mě drželi nad vodou a moje bolest byla o něco snesitelnější, když jsem je držela v náruči. Objevil se až kolem 4 hodiny odpolede. Zrovna jsem vysvětlovala dvoum 10 letým klukům proč nesmí kouzlit na veřejnosti mezi mudly. Ministerstvo už dávno nefungovalo tak jak mělo, ale tohle by se jim asi stále moc nelíbilo. Pokrytci jedni!

"Slibuju Angee, že už to nikdy neudělám" sklopil provinile hlavu Scottie a já ho pohladila po zrzavých vlasech a zvědavě se podívala po tom druhém roštákovi. Kevin chvíly sledoval špičky svých tenisek, než promluvil.
"Ale byla to sranda...dobře už nebudu ukazovat kouzla před mudly" zamumlal značně neochotně pod mým pohledem
"Fajn ted si můžete jít oba hrát s ostatními"popohnala jsem je s úsměvem a když utekli, unaveně jsem si povzdychla. Děti se rozhodli, že mi zřejmě musí vynahradit ty dva dny, kdy jsme se neviděli. Rukou jsem si promasírovala šíji a povzdychla si.

"Umíš to s nimi"ozvalo se za mnou a já se otočila na Draca stojícího u dveří. Vypadal trochu unaveně a jeho oči postrádali ten známý něžný třpyt, ale jinak se zdál být v pořádku.
"Tvá matka o tebe měla strach" probodla jsem ho pohledem a shýbla jsem se, abych mohla posbírat hračky, které děti nechali v obývacím pokoji
"Mohl si jí dát vědět, že jsi v pořádku"prohodila jsem jakoby nic a dál pokračovala ve sbírání

"To bych ale lhal"ušklíbl se kysele a já se narovnala, abych se mu mohla podívat do obličeje stažené do té staré známe tvrdé masky. Stejné jakou nosil každý den ve škole, než jsme se do sebe zamilovali
"Dozvěděl jsem se, že mě moje manželka podváděla s nějakým americkým bastardem"prohlídl si mě pohradavě a já měla, co dělat, abych se nerozbrečela. Místo toho se ve mě ozvala mě hrdost a vzpurná povaha. Pozůstatek po výchově tatky Jamese.
"Já se zas dozvěděla, že můj mrtvý manžel mi lhal a po roce si klidně přišel a oznámil mi, že je živý a zdravý"zvýšila jsem hlas, ikdyž jsem nechtěla. Ale všechny pocity se ve mě zbouřily a události posledních dní prostě vybuchly.

"Chránil jsem tě a dělal jsem to proto, abych se tobě a našim dětem nic nestalo. Ale ty jsi potom, co jsi spala se mnou vlezla do pelechu toho bastarda a pak ses klidně vrátila ke mě a hrála sis na vzornou milující manželku. Ublížil jsem ti a lhal, ikdyž to bylo pro tvé dobro. Ale ty jsi tímhle zničila naše manželství. Můj otec mě varoval, že mi zničíš život, ale já mu hlupák nevěřil. Kéž by ses mi nikdy nepřipletla do cesty." nemohla jsem uvěřit tomu, co právě vypustil z pusy. Vím, že jsem mu ublížila a on měl právo být ublížený, ale to co řekl pohřbilo všechny moje city k němu.

"Vypadni! Okamžitě se seber a vypadni z mého domu ty parchante smrtijedskej"zavrčela jsem chladně a v ruce se mi okamžitě objevila hůlka. Spatřila jsem v jeho očích lítost, ale na to už bylo pozdě. Já ho podvedla a on mi slovy ublížil víc, než kdokoliv jiný.

"Ang já...to jsem nechtěl..."nevěřícně mě pozoroval zatímco já ho podruhé za dva dny ohrožovala hůlkou
"Ale chtěl. Tohle jsi si myslel celou dobu, co jsme byli spolu. Jen jsi neměl tu odvahu mi to říct do očí. Bravo gratuluju ti, jsi stejný jako tvůj otec. Bezcitný bastard" bolest v jeho očích byla téměř hmatatelná, ale já nemohla zapomenout na jeho slova. Navzájem jsme se příšerně ublížili a naše manželství skončilo.

"Takže tímhle to skončí? Necháš ho, aby zničil naše manželství? Naší rodinu? Naše štěstí"natáhl ke mě ruku, ale já o krok ustoupila a zakroutila hlavou. Snažila jsem se nebrečet, ale slzy se tlačily do mých očí.
"To tys to všechno zničil. Ty jsi pohřbil naše štěstí a lásku. Prosím tě odejdi"zašeptala jsem zlomeně a po tvářích mi už stékaly slzy. Chtěl mě obejmout a utřít je, ale já zakroutila hlavou a ustoupila jsem dva kroky od něj.
Chvíly si mě prohlížel, ale pak smutně sklopil hlavu a odešel

Záblesk minulosti 2.část

26. listopadu 2012 v 14:50 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tady je pokračování, která se asi dalo očekávat :) Takže bavte se Rico :)

"Zabil jsem ho stejně jako jeho rodiče. Kvůli tomu mudlovskýmu šmejdovi má matka, potomek Salazara Zmijozela zemřela jako nějaký pes" jeho hlas byl tak chladný, odproštěn od všech emocí, až na vztek. Dívala jsem se do těch rudých duhovek a snažila se pochopit, kam zmizel můj Tom.

A pak jsem v mysli viděla záblesk ženy ležící na zemi. Byla v obličeji neuvěřitelně bledá, po tvářích jí stékaly slzy, ale na tváři měla milující úsměv. V náruči jí leželo miminko, které se právě narodilo. Z očí ženy pomalu vyprchával život, ale ona dál držela miminko a láskyplně ho líbala na čelíčko. Kolem bylo tolik krve, ach musela tolik trpět. Ale v jejích očích byla jen láska. Láska k tomu malému tvorečkovi, jehož život vyměnila za ten svůj.
"Miluju tě můj maličký. Vždycky budu s tebou, nikdy tě neopustím. Budeš velký kouzelník a dokážeš obrovské věci"špitla mu do chomáčku tmavých vlasků, které mu rašily na hlavičce.
"Thomas Rojvol Raddle, tak se jmenuje" zašeptala tak, že jí ženy v místnosti skoro nerozuměly a pak s pohledem do obličeje svého syna naposledy vydechla.

Odtrhla jsem se od něj a po tváři mi stékaly slzy. Podívala jsem se na Toma a ten se na mě vyděšeně díval.
"Co to bylo?"nechápal a já si rychle setřela slzy a smutně se na něj usmála

"To je moje prokletí. Dědictví po prababičce Erinol Prewellové. Dokážu vidět věci, které nikdo jiný nevidí a také když se občas dotknu člověka, vidím jeho vzpomínky, které má ukryté hluboko uvnitř mysli. Ani o jejich existenci neví, ale já je objevím. Tohle byla tvoje první a zároven poslední vzpomínka na matku. Ikdyž jsi byl malý chlapec, máš to ukořeněné hluboko v mysli" vysvětlila jsem mu a čekala na jeho reakci. Většina těch, který znali mojí schopnost se jí i mě báli a stranili. Můj vlastní otec mě prohlásil za zrůdu, když jsem mu v pěti letech řekla, že vidím svojí babičku, která zemřela ještě před mým narozením. Bála jsem se, že mě taky odsoudí jako otec. Ale jemu se na tváři objevil drobný úsměv a pak mě pevně objal

"Děkuju"zašeptal mi do ucha a já se k němu přitulila.
"Věděl jsem, že jsi jedinečná, ale tohle je naprosto…"hledal to správné slovo a já si povzdychla
"Odporné"zamumlala jsem a uhla rychle pohledem. Otočil si mě čelem k sobě a políbil

"Neuvěřitelné, kouzelné,naprosto úžasné, ale určitě ne odporné. Už to nikdy neříkej, ano?" políbil mě na čelo a já přikývla. Najednou jsem si vzpomněla na to, co mi před chvíly řekl a odtáhla se od něj. Strápeně se na mě podíval a vrazil ruce do kapes školních kalhot.

"Pochopím, když se mnou už nebudeš chtít mít nic společného. I to když mě budeš chtít nahlásit ministerstvu, ikdyž za jejich vraždu sedi Morfin. Jo to je taky moje práce. Přísahal jsem u matčina hrobu, že se pomstím a ničeho nelituji. Snad jen toho, že jsem tím navždy ztratil tebe"podívala jsem do těch opět čokoládových očí a vedla vnitřní boj. Na jednu stranu jsem z něj měla strach, zabil přeci tři lidi a nevinného člověk nechal za jeho zločin trpět. Nevinného? Nebud naivní Callo, Morfin byl hodně věcí, ale určitě ne nevinný. Všichni si zasloužili, co dostali. Vzpoměla jsem si na jeho vzpomínky ze sirotčince a na vzpomínku na jeho umírající matku. Vím, že ho nemohu ospravedlňovat za to, co udělal. Ale miluju ho a nebudu ho soudit.

