Květen 2013

Přežít

11. května 2013 v 20:19 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Jedna kratší kapitolka :) Užijte si to děti Vaše Rico

"Otče matko" pozdravila jsem ty dvě sochy a v duchu se ušklíbla. Nesnáším tuhle frašku a nejraději bych utekla někam hodně daleko. Když jsem si vzpoměla s jakou láskou se dívali rodiče na dvojčata a dokonce i ostatní měli v očích nějaký cit, ale u těch mých bylo v jejich očích vidět jedině chlad.

"Callasandro" kývla na mě matka hlavou a můj otec neudělal ani to. Pozdravil své přátele a otočil se k odchodu, aniž by čekal jestli ho následujeme. Tomu se říká naprostá ignorace, naposledy jsem se otočila a usmála se na své přátele. Stokrát radši bych snášela otcův vztek, než tohle naprosté ticho a ignorace.

"Slečno Callasandro vítejte doma" usmála se na mě štastně naše skřítka Daisy a já se pousmála. Nic jiného jsem si dovolit v přítomnosti těch dvou nemohla. Ne když jsem je chtěla požádat, aby mi povolili bydlet v Londýně.

"Jsem unavená, půjdu si odpočinout do svého pokoje" udržovala jsem chladný odstup stejně jako oni. Otec mě rukou propustil a matka si snad ani nevšimla, že jsem odešela. Domove sladký domove, ušklíbla jsem se v duchu. Sundala jsem si boty na vysokém podpadku a pomocí hůlky se převlékla do něčeho pohodlnějšího. Lehla jsem si na záda na svou nadýchanou postel a mávla jsem hůlkou. Místo stropu jsem ted viděla vzpomínky na chvíle strávené v Bradavicích.

"Slečna Callasandra je očekávaná v jídelně" špitla potichu Daisy a já se zmateně rozhlédla po pokoji. Za okny byla vidět tma, musela jsem tu ležet několik hodin. Otráveně jsem se zvedla a opět se pomocí hůlky převlékla do něčeho reprezentativního jak by řekla matka, jsem přeci dáma ne? U večeře mě čekalo velice příjemné překvapení, u stolu kromě tech dvou seděli i Averyovi včetně Tallise. Musela jsem se hodně držet, abych se k němu nerozeběhla a neskočila mu kolem krku. V duchu jsem napočítala do deseti a s chladnou tváří jsem došla ke stolu.

"Drahoušku Averyovi si jistě pamatuješ" usmála se na mě sladce má matka a já se v duchu otřásla. Na co si to sakra ta semetrika hraje? Drahoušku? Myslí si, že jí to někdo žere? Já teda určitě ne.
"Ráda vás opět vidím madame pane" usmála jsem se na oba zářivě a na posledního člena naší společnosti jsem se usmála nefalšovaně štastně.

"Jsi den ode dne krásnější Callasandro" složil mi pan Avery lichotku a já se pousmála
"Callasandřina krása zastíni anděly" usmál se na mě něžně Tally a mě zčervenaly tváře a sklopila jsem svůj pohled na stůl.

"Můj syn měl vždycky vytříbený vkus" prohlásil jeho otec a já věděla, že se dnes asi té červené nezbavím
"Máš nádherné šaty" podívala se na mě mile matka mého nejlepšího přítele. Nevěděla jsem jestli hrají stejné divadlo jako mojí rodiče, ale narozdíl od nich jsem v jejich očích viděla láskyplné city při pohledu na jejich syna.

"Děkuji vám mockrát" poděkovala jsem jim a raději se nepodívala na svého otce nebo matku. Když jsem scházela dolů na večeři netušila jsem, jak dobře se budu dnes večer bavit. A když mě a Tallise otec poslal nahoru do mého pokoje, tak jsem sotva zadržela radostný zajíknutí.

