Říjen 2015

Oficiální pár

24. října 2015 v 21:43 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
"Co se pořád tak culíš? A kde jsi byla? Zmizela jsi na dva dny Liz," doběhla ke mě Jess hned jak jsem se objevila na hradě. Chris a Vicky jí samozřejmě následovaly. Vzdychla jsem, protože jsem věděla, že tentokrát mi nedají pokoj, dokud jim nedám vysvětlení.

"Půjdeme do společenky, potřebuji si nejdřív promluvit s Phoenixem," mrkla jsem na ně a ony mě zamračeně následovaly. Jak jsem čekala můj ted už ex milenec byl v obležení několika holek. Jen jsem se tomu zasmála. Tohle bude jednodušší, než jsem si vůbec myslela.

"Můžeme si promluvit?" došla jsem k němu a on okamžitě přistiženě vyskočil na nohy. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a kývla směrem ke vzdálenému rohu, kde byly dvě křesla a byl tam relativní klid.

"Prosím odpust mi, jak jsem se k tobě choval a že jsem tě tak špatně požádal o ruku," začal a já ho rázně utnula zvednutou dlaní.
"Mlč a poslouchej," řekla jsem klidně a on zmateně přikývl.

"Jsi fajn kluk a já jsem opravdu ráda, že tě mám ve svém životě a nerada bych o tebe přišla. Zažili jsme spolu toho opravdu hodně, ale je načase, aby jsme se posunuli dál," pohladila jsem ho jemně po tváři a on šokem pootevřel pusu.

"Nemyslím to tak, jak si asi myslíš ty. Jde o to, že bych byla ráda, kdyby z nás byli přátelé. Jenom přátelé. Žádné výhody, žádný sex nic kromě přátelství," usmála jsem se a on se naopak zamračil.
"Jak to myslíš žádný sex?" zeptal se nechápavě a já zvedla oči v sloup. Samozřejmě, že mu jde jen o to.

"Ty jsi opravdu neskutečný Malfoyi," rozesmála jsem se a on se urazil.
"Hrad je plný holek, které ti s radostí skočí do postele, tak se konečně uklidni," praštila jsem ho do ramene a tentokrát zvedl oči v sloup on.

"Nevím proč mi podsouváš ostatní holky. To tebe si chci vzít ne ostatní a vím, že mi nevěříš, ale já dokážu být věrný," řekl mrzutě a já vzdychla.
"Nebudeme rozebírat jestli někdo z Malfoyů dokáže nebo nedokáže být věrný," odmávla jsem to a rozhodla se rovnou přijít k věci.

"Objevil se někdo z mé minulosti. Naše začátky byly hodně těžké, ale ted jsme se rozhodli, že to zkusíme od znova a to znamená už žádný jiný ženský a v mém případě jiný kluci," vysvětlila jsem mu situaci a on se zamračil a pak se v jeho tváři objevil smutný výraz.

"Ty mě opouštíš?" zeptal se ztrápeně a já si frustrovaně rukou přejela po tváři.

"Ruku na srdce Phoenixi ty si mě vzít nechceš. Ty si totiž nechceš vzít nikoho. Děláš čest svému jménu, jsi nepolapitelný a v tom je tvé kouzlo. Možná za pár let dozraješ k tomu, že se budeš chtít usadit, ale ne ted," zadívala jsem se mu pevně do očí a on ještě chvíli odlával, ale nakonec odevzdaně přikývl.

"Asi máš pravdu. Takže přátelé?" natáhl před sebe ruku a já jí se smíchem přijala.
"Mám tě ráda," zašeptala jsem mu do ucha, když mě objal a on mě stiskl silnějí.

"Já tebe taky krásko," odpověděl mě a se smíchem jsme se od sebe odtáhli. Ostatní nás nechápavě pozorovali a já otráveně zasténala.
"Omluv mě prosím, musím jít holkám vysvětlit, kde a hlavně s kým jsem strávila dva dny," ušklíbla jsem se a Phoenix se rozchechtal.