"Nechystám se tě udat ministerstu" přistoupila jsem k němu a pohladila ho po tváři
"Řekla jsem ti, že tě miluju a že se na tom nic nezmění, at mi řekneš cokoliv." stoupla jsem si na špička a lehce ho políbila na rty. Byl tak zaskočený, že nijak nereagoval
"Ten mudlovský šmejd si to zasloužil, za to co udělal Meropě" špitla jsem a neuhla svým pohledem.

"Jsi si tím jistá? Pochopím, když.."začal, ale já si ho přitáhl za límec košile k sobě a dlouze ho políbila.
"Jen už prosím nikoho nezabíjej. Víš jak velký odpor mám k mozkomorům a k tomu zatuchlému vězení. Kdybych tě tam měla chodit každý týden navštěvovat, tak budu mít kopřivku. A navíc mysli na naše děti, jak by asi ve škole říkali, že je jejich tatínek v Azkabanu, protože ho někdo naštval, hmm?" snažila jsem se celou situaci odlehčit humorem a naštěstí se mi to povedlo. Oba koutky úst se mu zvedly a on se na mě usmál předtím, než mě políbil

"Jsi úžasná, jsi ta nejlepší holka na světě" pohladil mě po tváři a pak si mě přitáhl do náruče. Vděčně jsem se mu do ní zachumlala a zavřela oči. Nebylo to tak jednoduché jak jsem říkala, ale časem se s tím srovnám a do té doby udělám vše proto, aby se můj přítel netrápil tím, že mě ztratí.

"Za chvíly bude večeře" zamumlal mi do rtů a já se překvapeně podívala na hodinky. Vážně už bylo tak pozdě, to jsme se tak dlouho líbali?
"V tvém náručí stále zapomínám na čas" uculila jsem se a on mě se smíchem vedl do Velké síně. Oči našich přátel se na nás upřeli, když jsme vešli do dveří ruku v ruce. Celá síně byla svědkem něčeho jedinečného. Zářivého úsměvu na tváři zmijozelského studenta, kterého se bála celá škola a možná i učitelský sbor z něj měl obavy.

"Hrdličky se vrátili? No už bylo na čase, nezbylo tu skoro žádné jídlo. Septim je hrozný žrout, ale něco jsem vám schoval." Zakřenil se na nás Rafael a těsně uhnul před pěstím od obviněného jedlíka.

"Všechno je dobré?"podíval se na mě s obavou Tallys, když byl Tom zaměstnaný odtrháváním od sebe Septima a Katie, která bránila svého bratra a navíc si chtěla na svém snoubenci vybít zlost za jeho včerejší nevhodné chování. Pozval totiž na ples havraspárskou šestačku a div jí nepřefikl rovnou na parketu. Samozřejmě si to Katie nenechala líbit a popadla prvního kluka, který šel kolem ní. K její smůle to byl kapitán nebelvírského famfrpálového družstva Ignotus Weasly. Největší nebelvírský sukničkář nic nenamítal, takže spolu strávili noc. Katie z toho samozřejmě ráno byla zničená a obvinovala z toho svého snoubence. No protě blázinec jako vždy.

"Bude" usmála jsem se na něj lehce a on mě pohladil po ruce, kterou jsem měla položenou na stole. Pevně jsem jí stiskla a on na mě povzbudivě mrkl
"Nejsi na to sama"špitl ještě předtím, než se vedle mě opět objevil můj zadýchaný rozcuchaný přítel
"Ti dva by neměli být v jedné místnosti, natož se brát" kroutil nevěřícně hlavou a já se začala smát. Tom se na mě podíval a lehce usmál

"Zbožnuju když se směješ"pohladil mě palcem po tváři a já ho políbila do dlaně
"Zase ti závidím kotě"zaslechla jsem vzdychat Wall a Katie. Náš blondatý přítel měl opačný názor
"U merlinových trenclí to ti Tome vážně přeskočilo?" praštil pěstí do stolu
"Stala se z tebe uvzdychaná zamilovaná středoškolačka"obvinil ho a já střelila pohledem po Tomovi, kterému se v očích opět objevil rudý záblesk. Rychle jsem mrskla po Abraxovi houstičkou ležící přede mnou a trefila ho přímo do jeho namachrovaného obličeje.

"Nestrefuj se laskavě do mého přítele nebo by se ti taky mohlo stát, že se jednoho rána probudíš s oslím čumákem, rozumíš mi Malfoyi?" zavrčela jsem podrážděně a on zaraženě přikývl
"Máš svoje dny, co Callo?" popíchl mě těsně předtím, než zdrhl ze síně. Ale k jeho smůle jsem měla rychle reflexi a než zmizel z dveří, tak ho zasáhlo moje kouzlo. Po zbytek dne hýkal jako osel a ani profesoři ho nedokázala odčarovat.

"Děkuju"zamumlal mi do vlasů Tom, když mě políbil na spánek a Tallys se na mě vděčně podíval. My tři máme tajemství, které se nikdo nesmí dozvědět a já udělám všechno proto, abych Toma uchránila před dalším trápením,.

Záblesk minulosti

25. listopadu 2012 v 15:11 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Tak stal se zázrak, máte tu pokračování Zrození. Doufám, že se vám bude líbit já jsem na něj docela pyšná. A abych vás trochu napínala, tak vám sem nedám celou kapitolu. Druhou menší část vám sem přidám, až zítra tak si užijte čtení. Rico :)

"Za týden bude zas další ze šílených plesů toho dědka" vzdychla vedle mě Katie a já se na ní podívala všeříkajícím pohledem
"Nestěžuj si, mohlo by to být ještě horší" ušklíbla jsem se a on se zamyslela a pak zakroutila hlavou
"Co horšího by se mohlo stát?" nakroutila si na prst pramen vlasů a pozorovala přitom svého snoubence, který se zrovna bavil s havraspárskou nymfou. Sama pro sebe jsem se zasmála, když jsem viděla žárlivý lesk v jejích očích. Vím, že by to nikdy nepřiznala, ale žárlila na Septima a vadilo jí, vidět ho s jinýma holkama. A na její obranu Septim na tom byl podobně ne-li hůř. Sledovat ty dva znamenalo pobavení pro mojí osobu a za měsíc, co ti dva byli zasnoubení, jsem si toho pobavení dopřála opravdu dostatek.

"Mohl by vymyslet losování partnerů. Například holka Zmijozel a kluk Nebelvír" mrkla jsem na ní pobaveně a ona znechuceně zkroutila svůj půvabný obličej, až jsem se musela začít nahlas smát, čímž jsem na sebe přitáhla nežádoucí pozornost celé síně.
"Co se je na tom k smíchu? Při představě, že bych celý večer musela strávit s nějakým odporným smrdutým Nebelvírem je mi blivno" zavrčela podrážděně a já dostala další záchvat smíchu. Tak mě zastihl můj nejlepší kamarád následovaný s mým opět zamračeným přítelem.

"Někdo Call dal do pití vtipný prášek nebo co?" nechápal Tallys a moje kamarádka, která můj záchvat způsobila bezradně pokrčila rameny
"Asi jí už přeskočilo"vysvětlila mu nevinně a těsně uhnula před mým pohlavkem
"Tobě asi brzo přeskočí ze žárlení na tvého snoubence"obvinila jsem jí a ona mě probodla nepříjemným pohledem a zasyčením odešla z Velké síně.

"Pořád si to nechce přiznat?" zeptal se nevěřícně Tally a já jen pokrčila rameny
"Ti dva si to nikdy nepřiznají, budou to mít těžký" zamumlala jsem nepřítomně a přitom v hlavě zkoumala šaty, které jsem si přivezla do školy, když jsem byla naposled doma.

"Callo vnímáš?"zasmál se Tallys a já se na něj překvapeně podívala. Všimla jsem si, že téměř všichni už odešli. Pravděpodobně někam ven užívat si sobotního slunečného odpoledne.
"Ted už jo, potřebovals něco?" zvedla jsem obočí a s nevinným úsměvem se na něj podívala. Zasmál se a zakroutil hlavou.
"Tvoje přítelkyně je opravdu někdy na zabití" otočil hlavu na mého zamračeného přítele čmárajícího si něco do malé knížečky, kterou nosil neustále u sebe a nikdy mi jí nechtěl ukázat.

"Cože?" překvapeně se na něj podíval a já si unaveně povzdychla a zvedla se

"Co kdybychom si šli na chvíly sednout k jezeru, než si na nás tenhle neobjevený génius udělá čas?" navrhla jsem svého kamarádovi a ten se zamračil na svého nejlepšího přítele, ale nakonec přikývl. Nechali jsme toho natvrdlího osla v síni a on si toho snad ani nevšiml.