"Uffff konečně" spadla jsem zády na postel a Tally si lehl vedle mě. Otočila jsem hlavu na stranu, abych na něj viděla. Dívali jsme se do očí a slov nebylo potřeba. Měla jsem pocit, že i touhle chvilkou Toma podvádím. A podle Tallyho pohledu myslel na to samé. Smutně jsem vzdychla a otočila hlavu směrem ke stropu. Chvíly se nic nedělo, ale pak jsem ucítila jak mě hladí po tváři a po krku. Sevřela jsem víčka a snažila se sama sebe přesvědčit, že se nesmím otočit a nesmím ho začít líbat. Moje srdce bylo rozděleno na dvě poloviny a já nevěděla, kterou z nich mám vyslyšet.

"K čertu" zaklel Tally zmučeně a pak se prudce zvedl a odešel z mého pokoje. Už podruhé přede mnou utekl z místnosti a já si musela připomenout, že chodím s jeho nejlepším přítel, který by bez mé pomoci byl chladný vraždící monstrum. Opět jsem mávla hůlkou a na stropu se objevil obličej mého přítele.

" Asi jsem špatně slyšel" zasyčel nebezpečně můj otec a já neuhnula pohledem ani když se ke mě nezbepčně přiblížil.

"Slyšel jsi dobře, chci bydlet v Londýně otče. Jsem plnoletá a celý život jsem naší rodině dělala čest. Nikdy jsem po vás nic nechtěla, ted zkrátka chci bydlet sama. Chci se osamostatnit" můj hlas zněl vyrovnaně a klidně, ale uvnitř jsem se krčila a doufala, že mě nezabije. V otcovích očích se po dlouhé době objevil nějaký cit a to nenávist. Kdyby za mými zády nestál Tally, tak bych pravděpodobně vzala nohy na ramena a emigrovala bych na jiný kontinent. Ale takhle jsem dál hrdě stála a bez jediného slova pozorovala svého otce. Byl to boj kdo z koho. Věděla jsem, že kdyby tu Tally nebyl tak už bych dávno ležela na zemi u otcových nohou pod vlivem nějaké mučící kletby. I ted mu ruku stále cukala k hůlce, ale snažil se hrát si na vzorného otce, který nikdy své jedinné dítě nemučí. Pche jako kdyby mu to někdo věřil

"Pane jestli by jste dovolil, tak já bych se Callasandry ujal. Já sám budu od příštího týdne bydlet v Londýně, takže se nemusíte bát, že by se vaší dceři něco stalo" Tally mluvil zcela vyrovnaně a nikdy jsem si nemyslela, že to je možné, ale v očích mého otce se mihl respekt k tomu klukovi, který stál za mými zády a byl připraven se za mě být.

"Dobrá ikdyž se mi to vůbec nelíbí, at je po tvém. Okamžitě kontaktuji svého agenta, aby našel vhodný byt. S matkou ale očekáváme, že budeš chodit každý den na večeři" zděšeně jsem se na něj podívala a pak jsem sotva udržela pobavený úšklebek.
"Jednou týdny otče vždyt vy ani nejste každý večer doma. Každou chvíly jste na nějakém večírku" podívala jsem se mu přímo do očích a už podruhé dostal tik do pravé ruky a já se připravovala na bolest z jeho kletby.

"Nemyslela jsem to nijak neuctivě otče, slyšel jsi Tallise. Dohlédne na to, abych se nechovala nevhodně a neuctivě k památce naší rodiny" usmála jsem se nevinně a na něm bylo vidět, že by mě nejraději mučil hodně dlouhou dobu. Ale měl smůlu chlapček, protože včera Tallymu nabídl, aby u nás pár dní bydlel, než se jeho rodiče vrátí z dovolené. Což znamenalo, že mě nemůže mučit, až do chvíle než se odstěhuju. Takže máš smůlu tatíčku, ale žádné mučení nebude. Samozřejmě mu nezbývalo nic jiného, než-li rezignovat.

