Říjen 2017

Ty jsi ta jediná

18. října 2017 v 4:42 | Rico |  Jednorázovky



Ahoj.
Nevím ani, co mě to popadlo. Ale tihle se stali mým nejoblíbenějším párem a rozhodla jsem se jim dát druhou šanci, kterou si zaslouží. V téhle verzi neexistuje Tom a Liz. Odehrává se to pár týdnů potom, co vyplula na povrch Rabastanova nevěra.


"Co se děje zlato?" zeptal se mě, když jsem asi patnáct minut mlčela a jen koukala na klidnou hladinu jezera. Měla jsem pocit, jako kdyby se můj život obrátil vzhůru nohama a já vlastně ani nevěděla, co mám ted dělat. Co lidé kolem mě očekávají. Stalo se toho tolik.

"Přemýšlím, co mám dělat dál. Jak se s tím vším poprat. Nechci už být za tu chudinku, kterou podvedl přítel," vzdychla jsem unaveně a pousmála jsem se, když mě objal silněji. Jako kdyby se snažil, aby se moje zlomené srdce dalo znovu dohromady. On byl tím, kdo mi ze všech lidí na hradě a vlastně v celé Anglii pomohl. Je pravda, že moji bráškové mi také pomohli se postavit zpět na nohy, ale byl to on, kdo mi dával sílu se dál usmívat.

"Nikdo tě tak nebere. Protože ty jsi ta nejúžasnější holka, která si zaslouží jen to nejlepší. Bohužel jsi měla pokaždé tu smůlu, že jsi věřila a milovala ty největší pitomce, kteří si nevážili toho, co měli," zašeptal mi do ucha a pak mě políbil do vlasů. Cítila jsem se s ním jako kdybych byla doma. Cítila jsem klid a můr, ač se to v tuto chvíli zdálo téměř nemožné.

"Není pravda, že pokaždé," odpověděla jsem tiše a on ztuhl. Věděla jsem, jak moc si vyčítal vše, co se mezi námi stalo. Oba jsme věděli, že kdyby se tenkrát rozhodl jinak. Tak by žádný Malfoy ani Lestrange nebyli.
"Známe se celý život. Většinu času si byl jen otravný kamarád mého staršího bratra," začala jsem a on se začal smát. Oba jsme si vzpomínali na doby, kdy jsme si dělali neustále naschváli. Na holku jsem prý byla až neuvěřitelně kreativní, co se lumpáren týkalo.

"Ale pak se to zlomilo a já konečně pochopila, proč tě můj bratr bere jako člena rodiny. Protože ty jsi ten nejvěrnější přítel a nejupřímnější člověk, kterého znám. Možná si tenkrát reagoval špatně, ale já ti nedala šanci reagovat jinak. Oba jsme byli děti a následkem toho se všechno pokazilo," sevření kolem mého pasu se utáhlo a já věděla, že oba potřebujeme, abych mluvila dál.

"Jedna moje malá část je ráda, že to tak dopadlo, protože ani jeden jsme nebyli připraveni stát se rodiči. Zlomilo mě to a já si přála zemřít, dávala jsem ti to za vinu. Ale mohli jsme za to oba dva. Řekla jsem spoustu ošklivých věcí, ale nikdy nebudu litovat toho, že jsem se pro tebe nakonec rozhodla," dořekla jsem to a ticho, které se mezi námi rozhostilo bylo děsivé. Věděla jsem, jak moc těžké to pro něj celé bylo a jak moc si to vyčítal, ale potřeboval pochopit, že to nebyla jen jeho vina.

