Leden 2013

Vzpomínka

4. ledna 2013 v 22:49 | Rico |  Knihy
Ahojky lidičky :) Jelikož mě asi zase na chvilku opustila muza, tak jsem se rozhodla, že se nebudu snažit pod tlakem něco napsat. Místo toho jsem se vrhla na čtení knížek a po dlouhé době jsem zavítala do své oblíbené složky romány :D Nj nj i já umím být občas romantická, ale vážně jen občas :D Takže zkrátka vybrala jsem si knížku od své oblíbené spisovatelky Jude Deveraux. Tahle osoba opravdu ví jak napsat příběh, který vás naprosto pohltí. Napsala mnoho knih a díky naprosto zbožnuju muže a ženy z rodů Montgomeryů a Taggertů. Moje nejoblíbenější kniha od ní byla doted Vzpomínka. Co takhle na stručný popis, at aspon trochu víte oč jde?

Hrdinkou nového románu Jude Deveraux Vzpomínka je Hayden Laneová, autorka milostných bestsellerů. Hayden Laneová je šťastná mladá žena - nebo se alespoň za takovou považuje. Příběhy plné milostných intrik a sladké lásky pro ni znamenají víc než zábava s přáteli. Kvůli nové knize o milencích, jejichž současný život komplikují životy minulé, se rozhodne navštívit jasnovidku. Dozví se od ní neuvěřitelnou zprávu, že se v minulém životě za vlády Edwarda VII. jmenovala lady de Grey...
Vzpomínka je strhující romantický příběh o pozoruhodné ženě a jediném muži, který je po staletí jejím osudem. Příběh je jako splněný sen pro všechny, kteří věří ve věčnou lásku.

To je oficiální popis a ted trochu mých slov. Zkrátka jde o příběh dospělé ženy, které je spisovatelka románů. Dodám taky, že je to velmi úspěšná spisovatelka, ale zkrátka jí stále něco chybí. Musím ještě podotknout, že si Hayden vymyslela úžasného Jameiho do kterého se naprosto zamilovala. Zajde za jednou kartářkou nebo věštkyni už přesně nevím, co je zač jménem Nora. No a ta dobrá žena řekne, že v jednom ze svých minulých životů byla Lady de Grey.
Hayden s okamžitě snaží zjistit víc o svém minulém životě a zjistí, že to byla žena, která podvedla svého muže téměř s celou Anglií a nakonec zemřela ve stejný den jako její muž. Nikdo neví jestli jí měl její muž už dost a proto jí zabil a pak sám spáchal sebevraždu, nebo se zabili v záchvatu zuřivosti, nebo to byla jen obyčejná nehoda. Nechce tomu věřit a proto pátrá dál. Nakonec jí Nora zasadí tak trochu brouka do hlavy, že možná není štastná v tomto životě, protože se stalo něco hrozného v jejím minulém životě.

Hayden se rozhodno minulost napravit a nedopatřením se dostane do minulosti. Do doby kdy v Anglii vládl Edward VII. a zjistí, že se nachází v těle lady Catherin de Grey. To by možná nebylo tak strašné, kdyby nezjistila, že se nemůže vrátit a její drahý manžel jí tak trochu nenávidí. Vysoký tmavý tmavooký černovlasý Tavey je snem každé ženy a zároven jako by dokonale splnoval představu jejího milovaného Jameiho. Jenže nic není tak jak se na první pohled zdá. Její muž ikdyž se snaží se k ní chovat odtažitě k ní cítí hlubokou vášen a lásku a zdá se, že právě za to jí trestá. Hayden v těle mladé a naivní Catherin se rozhodno všemu přijít na kloub. No a aby to nebylo tak jednoduché, tak se hlavné hrdinka dostane do ještě vzdálenější minulosti.

