Prosinec 2012

Bazilišek

29. prosince 2012 v 18:33 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Emmm no tak opět po dlouhé době tu máte novou kapitolu. Dalo mi to docela zabrat, než jsem se rozepsala. Tak doufám, že se vám to bude líbit. Vše Rico

"To je takový pitomec, jak mě s ním mohli rodiče zasnoubit to nepochopím" Katein křik mě vytrhl z přemýšlení o zkažené duši mého přítele. Zvedla jsem pohled od hladiny čaje v mém hrníčku a prohlídla jsem si jí.
"Co ti udělal tentokrát?"zeptala jsem se otráveně a Wall se vedle mě začala smát a Abrax protočil oči

"Řekl mi, že nevidí důvod proč by on měl žít v celibátu, když se jeho snoubenka chová jako konkubína v harému" procedila srkz zuby a já si opřela čelo o ruku položenou na stole. Začínala mi opět hrozně bolet hlava a já měla chut se někam schovat.
"A nemyslíš si, že má tak trochu pravdu?"zamumlala jsem a pak se chytila za pusu. Wall se na mě zděšeně podívala a Abrax se naopak začal pobaveně křenit. Opatrně jsem se podívala na svou kamarádku, která začala rudnout v obličeji. Opravdu bych měla začát nejdřív myslet a pak až mluvit.

"Nemohu uvěřit, že něco takového mi řekla moje nejlepší kamarádka" z tonu jejího hlasu mě mrazilo a pod jejím pohledem jsem měla chut se skrčit. To je směšné chodím s vrahem, který bez kapky citu zabil tři lidi o kterých vím, a krčím se tu před holkou, která je jako moje sestra a neublížila by ani mouše. Dřív než jsem stačila zareagovat vyskočila na nohy Wall a nevypadala moc štastně.

"Nejlepší kamarádka? A co jsem potom teda já? Známe se od narození a ty ted řekneš o holce kterou znáš pár měsíců, promin Callo, že je tvoje nejlepší kamarádka?" jen jsem pokrčila rameny a raději se klidila pryč. Tohle bude ještě hodně dlouhá hádka a moje hlava by už to nemusela zvládnout.

"Kdo tě chránil před otcem, když jsi se poprvé opila jeho whisky?"zvýšila na ní hlas a tentokrát to byla Katie, kdo se krčil a vypadal provinile. Neměla jsem sílu je uklidnovat, protože mi v hlava blikla myšlenka na to, kolik asi Tom ve skutečnosti zabil lidí? Jak můžu vědět, že ti tři byli prvni a poslední oběti?

Procházela jsem se hradem a nevnímala děcka probíající kolem. Rozhodla jsem se ani nevím proč zajít do knihovny do které mě to táhlo. Posadila jsem se do křesla a tupě zírala z okna na padající sněhové vločky. V hlavě mi blikla vzpomínka na jeden z prvních dnů, kdy jsem byla na hradě. Parta nebelvírských šestáků se bavili o nějakém neštěstí, které se na škole stalo minulů rok. Zavřela jsem oči a snažila si vzpomenout.

Na škole zemřela studentka. Ale co se jí stalo? Byla to nehoda nebo vražda? Sakra kdyby mě aspon ta hlava tak nebolela. Prsty jsem si masírovala spánky a ve chvíly kdy okolo mě prošly dvě zmijozelské druhačky jsem si vzpoměla. Byl to had! Bazilišek. Touhle legendou mě strašil dědeček, když jsem jako malá zlobila. Obrovský had žijící v hlubinách Bradavické školy čar a kouzel. Mazlíček samotnéhho Salazara Zmijozela, který měl dohlížet na pořádek na škole za jeho nepřítomnosti. Existovala jakési komnata. Tajemná komnata, kde byl tvor ukrytý a čekal na právoplatného potomka svého pána. Tom je přeci potomek Salazara Zmijozela! To on otevřel tu komnatu minulý rok a zabil tu dívku.