"Není den kdy bych si nevyčítal to, co se stalo LIzzie. Zničila mě ztráta našeho dítěte, i když jsem se zachoval jako naprostý hajzl. Ale nejhorší na tom všem je, že jsem ztratil tebe," zlomil se mu hlas a já se v tu chvíli otočila v jeho náruči a pevně ho objala. Potřebovala jsem k němu být co nejblíž, protože mě ničilo, že ten úžasný kluk právě brečí kvůli mě. Automaticky jsem si mu sedla na klín a pevně ho objala nohama i rukama. Cítila jsem slzy na svém krku a sama jsem to už nevydržela. Nevím, jak dlouho jsme tam v objetí seděli a plakali. Ale vím, že když jsem se od něj pomalu odtáhla, tak vše špatné najednou bylo pryč.

"Nikdy mě neztratíš hlupáčku," zašeptala jsem chraplavě a něžně ho pohladila po tváři. Stále me fascinovalo jak moc měl hladkou plet. Není fér, aby někdo byl tak fyzicky dokonalý. Přimkl se k mé ruce a zavřel oči. Vypadal najednou naprosto klidn a spokojeně. A pak otevřel oči a já zalapala po dechu. Bylo tam něco, co jsem neviděla téměř dva roky. Najednou jako kdyby se to všechno špatné nestalo. Zase přede mnou byl kluk, který mi sliboval celý vesmír. Kluk pro kterého bych obětovala vše, protože jsem věděla, že za to stojí. Kluk, který mi byl nejlepším přítelem a láskou.

"Odtud až na měsíc a zpět," zašeptal chraplavě a vzápětí mě políbil. První reakci byl šok a vzápětí jsem mu vjela rukama do vlasů a vášnivě jsem se do polibku vložila. Tvrdě si mě k sobě přimáčkl a líbal mě jako kdyby to bylo naposled v životě. Bylo to až neuvěřitelné jak přirozené to bylo. Nevím, jak dlouho by jsme se tam líbali, kdyby se neobjevil nevítaný host.

"Já tě varoval, že tě zabiju jestli se k ní přiblížíš," zaslechla jsem naštvaný hlas svého otce a vzápětí ode mě Sirius odletěl několik metrů daleko. Vykřikla jsem a rozběhla jsem se za ním. Ležel na zemi a držel se za hlavu do které se praštil.
"Zatraceně zešílel jsi Joshuo?" vyjela jsem na něj zatímco jsem sledovala krev stékající po čele mého bývalého přítele.

"Já na ale to samé se nedá říct o tobě sestřičko. Vždyt je to největší děvkař na hradě," zuřil dál a já zvedla oči v sloup. Ten kdo jest bez viny, at hodí kamenem. Pomocí hlky jsem zastavila krvácení, než jsem se postavila na nohy a došla k tomu histerickém pitomci se kterým jsem devět měsíců sdílela jednu dělohu.

"Ty jsi ten poslední, kdo by ho mohl soudit. Než jsi se dal dohromady s Chris, tak jsi nebyl o nic lepší. Pamatuji si ty vaše sázky o tom, kdo přefikne víc holek za víkend," zabodla jsem mu ukazováček do hrudi až sebou trhl. Podívala jsem se nejdřív na jednoho a pak na druhého. Co si budeme povídat tihle dva opravdu patřili mezi největši sukničkáře široko daleko, ale zároven to byli ti nejdůležitější muži v mém životě.

"To je právě ten rozdíl mezi náma dvěma. Já se změnil, ale on nikdy rozum nedostane," pokračovalo moje dvojče a já umaveně vzdychla. Vlastně je to pravda, proč by se Sirius vzdával svého bohemského stylu života.

"Brácho, ale já rozum dostal už dávno. Už v ten první moment, kdy se na mě tvoje sestra poprvé usmála. V ten den. kdy jsem jí poprvé políbil. Od té doby už nejsem ten stejný člověk. Možné střídám ponožky často jako ponožky," objevil se u nás jmenovaný a pod mým pohledem se začal pochechtávat.

"Dobrá možná častěji. než ponožky. Ale důležité na tom je, že na těch holkách, at je to sebe horší mi vůbec nezáleží. Proto mě žádná z nich nemohla nikdy změnit a přesvědčit mě, abych se usadil. Jedna jediná holka má nade mnou takovou moc. Jen ona stojí za to, abych vše zahodil a utekl s ní," pokračoval a došel ke mě, abych mě mohl pohladit po tváří. Slastně jsem přivřela oči a v tu chvíli jsem zapomněla, že vedle nás stojí můj bratr, který nás zaskočeně sleduje.