Kývla jsem na holky, aby mě následovaly do pokoje a tam jsem jim řekla všechno. Jak jsem se cítila po zradě July a Raba. Jak jsem utápěla bolest v alkoholu a jak jsem poznala tajemného cizince, který mě opět postavil na nohy. Řekla jsem jim vše o tom, jak mi pomáhal s mou mocí a jak jsme se začali postupně sbližovat. Až jsem se dostala k tomu, že jsem se do něj zamilovala.

"To je teda lovestory," vzdychla zasněně Jess a já se nevěřícně rozesmála.

"Kdybys znala Charlieho, tak bys nikdy nic takového neřekla. On je....živočisný, neuvěřitlný, mocný, svůj a tak zatracěně tvrdohlavý až z něj občas šílím. Ale už si neumím představit, že bych ho ve svém životě neměla," povzdychla jsem si a holky přikyvovali.

"Páni holka ty musíš mít vždycky něco extra. Nejdřív Black pak Malfoy, Lestrange a ted tajemný Charlie o kterém kromě jeho sexy těla nic nevíš," zadívala se na mě Chris a já pokrčila rameny.

"Pomohl mi zapomenout na všechnu tu bolest," prohlídla jsem si je všechny a odmítla jsem o tom dál mluvit.

"Důležité je, že jsi štastná a když jsi ty, tak jsme i my," usmála se na mě Vicky a její sestra přikývla. Nakonec se přidala i Chris.

"Takže konečně vyrazíme na ten zápas? Vážně chci vidět jak Nebelvůr nakope zadek Mrzimorům," vykřikla nadšeně Jess a já s úsměvem zakroutila hlavou. Zmijozelové fandící rudo zlatým. Svět je naruby. Se smíchem jsem se vydala spolu s ostatními na hřiště. Cestou jsem se přidala k Jackovi, který byl výjímečně sám, takže se s ním dalo mluvit.

"Hej Lízo kdes byla?" Objevil se vedle mě Sirius a já na něj vyplatila jazyk.

"Kdo je zvědavý bude brzy starý," odpověděla jsem mu škadlivé a on mě začal Loch tato, takže jsem pištela jecela a prosila o pomoc. Nakonec mi jak jinak pomohl Jack a já mohla opět v klidu sledovat tu parodii na zápas.

"Kdyby Nebelvir nemělí Mrzimor tak ani neví jaké to je vyhrávat" zasmála jsem se a jediný kdo se ke mě přidal byly Jessica a Vicky. Nebyl asi moc dobrý nápad si utahovat z Nebelviru a Mrzimorů v přesile již zmíněných.

"Vy taky nepochopite srandu," řekla jsem otráveně a rozhodla se, že půjdu dohnat trochu učení, protože v posledních dnech jsem mu moc nedala. O pět hodin později jsem byla sama se sebou spokojená, takže jsem se rozhodla , že půjdu poslat dopis Charliemu.

A jaké pro mě bylo překvapení, když jsem další ráno dostala dopis od něj. Tentokrát nešlo o žádná zlá a jizliva slova. Domluvili jsme si , že víkend strávíme spolu a mimo jiné opět začneme pracovat na mě magii.

A tentokrát moje učení probíhalo jinak. Už na mě nekricel a nenavazel s do mě ohledně mé inteligence. Naopak mě začal chválit a taky vymyslel motivující systém. Když se mi zadaný úkol povede , tak za odměnu dostanu jeden orgasmus. Kdo by tomu mohl odolat.

Osudové rozhodnutí

24. října 2015 v 11:52 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Tak tady máme další kratší kapitolu. Příznivci Liz a Tome(Charlieho) budou určitě nadšení. Užijte si čtení. Rico

Ani jeden jsme nic neřekli, jen jsme se na sebe dívali. Udivovalo mě, že se za ty týdny, kdy jsme se neviděli skoro nezměnil. Nevím, co jsem čekala. Že mu snad naroste druhá hlava? Zatřásla jsem hlavou, abych se zbavila podobnývh myšlenek. Byla jsem dospělá soběstačná žena a neměla jsem zapotřebí tady zůstávat a nechat se od něj opět zlomit.