Poznání na mě dopadlo a já byla ráda, že sedím na židly, protože jsem si byla jistá, že by mě moje nohy momentálně neunesly. Takže jeho otec a prarodiče nebyli jediní. Nezabíjel z pouhé pomsty. Ach bože jak mi to mohl tajit? Jak to mohl udělat? Co mu ta dívka udělala? Byla to jen nevinná dívka, která chtěla dostudovat a hlavně žít. Neměl právo jí vzít život! Jak mužu milovat někoho takového? Ano řekla jsem mu, že ho budu milovat za každé situace, ale vražda člověka, který mu zničil život je něco jiného než vražda nevinné dívky. Ach u merlinových vousů co mám ted jenom dělat. Cítila jsem na sobě něčí pohled a když jsem zvedla hlavu ,hleděla jsem přímo do modrých profesora Brumbála. Vyskočila jsem na nohy a upravila si rukou vlasy

"Dobré odpoledne pane profesore" pozdravila jsem ho a on se usmál
"Venku je krásně bílo, že?" zeptal se a já se lehce zamračila. Tenhle člověk je opravdu někdy hodně...zvláštní.
"Ano to je, miluju sníh"usmála jsem se a byla jsem překvapená náhlou abstinencí obrovské bolestí tepající mi v hlavě.

"Nechcete se mi s něčím svěřit slečno Mongomeryová?" on byl jediný, kdo mi říkal mým druhým příjmení. V jednu chvíly jsem měla obrovskou chut se mu se vším svěřit, ale věděla jsem, že tím bych Toma ztratila navždy. Něco mi říkalo, že kdybych tomu muži ted řekla vše, co vím, tak by bylo vše naprosto jinak. Ale já se rozhodla být loajální vůči muži, kterého miluji a proto jsem zakroutila hlavou. Chvíly mě ještě upřeně pozoroval a já v jednu chvíly ucítila silný nátlak na mojí mysli.

Okamžitě jsem zpevnila obranu a přimhouřila jsem oči. Násilým u mě nikdy nikdo ničeho nedosáhl. A jestli si tenhle rádoby hodný dědeček myslí, že se mi bude hraba v mysli, tak to se šeredně mílí. Probodla jsem ho vzteklým pohledem, slušně se s ním rozloučila a hodně rychle odešla z knihovny a od jeho pronikavého pohledu. Hrabat se v mysli svých studentů je přece protizákonné ne? O co mu šlo? Má snad podezření, že za smrtí té studentky stojí Tom a myslí si, že já o tom jako jeho přítelkyně něco vím? Jasně vím o ní, ale ne díky Tomovi. Kdoví co všechno přede mnou ještě skrývá. Musím si s ním okamžitě promluvit. S tou myšlenkou jsem se vydala do sklepení.

"Kam jsi zmizela Call?" zastavila mě Wall u dveří společenky a já se překvapeně podívala jak je rukou zaháknutá do Katie a obě se vesele culí. Ach takže se usmířily, o problém mín.
"Hledám Toma neviděly jste ho?" zeptala jsem se a rukou si prohrábla vlasy. Znamení, že jsem opravdu hodně nervozní. Což jsem taky byla. Jak často se chodíte ptát svého přítele jestli zabil minulý rok mrzimorskou studentku, že?

"Myslím, že jsem ho viděla jít do svého pokoje. Stalo se něco?" zeptala se zmateně Katie, ale já jen zakroutila hlavou a rychle se vydala do jeho pokoje. Potřebovala jsem odpovědi a to hned. Potřebovala jsem, aby mi řekl, že jí nezabil a že mé domněnky jsou milné. Bez zaklepání jsem vpadla do jeho pokoje a vykulila jsem oči, když jsem viděla, že stojí uprostřed pokoje bez třička. I knoflíky u kalhot měl rozepnuté a mě ten pohled doslova přimrazil na místě. Nemohla jsem dělat nic jiného, než zírat na jeho nádherné polonahé tělo.

"Miláčku co tu děláš?" zeptal se pobaveně sledující můj pohled skenující jeho tělo. Okamžitě jsem zatřepala hlavou a otočila se k němu zády
"Byl bys tak hodný a oblékl se?"objala jsem si rukuma hrudník jako kdybych se snažila udržet, abych se na něj nevrhla. Ale všechno moje sebeovládání padlo,když jsem ucítila jeho tělo, které se na mě zezadu natisklo a jeho ruce omotávající můj pas. Jeho teplý dech na mém krku byl poslední kapka.