Bohužel se na trest přece jen dostalo, protože těsně před odjezdem musel Tally k Sv, Mungovi za svým otcem, který měl na dovolené úraz. Ihned jak se přemístil pryč tak se na mě otec vrhl. Musel ke mě cítit obrovskou nenávist, jelikož jeho kletba byla silnější než kdy jindy. Myslela jsem, že na místě umřu. Když jsem na vteřinu otevřela oči, tak jsem v jeho očích našla tolik spokojenosti a radosti, že mi bylo jasné, že mě tenhle člověk nikdy nenechá jít. Nenáviděl mě a přitom nechtěl, abych odešla. Bylo to jednoduché můj otec chtěl mít vždy nad vším kontrolu. Stiskla jsem ruce v pěst, zatnula zuby, sevřela pevně oči a snažila se to přežít.

Přátelé

8. května 2013 v 19:43 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Děkuju za vaše mile komentáře a tady máte další díl. Na vaše přání se pokouším tuhle povídku prodloužit nejvíc, co to půjde :) Tak si to užijte Vaše Rico

"Callo můžeme si promluvit?"odychtil si mě cestou do Velké síně Tally. Na vteřinu jsem zavřela oči a pak se mu podívala do obličeje. Ty jeho nádherný oči budou asi moje smrt. U Salazara jaká je spravedlnost,když je někdo tak dokonalý? Zatřásla jsem hlavou,abych se vzpamatovala.

"Ano"souhlasila jsem a následovala ho do prázné uřebny. Naštěstí ne do té z minulé noci. Posadila jsem se na lavici a vyčkávavě se na něj podívala. Mávnutím zajistil dveře a pak se pomalu vydal ke mě. Opřel se o katedru a s mírně nakloněnou hlavu mě pozoroval. Začal mě znervoznovat a já si začala nervozně natáčet pramen vlasů na prst.

"Tallisy"zavrčela jsem podrážděně a on se zářivě usmál.
"Jsi neuvěřitelně sladká" povzdychl si smutně a z jeho tváře zmizel jeho pověstnej úsměv. Najednou vypadal jako někdo, kdo neuvětiřelně trpěl řadu měsíců. Chtěla jsem něco říct, ale nevěděla jsem co, tak jsem raději mlčela.

"Vím, že s tebou mluvila Wall" začal a já se sklopenou hlavou přikývla. Nedokázala jsem se mu podívat do obličeje, měla jsem strach, co bych v něm spatřila.

"Já..prostě...k čertu....od první chvíle ses mi líbila stejně jako ostatním klukům. Ale čím lépe jsem tě poznával, tím víc se zalíbení měnilo v něco jiného. Tom tě miluje a já bych mu nikdy neublížil tím, že bych se mu tě pokoušel přebrat. At cítím cokoliv, tak naše přátelství nikdy nezradím. Zkrátka jsem tě chtěl poprosit, aby jsi na všechno, co se včera stalo zapoměla. Dělej jako kdyby bylo vše při starém. Jsme nejlepší přátelé a tak to zůstane. Ty a Tom jste pro sebe stvoření, jsi jeho osud. A já to budu respektovat, ikdyž.....To je jedno. Zkrátka....přátele?" natáhl ke mě ruku a já ho zmateně pozorovala.

"Ty si myslíš, že dokážu na všechno, co se stalo zapomenout? Vždyt jsme se málem políbili a myslíš, že dokážu předstírat, že necítím to pouto mezi námi? Už se nedokážu dál přetvařovat" zakroutila jsem hlavou a dřív, než jsem si to stačila rozmyslet nebo mě on zastavit, jsem se mu vrhla kolem krku a políbila ho. Nevím kdo byl víc překvapený jestli já nebo on. Ale téměř okamžitě, kdy se naše rty dotkly, jsem věděla, že my dva nikdy nebudem jen obyčejní přátele. Nevím kolik uběhlo času. Než jsme se od sebe pomalu odtáhli, aby jsme nabrali do plic drahocený kyslík. Byli jsme k sobě pevně natisknutí s čely opřenými o sebe a z blízka si hleděli do očí. Smutně se pousmál a něžně mě pohladil po tváři.