Příběh se tentokrát odehrává v polovině 16. století a abych to zkrátila zkrátka Hayden se dostane tam kde to všechno začalo. Potká svou první životní lásku. Nádherného vysokého tmavého Tallise, se kterým je již od narození spojená. Hayden v tomto životě Callasandra je mu naprosto oddaná. Prožívají lásku jakou by chtěl prožít každý, ale bohužel kvůli zlé lady Alidě nakonec vše skončí jejich smrtí. Dostáváme se k jádru problému proč je Hayden ve svém životě tak neštastná. Byly totiž proneseny dvě kletby dvou lidí, kteří se hluboce milovali, ale kvůli jedné závistivé stará bábě (vážně Alidu nesnáším) nemohla být jejich láska naplněna. Calla se cítila zrazena a proto vyřkla ty osudná slova : "At mě navěky miluješ a nepřestaneš po mě touži, ale at mě nikdy nedostaneš" a Tally aby nezůstal pozadu, tak řekl taky pár magických slov : "At nikdy nemiluješ nikoho jiného než mě", Bohužel se oboje vyplnilo a vydrželo to po mnoho staletí. Po smrti Callie a Tallise se Hayden opět objevila v těle Catherin a nahlas zrušila kletbu, kterou vyřkla před mnoha lety. Díky tomu mohlo být konečně její manželství s Taveyim naplněno.

Ale opět jí osud nenechal, aby si dlouho užívala své vítězství. Ihned "poté" se objevila zpět ve své době a ve svém těle. Ještě než zmizela tak donutila Taveyho přísahat, že jí nikdy neopustí "Zavazuji se ti slavnostně před bohem. Půjdu s tebou ,kamkoliv půjdeš ty. Nikdy tě neopustím. Nikdy". A co slíbil nakonec i splni. U jejích dveří se objevil záhadný cizinec jménem Tariz. Vysoký, snědý, černovlasý, tmavooký který v sobě měl část Tallise i Taveyho. Takže nakonec vše dopadlo dobře. Tally byl se svou Callou. Tavey byl s Catherin. a Hayden byla s Tarizem. Happy end :D Ten konec byl opravdu dokonalý a vlastně celý tenhle příběh mě naprosto ohromil.

Takže tady mate tak trochu delší zamotaný nesrozumitelný popis téhle úžasné knihy. Kdyby vás tahle kniha zaujala tak stačí napsat a já vám jí ráda pošlu na mail, skype nebo icq :) Protože tenhle skvost stojí za to, aby si ho všichni přečetli. No a brzo dodám popis další knihy, kterou jsem dočetla před chvílý a která mě taky dostala, rozesmála, ale i rozbrečela. Jmenuje se to Rytíř ve zlaté zbroji a je to psané v podobném duchu jako byla Vzpomínka.

Takže hezkou dobrou noc lidičky. Vaše Rico :)

Klučičí orgie

2. ledna 2013 v 12:23 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Takže napadlo mě, že bych mohla své oblíbené čtenářce a kritikovi v jednom splnit její pření. Je to jen taková malá jednohubka. Prostě polštářová bitva v pokoji kluků. Tak doufám, že se vám to bude líbit. Rico :)


Ležela jsem na zádech v posteli a učila se na zkoušky. Holky byly někde rozuteklé a já se už pomalu, ale jistě nudila. Byla jsem tu zalezlá už asi tři hodiny a z hlavy se mi pomalu začalo kouřit. Rozhodla jsem se, že půjdu navštívit kluky do jejich pokoje. Ale jelikož jsem měla lehce líný den, tak trvalo asi deset minut, než jsem se konečně vykopala z postele. Rukou jsem si prohrábla vlasy, aby nevypadaly tak divně a narychlo si rukou "přežehlila" zmačkané oblečení. Všude bylo neobvyklé ticho, ale na druhou stranu za pár dní nás čekají zkoušky, takže se asi všichni učí, aby jsme opět byli nejlepší kolej na škole. S veselým pískáním jsem došla, až k pokoji kluků a lehce se zamračila, když jsem z něj zaslechla podivné zvuky. V první chvíly jsem se chtěla otočit a vrátit se do pokoje, ale pak mě zvědavost přemohla a já potichu pootevřela dveře. Pohled který se mi naskytl mě.....dejme tomu slušně řečeno zaskočil.

Zůstala jsem stát ve dveřích s pusou lehce pootevřenou šokem. Nikdy bych nečekala, že něco takového v životě uvidim. Všude po pokoji létalo peří a parta vesele se smějících kluků se mlátili polštářemi. Byli tak zaujatí, že si ani nevšimli, že už pět minut stojím ve dveřích a s pobaveným a lehce překvapeným pohledem je pozoruju. Septim zrovna přetáhl po hlavě Rafaela a ten zas štouchl do škodolibe se chechtajícího Abraxe. Tally se pro změnu snažil zřejmě přinutit Cygnuse, aby si spolkl vlastní nohu. Ani mě moc nepřekvapovalo, že jsem nikde nespatřila Toma. Popravdě by mě asi trochu vyděsilo, kdybych toho rezervovaného přehnaně dospělého a rozumného kluka viděla jak se zůčastní polštářové bitvy spolu se svými spolubydlícími. Bylo mi jasné, že holky by daly všechny za to, aby tu ted mohly být se mnou a dívat se na tu úžasnou podívanou. Ruku na srdce, ikdyž jsou to jen moji kamarádi, tak jsou to vážně ale vážně sexy žhavý exempláře. Každý svým způsobem je k sežrání.