"Nač bych se oblékal, když jsem sám ve svém pokojí se svojí přítelkyní?"zamumlal mi do ucha a já jen těsně zadržela sten vycházející mi z úst. Proč mě musí tak zatraceně přitahovat? Tenhle problém mám už od chvíle, kdy jsem ho spatřila stát ve dveřích ředitelny. Připadám si jako magnet, který je neuvěřitelně velkou sílou přitahovaný k druhému magnetu boli k Tomovi.

"Nádherně voníš a strašně jsi mi chyběla"zašeptal mi do pokožky krku a já měla,co dělat s mými koleny, aby se nepodlomily. Neviděli jsme se jeden blbej den a mě přišlo jako kdyby to byla celá věčnost.
"Potřebuju s tebou o něčem mluvit"zamumlala jsem sotva slyšitelně a tentokrát jsem sten udržet nedokázala. Prolíbal si cestu po mém krku až k mému uchu na které mě políbil.

"Mám návrh, co kdyby jsme se ted pomilovali a vynahradili si ten den, co jsme byli bez sebe. A až pak mluvili?"otočil si mě k sobě čelem a já se vzmohla jen na přikývnutí. Vzápětí se jeho rty přisály na mé a já už nebyla schopná rozumně uvažovat. Dokázala jsem mu jen přejet nehty po zádech a pak mu stisknout jeho úžasné pozadí.Tentokrát to byl on kdo zasténal. S radostí jsem zvedla ruce, aby mi mohl přes hlavu přetáhnout tričko. Pomáhala jsem mu při sundavání mé sukně a jeho kalhot. Prohýbala jsem se v zádech když se jeho žhavé rty dotkly citlivé pokožky mého břicha. Na několik děsítek minut jsem zapoměla na to, že můj přítel, který se se mnou právě tak něžně miluje je možná chladnokrevná zrůda.

"Tak co se děje?"podíval se na mě pronikavě, když jsem ho několik minut pozorovala. Právě jsem zažila jeden z nejlepších sexů v mém životě a bylo docela divné, že to bylo právě s člověkem, kterého obvinuji s chladnokrevné vraždy. Nejsem divná, že miluju někoho takového? Přeci jen můj otec je taky tak trochu bezcitná zrůda, která mi celý život ničí život. Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala tyhle myšlenky a vymanila se z jeho silných paží, které mě ochranitelsky objímaly. Je ironické, že právě v těhle rukou se cítím bezpečněji než kdekoliv jinde a přitom právě tyhle ruce způsobily už tolik bolesti a strachu. I přes jeho hlasité námitky a pokusy si mě stáhnout zpět k sobě do náruče jsem se nakonec oblékla a postavila se.

"Vážně s tebou potřebuji mluvit" objala jsem se opět rukama kolem těla a čekala dokud se mračející oblékl a rukou si prohrábl tmavé vlasy, které jsem mu během milování rozcuchala.

"Tak povídej" pobídl mě a mračil se, když viděl jsem začala rychle mrkat, abych zahnala slzy. Sklopila jsem na chvíly svůj pohled k podlaze a zhluboka se nadechla
"Zabil jsi tu mrzimorskou studentku, která zemřela minulý rok?" zeptala jsem se ho nakonec a on celý ztuhl a nevěřícně mě pozoroval. Několik minut bylo ticho a mě pomalu, ale jistě docházela pravda. Udělal to.

"Jak...jak o tom víš?" stáhl obočí k sobě a v jeho očích jsem opět viděla ten známý rudý lesk. Nebála jsem se, ikdyž někomu bych připadala jako šílený sebevrah. Ale věděla jsem, že mě by nikdy v životě neublížil. A jedna moje malá část si přála, aby mě zabil. Abych nemusela nést to obrovské břemeno a žít s tím, že miluji vraha.
"Na tom ted nezáleží. Udělal jsi to nebo ne?"nenechala jsem se odbýt a ubrečená troska byla pryč. Byla zpátky ta rezervovaná
mladá dívka, která je hrdá na svůj původ a straní se všech projevů náklonosti.