"S Tomem je to někdy hodně těžký, ale musíš mu dát čas, aby se změnil" lehce jsem se na něj usmála a prstem si přejela po náramku, který mi dal k Vánocům. Za poslední tři týdny se strašně změnil, ted by mi ho už holky nezáviděly. Stále na mě neměl čas, byl zamračený nebo zamyšlený, stále někam mizel a když byl ve škole, tak byl zalezlý v knihovně a studoval něco v knihách ze zakázaného oddělení. Nikomu jsem to nepřiznala, ale měla jsem o něj strach a někdy uvnitř i z něho. Zdálo se mi, že den ode dne se výraz v jeho očích mění. Jako kdyby se z jeho srdce vytrácel cit a nahrazoval ho chlad. Na všechny kolem sebe byl zlý a nepříjemný, jen ke mně se stále choval laskavě a s láskou. Ale i tak jsem poznala, že se něco změnilo, nebo aspon začíná měnit. Měla jsem zlé tušení, že se brzy přihodí něco strašného. Přede všemi jsem hrála, že se nic neděje, ale před Tallym jsem své obavy skrývat nemohla.

"Bude to dobré, uvidíš. Miluje tě" zašeptal mi do vlasů, když mě objal. Rychle jsem zahnala slzy, které se mi dostaly do očí a přála si mu věřit.

***** o týden později****

"Call tohle mi dal Tom pro tebe" podal mi Tally bílou obálku. Zdál se mi nějak nesvůj, jako kdyby věděl víc, než já. Sedla jsem si do křesla u krbu a zamračeně otevřela obálku. Čím déle jsem četla, tím víc jsem se mračila. Nakonec jsem zmačkala dopis do kuličky a vhodila ho do ohně. Seděla jsem a tupě zírala do plamenů. Bála jsem se, že kdy se byt jen pohnu tak moje magie vybuchne. Po pár minutách, když jsem si byla jistá, že to nejhorší je za mnou, jsem se postavila a odešla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a v té poloze zůstala až do večera, kdy se v pokoji objevily vysmátý holky. Zarazily se, když mě spatřily sedět ve tmě.

"Callo jsi v pořádku? Stalo se něco zlato?" zeptala se mě starostlivě Katie a spolu s Wall si sedly ke mně na postel. Zhluboka jsem se nadechla a poprvé od chvíle, kdy jsem si přečetla dopis jsem byla schopná mluvit.
"Tom dnes na ples nejde" usmála jsem se nuceně a zvedla se, abych si mohla obléct nádherné plesové šaty. Ty které jsem si vybírala s myšlenkou na svého přítele, kterého miluju a kterého jsem chtěla překvapit. Bohužel on překvapil mě a hodně nepříjemně.
"Jak myslíš, že nejde? A kde je? Děje se něco?" divily se okamžitě a já jen pokrčila naoko lhostejně rameny

"Prostě má dnes na práci něco důležitějšího. To je jedno, co tak koukáte? Pojdte se oblékat, at nepřijdeme pozdě" popohnala jsem je rukou a sama sebe v duchu obdivovala, za to jak jsem se dokázala ovládat. Holky se chtěly dál vyptávat, ale naštěstí pochopily, že o tom nechci mluvit. Oblékly jsme se a společně si udělaly účesy a make-up.

"Sluší nám to" zhodnotila jsem naší práci a holky mi kývnutím hlavy daly za pravdu. Došly jsme k Velké síni, kde už čekaly naše doprovody. Bodlo mě u srdce, když jsem nikde neviděla Toma, ale věděla jsem, že tu nebude. Tally ke mně došel s drobným úsměvem, chytil mě za ruku a zatočil se mnou
"Nádherná jako vždy" řekl jen a pak mě odvedl do síně, která byla proměněna v krásně sál.

"Nenávidím ho ze to, že tu ted se mnou není" zašeptala jsem, když jsme tancovali na pomalu písničku. Pevněji mě k sobě přitiskl a pak mě políbil na spánek. Nic neřekl jen mě držel a já mu za to byla vděčná.

******* ráno po plese******

"Callo?" podívala jsem se ke dveřím velké síně, kde stál můj přítel s provinilým výrazem ve tváři. Ale bylo pozdě, měl tu být před pár hodinami. Zakroutila jsem hlavou a prošla kolem něj, bez jediného slova či pohledu. Nalila jsem si do pohárku džus a trochu se napila. Měla jsem stažené hrdlo a měla chut křičet, ale jsem Zmijozel a my nedáváme najevo své emoce. Spatřila jsem Tallyho a Toma jak se hádají u dveří a pak společně někam odešli. Zakroutila jsem nad tím hlavou a snažila se
vnímat dohadování Wall a Abraxe, ale v duchu jsem byla stále u těch dvou.

Celý den jsem ani jednoho neviděla a už jsem si začínala docela dělat starosti. Blížila se večeře a já se rozhodla, že se je vydám hledat, když v tom se otevřely dveře společensky a v nich se objevili oni. Narovnala jsem se v křesle a probodla je oba nevraživým pohledem. Vzala jsem si do ruky knihu, kterou jsem se snažila celý den číst a snažila se vnímat písmenka na papíře. Za žádnou cenu jsem se nechtěla podívat jejích směrem.

"Callo mohli by jsme si promluvit?" ozval se kousek ode mě jeho hlas a já aniž bych odtrhla oči od knihy jsem zakroutila hlavou
"Nemám ted momentálně čas" pokrčila jsem naoko lhostejně rameny a obrátila stránku, kterou jsem si vůbec nepřečetla.
"Prosím"zašeptal a já překvapeně zvedla hlavu. On nikdy neprosí! Zadívala jsem se mu do očí a viděla v nich něco jiného. Něco zlověstného, něco velice špatného. Nevím, co minulou noc dělal, ale bála jsem se, že to mezi nás vrazilo klín mnohem víc, než to že se mnou nešel na ples.

"Dobře" přikývla jsem nakonec a pod zraky všech jsem se k němu připojila a nechala se odvést pryč z místnosti. Bez jediného slova jsme došli, až na Astronomickou věž. Posadila jsem se na cimbuří a na chvíly se zahleděla na zapadající slunce a povzdychla si. Cítila jsem, jak si stoupl těsně ke mně a zadržela dech. Byl tak blízko, ale přesto ta propast mezi náma byla obrovská.

"Mrzí mě, že jsem s tebou včera nebyl" natáhl ruku a dal mi pramen vlasů za ucho. Podívala jsem se na něj a nevěděla jsem, co dělat. Na jednu stranu jsem chtěla znát pravdu a na druhou stranu jsem chtěla na všechno zapomenout a jít dál. Bohužel u mě vyhrála zvědavost.

"Kde jsi včera byl?" probodla jsem ho pohledem a čekala. Ustoupil o krok dozadu a rukou si projel vlasy. Jak ráda bych se jich sama dotýkala a přitáhla si ho za ně k sobě, abych ho mohla políbit. Ale ted bylo důležitější zjistit pravdu.

"Musel jsem si něco zařídit, psal jsem ti to v dopise" zkusil to, ale já prudce zatřásla hlavou. Slezla jsem z cimbuří a chtěla odejít.
"Počkej prosím" zadržel mě a já se sklopenou hlavou čekala, co mi řekne.
"Budeš mě za to nenávidět, budu se ti hnusit" zašeptal a mě po zádech přejel mráz. Co mohl udělat tak strašného?

"Podívej se na mě prosím" zvedl mi bradu a zabodl do mě ty své temné oči, které už najednou neměly v sobě to cosi temného. Byl to zase můj Tom.

"Než ti to řeknu chci, abys něco věděla" pohladil mě palcem po tváři a já se lehce usmála
"To co se dozvíš nemá žádný vliv na tom, co k tobě cítím" sklonil se a lehce mě políbil na pootevřené rty. Ale dřív, než jsem si ho mohla přitáhnout k polibku se odtáhl. Zavřel oči a opřel se čelem o mé.

" Miluju tě a chci, aby sis to vždy pamatovala, ano?" podíval se mi do očí a já najednou viděla rozmazaně. Po tváři mi stekl slza a on jí z mé tváře slíbal a pak mě políbil. Líbal mě jako kdyby to bylo naposled a já se ve skrytu duše bála toho, co mi chtěl říct.
"Taky tě miluju a nic na tom nezmění, co mi řekneš" slíbila jsem mu, ale on se na mě díval značně pochybovačně.