Zahleděla jsem se na blondatého světlého Abraxe (s jeho roztomilým rozcuchem,který stále vypadal jako kdyby právě vylezl z postel, byl prostě k zulíbání), který se zrovna snažil polštářem udusit černovlasého tmavého Cygnuse (s tím nejúžasnějším pozadím ,které jsem kdy viděla) seděl na něm obkročmo a oba se strašně smáli.

Odtrhla jsem se od těch dvou, ikdyž mi to dalo opravdu práci a pobaveně sledovala své tři tmavovlasé kamarády. Vysokým Septim ( který byl majitel toho nejdokonalejšího těla) zrovna skočil rozkošnému Rafaelovi (s jeho zářivým úsměvem, který donutil každého v jeho přítomnosti, aby se taky usmíval) na záda a ten se pod jeho váhou sesunul na zem. Okouzlující Tally (na kterém mě všechno ohromovalo, od jeho jiskřivých stříbrných očí, přes jeho dechberoucí úsměv a včetně těla, které mě stálo nutilo se ho nenápadně dotýkat) se smál tak moc, až se zroutil v křečích na zem vedle nich.

Už jsem to dál nevydržela a začala jsem se hlasitě smát, až mi tekly slzy. Objímala jsem se oběma rukama kolem břicha a nemohla jsem přestat. Celá pětice ztuhla uprostřed pohybu a vyděšeně mě sledovali. Zlomila jsem se v pase a snažila se zkrotit křeče v břiše. Když už jsem myslela, že bych se mohla uklidnit tak jsem udělala tu chybu, že jsem se podívala na Tallyho, který měl ve vlasech peří. Vypadal tak neuvěřitelně k sežrání a zároven k smíchu, když lehce zahanbeně sklopil pohled k zemi, že jsem se neudržela. Asi po dalších dvaceti minutách jsem byla schopna se přestat smát i při pohledu na ty paka.

"Ehm byla jsi tu ech dlouho?"podrbal se Septim nervozně ve vlasech a spolu s ostatními na mě upíral nervozní pohled. Musela jsem se hodně držet, abych opět nevyprskla.

"No byla jsem tu pár minut nevím kolik přesně. Byla jsem...unešená z té podívané. Mimochodem Abraxy moc ti to s Cygnusem slušelo" uchechtla jsem se pobaveně. Blondáček skryl obličej do rukou a procítěně zavyl, zatímco jeho tmavovlasý kolega se snažil si hlavu schovat do svého trička. Ti tři se jim začali smát, takže jsem se rozhodla, že jim v tom taky vymymáchám čumák.

"Tally to peří ti moc sluší a v dva jste byli opravdu rozkošní, když jste byli spolu rozpláclí na zemi"mrkla jsem na ně pobaveně a začala se opět smát, když se Tally snažil se zbavit toho nebohého pírka. Ty dvě placky se pro změnu snažila vzájemně uškrtit.

"Raději už půjdu mám toho pro dnešek dost. Ale příště mi dejte vědět, až budete pořádat orgie. Bylo to opravdu ale opravdu hodně žhavé. Jsem si jistá, že i holky by se rády přidaly" mrkla jsem na ně a raději rychle utekla do bezpečí svého pokoje. Ještě celý týden jsem se nemohla přestat smát, když jsem je viděla. Holky se mě ptaly, proč se jim směju, ale já držela jazyk za zubi. Kluci mi byli vděční a já si užívala jak mě po zbytek měsíce rozmazlovali.