"Nevím co ti kdo řekl, ale..."měla jsem tak akorát dost jeho lží a vytáček. To mě snad miluje natolik málo, že není schopný mi ani říct pravdu? Vím, že zabil tři lidi u Salazara.
"Nelže mi Raddle"zavrčela jsem vytočeně a on se celý narovnal a probodl mě svým ledovým pohledem. Nesnášel, když s ním někdo zacházel nebo mluvil tímhle způsobem, ale mě bylo jedno, že riskuju svůj život. Chtěla jsem znát pravdu

"Ano udělal jsem to, spokojená?"zavrčel taky naštvaně a já byla hodně věcí, ale rozhodně ne spokojená. Všechna rezervovanost byla pryč. Opět před ním stála zamilovaná zlomená dívka, která se právě dozvěděla, že její přítel je bezcitná stvůra. Podlomily se mi kolena a já se musela opřít o komodu stojící za mnou. Udělal krok vpřed, aby mě zachytil, ale pod mým pohledem se opět stáhl. Rudý lesk nahradil smutek v čokoládových očí. Zakroutila jsem hlavou jako kdyby mi to mohlo pomoct a snažila se vstřebat to, co jsem právě slyšela.

"Callie nech mě prosím, at ti to vysvětlím" snažil se ale já jen zatřásla nesouhlasně hlavou a vydala se ke dveřím. Ve chvíly kdy jsem se dotkla kliky se dveře prudce otevřely a shodily mě na zem. Bolestí jsem sykla a třela si ruku na kterou jsem špatně spadla. Tom i Abrax díky, kterému jsem na zemi skončila, byli okamžitě u mě a pomáhali mi na nohy. Vytrhla jsem se Tomovi a tím se víc namáčkla na omlouvajícího se Abraxe. Tom o krok ustoupil a v jeho očích jsem opět viděla ten známý rudý lesk.

"Ty debile to neumíš dávat pozor?" vylil si na tom chudákovi svojí zlost a já toho měla tak akorát dost
"Neřvi na něj" spražila jsem ho pohledem a Abrax zmateně lítal očima z jednoho na druhého. Očividně nic nechápal a já se mu nedivila. Nikdy nás nezastihl v takové náladě.
"Call musíme si promluvit?" snažil se, ale já ho utnula jedním pohledem a on neměl daleko k tomu, aby vybuchl.
"Tak mi aspon dovol, abych se ti podíval na tu ruku" zkusil to ještě jednou, ale o krok ustoupil, když se podíval do mé tváře.

"Starej se o sebe a varuju tě. Uděláš něco Abraxovi nebo komukoliv jinému a já už nebudu mlčet" nepoznávala jsem svůj hlas a myslím, že otec by na mě právě byl hrdý, protože jsem právě vypadala jako pravý bezcitný Zmijozel. Rudý lesk zmizel a nahradila ho bolest a utrpení. Jedna moje část se mu chtěla vrhnout kolem krku, ale ta druhá rozumnější říkala, že to je vrah. Už jsem dál nemohla být milující přítelkyně, která přehlíží to v jakou zrůdu se její přítel mění. Musel si vybrat bud já nebo jeho "plán na ovládnutí světa"

Bez jediného pohledu jsem odešla z pokoje a zamířila jsem si to rovnou ven z hradu. Když jsem byla dostatečně daleko od všech lidí, zhroutila jsem se s pláčem na zem. Bylo mi jedno, že je všude sníh a teplota klesla pod nulu, nezáleželo mi na tom, že na sobě nemám kabát. Jediné co jsem cítila byla bolest v hrudi.Zavřela jsem oči a přála si, abych zapoměla na vše. Nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale když jsem znovu otevřela oči, tak byla všude tma a já se třásla zimou. Podívala jsem se na své promodralé ruce a ušklíbla se. Zvedla jsem se a oprášila ze sebe všechen sníh. Bolest nebyla pryč, ale o slovo se přihlásilo mé tělo, které bylo zmrzlé na kost. Co možná nejrychleji jsem došla do hradu, kde jsem narazila na vyšilující Wall a Katie. Bylo mi tak zle, že jsem nevnímala jejich výtky a byla jsem vděčná Septimovi, který mě okamžitě zabalil do teplé deky a v náruči mě donesl na ošetřovnu. Zaplat Salazarovi za bezvědomí do kterého jsem okamžitě upadla a vyhnula se tak šílení ošetřovatelky. Zdálo se mi o malé tmavovlasé holčičce, která štastně rozbalovala vánoční dárky a pokaždé vypískla, když objevila panenku nebo nové šaty. Spokojeně jsem se culila a opírala s zády o svého muže, který v očích neměl žádný rudý třpyt, ale jen lásku cítící k té malé dívce a ke mě.