"Co máš společného s mým strýcem a panem Malfoyem?" nevydržela jsem to a zeptala se. Na tváři se mu objevil zamyšlený výraz. Pomalu se vydal ke mě a já pro změnu začala couvat.
"Bojíš se mě maličká?" zeptal se mě zvláštním tonem hlasu. Vypadal skoro jako kočka na lovu. Naštvalo mě to, takže jsem se zatvrdila a přestala couvat.

"Averyovi se ničeho a nikoho nebojí," probodla jsem se ho vražedným pohledem s jeho odpovědí bylo povytáhnuté obočí a pobavený výraz na tváři. Toužila jsem po dvou věcech. Potom ho do toho pobavení praštit a pak se na něj vrhnout a strhat z něj oblečení. Co si budu nalhávat. Chyběl mi. Ale zachoval se ke mě jako k nějaké špíně a na tohle nikdy nezapomenu.

"Takže znovu. Co máš společeného s mým strýcem a panem Malfoyem?" zaútočila jsem na něj znovu a on se zasmál? Dělá si ze mě srandu? Když jsem ho poznala, tak nepoužíval pusu na nic jiného, než urážky a posměch a ted se směje? Co se to s ním sakra stalo?
"Jsme staří známí a ted zpět k ným dvěma," dotlačil mě až ke stromu a natiskl se na mě celým tělem. Zalapala jsem po dechu a měla jsem, co dělat, abych se na něj nevrhla a ikdyž se to snažil skrývat, tak i on vypadal, že po mě touží.

"Dobrá v tom případě bude lepší, když se přemístím zpět do školy. Takže mě ihned pust," snažila jsem se ho odstrčit, ale ani se nehnul. Naopak jsem měla pocit, že se na mě natiskl ještě víc. Nahlas jsem polkla a on se usmál jedním koutkem. Sklonil ke mě hlavu a přejel mi nosem po tváři.

"Snažil jsem si od tebe držet odstup. Chtěl jsem tě vypustit ze své mysli, ale ty ses musela opět objevit," zadíval se mi do očí a mě se z toho intenzivního pohledu zamotala hlava. Zalapala jsem po dechu, když mě políbil. Okamžitě jsem se z toho šoku vzpamatovala a naplno se do polibku vložila. Spokojeně zabručel a sjel dlaněmi, až na můj zadek, aby si mě mohl vyhoupnout nahoru a já ho mohla obejmout nohama kolem pasu.

Prásk.

Než jsem se naděla, byli jsme pryč z louky a já se zády ocitla na měkké matraci. Zasténala jsem, když svými žhavými rty sjel na můj krk. Okamžitě jsem se zapojila a začala mu rozepínat knoflíky černé košile. Brzy se místností začaly ozývat naše steny a zvuky vášně.

Zase jsem mu podlehla. To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem přestala popadat dech a můj srdeční tep se uklidnil. Ležela jsem na zádech a zírala do stropu. Slyšela jsem šustění prostěradla a kysele se ušklíbla. Opět bez jediného slova odchází. Nic se nezměnilo.

"Měli by jsme se promluvit. Očividně ta přitažlivost mezi námi je silnější, než my dva," ozval se najednou a já se překvapeně posadila. Stál u postele a měl oblečené jen kalhoty, které měl navíc rozepnuté. Bože vypadal tak neuvěřitelně žhavě.

"Není o čem mluvit. Jen musíme pokračovat v tom, že se od sebe budem držet dál. Já nebudu chodit do Příčné a ty...no zkrátka budeš se ode mě držet dál a vše bude v pořádku," rozhodla jsem se okamžitě zmizet ze scény. Ale ten povrchní manipulativní tvrdohlavý parchant mi to nedovolil.

