Srpen 2016

Společné plány

3. srpna 2016 v 17:33 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Po hodně dlouhé době alespon malý úryvek, abych vám dala vědět, že jsem na tuto povídku ani psaní rozhodně nezapomněla. Jen je těžké si udělat čas, ale zapracuji na tom. Omlouvám se za případné pravopisné chyby. Hezký den Vaše Rico

"Nemůžeš přece do Skřeti zkázy dát šupinu baziliška," křičel na mě Charlie zatímco si z hlavy stiral zářivě žlutý sliz, který byl absolutně všude. Proběhla jsem ho nevrazivym pohledem a pomocí jednoduchého čistícího kouzla jsem dala všechen bordel do pořádku.
"Ptala jsem se tě, ale tys byl myšlenkami někde jinde nebo možná u někoho jiného, " sykla jsem nepříjemně a on se na mě podíval jako kdyby mi trvale přeskočilo. Pitomec jeden.

"Netušil jsem,že jsi až tak nezkušena , že bys udělala takovou školáckou chybu. A pro tvou informaci jsem uvažoval nad tvým nápadem udělat si výlet až budeš mít jarní prázdniny a nefiguroval v tom nikdo jiný , než my dva," zavrčel podrážděné a zamířil do koupelny v prvním patře. Ještě chvíli jsem stala na místě a pak jsem se vydala za ním. Rozhodla jsem se mu jako omluvu umýt záda. Chvíli to trvalo ale nakonec povolil a pod volil se mým dotykum. A nakonec jsme stenali oba jméno toho druhého.
"Takže opravdu zvažujes, že se mnou stravis celý týden?" Políbila jsem ho na rameno , když jsme leželi v naší posteli a vydychavali třetí kolo.

"Proč ne. Občas je asi potřeba vypnout a nic nedělat," řekl lehce znudene a já ho za trest stipla do bradavky až sykl.
"Zbláznila ses?" Zavrčel a já na něj laskovne vyplazla jazyk.
"Musím se vrátit do školy nebo se tu objeví Brumla , aby mě odvedl za ucho zpět na hrad," řekla jsem otráveně po chvíli a snažila jsem se mu vykroutit z obětí , ale bylo to marné.
"Charlie pusť mě, " placla jsem ho přes ruku , kterou mě hladil po břiše.
"Proč pořád někam pospichas? " nechápal a já zvedla oči v sloup.

"Nebyla to náhodou ty , kdo nechtěl, aby se o nás Brumbal nedozvěděl? " zadívala jsem se mu do očí a on se zamračil , ale nakonec přikývl a pustil mě, abych se mohla obléct.
"Během příštího týdne ti napíšu kdy a kde se sejdeme. Musím ještě vyřešit pár věcí jestli máme opravdu odjet, "podíval se na mě, když jsme se oblékání a já přikývla. Na rozloučenou jsem ho polibila a pak se přemístila zpět na školní pozemky.

"Když jsi tady nebyla tak Brumbal ohlásil, že se bude pořádat jarní ples," oznámila mi Chris hned jak jsem se objevila ve Velké síni, protože byl akorát čas večeře. Zvedla jsme oči v sloup a nabrala si plnou misku pudinku.
"Nevím proč mě ani nepřekvapuje, že s něčím takovým přišel, "poznamenala jsem kousave a kluci se začali smát.
"Máme dva týdny na to , aby jsme sehnali šaty, "ozvala se Jess a já s Vicky jsme zvedly oči v sloup. Naše dvě kamarádky byly nadšeně z představy nakupování a finteni se. Ale my s Vicky jsme byly více akademický založené.

"Mám skvělý nápad já mám stejnou postavu jako Chris a Vicky je dokonalá kopie Jess, takže můžete jít nakupovat bez nás a my půjdeme prozkoumat ty nové knížky o zaklinacich ke kterým jsem se zcela náhodou dostala," uculila jsem se nevinně a Vicky se ta představa očividně hodně zalíbila.
"Hej co to je za tajnuskareni , já ty knihy chci taky vidět, "ozvala se Evan a brzy z toho vznikla velká skupina Zmijozelu touzicich po tajných knihách.