"Tuhle chvíly si navždy uschovám ve svém srdci" zašeptal a setřel mi slzu, která mi stekla po tváři.
"Přátelé"natáhl ke mě svou dlan a já mu do ní vložila tu svou.
"Přátelé" zašeptala jsem a on mě políbil na čelo a pak se otočila a odešel z místnosti i z mého srdce. Ještě chvíly jsem stála na místě a pozorovala dveře, kterými odešel. Setřela jsem si zbloudilé slzy a vydala se na večeři, kde už na mě čekali mojí přátele.

"V pořádku?"podívala se na mě Wall a já střelila pohledem k němu. Na jeho klíně seděla ta jeho křehulka a on když si všimnul mého pohledu se na mě zářivě usmál.
"Ano"přikývla jsem a nechala se obejmout od svého přítele, který se zřejmě už vyspal ze své kocoviny.
"Jak se cítíš?"pohladila jsem ho po tváři a on pokrčil rameny

"Už nikdy nebudu pít a připomen mi, abych své takzvané přátelé při první příležitosti otrávil nějakým krutým jedem." probodl pohledem ty nezbedníky, který z toho měli obrovskou srandu. I mě cukaly koutky, ale s ohledem na svého přítele jsem se snažila udržet vážnou tvář

"Ale musíš uznat, že jsme si užili srandu ve velkém stylu" poplácal ho Septim po zádech a těsně unul před jeho kouzlem
"Nebud protivný miláčku"políbila jsem ho něžně na tvář a on poraženě sklopil hůlku.
"Pro tebe všechno" usmál se na mě a já se mu zahleděla do jeho čokoládových očí
"Ty víš" špitla jsem a on přikývl a dlouze mě políbil. Věděla jsem, že měl Tally pravdu. Moje ztráta by Toma zlomila a zbylo by jen jeho zlé já.

"Ty jsi neuvěřitelný pitomec" zakřičela jedna z mých nejlepších kamarádek na svého snoubence
"A ty jsi pitomá husa" oplatil jí urážku a my všichni zvedli oči v sloup. Už je to tu zase. Spolu s holkama jsme se zvedly a odtáhly vzteklou Katie daleko od Septima, než mu mohla vyškrábat oči, vyškubat všechny vlasy a utrhnout všechny končetiny.
"Okamžitě napíšu svým rodičům, že si toho ignorantskýho egoistu nevezmu. Odmítám strávit zbytek svého života s tím zabedněným volem"vyváděla celou cestu do našeho pokoje a mě z ní opravdu třeštila hlava.

"Tak co jste si udělali tentokrát?"vzdychla jsem unaveně, když jsme byly v bezpečí našeho království.
"On si mi klidně oznámí, že až se vezmeme, tak se přestěhujeme do domu jeho rodičů. Ani se mě nezeptal na to, co chci já. Prostě mi to jednoduše oznámil a strašně se divil, když jsem s ním nesouhlasila. Myslí si snad, že jako můj snoubenec bude rozhodovat o mém životě? Je to u Salazara můj život a já si budu dělat, to co chci já a ne to co chce ten egocentrický sobec" zabručela uraženě a já zmučeně zasténala.

"Pořád to samé dokola. Katie u Merlina uvědom si, že žijeme v době, kdy má manžel hlavní slovo. Je to otřesné, ale bohužel je to tak. Bud ráda, že ti rodiče vybrali kluka, který tě miluje a kterého ty taky miluješ. Co je špatého na tom, že chce, aby jsi s ním žila v domě jeho rodičů, když ho po svatbě zdědí? Chceš snad, aby se od nastěhoval k tobě do pokojíčku a tvá matka vás obskakovala nebo co? Septimus je chlap a má svou hrdost, pokládá za svou povinnost se postarat o svou ženu a zajistit jí pohodlný život. Přestan se u Salazara chovat jako rozmazlený fracek a otevři oči. Ten kluk tě miluje a udělá vše, co ti na očích vidí" nechtěla jsem na ní křičet, ale poslední dny byly pro mě opravdu velmi náročné a já toužila po jediném. Chvíly klidu, ale toho jsem se v tomhle blázinci opravdu nemohla dočkat.