"Budeme mluvit a to ted hned," dotlačil mě zpět do postele a já ho probodla vražedným pohledem.
"Musí být stále po tvém?" zavrčela jsem naštvaně a on se pobaveně rozesmál. Praštila jsem ho do ramene a on mě začal líbat. Nespokojeně jsem zabručela, ale nakonec jsem se poddala.

"Zatraceně zapomněl jsi, cos napsal v tom dopise? Jak po mě u Salazara můžeš chtít, abych s tebou opakovaně spala? Potom všem čím jsem si už prošla?" odstrčila jsem ho od sebe a vyskočila na nohy. Co nejdál od něj, abych získala zpět svou ztracenou sebejistotu. Nenáviděla jsem ho z to, co mi dělal. Sklopil hlavu a posadil se na okraj postele. Projel si rukou svoje černé lehce vlnité vlasy. Ty samé vlasy za které jsem ho tahala zatímco do mě opakovaně přirážel a dováděl mě do ráje.

"Tohle jsem neplánoval. Vůbec. Dělal jsem vše proto, abych na tebe zapomněl. Pracoval jsem tvrději, než kdy dřív. Spal jsem s desítkami cizími ženskými, ale nic z toho nepomohlo, abych tě dokázal dostat ze své hlavy," ozval se po chvilce frustrovaně a já ho probodla nevěřícným pohledem. On se mi tu nahlas přiznal k tomu, že spal s jinýma? Dělá si ze mě u Salazara srandu? A cos dělala ty od té doby, co se na škole objevil Phoenix? Ozvalo se moje druhé já a mě nezbývalo nic jiného, než se stáhnout.

"A to se ti ted mám jako vrhnout kolem krku?" vyprskla jsem posměšně a on mě probodl vražedným pohledem.
"Pokud vím, tak ty jsi taky nezahálela. Abraxas se svým bratrem už chystají svatbu," řekl posměšně a já frustrovaně zavrčela.
"Řekla jsem tomu iditovi, že si ho za žádných okolností nevezmu," odpověděla jsem mu a on se postavil na nohy. Pomalu došel až ke mě a i přes mé slabé počáteční protesty mě vášnivě políbil.

"Odted patříš mě. Žádný Malfoy, Black, Lestrange nebo kdokoliv jiný. Jsi prostě jen moje," zavrčel mi do tváře a do mě vjel vztek a zároven jse mcítila obrovský pocit štěstí.
"V tom případě žádné coury ani pochybné ženštiny. Když já patřím tobě, tak ty patříš mě. Rozumíš mi?" odpověděla jsem mu stejným tonem a odpovědí byl dlouhý vášnivý polibek. A poté následoval dlouhý vášnivý sex. A tentokrát neodešel pryč, ale zůstal se mnou celou noc. Spali jsme v objetí. Nikdy v životě jsem necítila takový klid.

Ráno jsem vstala a musela se usmát při pohledu na jeho dětskou spokojenou tvář. Vypadal najednou tak mladě. A právě v tu chvíli mi to došlo. Proč jsem se tak rychle dostala před July a Rabastana. Proč necítím nenávist k jejich synovi. Proč jsem nezačala cítit nic k Phoenixovi i přes to všechno, co jsme spolu zažili. Proč se jen s ním cítím v bezpečí. Nevím kdy a jak, ale stalo se to.

Zamilovala jsem se do něj.

A právě v tu chvíli otevřel oči a podíval se mi přímo do očí. A v tu chvíli jsem měla pocit, že do mě vidí. Že přesně ví, co cítím a pak se usmál. Něžný hřejivý úsměv rozzářil jeho tvář a on ke mě natáhl ruku. A já jí přijala. Stáhl si mě zpět k sbě do postele a pevně mě objal. Tlumeně jsem se zachichotala, když zabořil tvář do mého krku a začal mě líbat.

"Včera jsem to myslel vážně. Jsi moje a to navždycky Elizabeth," zašeptal mi do ucha a já se štastně usmála.

Byla jsem doma.