"Nechtěla bych tě zkazit," zakřenila jsem se na něj, ale myslela jsem to ze srandy, protože všichni víme o jeho posedlosti zaklínadly. Hodil po mě všeříkající pohled a já se nevinně uculila. Věděl, že si z něj jen utahuji. Čekala jsem, že se ozve ještě jeden člověk. Severus Snape. Další fanoušek zklínadel, černé magie a hlavně lektvarů. O pár minut později jsme se dohodli, že se sejdeme zítra ve čtyři hodiny v komnatě nejvyšší potřeby.

"Lizzie?" houkl na mě Sirius cestou z Velké síně a já se na něj s úsměvem otočila. Čekala jsem, než mě doběhne a automaticka mě obejme kolem pasu. Ignorovala jsem kyselé a závistivé obličeje většiny ženské populace hradu a užívala jsem si společnost svého nejlepšího přítele.

"Co chystáš na letošní jarnáky?" zeptal se zvědavě a já se tajemně usmála, což v něm vzbudilo zvědavost.
"Strávím je se svým přítelem. A ne rozhodně ti neřeknu o koho jde a ani vás zatím neseznámím, protože je mi jasné, že bys našel způsob, jak můj začínající vztah spolu s mými přehnaně starostlivými bratry zkazil," zarazila jsem ho okamžitě a on se zatvářil jako malé dítě, kterému zakažete létat na koštěti. A pak nasadil odhodlaný výraz. Tvrdohlavý poličák, tohle bude ještě hodně těžké.

"Opravdu věříš tomu, že ti dovolím strávit celý týden s nějakým neznámým šmejdem, který tě akorát využije a já ho tentokrát budu muset opravdu zabít? Protože tě opět omítám vidět na kolenou. Neodovolím nikomu, aby ti opět zlomil srdce," zavrčel naštvaně a já si unaveně povzdychla. Ani hodinová debata a přemlouvání nezabralo. Zastavila jsem ho a donutila se ho na mě podívat.

"Siriusi já jsem dospělá a samostatná bytost a nikoho ani svých rodičů natož tebe se nemusím ptát na svolení jestli mohu být se svým přítelem. Charlie mi pomohl, když jsem na tom byla opravdu zle a věř mi, že než se z nás stali přátelé natož něco víc, tak uběhlo hodně času. Po všech těch bastardech jsem se pouřila. Nechci po tobě, abys věřil jemu natož když ho neznáš, ale prosím důvěřuj mě a mému úsudku. Trvalo to měsíce, než jsem ho pustila do svého srdce. A věřím, vím, že tentokrát mi nezlomí srdce," zadívala jsem se mu pevně do očí a on se tvářil dál zatvrzele, ale nakonec kapituloval.

"Vyřid mu, že hromada lidí čeká na to, aby mu mohla zpřelámat končetiny a než se k němu dostane tvá rodina, tak bude mít co dělat s jedním hodně naštvaným Blackem," odpověděl mi pevně a já se mu vrhla kolem krku. Máme za sebou hodně těžkou minulost, ale právě to špatné pomohl utvořit tohle dokonalé přátelství.

"Můj nejlepší kamarád ti vzkazuje, že on a ostatní čekají na to, aby ti mohli ublížit, kdybys mi zlomil srdce," zakřenila jsem se na svého zamračeného přítele, když jsme posedávali v knihovně a četli zajímavé knihy. Zadíval se na mě přes okraj knihy a pak si tiše odfrkl.

"Netušila jsem, že dokážeš vydávat tak lidské zvuky," kroutila jsem nad ním pobaveně hlavou a on mě probodl naštvaným pohledem.
"A já netušil, že si myslíš, že se obávám nějaké party pubertáku," odfrkl si a já po něm hodila nedočtenou knihu, což ho značn překvapilo.

"Moji přátelé rozhodně nejsou parta pubertáků, jsou to velmi nadaní a silní kouzelníci a až vyjdou školu, tak tě ještě hodně překvapí," zasyčela jsem na něj. A vzpomněla jsem si na temnou situaci, která se odehrává v Anglii. Již brzy si každý bude muset vybrat svou stranu. A já vím, že moji rodiče i bratři si tu svou již vybrali. Stejně jako Poberti a moje zmije. Jen si nejsem jistá na kterou stranu se mám přidat. Dokázala bych bojovat proti své rodině? A co proti svým přátelům? Z blížícího se rozhodnutí mě bolela hlava. Ale brzy se rozhodnout budu muset.