" Vyprávěl jsem ti o tom, že můj otec je mudla" začal a já přikývla, ikdyž jsem věděla, že mě ted nevnímá. Byl ponořený do vzpomínek a já na něm viděla, jak těžké to pro něj je. Natáhla jsem se a stiskla mu ruku.

"Má matka byla potomek Salazara Zmijozela, ale její otec jí ponižoval a proto se neodvažovala používat svou moc. Vypadalo to, že je moták. Ale v okamžiku kdy ho zavřeli do vězení se u ní její moc objevila a ona…Několik let byla zamilovaná do Thomase Raddlea mudly z vesnice. Ale on její city neopětoval a proto se rozhodla, že vytvoří nápoj lásky. Pod jeho vlivem si jí Raddle vzal a počali mě. Matka si myslela, že nápoj již není potřeba. Věřila tomu, že se do ní zamiloval a že by neopustil dítě, které se mělo brzo narodit. Ale mílila se" kysele se ušklíbl, ale já v jeho očích zahlédla stín bolesti a ruku mu pevně stiskla.

"Odkopl jí jako použitou hračku a navíc na níc poslal zbytek vesnice. Matka musela utéct pryč. Prodala všechny své cennosti parchnatovi, který jí okradl. Jen proto, aby měla na trochu jídla. Nešlo jí o ní, ale nechtěla, aby se něco stalo mě. Bylo po Vánocích a na ní přišly porodní bolesti. Ukryla se v sirotčinci, kde v noci porodila. Ztratila hodně krve a těsně před smrtí mi dala jméno. Thomas Rojvol Raddle. Jmenuju se po dvou mužích, který mou matku zabili." bolelo mě u srdce, když jsem slyšela smutný příběh jeho matky.

"Nebudu ti povídat jak úžasné dětství jsem měl v sirotčinci. Nakonec mě tam všichni respektovali a měli ze mě strach" v jeho očích byl opět ten temný stín a já věděla, že všichni kdo mu ublížili za to zaplatili. Ale nedokázala jsem je litovat. Jednu, když Tom ulehl s obrovskou horečkou, blouznil a já se mu pomocí nitrozpitu dostala do mysli a zahlédla část jeho vzpomínek na to peklo. Kdyby se mi ti parchanti dostali do rukou, tak by si přáli, aby se nikdy nenarodili.

"Můj drahý dědeček zemřel chvíly poté, co se vrátil z Azkabanu, ale Morfin můj strýc do včera žil dál ve vesnici." zamrazilo mě při slově žil. Měla jsem zlé tušení a zhluboka se nadechla.

"Včera jsem tě nemohl doprovodit na ples, protože jsem se vrátil do Malého Volánku a navštívil tam svého milovaného otce. Ten šmejd se nikdy neoženil. Žil se svými rodiči ve stejném domě. Chtěl jsem ho jen vidět a poznat člověka, který zničil mou matku. Ale když jsem mu řekl kdo jsem, tak řekl o mé matce tolik hnusných věcí,že já prostě…nemohl jsem ho nechat jít" podíval se mi do očí a já sebou trhla. Jeho oči byla…rudé!


........ pokračování příště.

Poslední společný okamžik?

24. listopadu 2012 v 0:40 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Tak dětičky moje máte tu pokračování naší zamotané romance :) Snad jste si nemysleli, že jsme na konci? Ani zdaleka ne :) Vím, že jen malá hrstka z vás má Sina ráda, ale jelikož patřím mezi jeho fanoušky, tak jsem mu musela dopřát aspon trochu z Angely. Do budoucna ještě nevím, co s ním bude. Vlastně ani nevím, co bude se všema, takže si užijte čtení a já se pokusím brzy dodat další kapitolu. Včera jsem začala pracovat na Zrození tak snad v nejbližší době budete vědět, co bude dál. Tak dobrou noc, at vás mozkomorové straší celou noc Rico :)

"Stále tomu nemohu uvěřit..jsi tady..živý a zdravý" zakroutila jsem nevěřícně hlavou a Draco se na mě něžně usmál od postýlky u které pozoroval naše dva spící andílky. Naposled oba pohladil po jemných vláskách, políbil na čelíčka a sedl si na okraj pohovky na které jsem odpočívala z prožitého šoku. Zvedl ruku a něžně mi přejel po linii tváře.

"Tak strašně jsi mi chyběla….celou tu dobu, když jsem byl v tom…jiném světě…tak jsem netoužil po ničem jiném, než abych tě mohl znovu pohladit po tváři, zabořit tvář do tvých vonavých vlasů…políbit tvé sladké rty" sklonil se a své slova doplnil činy.Slastně jsem vzdychla a za vlasy si ho něžně přitáhla blíž k sobě. Cítila jsem, jak se usmál a pak jsem vypískla, když si mě zničeho nic vyzvedl do náruče.

"Pššt at nevzbudíme děti" mrkl na mě šibalsky a vysloužil si tím ránu do ramene. Domem se ozýval náš štastný smích, následovaný steny a zvuky rozkoše. Nikdy se ho nenabažím a už nikdy nikomu nedovolím, aby nás rozdělil.

Když jsem k ránu pozorovala jeho klidný obličej přemýšlela jsem nad tím, co řeknou ostatní. Cisse se vrátil ztracený syn, otci jeho kmotřenec, Brianovi, Tedovi a Blaisovi jejich přítel. A co Sin?

Málem jsem na něj při všem tom štěstí zapoměla. Nikdy nemůže popřít, že mi na tom drzém neomaleném holomkovi záleží. Co to kvákám, vždyt já ho miluju. Jinak než Draca, ale to neznamená, že mín. Ke každému cítím něco zcela jiného. Draco je moje životní láska, otec mých dětí. A Sin? To je můj anděl strážný, který mě vytáhl z naprosté temnoty, díky němu jsem se opět cítila úplná. Co mám ted dělat? Pro koho se mám rozhodnout. Draco je můj manžel, muž kterého miluji. Ale Sin přišel a pomohl mi, když nemusel.

Naštěstí se nedávno přišlo na to, že sladoučká Paty vlastně nečeká jeho dítě, takže je zcela volný a dal mi jasně najevo, že bude bojovat o mou lásku. Jak se mám rozhodnout? Kdo je ten pravý. Zkoušela jsem usnout, ale nešlo to. Po hodině jsem svou snaho vzdala a potichu se zvedla, tak abych neprobudila muže ležícího vedle mě.

Nespokojeně zabručel, zapátral rukou vedle sebe nakonec objal polštář a spal dál. Oddechla jsem si a i s hůlkou v ruce jsem doslova utekla. Vyběhla jsem z domu a okamžitě se přemístila. Ani jsem nepřemýšlela kam a překvapeně jsem se podívala na dům, kde již pár týdnů bydlel Sin.

Sklopil jsem svůj pohled k zemi a vedla přitom vnitřní boj. Věděla jsem, že bych měla okamžitě odejít, ale něco uvnitř mě mě vedlo až k jeho dveřím. Třikrát jsem lehce zaklepala a čekala. Zaslechla jsem ránu, nadávky a následně se otevřely dveře ve kterých se objevila hůlka následovaná rozcuchanou hlavou Sina. Překvapeně se na mě podíval a okamžitě sklopil hůlku.

"Ang? Co tu děláš? Stalo se něco? Jsi v pořádku? Ublížil někdo dětem?"strachoval se okamžitě a já se musela proti své vůli pousmát. Sin MacAllister mohl mít mnoho vad a chyb, ale stále to byl ten nejstarostlivější a nejúžasnější můž, kterého jsem měla to štěstí poznat. Ikdyž se snažil dobrou stránku své osobnosti stále potlačovat a schovávat před ostatními. Já ho dávno prokoukla.

"Mohu jít dál?"zeptala jsem se tiše a on zmaten mým neobvyklým chováním rychle otevřel dveře dokořan a pustil mě dovnitř. Doprovodil mě, až do útulného obývacího pokoje, na kterém bylo vidět, že ho zařizovala Cissa vlastně jako celý jeho byt. Kromě ložnice, kterou jsem mu pomáhala vybavovat já. Prý se musím podílet na zařizování místnosti ve které v budoucnu strávím mnoho času. Ještě dva týdny po tom prskal mýdlové bubliny.

Posadila jsem se na modrou pohovku a sklopila svůj pohled k rukoum nervozně se kroutícím v mém klíně. Sin si okamžitě sedl vedle mě a vzal mé ruce do svých velkých teplých dlaní. Jeho blízkost na mě měla velký vliv a já cítila jak se mi zrychlil tep. Není pochyb, že tohoto úžasného, starostlivého a momentálně více, než žhavého muže sedícího vedle mě, který mě s obavami vepsanými ve tváři pozoroval, miluji. Zvedla jsem k němu oči a zasáhla mě láska, která z jeho očí sálala. Jako ve snu jsem zvedla ruku a něžně ho pohladila po hladce oholené tváři.