"My oba," ozval se mi v hlavě jeho hlas a já se k němu otočila čelem. Nevím, jak to všechno nakonec dopadne, ale na tom nezáleželo. Důležité bylo, že jsem byla v náručí muže, který mi jako jediný rozuměl a do kterého jsem se bláznivě zamilovala. Čas ukáže jestli jde o mojí další osudovou chybu.

Žádost o ruku

23. října 2015 v 23:19 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Ahoj lidičky, tak asi po 20 000 letech jsem se dostala k tomu, abych opět napsala pár řádků. Doufám, že se vám budou líbit a potěší vás to. Přeji vám hezký večer a užijte si čtení

"Nemůžu uvěřit tomu, že už je leden. Za pár měsíců budeme končit a každý půjde svou cestou," ozvala se zničehonic Jessica a já vzdychla. Už to tu bylo zase. Phoenix vedle mě se zasmál a já ho zprazila nerudnym pohledem.
"Co zas?" Zaútočila jsem na něj, protože mě v posledních dnech neuvěřitelně vytáčel. Stále měl podivné narážky a zvláštně se na mě díval.

"Vezmeme se," prohlásil zcela klidně a hluk ve společence okamžitě útočil. A mě začalo pískat v uších.
"Teď? " vypadlo ze mě nakonec a on měl tu drzost, aby se začal smát. Dalo mi obrovskou práci nepraštit ho do toho jeho perfektního úsměvu.
"Samozřejmě, že ne. Musíme nejdřív ohlásit naše zásnuby a vyřídit všechny formality. Navrhoval bych srpen," naklonil se ke mě a pokusil se mě políbit, ale to už jsem to nevydržela a praštila ho. Vztek mě , ale nepřešel , takže jsem ze stolu popadla učebnici přeměnování a přetáhla ho s ní po hlavě. Zatvářil se ublíženě a ostatní vyprskli smíchy.

"Jak tě u Salazara vůbec mohlo napadnout, že bych si tě vůbec do pekla chtěla vzít? Jsi vůbec normální?" spustila jsem na něj a on se tentokrát zatvářil uraženě. Och jak někdo mohl odmítnout veleváženého pana Malfoye?
"Jsem dobrá partie, každá žena by mě chtěla a v posteli nám to taky klape," argumentoval a já se zřejmě zatvářila hodně děsivě, protože sebou trhl a ostatní se rozesmáli ještě víc. Vyskočila jsem na nohy a odolávala touze mu ublížit.
"Ze mě se žádný poskok Malfoye nestane, rozumíš mi? Nebudu služka, coura ani chovná stanice toho vašeho peroxidového klanu. Je ti to jasné?!" zaječela jsem na něj vytočeně a jako bonus jsem ho praštila polštářem po hlavě.

"Páni Liz připomen mi, abych tě nikdy v životě nenaštval, protože ty umíš být opravdu děsivá, když jsi naštvaná," ozval se do ticha Evan a Regul začal přikyvovat.
"Momentálně bych jí moc neprovokovala," kárala je Jess a já znovu zvedla oči v sloup. Rozhodla jsem se, že se raději půjdu projít ven, protože hrozilo, že bych svého milence zabila strašlivou smrtí.

"Máme jít s tebou kotě?" navrhla Chris a já se na ní pousmála.
"Jste hodné holky, ale já dneska potřebuju být sama," odpověděla jsem jí a vydala jsem se ven ze společenky. V poolovině cesty mi došlo, že jsem si nevzala sebou kabát, což znamenalo, že procházka zimní krajinou se zamítá. Nespokojeně jsem se zamračila a rozhodla se jít zahrabat do knihovny. Co víc by mě mohlo uklidnit, než přečtení si o nových smrtelných prokletí.

Znuděně jsem přejížděla očima po poličkách s knihami, až jsem narazila na jednu, která mě zaujala. Rodokmeny čistokrevných téměř zapomenutých rodů. Ani nevím proč mě to tolik zaujalo, ale popadla jsem jí a šla si s ní sednout do rohu knihovny, kde byl klid a nikdo mě nebude rušit.