"Promin Callo"sklopila provinile oči a já si sedla k ní na postel, abych jí mohla obejmout
"Mám tě ráda ty trdlo jedno a ted padej za tím druhým pakem a usmiřte se" popostrčila jsem jí ke dveřím, které se otevřeli ve chvíly kdy se dotkla kliky. Za nimi nestál nikdo jiný, než-li její milovaný snoubenec.
"Promin"
"Na to ty promin" zvedla jsem oči v sloup a raději jsem se spolu s holkama klidila pryč. U jejich vášnového usmiřování jsme nemusely být ani jedna.

"Ti dva budou mít vášnivé manželství"zasmál se Abrax, když jsme se všichni sešli ve společence a společně jsme se tomu zasmáli
"Myslím, že budu mít hromadu neteří a synovců"chechtal se Rafael a my mu dali za pravdu. Spokojeně jsem se opřela o Toma a na vteřinu jsem spočinula pohledem na svém nejlepším příteli, který pro mě znamenal víc, než by měl. Vycítil můj pohled, ale neotočil se a dál se věnoval své křehulce. Zhluboka jsem se nadechla a pak si opřela hlavu o Tomovo rameno. Nechala jsem se hladil po vlasech a pomalu se propadla do říše snů.

**** poslední školní den******

"Noooo takže asi sbohem Bradavice?"pokrčila jsem rameny při pohledu na velkolepý hrad a Septim s Rafaelem se začali smát
"Ale musíte uznat, že to bylo báječných sedm let" vzdychla zasněně Katie a já zvedla oči v sloup
"Už mlčím"špitla a vyvolala tím u nás všech záchvat smíchu
"Fajn musím ti dát za pravdu. Vděčím téhle škole za hodně a jsem ráda i přes předchozí...mmm...nenadšení, že mě sem rodiče šoupli" pousmála jsem se a postupně si prohlédla všechny své přátele.

"My jsme tvým rodičům taky vděční, že se tě chtěli zbavit" chechtal se Septim a těsně uhnul před mým pohlavkem. Ale už se nestačil vyhnout kopanci od Wall, štouchanci od Araminty a pohlavku od své něžně snoubenky.
"Jo kamaráde holky drží spolu" zasmál se mu Rafael

"Raději už půjdeme, než si Septim podepíše ortel smrti" ušklíbl se Tally tím dal nám všem pokyn k odchodu.
"Až dorazím domu, tak si promluvím s rodiči. Hned jak budu moct tak dorazím za tebou do Děravého kotle, ano?" usmála jsem se na Toma, který byl zase plně ponořen do nějaké knihy. Otdrhl oči od těch zajisté velice zajímavých stránek a podíval se na mě.

"Jsi si jistá, že to bude v pořádku?" zeptal se opatrně a já se lehce zamračila
"Otec nebude nadšený a asi se to neobejde bez nějakého kouzla, ale nakonec mě nechá být. Alespon na nějaký čas a pokud se mi to povede, tak bych se chtěla do Londýna odstěhovat nastálo. Sice jsem ráda za každou chvíly, kterou s tebou mohu strávit. Ale představa společného bydlení se ničemu nevyrovná." zasnila jsem se a v mysli jsem si představila ty chvíle štěstí.

"Kletby? Chceš říct, že tě ten bastard bude mučit?" lekla jsem se, když na mě začal křičet a přikrčila jsem se.
"Tome nekřič na ní u Salazara" vylítl na nohy Tally a probodával mého přítele zuřivým pohledem. Katie si hned sedla vedle mě a objala mě kolem ramen.
"Já nekřičím na ní, jen prostě nedovolím, aby jí nějakej čistokrevnej zmetek mučil" ubral trochu páry a odešel z kupé.

Začaly mi slzet oči a já si zakryl rukama obličej.Kousla jsem se do rtu a snažila se nezačit brečet, chápala jsem, že měl o mě strach, ale to jak křičel mi opět připomělo toho starého Toma. Jemné ruce nahradily velké silné ruce mého nejlepšího kamaráda a já se vděčně skryla do jeho náruče
"Nemyslel to zle, miluje tě" zašeptal mi do ucha a já přikývla, ale nezvedla jsem svůj obličej. Zhluboka jsem se nadechla jeho vůně, která mě pomalu uklidnovala.