Ztracená a znovu nalezená

1. ledna 2013 v 13:42 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Hele lidi předem se omlouvám, tuhle kapitolu jsem psala včera/dnes ve značně podnapilém stavu :D Takže neočekávejte žádný zázrak. Zezačátku jsem ani nevěděla, co budu psát, ale měla jsem potřebu psát. Tak snad to aspon za něco stojí. Jinak chci poděkovat Tince za komentář k minulé kapitole, opravdu mě potěšil :) Takže všechno nej do nového roku atd, vždyt to znáte :) Vaše Rico

"Ještě jeden měsíc" vzdychla vedle mě Katie a já se lehce zamračila. Zrovna jsme seděly namáčknuté v jednom křesle ve společenské místnosti. Ari sedící naproti s Wall protočily oči.
"No co strávili jsme tu sedm let, bude to nezvyk se sem už nevrátit" pokčila nevinně rameny a já se na ní podívala jak na pitomce. Raf a Septim přestali hrát šachy a se zájmem nás pozorovali

"Za tři měsíce z tebe bude vdaná paní a budeš mít rozhodně dostatek jiných povinností, které tě nenechají myslet na tenhle hrad. Bude ti snad chybět učitelský sbor?" podívala jsem se na ní skepticky a ušklíbla se, když prudce zakroutila hlavou
"V tom případě snad vstávaná každá ráno v půl sedmé?" navrhla jsem další možnost a kluci se začala pochechtávat. Moje zrzavá kamarádkaa opět zakroutila hlavičkou a já si položila prst na ret a dělala jsem, že přemýšlím. S vítězným úsměvem jsem se na ní otočila

"Mám to! Budou ti chybět ty hodiny a hodiny strávené připravováním se na zkoušky a dělání domácích úkolů" hrála jsem nadšenou šprtku a ona raději zabořila tvář do dlaní a víc se už nevyjadřovala. Zvedla jsem oči v sloup a vrátila jsem se k upíjení ohnivé whisky v mé skleničce

"Absolutně jsme se na začátku roku mílili" kroutil pobaveně hlavou Septim a já si ho pozorovně prohlédla
"Brrrr děsíš mě" oklepal se a já nadzvedla pravé obočí
"Neprovokoval bych jí být tebou, možná vypadá nevinně, ale přeci jen to je skoro rok přítelkyně Toma" štouchl do něj Abrax a uculil se, když spatřil můj vražedný pohled

"Taky tě miluju zlato"poslal mi vzdušný polibek a já se znechuceně ušklíbla, čímž jsem mu konečně ucpala pusu.
"Tak v čem jste se zas mílili ty neobjevený genie?"pobídla jsem svého pohledného přítele a ten si prohábl hnízdo, co měl na hlavě místo vlasů.Jsem si jistá, že za jeho vzhled mohla jeho milovaná a milující snoubenka.

"Že se k sobě s Tomem nehodíte. Sorry Callo, ale občas umíš být stejně mrazivě chladná a nepříjemná jako on" pokrčil omluvně rameny a já se nad jeho slovy na minutu zamyslel. Možná měl tak trochu pravdu a já byla Tomovi podobná víc, než jsem si vůbec myslela. Což ale znamenalo i to, že jsem podobná svému otci a to se mi v žádném případě nezamlouvalo. Raději jsem to nechala být a vrátila se k tíchému upíjení té lahodně tekutiny.

"Jsme zpárky"zakřičel Tallys a lehce se zamračil při pohledu na naší tichou sešlost
"Někdo umřel?" hádal milně a Septim se málem utopil ve své skleničce, když spatřil můj výraz ala to je vůl. Když mohl opět dýchat po ráně do zad od zmateného Abraxe tak se smíchy sesypal na zem. Nadzvedla jsem obočí a spolu s ostatními čekala, až se konečně dosměje. Vyčítavě se na mě podíval a opět se posadil spořádaně do křesla.

"Občas pochybuji, že s tebou budu moci vychovávat naše děti" prohlídla si ho skepticky Katie a těsně uhnula před letícím polštářem.
"Potvůrko" zavrčel pobaveně její snoubenec a já naklonila hlavu, abych mohla políbit Toma, který si stoupil za naše křeslo a sklonil se ke mě.