Před očima jsem viděla štastné obličeje svých dětí a věděla jsem, že už jsem se rozhodla. Ikdyž tím ublížím dvoum lidem. Sinovi zlomím srdce a sobě také. Už nikdy nebudu stejná jako před jeho příchodem, navždycky mě poznamenal a ve mně zemře část mě, až mu sdělím své rozhodnutí.

"Miláčku co se stalo? Děsíš mě" pátral očima po mém obličeji a hledal v něm odpověd, ale já se najednou rozbrečela, což ho zmátlo ještě víc. Ale okamžitě mě objal a já mu hlasitě vzlykala na nahé rameno. Už se na nic neptal jen mě držel a čekal, až se uklidním.

"Draco žije"zamumlala jsem proti jeho pokožce a musela se zhluboka nadechnout, abych se opět nerozbrečela.

"Cože? Nerozuměl jsem ti" zeptal se a já se od něj odtáhla a podívala se do jeho nádherných čokoládových očí. Pevně jsem stiskla oční víčka a vduchu napočítala do desíti. Ted nebo nikdy!
"Draco žije!" zopakovala jsem hlasitěji a čekala na jeho reakci. Celý ztuhl a nevěřícně mě pozoroval.
"Cože?"zašeptal opět a v jeho hlase byla znít panika, strach, nevíra.

"Včera večer se u mě objevil Brumbál s tím, že má pro mě překvapení a v knihovně stál Draco. Živý a zdravý." rukou jsem si prohrábla dlouhé černé vlasy a sotva se držela od dalšího slzavého záchvatu.

"Ale jak? Vždyt ho Voldemort zabil, ne? Trefila ho jeho Avada, nikdo nikdy nepřežil smrtící kletbu" kroutil nevěřícně hlavou a vypadal v tu chvíly stejně jako já, když jsem se dozvěděla, že můj muž ve skutečnosti žije.

"Brumbál tušíl, že by se Dracovi mohlo jako dvojtému agentovi něco stát, takže udělal jistá opatření už měsíce před tou osudnou nocí" vysvětlila jsem mu celý plán záchrany otce mých dětí. A on celou dobu seděl a napjatě poslouchal.

"Tvle" to bylo jediné co z něj nakonec vypadlo. Zvedl se a došel k oknu ze kterého dlouhou chvíly hleděl ven. Ani jeden jsme nic neřekli, pomalu jsem se zvedla a došla až k němu

"To znamená, že mám dedifnitivně útrum, co?"zasmál se trpce a já se prudce přitiskla k jeho nahým svalnatým zádům. Ztuhl, ale v okamžiku si mě otočil čelem k sobě a políbil mě.

"Nepustím tě, nedovolím mu, aby mi tě vzal. Byl pryč, opustil tě. Nemá právo se ti opět vecpat do života. Nebyl tu, když jsi ho potřeboval. Neodovolím mu to."zašeptal mi do rtů a mě spod přivřených víček opět proklouzlo několik slz.

"Podívej se mi do očí a řekni mi, že ke mně nic necítíš. Řekni mi, že to pouto mezi námi neexistuje, řekni, že beze mě můžeš žít, řekni mi, že pro tebe společné chvíle neznamenaly." zvedl mi bradu tak, abych se mu dívala do očí, ale já okamžitě uhnula pohledem

"Nedělej mi to prosím ještě těžší. Miluju ho, je to otec mých dětí a můj manžel. Nemohu..nejde to….já…prostě nech mě jít"snažila jsem se od něj odtáhnout, ale on mě pevně držel. Nakonec jsem svou snahu vzdala a vášnivě ho políbila. Byl to dlouhý polibek plný zoufalství, frustrace a bolesti. Oba jsme věděli, že tohle je naše poslední společná chvíle. Oba jsme věděli, že až se objeví první sluneční paprsky, vrátím se k rodině a my dva už budeme jen přátele se společnou minulostí. Přátele, které spojuje silné pouto. Objala jsem ho pevně kolem krku a on mě za zadeček zvedl nahoru. Objala jsem ho hbitě nohama kolem pasu a on mě odnesl do své ložnice. Do místnosti, kterou jsme zařizovali, tak abychom v ní v budoucnu prožili krásné společné chvíle. Byla to jediná noc/ráno, které jsme prožili spolu, ale stálo to za to.

Návrat

21. listopadu 2012 v 16:49 | Rico |  Nebelvírská kráska a zmijozelský princ
Po dlouhé době nová kapitola, tak jestli to stále někdo čte, tak si to užijte :) Rico

"Angelo mohl bych s vámi na moment mluvit?" vyrušil mě hlas profesora Brumbála při sledování mých spících andílků. Sklonila jsem se a oba políbila na baculaté tvářičky. Neuvěřitelně za ten půl roku vyrostli a čím dál tím více se podobaly svému otci.

"Jistě pane profesore, děje se něco?" zeptala jsem se opatrně a opravdu se bála jeho odpovědi. Za poslední měsíce řádění Voldemorta a jeho poskoků neznalo meze a každý den kolem mě umírali další a další lidé. Bála jsem se o koho jsme přišli tentokrát, co kdyby to byl někdo známý nebo snad někdo z rodiny?

"Nemusíte se obávat, nejedná se o nic závažného. Popravdě jde o velice příjemnou zprávu pokud mohu soudit. Jedná se o vašeho manžela" zmateně jsem se podívala do jeho moudrých pomněnkových očí a začínala jsem přemýšlet nad tím, že už začíná senilnět.
"Draco je již skoro rok mrtvý pane profesore" zamumlala jsem a prstem si přejela po snubním prstenu, který jsem i po té době nebyla schopná sundat.

"Vlastně se jedná o to, že jak bych to řekl. Zkrátka odpověd na vás čeká v knihovně" rukou mě lehce pobídl ke dveřím ke kterým jsme pomalu došli a já se na něj zamračila. Nesnáším, když se mnou někdo manipuluju u Merlinových trenek. Přesto jsem se otočila a pomalu otevřela dveře. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do místnosti zalité světlem z krbu. Pomalu jsem si prohlédla celou místnost a zamračila se. Co si to ten dědula zase vymyslel. Když už jsem chtěla odejít z místnosti vyšel ze stínu skříne někdo o kom jsem si myslela, že je již dávno mrtvý. Ne! To není možné, to se mi jen zdá. Tohle není pravda, vždyt už je několik měsíců mrtvý, sama jsem ho viděla umírat. Někdo tu se mnou hraje ošklivou hru. Smrtijedi! Tohle celé určitě nastražili oni, aby se mohli dostat k mým dětem. Rozeběhla jsem se ke dveřím, které se mi přibouchly před nosem. Lomcovala jsem klikou, ale ani se nehnuly. Už jsem chtěla použít hůlku, když ten přelud, ten podvodník promluvil

"Angelo to jsem já. Draco" jakto že má stejný hlas? Co se tu děje? Jak to smrtijedi dokázali? Musím se dostat k dětem, nesmím jim dovolit, aby jim ublížili.

"Nepřibližuj se ke mně ty hajzle" namířila jsem na něj hůlku, když udělal dva kroky mým směrem. Okamžitě se zastavil a jeho očima probleskla bolest, ale i pýcha. Uvidíme jak bude pyšný, až ho odhodím na protější stěnu. Ušklíbla jsem se v duchu a vzápětí s jistým uspokojením sledovala jak se sesunul podél rozbité skříně.
"Nevím co jsi zač a co chceš, ale k mým dětem se nepřiblížíš. To tě dřív zabiju" zasyčela jsem mu do obličeje, když jsem došla až k němu. Promnul si hlavu do které se uhodil a ironicky se ušklíbl

"Raději bych se sám zabil, než bych jim ublížil. Počkat říkala jsi dětem? My máme dvojčata? Jsou zdraví? A jsou to holka a kluk nebo holka a holka nebo…"švihla jsem po něm knihu, která ležela na zemi. Ublíženě se na mě podíval a naučeným pohybem si odhodil pramen vlasů z obličeje. Stejným gestem jako Draco i to jak se na mě díval a ta jiskra v očích, když mluvil o dětech. Na vteřinu jsem mu chtěla uvěřit, ale pak jsem si uvědomila, že to není možné a že tady jde o bezpečí mých dětí.

"Přestan tu hrát tu komedii. Jak se opovažuješ se ptát na mé děti, tvůj pán tě jistě dobbře informoval, ale přísahám při všem, co mi je svaté, že Seleně a Scorpiovi neskřivíš ani vlásek na hlavě ty šmejde" kopla jsem ho do nohy a pak ho pomocí kouzla svázala.