"Budu u toho s tebou, až budeš rodičům oznamovat, že chceš bydlet v Londýně.Nenechám ho, aby ti ublížil" slíbil mi tiše a já mu byla vděčná. Sice jsem byla ochotná to zvládnout, ale s jeho podporou to bude jednoduší
"Děkuju" špitla jsem vděčně a cítila jsem jak mi dal polibek do vlasů. Zavřela jsem oči a pomalu usnula. Nevím jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probrala, tak jsem ležela Tomovi na klíně a můj přítel mě hladil po vlasech. Když si všiml, že jsem vzhůru, tak se sklonil, aby mě mohl něžně políbit na rty.

"Omlouvám se, za to jak jsem se choval a že jsem na tebe křičel. Nechal jsem se unést, jen ta představa, že by ti někdo ublížil mě dohání k šílenství. Tallis mi slíbil, že na tebe dá pozor, když s tebou nemůžu být" pohladil mě po tváři a já se lehce usmála.

Být či nebýt, aneb Callyno dilema

5. května 2013 v 17:09 | Rico |  Zrození Lorda Voldemorta
Hááá nevím jestli to tu ještě někdo čte, ale po sto letech tu je nová kapitola. Pořád jsem nakloněná k tomu, tuhle povídku už skončit, ale pár z vás si přálo pokračování, tak se o něj pokusím. Vaše Rico

"Tome, co kdyby jsme se šli podívat na zápas?" podívala jsem se s nadějí v očích na svého přítele, který otráveně zvedl oči v sloup.
"Už jsem ti několikrát říkal, že mě famfrpál nebaví. Stačí žeš mě tam dotáhla minule"zabručel nepříjemně a já měla chut ho něčím přetáhnout po té jeho tvrdé palice

"Za celý rok jsi byl jen na dvou zápasech. Na dvou! Tome jsi Zmijozelský primus, patříš do téhle koleje a k tomu patří i podpora famfrpálového týmu. Přestan být konečně takový suchar" zvýšila jsem hlas a pevně jsem svírala opěradlo křesla na kterém seděl.

"Potřebuju se učit na zkoušky"otevřel opět knihu s divným názvem pravděpodobně plnou černé magie a přestal si mě všímat. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Sice to moc nepomohlo, ale aspon něco.
"Víš co Raddle? Mám tě už plné zuby, jsi nespolečenský,protivný, otravný suchar" zaječela jsem na něj z plných plic a bez dalších slov jsem odešla z jeho pokoje a následně ze společenské místnosti. Nikdo se nedovážil se mi plést do cesty.

"Tom nepříjde?"ušklbl se Abrax a pak mě objal kolem ramen. Položila jsem si hlavu na jeho pevné rameno a pokoušela se nemyslet na toho pitomce se kterým jsem už přes půl roku chodila. Místo toho jsem si začala všímat hry. Jednalo se o poslední zápas v tomhle roce a tím pádem i poslední zápas letošního sedmého ročníku. Hrál Zmijozel proti Nebelvíru a byl to rozhodující zápas. Vítěz dostane školní pohár. Za pár minut jsem na hádku s Tomem zcela zapoměla a doslova jsem hltala napínavou hru. Musela jsem uznat, že Nebelvíři byli v dobré kondici a dávali našim dost slušně na frk, ale nakonec se Tallymu povedlo Potterovi před nosem vyfouknout Zlatonku a tím ukončit zápas 560:800.

"JOOOOOOOO" zaječela jsem štastně a jako vždy jsem se rozeběhla na hřiště, abych mohla těm šikulům skočit kolem krku. První vlnu samozřejmě odnesl Tally jako vždy. Objímala jsem ho tak vášnivě, až jeho nová přítelkyně začala lehce žárlit, čímž mě akorát tak víc rozesmála

"Radši mě pust nebo tvoje křehulka pukne žárlivostí"špitla jsem vesele Tallymu do ucha, když mě držel za zadeček, abych nespadla. Zahleděla jsem se mu do očí a smích mě přešel. Měla jsem pocit jako kdybychom na hřišti byli jen my dva.