"Tak už mi někdo poví, kdo umřel? Nebo co se tu děje, že jste v tak divné náladě?" dožadoval se pozoronosti můj nejlepší přítel a sklonil se k mé tváři, aby mé mohl lehce políbit. Tom už si dávno zvykl, že mezi námi je silné pouto, které ani on nezničí.
"Jediný kdo tu málem umřel jsem byl já před chvíly. Tvoje přítelkyně občas umí svůj půvabný obličej zkroutit do tak neuvěřitelného výrazu,že mi to občas hlava nebere" jen jsem zvedla oči v sloup

"Ty v té hlavě nic nemáš, takže se není čemu divit" usmála jsem se spokojeně, když se všichni rozesmáli a on mi pohrozil, že si to se mnou vyřídí.
"Katie truchlí, že už nám zbývá jen jeden měsíc do konce roků" ušklíbla jsem se na svou kamarádku a ta zaúpěla
"Budeš mi to stále připomínat?" nakrčila nosík a já dělala, že přemýšlím

"Ano budu" uculila jsem se nakonec a ona se zvedla, aby si mohla sednout na klín svému budoucímu muži a on jí utěšoval
"Jak vidím, nic se tu nezměnilo" prohodil nevzrušeně můj přítel a já zvedla oči v sloup
"Co je?"nechápal a já jen zakroutila hlavou a šla si sednou na klín Tallymu, který se překvapeně usmál. Omluvně se podíval na Toma, ale ten nad tím jen mávl rukou a šel si číst další z jeho knih.

"Co jste tak ticho?" dorazil Cygnus z jedno z mnoha svých randevů. Upřelo se na něj osm pohledů a on udělal krok zpět.
"Někdo umřel?" zeptal se a my všichni kompletně včetně Toma dostali záchvat smíchu. Cygnus nás nechápavě sledoval a pak zakroutil hlavou.

"Hráblo vám" sedl si do křesla, ještě jednou si nás nechápavě prohlédl a pak si do skleničky nalil trochu whisky na ex jí vypil. Když jsme se uklidnili, tak mu Ari s Wall vysvětlily, co nás tak rozesmálo. Nakonec se začal smát taky.
"Co bude dělat v létě?" štouchl mě Tally do boku a já smíchy vypískla. Praštila jsem ho do ramene a zvedla oči v sloup nad jeho nevinným úsměvem

"S Tomem si chceme najít nějaký byt v Londýně a já mám pak v plánu se pokud možno úspěšně vyhýbat svému otci. Nevím možná Toma přesvědčím, aby jsme zajeli někam do tepla na dovolenou. Co ty?" opřela jsem si hlavu o jeho rameno a spokojně se usmívala, když mě začal hladit po vlasech.

"Rád bych se na celé dva měsíce ztratil z otcova radaru a užil si chvíly klidu. Ale při mém štěstí se uleju maximálně na týden, ale i to by mi bodlo. A ty taky nepočítej s tím, že tě otec pusí ze svých spárů" cvrnkl mě do nosu a já posmutněla.

"Já vím, ale snít můžu, ne?" koukla jsem na něj s dětskou nadějí a on se sladce usmál a políbil mě na čelo. Očkem jsem střelila k místu, kde ještě před chvíly seděl Tom. Byl fuč a já nebyla zrovna v náladě, abych za ním utíkala a ptala se ho, co se stalo. Mě a Tallyse se naučil respektovat a jestli mu přes nos přelítlo něco jiného tak to nechci v tuhle chvíly řešit. Celý rok, co jsem nastoupila na tuhle školu se všechno točí kolem něj a já nedělám nic jiného, než že řeším jeho problémy a ted chci prostě být jen já.

"Má tě ráda Tallie" špitla jsem a usmála se, když si opřel čelo o to mé a zblízka se mi zadíval do očí. Nikdy mě ty jeho stříbrné tůně nepřestanou fascinovat. V hlavě se mi mihla myšlenka o kolik jednodušší by byl můj život, kdybych se zamilovala do něho. Jsem si naprosto jistá i přes jeho obrovskou snahu dělat ze sebe trotla, že by z něj byl neuvěřitelný přítel. Kluk jako on by dokázal v každé dívce vzbudit dojem, že je jediná na světě. Co kdyby to byl Tally, který by pro mě přišel do ředitelny? Co kdybych ho poznala jako prvního? Je možné, že bych se do něj zamilovala? Na chvíly jsem si zkusila představit, že je on můj přítel a lekla jsem se toho, jak moc se mi ta představa zalíbila.

"Děje se něco?"pohladil mě po tváři a já přivřela oči.
"Callo?"špitl a já se od něj okamžitě odtáhla a postavila se na nohy.