"Takže je to holka a kluk, pojmenovalas je, tak jak jsme se tenkrát dohodli. Nemohu uvěřit, že máme dvojčata. Až se mi Brumbál dostane do rukou tak mu dám, co proto. Dědek jeden mi nechtěl nic říct, prej to bude překvapení. Pche vsadím se, že se celým tímhle divadlem hrozně baví. To je pro něj typické manipulovat a sledovat výsledek." brbral si pod nos a já ho celou dobu nevěřícně sledovala. Co to hraje za komedii? Kdybych nevěděla, že to je nemožné, tak řeknu, že tu přede mnou na zemi sedí Draco Malfoy. Ten smrtijed musel být opravdu skvělý herec, protože naučit se Malfoyiovic arogantní chování není jen tak.
"Tak už toho mám dost. Mluv kdo tebe poslal? Co ode mě chceš?" pobídla jsem ho, když už mi z jeho stížností začala bolet hlava.

"Už jsem ti to jednou řekla lásko. Jsem to já Draco, tvůj manžel a otec našich dvojčat." mluvil klidným trpělivým hlasem a já na něj dostala vztek, takže jsem ho vzápětí přetáhla stolní lampičkou po hlavě
"U Salzara Angelo chceš mě zabít? Myslíš, že jsem přežil Avadu, rok komatu proto, aby mě moje manželka umlátila knihama a lampama?"zvýšil na mě hlas, až jsem se přikrčila.

"Nechtěl jsem na tebe křičet, ale tohle už docela bolelo. Miluju tebe miláčku, ale ještě jednu knihu a já se s tebou opravdu rozvedu. Pak budu trpět jako zvíře a odprosím tě na kolenou, abys mě vzala zpátky. Takže nás oba prosím ušetři toho všeho, rozvaž mě a vyslechni mě konečně. Nejsem smrtijed teda jsem, ale ne z vlastní vůle. Donutila mě k tomu teta se strejdou a otec. Sama moc dobře víš, jak moc mě to vzalo, když si v tu dobu sama procházela těžkým obdobím jelikož jsi zjistila, že James Potter není tvůj biologický otec, ale že ti v žilách koluje krev Snapea. Láska zvládli jsme toho spolu už tolik, já vím, že se tomu dá těžku uvěřit, ale jsem to já. Žiju a jsem tu"upřel na mě svoje ocelově šedé oči a já najednou viděla rozmazaně. To co říkal, nikdo jiný než on to nemohl vědět. Jenom můj Draco, můj manžel, moje láska. Klekla jsem si na zem a opatrně se dotkla jeho tváře. Přivřel oči a něžně se usmál

"Jak moc mi chyběl tvůj dotyk, teplo tvé kůže"zašeptal zasněně a já sebou cukla, jako kdyby mě uštkl had. Zmateně a nevěřícně jsem ho sledovala. Cítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy.
"Zlato neplakej prosím, bolí mě vidět tě, když trpíš" zamračil se a chtěl se m dotknout, ale uvědomil si, že je stále svázaný a vztekle škubl neviditelnými pouty.
"Tak jsi si neměl hrát na to, že jsi umřel ty parchante jeden" zakřičela jsem na něj a máchnutím hůlky ho osvobodila. Otočila jsem se k němu zády a postavila se k oknu. Venku byla tma a pršelo.

"Jestli jsi to opravdu ty, tak odsud rychle vypadni. Je mi jedno jaký si měl důvod, že jsi udělal vše proto, abych si téměř rok myslela, že jsi mrtvý. Ale nezajímá mě to, pro mě jsi zemřel"řekla jsem ledově chladným hlasem, ale uvnitř jsem křičela. Cítila jsem jak se postavil za mě a jedna moje část se chtěla otočit a pevně ho obejmout. Ale ta druhá chtěla, aby okamžitě zmizel.
"Miláčku dovol mi prosím, abych ti vše vysvětlil. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit"zašeptal mi do ucha a proti mojí vůli mě zezadu obejmul kolem pasu.

"Tak proč jsi to udělal?"zeptala jsem se a nenáviděla jsem se, že jsem začala brečet.
"Chtěl jsem ochránit tebe a naše miminko, teda miminka" cítila jsem jak se usmál a sama se lehce pousmála.
"Jak…?"nechala jsem otázku vyznít do ztracena, ale oba jsme věděli nač se ptám. Zhluboka se nadechl a bradu si opřel o mé rameno.

"Když se Brumbál dozvěděl, že jsem se přidal k Temnému Pánovi teda, že mě otec donutil. Navrhl mi jistou nabídku. S odchodem Snapea přišel řád o dvojitého agenta a o velmi důležité informace." nenechala jsem ho to dokončit, věděla jsem moc dobře, co bude následovat.

"Ty mi chceš říct, že tě ten prašivej dědek donutil každý den nasazovat svůj život? A tys to přijal a nic si mi neřekl? Jak jsi jen mohl, až se mi ten chlap dostane do rukou tak ho asi přetrhnu. "prudce jsem se otočila a praštila ho do ramene. Víckrát se mi to nepovedlo, protože chytil obě mé ruce do své jedné.
"Brumbál mi to nabídl, ale do ničeho mě nenutil. Dělal jsem to, protože jsem chtěl ochránit vás dva teda vás tři. Byl jsem opatrný a nikdo se nic nedozvěděl. "pohladil mě něžně rukou po tváři a já přivřela oči pod tím pocitem.
"Ale já to stále nechápu, viděla jsem tě zemřít."zvedla jsem k němu oči a on si unaveně povzdychl.

"Asi měsíc před tou nocí si mě k sobě ředitel zavolal a dal mi medailon, který jsem měl nosit stále u sebe. Byl to jistý druh viteálu, který mě měl ochránit v případě, že by se Voldemort nebo otec dozvěděl pravdu. Ale bohužel nepočítal se sílou Voldemortova kouzla. Nezemřel jsem, ale dostal jsem se do určitého komatu ze kterého jsem se nemohl probudit, až do dnešního rána. Okamžitě jsem chtěl jít za tebou, ale profesor mě zastavil. Přesvědčil mě, že bude lepší, když počkát, až na večer kdy budeš doma sama. Ani nevíš jak nekončné ty hodiny byly. Chtěl jsem jít za tebou, obejmout tě, políbit na tv sladká rty, zabořit obličej do tvých vonavých vlasů, cítit hebkost a teplo tvé pokožky. Tak strašně jsi mi chyběla lásko" nevěřila jsem tomu, co jsem slyšela. Znamenalo to jediné. Je tady, je živý, nezemřel a vrátil se. Z očí mi vytryskly slzy a já mu skočila kolem krku. Zasmál se a chytil mě pod zadečkem, abych mu mohla nohy omotat kolem boků. Začala jsem ho zuřivě líbat a držela se ho jako klíště. Draco s náma zacouval až k pohovce stojící uprostřed místnosti. Společně se mnou se na ní posadil a já mu okamžitě vjela rukama pod košily a snažila se jí z něho sundat. On nebyl pozadu a za chvíly jsem se společnými silami zbavila všeho oblečení a divoce se milovali přímo na pohovce. Brzy bylo po všem a on si mě přitáhl do náruče.

"Promin dlouho jsem byl mimo a ty jsi tak úžasná" vzdychl omluvně a já ho s úsměvem políbila
"Máme před sebou tolik let, kdy mi to budeš moct vynahradit"dívala jsem se mi do očí a nemohla jsem uvěřit, že to je pravda. Že je opravdu tady, bylo to jako sen.
"Slibuju, že ti všechno vynahradím. Tobě i dětem. Mrzí mě, že jsem nebyl s tebou, když se narodili, ale přísahám, že už nikdy neodejdu. Miluju tě Angelo Malfoyová a vždycky budu" slíbil a já ho musela políbit, prostě jsem musela.

"Tak strašně jsi mi chyběla, bál jsem, že už tě nikdy neuvidím"zašeptal bolestně a pevně mě objímal, jako kdyby se bál, že mu uteče. Zbytečná obava, neměla jsem v úmyslu se ho pustit. Měla jsem ho zpět po tolika proplakaných nocí a dnů a nehodlala jsem se ho vzdát.
"Už nás nikdo a nic nerozdělí. Ted jsme už jen mi čtyři" usmál se a políbil mě něžně na čelo.
"Stále tomu nemohu uvěřit, tak my máme našeho Scorpia a Selenu, je to jako sen." netihla jsem nic říct, protože se na mě doslova vrhl a zřejmě se rozhodl, že mi vynahradí předchozí kratší číslo. A že mi opravdu vynahradil, až jsem nemohla popadnout dech a hrozilo, že mi srdce vyskočí z hrudi.
"Miluju tě Draco Malfoyi" vzdychla jsem vyčerpaně

Zásnuby

8. listopadu 2012 v 13:17 | Rico |  Z nenávisti láska a naopak
Ahojky lidičky, moc se omlouvám, že přidávám novou kapitolu, až ted. ALe mám novou práci, která vyžaduje, abych byla často mimo Prahu, takže nijak nic nestíhám. Snad tahle kapitola bude menší náplast na tu pauzu. Doufám, že se vám bude líbit. Vaše Rico

"Vstávejte slečno už je ráno" z krásného snu mě probudil tichý tenký hlásek. Když jsem otevřela oči spatřila jsem u své postele stát svou skřítku Gee. Včera jsem si dlouhé hodiny povídala s matkou v saloně. Otec měl bohužel neodkladnou pracovní schůzku, tak nás brzy opustil. Po večeři jsem se vykoupala a téměř okamžitě usnula.