"Hmm"to bylo jediné co řekl a dál mě držel. Lehce se pousmál zajiskřilo mu v očích. Naklonila jsem se k němu a on mi vyšel obličejem vstříc.

"Callo pohněte kostrou jdeme slavit" trhla jsem hlavou dozadu a Tallys mě okamžitě pustil na zem. Upravila jsem si nervozně vlasy a rozhlédla jsem se kolem sebe jestli tu naší chvilku nikdo neviděl. Nikdo kromě křehulky si nás naštěstí nevšímal. Oddechla jsem si a naposled jsem se podívala na svého nejlepšího přítele, který mě pozoroval s mírným zmatkem v očích. Dala jsem si pramínek vlasů za ucho a doběhla Abraxe a ostatní.

"Pohár máme opět v kapse" smál se Rafael a objal mě kolem ramen
"Nikdo nepochyboval, že dneska vyhrajem. Nebelvíři neměli šanci" mrkla jsem na něj vesele a hlasitě jsem vypískla, když mě Septim vzal do náruče a běžel se mnou do společenky.

"Katie zkrot si svého budoucího manžela" smála jsem se spolu s ostatníma a Semtpim mě opatrně položil do křesla.
"Už dávno jsem vzdala snahu z něj udělat normálního chlapa" vzdychla naoko zklamaně moje kamarádka a vysloužila si od svého snoubence mučení v podobě dlouhého polibku. I přes ne zrovna dokonalé začátky jsou štastní a milujou se. Cítila jsem něčí pohled a otočila jsem se, abych se podívala do očí Tallyho. Stále asi dva metry ode mě a bavil se s Rafaelem, ale přiitom ze mě nespustil oči. Něco řekl Rafovi a kývl na mě, abych šla za ním. Zvedla jsem se z křesla, ale v tom do místnosti přišel Tom.

"Miláčku odpust mi jak jsem se choval. Vždyt víš, že nejsem moc společenský člověk, ale nic to nezmění na mých citech k tobě" podíval se na mě sklíčeně a já se podívala na místo, kde před chvíly stál Tally, ale byl pryč. Otočila jsem se zpět na Toma a pozorně si ho prohlédla. Zažili jsme toho spolu tolik a on se kvůli mě změnil. Ikdyž mi to řekl jen jednou, tak jsem věděla, že mě miluje.

"Nikdo není dokonalý" usmála jsem se na něj a bylo vidět, že se mu ulevilo.Přitáhla jsem si ho za vlasy k sobě a dlouze ho políbila. Naši přátelé to odměnili potleskem.
"Ty víš" zašeptal, když si opřel čelo o to mé. Dívala jsem se do jeho hlubokých očích, které přetékaly láskou ke mě. Můj zmatek cítící díky Tallymu jsem zandala hluboko do mé mysli.

"Jdeme si užít naše vítězství" vyzvala jsem své přátele. Kluci obstarali hromadu alkoholu a jídla. My s holkama jsem se hodily do gala a obstaraly hudbu a výzdobu společenky. Všichni se vesele bavili a dokonce i ten můj suchar se smál a tancoval. Za to asi mohla půlka láhve ohnivé whisky, kterou do něj jeho kamarádi nalili. Ráno ho jistě bude strašně bolet hlava a bude ještě protivnější než obvykle, ale to nevadí.

Kolem 2 hodiny ráno jsem se rozhodla, že potřebuju trochu na vzduch, tak jsem se vydala na procházku po hradě. Bloumala jsem chodbama hradu, který mi na 10 měsíců poskytl domov. Místo kde jsem našla spoustu skvělých přátel, kteří byli jako moje rodina. Místo kde jsem se toho tolik naučila, kde jsem si užila neuvěřitelné množštví srandy. Místo kde jsem poznala lásku. Vzpomínala jsem na všechny chvíle, které na tomhle místě zažila. Ty dobré, ale i ty zlé.