Kniha mě okamžitě pohltila a já od ní nemohla odtrhnout oči. A pak jsem narazila na slavný rod Salazara Zmijozela. Když jsem četla jak otcové ženily své dcery se svými brattranci nebo strýci, tak mě polil studený pot. Většina čistokrevných rodin je posedlá čistou krví, ale tohle už je vážně moc. Vždyt ta děcka musela bych absolutně zdegenerovaná. Došla jsem až nakonec a přečetli si jméno posledního žijícího potomka.


Thomas Rojvol Raddle.

At jsem se snažila, jak jsem chtěla, tak jsem si nemohla vybavit, že bych znala nějakou rodinu Raddleů a to znám prakticky každou čistokrevnou rodinou v evropě. Jedině, že by se jednalo třeba o americká rod. Zaujalo mě jeho datum narození. Byl stejný ročník, jako moji rodiče. Možná chodil také do bradavic do školy, kteoru založil jeho předek a moji rodiče ho tím pádem znají.


Zavřela jsem knihu a vyskočila na nohy. Nechápala jsem, proč jsem tím jménem tak posedlá, ale potřebovala jsem okamžitě mluvit s rodiči. Z popsaného papíru ležícího na jednom ze stolů jsem si vykouzlila zimní kabát a co nejrychleji jsem vyběhl z ven z hradu, abych se dostala mimo barieru a přemístila se.


"Má paní," vypískl nadšeně jeden z domácích skřítků, který mi otevřel vchodové dveře do našeho sídla. Sundala jsem si kabát a podala mu ho, aby ho mohl pověsit.
"Kde jsou moji rodiče Saddie?" zeptala jsem se ho a ukázal směrem k salonku. Na nic jsem nečekala a vydala se tam. Nečekala jsem, ale že narazim na svého bývalého přítele s mou sestrou. Jediné štěstí bylo, že sebou měli mého synovce, který mě zbavil touhy zvracet. Okamžitě ke mně začala natahovat své baculaté ručičky a já se rozesmála.


"Ahoj miláčku můj maličký," přivítala jsem se s ním a July mi lehce neochotně vložila svého syna do náruče. Ignorovala jsem jí i jejího muže a vešla jsem do salonku, kde už čekali celý ztuhlý rodiče.
"Ahoj mami, tati," usmála jsem se na ně, protože mi zrovna malý Bastien tahal z vlasy a legračně se u toho šklebil.
"Elizabeth holčičko, nečekali jsme, že přijedeš," přivítala mě mamka a šla mě políbit na čelo. Tatka jí následoval a zabalil mě i svého vnuka do své vonavé náruče.


"Maminka tím samozřejmě nechtěla říct, že tě nevidíme rádi," zasmál se chraplavě a já spokojeně vzdychla, když mě políbil na vršek hlavy.
"Dneska jsem se potřebovala trochu uklidnit, protože mě Phoenix nevybíravě požádal o ruku a já se nechtěla dostat do Azkabanu z důvodu, že bych ho zabila," zvedla jsem otráveně oči v sloup a následně vybouchla bomba. Táta se začal dusit, maminka zalapala po dechu a poslední dva členové rodiny jen nechápavě koukali.


"Cože? Jak to myslíš, že tě požádal o ruku?" ozval se jako první otec a já vzdychla.
"Nevybíravě?" přidala se i maminka a já zabořila tvář do ramínka mého synovce. Asi bych se konečně měla naučit držet pusu.
"Scorpius zřejmě došel k závěru, že by ze mě byla vhodná budoucí paní Malfoyová. Akorát to bral jako samozřejmost, což se mi nelíbilo. Ale nemusíte se bát. Rázně jsem ho odmítla a jestli to ještě nepochopil, tak mu to můj loket vysvětlí znovu," odpověděla jsem klidně a políbila jsem malého na špičku nosánku.