Ano vánoční prázdniny jsou od toho, aby si studenti i profesoři odpočinuli. Ale co se týče studentů z čistokrevných rodin to znamená hromadu plesů, večírků a povinností, které musíme za dva týdny stihnout, než se opět vrátíme do školy.

Rozkošnicky jsem se ve své velké pohodlné postely protáhla, nahlas zívla a konečně se vykutálela ven. Byla jsem doma. Konečně. Usmála jsem se a pak se vydala do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka. Gee mi mezitím vybrala oblečení černé úzké džíny, lososové tílko, lehké černé sáčko s třičtvrtečními rukávy, černé lodičky a k tomu odpovídající doplnky. Jednoduchým kouzlem mi upravila vlasy do jemných vln a udělala mi lehký make up. Och ano konečně jsem doma, usmála jsem se spokojeně na její práci a vydala se na snídani.

"Dobré ráno matko, otče" obdarovala jsem je oba zářivým úsměvem a nalila si hrnek kávy, který mě vždy dokázal po ránu probrat.
"Dobré ráno zlatčko, dnes ti to sluší" usmála se na mě i matka a otec mě pozdravil typickým kývnutím hlavy. Až ted jsem si všimla, že mu na čele přibyly vrásky a několik šedivých vlasů. Za kolik z nich jsem asi mohla já? Usmyslela jsem si, že odted už budu vzorná dcera, která bude rodičům dělat jen samou radost. Ikdyž to znamenalo vydržet nakupování plesových šatů s matkou.

"Drahoušku za hodinu máme být v salonu madame Pietro, tak bud připravená" podívala se na mě matka a když jsem přikývla se spokojeným úsměvem odešla od stolu.
"Užij si den" popřál mi otec těsně předtím, než zmizel ve své pracovně. Ach a jako vždy jsem sama u toho obrovského stolu, v této gigantické jídelně a mám ten pocit, že i v celém sídle. Mám svůj domoc ráda jen by se tu šiklo víc lidí. Je tu jaksi mrtvo, ušklíbla jsem se při pohledu na portrét několik desítek let starého předka.

"No tak se předtím náročným dnes pořádně najíme, co říkáš Gee?" uculila jsem se na svůj věrný stín a ona na mě upřela ty své krásně velké kukadla. Měla jsem jí ráda, byla jako další člen naší rodiny. Vím jaký postoj mají ke skřítkům rodiče a vlastně celá čistokrevná společnost, ale já je prostě mám ráda a tím to hasne.

"To bude dlouhý den"zamumlala jsem si pro sebe těsně předtím, než jsem vstoupila do salonu té madame Pitero nebo jak, že se to jmenuje.
"Říkala jsi něco drahoušku?"otočila se na mě matka, ale já se jen sladce uculila ala vzorná dceruška
"Jen že už se nemohu dočkat" v duchu jsem se musela sama sobě smát, och opravdu se nemohu dočkat. Ale toho až to budu mít všechno za sebou.

Téměř jsem už usínala, když najednou madame radostně vykřikla hotovo. Ve chvíly kdy jsem se otočila a podívala se do zrcadla, jsem zalapala po dechu. V té chvíly jsem pochopila, proč o madame říkají, že má ruce anděla. Ty šaty byly...neměla jsem slov. Na dotek byly tak jemné, jako kdyby byly utkané z pavučiny a ranní rosy. Byly bez ramínek a pevný korzet byl jediná záchrana předtím, abych před lidmi nestálá tak jak mě pánbůh stvořil. Okamžitě jsem se zamilovala do rozparku vedoucí vysoko nad koleno. Alespon malá rebelie, kterou mi dokonce i matka schválila. Ta byla celý den nějak...naměkko? Vypadalo to, jako kdyby se se mnou loučila, jako kdyby odjížděla navždycky pryč. Měla jsem z toho divný pocit, ale ty šaty všechny mé chmury zahnaly a já se rozhodla, že si tenhle ples užiju. Až tyhle šaty totiž uvidí ostatní holky, tak puknou závistí.

********* ples*************

"Všichni na vás již čekají slečno" upozornila mě taktně moje skřítka. Přikývla jsem a naposledy se prohlédla v zrcadle. Jemné líčení, vysoko vyčesané vlasy upevněné rodinným diadémem, náhrdelník s fialovými safíry a k romu odpovídající náramek a naušnice, boty na hříšně vysokém podpadku. Ano jsem perfektní! Usmála jsem se na Gee a otevřela jsem dveře.

Pomalu jsem scházela po schodech sídla rodiny Averyů. Na tomhle místě jsem jako dítě strávila mnoho času, hráli jsme si tu s Malem, Trixie,Regulem,Felixem, Rabastanem, Rodulphem a Cissa s Luciem se nám vždy smáli, že jsme ještě malé děti. Byly to krásné časy. Pod schody na mě k mému velkému překvapení nečekal otec, ale Malcolm.

Musela jsem uznat, že mu to ve společenském obleku neuvěřitelně sluší. Nezbedně rozcuchané vlasy měl tentokrát elegantně upravené a díval se na mě pohledem jako kdyby byla jediná dívka na světě. Z neznámého důvodu se mi to moc líbilo, přála jsem si být pro někoho ta jediná, krásná, milovaná. Vzpoměla jsem si na toho šmejda a rychle zamrkla, abych zahnala slzy a pak se zhluboka nadechla. On už je minulost, je načase jít dál. Přijala jsem jeho nataženou ruku a usmála se

"Jsi dnes večer opravdu nádherná, i hvězdy ti dnes závidí tvou krásu" usmál se na mě a já lehce zčervenala.
"Také ti to dnes večer velice sluší, dokonalý mladý gentleman" mrkla jsem na něj vesele, abych zahnala rozpaky.
"Pojdme, at po nás nevyhlásí pátrání" zakřenil se na mě, ale jeho oči zůstaly podivně vážné. Všechny pohledy v sále se téměř okamžitě upřely na naší dvojci. Statečně jsem s úsměvem čelila všem upřeným očím.

"Ty potvoro jedna, tobě to zas sluší víc, než mě a to jsem ty šaty vybírala celý den" obvinila mě okamžitě Trix, když jsme došli ke skupině naších přátel. Jen jsem se spokojeně uculila a ostatní se začali smát
"Musíš se s tím smířit švagrová, vedle naší Ell bledne i samotná Afrodita s Persefonou dohromady" mrkl na mě Rabastan a objal mě jednou rukou kolem ramen.

"Ale ale tady se z někoho stává básník" zakřenil se na svého mladšího bratra Rodulph a vysloužil si tím od něj pěstí do ramene
"Rab má pravdu a myslím, že mluvím za všechny, když říkám, že závidím tomu štastlivci, který jí dostane za ženu" usmál se na mě Regul a já ho políbila na tvář

"Nikdo si nemůže přát lepší přátele, než mám já" usmála jsem se na všechny něžně a dojatě.
"Tak dost nebo se tu všichni rozbrečí a starouši budou mít řeči" utnul naše citové vyznání Lucius a vysloužil si tím několik otrávených a vyčítavých pohledů

"Ty jsi opravdu suchar švagře, ještě že nejsme pokrevní příbuzní. Už ted lituji všechni své neteře a synovce"protočila má nejlepší kamarádka oči a já se začala smát. Obrátila jsem svojí pozornost k nebvykle tichému Malcolmovi a nechala ty dva, at se opět hádají. Cissa je opět uklidnovala a kluci je naopak oba povzbuzovali.
"Děje se něco? Jsi dnes večer nějak potichu" starala jsem se a on se lehce pousmál

"Všechno je v pořádku, jen mi dělají starosti ty zásnuby" vzdychl a rukou si projel vlasy. Vykulila jsem oči a zděšeně mi došlo, že tohle je opravdu zásnubní večírek. Za pár okamžiků bude můj nejlepší přítel zaslíbený nějaké čistokrevné dívce z dobré rodiny. Bodlo mě u srdce při představě, že o něj navždy přijdu. Najednou jsme měla dojem, že ztrácím kus sama sebe. Dokud někoho neztratíš, nepřijdeš na to jak moc byl pro tebe důležitý. Zazněl mi v hlavě hlas mé babičky. Podívala jsem se mu do očí a smutně se pousmála.