"Konečně jsi se probudila"usmál se na mě Rafael, když jsem otevřela oči. Byla jsem na ošetřovně a u mé postele kromě něho byla i Katie spící v Septimově náruči, který se na mě spokojeně usmál. Úsměv jsem mu oplatila a stiskla jsem ruku Wall, která mi něžně přejížděla palce po citlivé pokožce. Lehce jsem se zamračila a opatrně otočila hlavu za sebe, kde jsem spatřila spícího Abraxe?

"Odmítal se od tebe hnout. Říkal, že to je jeho chyba a chtěl tě zahřát vlastním teplem. Má jediné štěstí, že tu není Tom. Jinak by z něj byla topinka" ušklíbla se Araminta a já přivřela oči pří zmínce jeho jména.
"Je to zvlášní, že se tu za celý víkend ani jednou neukázal. Dokonce ani Tallys"zamračila se lehce Wall a mě z oka ukápla slza, která se vpila do polštáře.
"Nahnala jsi nám obrovský strach. Hledali jsem tě skoro tři hodiny, než jsi se sama dopotácela k bráně hradu. Dokonce i Brumbál se zapojil do pátrání. Asi před hodinou se na tebe byl podívat" podíval se na mě Septim a já se omluvně pousmála.

"Callo?"zamumlal rozespalým hlasem Abrax a následně jsem spatřila i jeho rozcuchanou blondatou hlavu. Byl neuvěřitelně roztomilej a já si byla jistá, že kdyby ho takhle spatřily holky ze školy, tak už by ho nikdy nepustily z postele.
"Jsi v pořádku?" objal mě okamžitě a já se musela zasmát. Abraxas Malfoy se nikdy nestaral o nikoho jinéhho než o sebe.
"Už je mi líp děkuju zlato"věnovala jsem mu polibek na čelo a on se začal červenat? Dneska se už vážně nebudu divit ničemu.

"Co se tu děje?"zamumlala rozespale Katie a když si všimla, že jsem vzhůru tak se mi s křikem vrhla kolem krku. Bylo jí jedno, že tím shodila Abraxe na zem a ten hlasitě nadával.
"Měla jsem o tebe takový strach"zamumlala mi do vlasů a já jí pevně stiskla
"Vím, že jsem strašná kamarádka. Poslední dny jsem se starala jen o sebe, ale slibuju, že ti to vynahradím" podívala se mi do očí a ty její byly zalité slzami.

"Promin za to jak jsem se chovala v pátek u oběda. Vy tři jste mé nejlepší kamarádky a nezáleží na tom, jak dlouho se známe" pohladila mě po ruce Wall a já se na ní usmála
"Ach ty holky" povzdychl si Cygnus a těsně uhnul před pohlavkem od Wall
"Jsme nepřemožitelná čtyřka" zakřenila se na nás Araminta a my se začali všichni smát. Což se samozřejmě nelíbilo ošetřovatelce a všechny vyhnala pryč. Abrax se ještě nechal slyšet, že se o tomhle jednání zajisté dozví jeho otec. S pobaveným úsměvem jsem vypila flakonec čehosi odporného a pak jsem opět propadla do říše snů.

"Dobré ráno slečno Montgomeryová" ruku na srdce tohle nebylo to nejlepší probuzení, ale přeci jen to je můj profesor, takže raději budu mlčet.
"Dobré ráno pane profesore"zamumlal jsem rozespale a poslušně jsem vypila další z hokusu pokusu naší ošetřovatelky
"Dnes už vypadate rozhodně lépe, než když vás vaši přátele našli" usmál se na mě laskavě a já se ušklíbla

"Moc se omlouvám, že jsem beze slova zmizela a tím všechny vystrašila. Slibuji vám, že už podobnou pitomost nikdy neudělám" odříkala jsem poslušným tonecm hlasu, ale v hlavě jsem zvedala oči v sloup. Jo já vím byla to pitomost, ale v tu chvíly jsem to prostě potřebovala