"Promin já musím..."prohrábla jsem si rukou vlasy a doslova utekla pryč. Všichni mě zmateně sledovali a jeden pár očí mi do zad zřejmě vypálil díru. Rychlými kroky jsem došla až ven před hrad. Čerstvý vzduch na mě udeřil a já se zhluboka nadechla. Došla jsem až ke kamenému zábradlí, opřela jsem se o něj a zadívala se dolů. V jednu chvíly mě napadlo jak by všichni měli jednoduší život, kdybych prostě spadla. Můj otec by nemusel být zklamaný svým jediným dítětem, které mělo být chlapec a k jeho lítosti dostal jen mě. Tom by si stále nemusel vyčítat, že pro mě není dost dobrý a dál by mohl pokračovat ve svém plánu na ovládnutí světa. Tallys by nemusel být stále nárazník nás dvou a mohl by si v klidu užívat svůj volnomyšlenkářšký život. Stačil by jeden jedinej krok ,aby byli štastnější. Jen malý kousíček....

"Callie?" vylekala jsem se natolik, že kdyby nebylo Tallyho, který stál kousek ode mě, tak bych přepadla dolů.
"Co tě to u všech ještěřích ocásku napadlo?" zakřičel na mě, když jsme oba byli dostatečně daleko od mostu. Stála jsem před ním se sklopenou hlavou a z očích mi stékaly krokodýlí slzy. Chtěl na mě zase začít křičet, ale všiml si mého obličeje. Místo křiku si mě k sobě přitáhl a pevně mě objal. Schovala jsem mu obličej do košile a tiše vzlykala.
"Broučku to je dobrý, už je to v pořádku" tišil mě a já se pomalu uklidnovala.

"Už mi povíš proč jsi stála na takovém místě tak blízko?" i přes mé protesty mi chytil za bradu, aby se mi mohl podívat do obličeje. Něžně mi setřel slzy a já si povzdychla
"Proč si na mě tak hodný?"špitla jsem a on se lehce zamračil a pak se kouzelně usmál
"Jsi přece moje nejlepší kamarádka, ne?"mrkl na mě a já se zasmála

"A ted mi řekni, co tě to napadlo, hm?" cvrnkl mě do nosu a já uhnula pohledem. Ukazováčkem mi otočil tvář zpět k sobě a já si odevzdaně povzdechla.
"Prostě mě napadlo, že kdybych...zmizela, tak by všichni lidi kolem mě měli jednodušší život" pokrčila jsem rameny a opatrně se podívala do jeho obličeje. Okamžitě jsem o krok ustoupila, jelikož výraz jeho tváře mě vyděsil.
"Cože?" naklonil hlavu na stranu jako kdyby špatně slyšel.

"Ty jsi se naprosto zbláznila? Jak tě mohlo něco takového napadnout?" jen jsem se přikrčila a čekala, až se vykřičí.
"Všicni tě mají rádi. Holky by to nezvládly, kdyby o tebe přišly. Kluci tě milujou jako svojí sestru. Tom by já nevím, co by udělal. Ale vím určitě, že jsi jeho všechno a kdyby tě ztratil, tak by umřelo i jeho srdce. A já? U Salazara Callasandro nesmí tě už nikdy nic podobného napadnout, protože já bych bez tebe už nemohl žít, rozumíš mi? Mám tě rád u Salazara jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo" opět na mě křičel, ale tentokrát mi to nevadilo. Mírně jsem se usmála a objala ho kolem krku. Pevně si mě k sobě přitáhl a zabořil obličej do mých vlasů.

"Nevím co bych si bez tebe počala. Ty a Tom jste můj život" špitla jsem dojatě a cítila jsem jak se jeho objetí zpevnilo. Políbil mě do vlasů a já si tu chvilku chtěla navždycky uzamknout ve svém srdci.
"Vrátíme se zpátky, aby ty cvoky nenapadlo po nás vyhlásit celostátní pátrání" ušklíbl se a za zvuku mého smíchu jsme se vydali do hradu.

"Je všechno v pořádku?" podíval se na mě Tom, když jsem přišla k němu do pokoje a stulila se mu na klíně. V jeho očí bylo tolik lásky a něhy, že jsem se zastyděla za všechny své dnešní myšlenky.
"Mmm v tom nejlepší"špitla jsem a spokojeně jsem vzdychla, když se sklonil a políbil mě. Tohodle se nikdy nenabažím.
"Co kdyby jsme zamkli dveře a zalezli si do postele" šibalsky se uculil a já se vesele zasmála. Milovala jsem tuhle jeho hravou stránku. Tally měl pravdu, nemůžu odejít, ikdyby jen proto, abych dělala vše proto, aby byl tenhle úžasný kluk štastný.