"Už jednou jsi do jednoho Malfoye byla zamilovaná a on tě zlomil srdce," podívala se na mě maminka a já se nevesela zasmála.
"Nemusíte se bát, už nejsem ta malaá naivní holčičk. Jestli se někdy budu vdávat, tak pro toho dotyčného budu jediná a mezi námi bude láska a ne touha po udržené čisté rodové linie," ušklíbla jsem se a tatka se na mě hrdě usmál.

"A když jsme u toho, tak jsem si vzpomněla proč jsem za vámi přišla. V knihovně jsem narazila na jednu zajímavou knihu. Týkala se čistokrevných rodů a jedno z jmen mě zaujalo. Jednalo se posledního potomka Salazara Zmijozela. Jmenuje se Thomas Rojovl Raddle," zadívala jsem se tázavě na mamku, která prudce zbledla a i otec vypadal, že viděl ducha.


"Stalo se něco? Jde o to, že je stejný ročník jako vy, tak mě jen napadlo jestli nestudoval s vámi. Jestli ho třeba neznáte. Přece jen jde o posledního Zmijozelova potomka," zamračila jsem se nechápavě a neměla jsem tušení, proč se mamka celá klepe.

"July vezměte malého do pokoje," pobídl tatka svou mladší sestru a ta ho bez protestů ihned poslechla.

"Tak už mi konečně řeknete, co se sakra děje?" udeřila jsem na ně a oni se zatvářili jako dva školáci , které přistihli při porušování školního řádu ,což bylo vzhledem k jejich věku a čtyřem téměř dospělým dětem celkem zcestné.

"Nic se neděje jen nám to připomnělo jednoho spolužáka, který měl taky slavného předka a choval se kvůli tomu ke všem povíšeně a tvé matce velmi ublížil. To je celé," ozval se nakonec otec a já si ho pozorně prohlédla. Něco mi na té historce nesedělo, ale jeho oči nelhaly.

"Mami to je ten muž, kterého jsi milovala před taťkou?" zeptala jsem se jí a ona nakonec roztřeseně přikývla. Viděla jsem na ní jak moc jí to bolí a proto jsem se rozhodla to dál nerozebírat.
"Dobrá v tom případě se teď asi vrátím do školy a pokusím se nezabít Malfoye," zakřenila jsem se na ně a na obou bylo vidět, jak se jim ulevilo.

"Abraxas by asi nebyl nadšený, kdybys mu zabila jeho jediného synovce," mrkl na mě tatka a já se zasmála.

Když jsem se rozloučila s nimi i s malým, tak jsem vyšla ven. Původně jsem se chtěla opravdu přemístit rovnou do školy, ale pak mě popadla obrovská touha se po dlouhé době pořádně opít. A to se nejlépe dělalo na jednom místě.

V příčné ulici.

Opravdu jsem, ale nečekala, že tam spatřím otce svého bývalého spolu s mým strýcem a aby toho nebylo málo, tak s nimi byl i Charlie. A všichni tři se zrovna vesele bavili se třemi vnadnými slečnami pochybné pověsti. Najednou do mě vjel obrovský vztek a já cítila, jak se země pode mnou začíná třást. Cítili to všichni a jeden z nich okamžitě poznal, co se děje a podíval se mým směrem.

Kdyby se alespoň tvářil provinile, ale on byl snad naštvaný nebo co. Právo na to být naštvaný jsem tu měla jen já a rozhodně ne on. Děvkař jeden. Netoužila jsem potom, aby si mě všimli i ti dva, takže jsem se bleskově otočila a vypadla z té putiky.

Měla jsem chuť křičet, kopat a ničit. Takže jsem se raději okamžitě přemístila na svou louku, protože jsem nechtěla někomu ublížit.
Opravdu jsem nečekala, že se tam objeví taky.



Stáli jsme proti sobě a ani jeden neřekl jediné slovo. A do toho ještě začalo sněžit. Věděla jsem, že bych se měla okamžitě přemístit pryč.Teď když se mi přesněj téměř povedlo dostat jsem opravdu nepotřebovala do toho opět spadnout.

Ale byl jako magnet.