"Každý někdy v životě udělá chybu, ale důležité je, že se nikomu nic nestalo. Vy si tu ještě pár dní poležíte a pak se vrátí zpět do vyučování" mrkl na mě vesele a já se musela držet, abych se nezačala smát.
"Chtěl bych se vás ještě jednou zeptat jestli není něco, co by jste mi chtěla říct. Slibuji vám, že to zůstane jen mezi namá" chvíly jsem ho zkoumala očima, ale nakonec jsem zakroutila hlavou. S přením brzkého uzdravení odešel a já mohla opět zavřít oči a na chvíly utéct ze svého šíleného života do říše snů.

***** 2 týdny později****


"Callo pohni tou svojí prdelkou nebo nestihneme lektvary" popoháněl mě Abrax a já se jen ušklíbla a dopila svůj džus. Samozřejmě jsme do učebny došli s pětiminutovou rezervou. Sedla jsem si vedle Wall, která zrovna dělala, že zvrací. Podívala jsem se kam se dívá a musela se začít smát, když jsem viděla naše dva kamarády jak jsou do sebe zase zakousnutý a nic kromě sebe nevnímají.

"Přísahám u Salazara,že jsem je měla raději když se hádali. Aspon s nima byla nějaká sranda, ale od té doby, co se dali dohromady tak se furt jen muckaj a cukrujou. Je mi z toho zle" ušklíbla se znechucene naše černovlasá kráska a Araminta jí dala s úšklebkem za pravdu.

"Já už se k tomu nijak raději nevyjadřuju. Jsou ještě horší, než Call s Tomem" zvedl Abrax oči v sloup a já celá ztuhla a střelila jsem pohledem k první lavici, kde seděl můj ex přtel s jeho nejlepším kamarádem. Oba se mi vyhýbali a nebavili se se mnou. Celé dva týdny mě ignorovali a já po nocích brečela do polštáře. Nikdo ze Zmijozelu nechápal, co se mezi námi stalo a já zas nechápala, proč mě můj nejlepší přítel ignoruje. Bolelo mě, že jsem přišla nejen o Tome ale i o Tallise.

"U merlinových koulí Abraxy ty jsi ale idiot" střelila mu Wall pohlavek a stiskla mi ruku.
"Jsem v pořádku" usmála jsem se na ní nuceně a otevřela jsem knížku do které jsem zabodla svůj pohled. Odmítala jsem se cítit špatně, protože jsem se rozhodla tak jak jsem se rozhhodla.

"Miláčku já vážně nechápu, co se mezi vámi třemi stalo" podívala se na mě opatrně Katie při obědě. Výjmečně nebyla rty nebo jakoukoli jinou částí těla připojená k Septimovi a dělala si o mě starosti, když viděla jak si ti dva opět sedli dál ode mě.
"Nedělej si starosti Kate, já a ti dva jsme minulost. At se chovají dál jako pitomci mě už to je jedno" řekla jsem to dostatečně nahlas, aby to slyšeli i oni a zvedla se od stolu. Došla jsem až k nim a oni ke mě překvapeně zvedli obličeje
"Můžete přestat dělat, že existuju? Je to ubohý"ušklíbla jsem se chladně a odešla jsem. Ikdyž jsem si hrála jak strašně v pohodě jsem, tak opak byl pravdou. Chyběl mi Tom a chyběl mi můj nejlepší kamarád.

"Callo?"nečekala jsem, že na mě ještě někdy promluví. Překvapeně jsem se podívala na Tallyho, který mě zastavil, když jsem kolem něj chtěla projít do svého pokoje. Zmateně jsem se dívala do jeho stříbrných očí a najednou jsem dostala obrovský vztek. Rozhlédla jsem se po místnosti a zrak mi ulpěl na knížce, kterou si právě Rafael četl. Popadla jsem jí a třískla s ní toho idiota do hlavy