Zaslechla jsem z jedné učebny nějaký hluk a zvědavosst mi nedala. Došla jsem ke dveřím a potichu je otevřela. To co jsem spatřila mě vyrazilo dech a já nedokázala zabránit překvapenému zajíknutí. Byl tam Tally s tou svojí křehulkou ve velmi ošemetné situaci. Okamžitě jsem se otočila a utekla tam odtud jako malá holka. Nevěděla jsem proč mi po tvářích stékají slzy. Doběhla jsem do společenky a vrhla se zmatenému Tomovi kolem krku. Okamžitě se kolem mě obalily jeho silné paže a já se zhluboka nadechla.

"Miláčku jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? neublížil ti někdo?" trochu se mu díky alkoholu motal jazyk. Hladil mě po zádech a líbal do vlasů. Takového Toma jsem snad nikdy nezažila, byl tak něžný a láskyplný. Zvedla jsem k němu oči a dlouze ho políbila. Chtěla jsem zapomenout na to, co jsem viděla venku. V tu chvíly se otevřely dveře a v nich se objevil rozcuchaný Tally.

"Callo můžu s tebou mluvit?"došel k našemu křeslu a já se na něj odmítala podívat
"Vezmi mě odtud pryč"špitla jsem Tomovi do ucha. Ten se omluvně podíval na svého přítele a odnesl mě do mého pokoje, kde jsem ho k jeho obrovskému překvapení rychle svlékla a vrhla se na něj.
"Páni" vydechl nakonec a přitáhl si mě do své náruče. Potají jsem si utřela slzu, která mi stekla po tváři. Zavřela jsem oči a propadla do milosrdného spánku.

"Zlatíčko můžu s tebou mluvit?" sedla si vedle mě Wall při snídani na které bylo jen pár Zmijozelů. Přestala jsem se nimrat ve své snídani a následovala svou kamarádku ven z hradu. Posadily jsme se u jezera a já se zahleděla na klidnou hladinu.

"Tally se po tvým odchodu včera hrozně opil" prolomila Wall ticho a já sebou trhla při vyslovení jeho jména.
"Byl na tom opravdu špatně"pokračovala a já dělala, že jí neslyším.

"Spolu s Rafaelem jsme ho dotáhli k nim do pokoje" řekla opět po chvilce ticha a já frustrovaně zavrčela.
"Když jsem ho uložila do postele a svlékla ho musim uznat, že má ukázkové tělo" prudce jsem se na ní otočila a ona se vesele zasmála a pak najednou zvážněla

"Byla jsem u něj celou noc, protože jsem se o něj bála. Celou noc mluvil ze spaní" podívala se mi do očí
"Volal tvoje jméno" pevně jsem stiskla víčka a pak si položila obličej do dlaní. Ucítila jsem její ruku ve svých vlasech.
"Ten kluk tě miluje téměř od první chvíle, kdy tě spatřil" řekla potichu a já se na ní překvapeně podívala
"To sis vážně nikdy nevšimla jak se na tebe dívá? U salazara toho by si všiml i slepý. A včera na tom hřišti jsem si opravdu myslela, že se políbíte" pousmála se a já zděšeně zalapala po dechu

"Neboj nikdo jiný si toho nevšiml a já to nikomu vyprávět nebudu, ale ty by jsi si měla s Tallym promluvit. Oba to potřebujete. At se mezí váma v noci stalo cokoliv, tak vás to oba docela vykolejilo. Nebudu tě do ničeho tlačit. Je sobota zůstan tady a přemýšlej, řeknu ostatním, že sis potřebovala něco zařídit" objala mě a já se na ní vděčně usmála- Měla pravdu potřebovala jsem přemýšlet a to hodně. Tally je do mě zamilovaný? Jedna moje část se mi vysmála, vždyt jsem to věděla celou dobu. Jen jsem si to nechtěla připustit. Všechny ty pohledy. Byla jsem tak hloupá, ale co ted budu dělat. Je tu Tom a Tally. Koho z nich si mám vybrat? Zoufale jsem zavyla a zakryla si obličej dlaněmi. Tohle bude dlouhý den.