"Bude to v pořádku, rodiče ti jistě vybrali nějakou skvělou dívku se kterou budeš štastný" uklidnovala jsem jeho i sebe. Marion a Gerard Averyovi patřili mezi hrstku čistokrevných čarodějů, kterým leželo na srdci hlavně dobro jejich potomků a samozřejmě i čistá krev a dobrá pověst, ale to se dá zkombinovat.

"Z toho strach nemám, ale spíš z její reakce" pokrčil rameny a odešel si pro skleničku šampanského. Pak jsem ho až do půlnoci nevyděla. Právě začaly odbíjet hodiny a všichni přítomní věděli, co bude následovat. Dvě rodiny se dnes večer spojí. Spatřila jsem Mala stát uprostřed místnosti spolu s jeho otce a mým otcem? Co ten tam dělá, vždyt tam s nimi má stát otec budoucí nevěsty, ne....och můj bože. To nemůže bý pravda, to je jen zlý sen.

"Drazí přátelé dovolte mi, abych oznámil radostnou novinu. Za pár měsíců se rodina Averyů spoji s vážnou rodinou Rosierů. Opravdu bych si pro svého jediného syna nemohl přát lepší ženu, než je Eleanor Artemia Rosierová" nedokázala jsem dál poslouchat proslov pana Averya. V hlavě mi hučelo a bylo mi zle od žalůdku. Měla jsem pocit, že se brzo pozvracím. Ucítila jsem na rameni něčí ruku a prudce se otočila. Za mnou stála Trix a ostatní. Má nejlepší kamarádka se na mě soucitně usmívala a já věděla, že se mi to nezdá.

"Eleanor byla by jsi tak laskavá a připojila se k nám?" zaslechla jsem svého otce a odevzdaně se vydala k té malé skupince. Odmítala jsem zvednout hlavu a dál sledovala své nohy v elegantních lodičkách. Ucítila jsem jemný dotyk na dlani a překvapeně se podívala na Mala. Tvářil se neuvěřitelně smutně a provinile, ale v očích měl radost a štěstí. Ale oboje zmizelo, když jsem mu vytrhla svou ruku a pohrdavě si ho prohlédla. Nemohu se vzpírat přání své rodiny, ale at nečeká, že budu hodná milující manželka, která mu bude vděčná, že jí celou dobu lhal. Fajn beru si za muže největšího děvkaře na škole. Opravdu skvělé. Zhluboka jsem se nadechla a nechala si na levý prsteníček navléct nádherný safírový zásnubní prsten. Odevzdaně jsem mu nastavila své rty, ale víc než lehké políbení jsem mu nedopřála. Rychle a hlavně nenápadně jsem se mu vykroutila a začala přijímat gratulace

"Jsem na tebe tak hrdý dcero" odchytl si mě později otec a já se na něj slabě usmála
"Jak dlouho už Malcolm ví o našem zasnoubení?" zeptala jsem se a bála se odpovědi. Stále jsem měla malou jiskřičku naděje, že se o tom dozvěděl dnes ráno nebo před pár hodinama, ale otec ty naději svými slovy pohřbil

"O tom že vás zasnoubíme jsme se dohodli již před dlouhou dobou, ale Malcolmovi jsme to prozradili teprve před dvěma lety. On si přál, aby jsme ti nic neříkali. Chtěl aby jsi si užila zbytek školy bez myšlenek na to, že jeden z tvých spolužáků je tvůj budoucí manžel. Nechtěl tě v ničem omezovat, musím uznat, že je to opravdu skvělý chlapec. Lepšího manžela bych jsme si pro tebe s maminkou nemohli přát. Věříme tomu, že s ním budeš doopravdy štastná a my se snad brzy dočkáme prvního vnoučete" musela jsem okamžitě na vzduch. Měla jsem pocit, že se dusím. Doklopýtala jsem, až na balkon a zhluboka se nadechla ledového vzduchu. Došla jsem k zábradlí a oběma rukama se o něj opřela. Nezáleželo mi na tom, že je asi tak 5 stupnů pod nulou. Necítila jsem chlad, jen zradu, bolest a beznaděj.

Naše si myslí, že se brzy dočkají vnoučete? Já s tím zradcem spát nebudu. Nikdy! Pochybuju, že ode mě bude požadovat plnění manželských povinností. Má kolem sebe nepřeberné množství dívek a žen, které ho jistě rády a často uspokojí. Prý mi nechtěl v ničem bránit, ten pokrytec. Nechtěl, abych mu dělala žárlivé scény, protože se kurví s každou děvkou na škole. Ale to se chlapeček spletle, me je absolustně jedno, co dělá nebo s kým. At se třeba chcípne na aids, jen at se ke mě ani nepřiblíží.

Bohužel budu muset rodiče zklamat, žádných vnoučat se nikdy nedočkají. U Salazara jak jen mohl. Jak na to mohl přistoupit? Jak mi to mohl celou dobu tajit? Jak mohl jen tak stát a sledovat, jak jsem odhodlaná po škole utéct s tím mudlovským šmejdem? To si jako myslí, že bez řečí přijmu fakt, že se mám vzít takového promiskuitního parchanta? Vztekle jsem praštila do zmrzlého zábradlí a vzápětí zaskučela bolestí.

"Ach já se na to vykašlu. Proč já u Merlinových vousů? Proč zrovna já? Co jsem komu sakra udělala?" zašeptala jsem do ticha a vzápětí vyděšeně vykřikla, když se na mých ramenou objevil teplý kabát. Naštvaně jsem se otočila na toho pitomce a rozhodla se svůj vztek přesunout na něj. Začala jsem do něj tlouct pěstmi a on jen tak stál a nechtěl mě, at ho dál tluču do hrudi

"Ty pitomče, ty lháři, ty zrádče, ty děvkaři. Jak jsi mi to mohl jen tajit? Jak? Celé dva roky jsi o tom věděl a nic si mi neřekl. Ale jestli si ty a naši rodiče myslíte, že se ode mě dočkate malých Averyů tak se krutě mílíte. Nikdy se mě ani nedotkneš, rozumíš Avery? Nikdy! Před lidmi si budu hrát na vzornou manželku, ale v soukromí s tebou ani nepromluvím a na manželské povinnosti rovnou zapomen, protože já odmítám spát s takovým..." můj proslov ukončil jeho jazyk v mé puse. Nejdřív jsem se bránila a vsadila bych se, že ho všechny ty rány, kopance a kousance hodně bolely, ale nezvdal se a dál mě líbal. Po chvilce jsem roztála a začala mu polibky vracet. Ještě chvíly mě líbal a pak mě celou dezorientovanou propustil ze svých spárů.

"Ty-ty-ty " začala jsem celá mimo a on se rozesmál
"Jsi roztomilá a než se vzpamatuješ a opět nabereš dech, tak mi dovol, abych se ti omluvil. Vím, že jsem ti o tom zasnoubení měl říct, ale chtěl jsem ti dát možnost svobody, aby jsi si užila poslední dva roky školy.Nechtěl jsem, aby jsi musela stále myslet na to, že se za dva roky vezmem. Nechtěl jsem, abys měla pocit, že jsi nucená se ke mě chovat jako moje budoucí žena. Chtěl jsem, aby jsi se bavila a užila si svobodu." pohladil mě něžně po tváři, ale já se nedala oblbnout tím jeho hypnotyzujícím hlasem a pohledem jeho neodalatelných očí. Prudce jsem se mu vytrhla a probodla ho vzteklým vyčítavým pohledem. Rychle jsem se vydala dovnitř, zabočila doprava a otevřela první dveře. Pracovna, bezva!

"Ty jsi to věděl! Celou dobu jsi to věděl a nic jsi mi neřekl" obvinila jsem ho a on s provinilým výrazem přikývl
"Nech si to prosím vysvětlit" natáhl ke mě ruku, ale já uhnula a stoupla si k oknu. Výhled na zasněženou zahradu mě lehce uklidnoval, ale stejně jsem cítila zklamání z té zrady.

"Ptala jsem se tě pár hodin před večírkem a ty jsi říkal, že to nevíš. Lhal jsi mi a ted čekáš, že budu dělat jakoby nic? Ušil jsi na mě boudu a já ti to nikdy nezapomenu" probodla jsem ho pohledem a pak jsem odešla z pracovny. Cestou jsem se falešně usmívala na hosty a s pláčem jsem se zhroutila do postele v hostinském pokoji. Poté sázce byl on ten, kterému jsem věřila a ted mě zradil i on. Znal pravdu celé dva roky a tajil mi to. Nikdy mu to neodputím.