"To máš za to, že si se za mnou nepřišel podívat na ošetřovnu"všichhni mě překvapeně sledovaly
"Tohle je za to, že mě celý dva týdny ignoruješ a děláš, jako kdybych neexistovala" chtěl uhnout, ale já byla moc naštvaná. Asi po páté ráně mi někdo mojí zbran vytrhl z rukou. Vztekle jsem se otočila a dívala se přímo na důvod mojí bolestí a mého trápení. Místo toho, abych se uklidnila tak jsem po něm začala házet všechno, co mi přišlo pod ruku. Když mi došly věci, tak jsem ho začala mlátit rukama. Hodně dlouho mě nechal, at si na něm vybýjím všechen svůj vztek. Ale pak mě postě chytil kolem pasu a hodil si mě přes rameno. Stejně jako tenkrát na začátku roku si mě odnesl do svého pokoje. Jestli čekal, že mi došly síly, tak se krutě mílil.

"Ty parchante" mrskla jsem po něm polštářem
"Ty šmejde" těsně uhnul před hrníčkem
"Jak jsi jen mohl" dala jsem mu pěstí a pak jsem bolestí zkuhrala
"U Salazara to bolí"knučela jsem a on mě lehce pobaveně sledoval, což mě opět naštvalo a já se na něj vrhla znovu. Spadli jsme na postel, kde jsem ho mlátila pěstmi do hrudi, až do chvíle, kdy si mě stáhl pod sebe a začal mě líbat.

"Promin, ale to byl jediný způsob, který mě napadl" podíval se na mě provinile a já byla tak v šoku, že jsem nebyla schopná mluvit
"Tys mě políbil?"žasla jsem, když jsem opět našla svůj hlas a on opatrně přikývl
"Jak...jak-jak sis mohl dovolit mě líbat" praštila jsem ho do ramene a chtěla jsem spod něj vylézt, ale on mě nepustil
"Okamžitě ze mě slez"zavrčela jsem podrážděně, ale s ním to nehnulo

"Co ode mě ještě chceš?"zašeptala jsem zlomeně a po tváři mi stekla slza. Něžně jí palcem setřel a pak se čelem opřel o mé.
"Tvojí lásku, tvoje objetí, tvé polibky" podíval se mi do očí a mě se z té blízkosti zatočila hlava
"Zabil jsi tu holku"uhnula jsem pohledem a rychle zamrkala, abych zahnala další slzy.
"Vím, že nic co řeknu nenapraví to, co jsem udělal. Ale udělal jsem to, než jsem tě poznal. Tys mě změnila"skepticky jsem se na něj podívala
"A co ti tři před měsícem, hmm?"nadzvedla jsem obočí a celá ta diskuze mi přišla k smíchu.

"Ty jsem zabil, protože jsem chtěl pomstit smrt mé matky. Ta holka minulý rok, to udělal starý Tom. Byl jsem bezcitnej zmetek, který se zajímal jen o svůj plán na ovládnutí světa. Ale ty jsi mi ukázala, že v životě jsou důležitější věci, než je moc. Ještě je na mě hodně práce, ale já věřím, že s tebou se dokážu změnit. Jen mi musíš dát šanci. Nebýt Tallyse tak nevím, co by se stalo. Jen díky němu jsem nezabil Abraxe ani nikoho jiného. Když jsem slyšel, že jsi se ztratila, málem jsem se zbláznil. Tallys mě zadržel, abych Abraxe neumučil k smrti. Se ztrátou tebe jsem pomalu ztrácel i zbytek své lidskosti a opět se ve mě objevila ty bezcitná stránka. Nedokázal jsem se s tebou bavit jako by se nic nestalo zatímco s tebou Abrax a ostatní vesele flirtovali a ty ses tomu vůbec nebránila. Proto jsme tě oba ignorovali, Tallys mě držel po kontrolou. Jedině jemu vděčím za to, že jsem nikomu neublížil. S tebou jsem lepší člověk Callo, ty jsi moje lepší polovina" už jsem se nesnažila stírat slzy.

"Víš, že nejsem na řečnění, ale to co ti ted řeknu je pravda. Miluju tě Callasandro"pohladil mě po tváři a já se rozvlykala.
"Jsem asi psychicky narušená, ale at jsem se snažila tyhle dva týdny na tebe zapomenout tak to nešlo. Taky tě miluju Tome" podívala jsem se mu do očí a on mě dlouze políbil
"Dáš mi ještě šanci?"zašeptal mi do rtů a já přikývla.