"Ona je ta jediná. Vždycky byla a vždycky bude," zachrapěl tiše a já už to nevydržela a začala jsem ho opět líbat. Měla jsem pocit, jako kdybych se konečně mohla opět nadechnout.

"Děláte si ze mě srandu," slyšela jsem vyvádět svého bratra a neochotně jsem se postavila před jeho nejlepšího přítele. Nechtěla jsem riskovat, že by na něj opět použil hůlku nebo třeba pěstí.
"Joshi víš, že tě miluji, ale už jsem dospělá a tohle je jen mezi náma dvěma. Sirius je člověk, díky kterému tu ted sojím. To on mi pomohl se znovu postavit na nohy. To on při mě stál, když jsem byla na dně myšlenkami jsem se upínala k temným věcem. To on mi pomohl se začít opět usmívat. Jen díky němu tu stojím. Vděčíš svému nejlepšímu příteli za život své sestry a to doslova," zadívala jsem se pevně do očí, které byly tolik podobné mě a on se nechápavě zamračil.

"Liz to nemusíš," snažil se mě Sirius zastavit, ale já potřebovala, aby konečně Josh pochopil proč mám jeho kamarádovi tak blízko.
"Pokusila jsem se o sebevraždu,"přiznala jsem se a Josh smrtelně zbledl a Sirius si stoupl za mě, aby mě mohl sevřít v náručí. Jako kdyby se bál, že zmizím.
"Pár dní poté, co mě pustili z ošetřovny jsem se v noci vyplížila z pokoje a šla jsem do astronomické věže," pokačovala jsem a zavřela jsem oči pod tíhou vzpomínek. V tu noc jsem opravdu chtěla zemřít, protože jsem dál nemohla snést tu bolest.
"Vylezla jsem na cimbuří a temnota pode mnou mě lákala. Nabízela mi zapomnění a klid od sžíravé bolesti, která svírala mé srdce. Neváhala jsem ani minutu, ale v tu chvíli se tam objevil Sirius a zachránil mě," dořekla jsem to a zadívala se na člověka, který mi byl nejblíž. Můj bratříček plakal a byl zlomený. Věděla jsem, že jsem mu tím zlomila srdce. Odtáhla jsem se o Siria, který sám vypadal, že je ztracený v myšlenkách na tu osudnou noc.

"Odpust mi prosím," vzlykla jsem a pevně Joshe objala. Bolela mě představa, že jsem mu tolik ublížila. Tu noc jsem byla rozhodnutá, že opustím svou rodinu a přátele a zbaběle uteču od bolesti. Pevně mě sevřel v náruči. Tak pevně, až to téměř bolelo, ale v tu chvíli mi to vůbec nevadilo.
"Už nikdy nic takového nedělej Andílku. Když budeš mít pocit, že už to dál nevydržíš, tak si vzpomen na mě. Zemřel bych, kdyby se ti něco stalo," odtáhl se ode mě a pevně se mi zadíval do oči. Nezáleželo na tom, že oba brečíme. Viděla jsem pravdu v jeho očích.
"Slibuji," zašeptala jsem a on mě opět silně objal. Nevím kolik času uběhlo, než jsme se od sebe nakonec odtáhli. Sirius stál kousek stranou a nechal nám soukromí, ale stále mě pohledem kontroloval. Josh se na něj podíval a ušklíbl se.

"Nikdy jsem tě neviděl se o nějakou holku tolik zajímat. A budu ti nadosmrti vděčný za to všechno, co jsi pro Liz udělal, ale jestli jí ublížíš, tak mi bude jedno, že jsi můj kamarád. Zabiju tě," varoval ho temně a já v něm najednou neviděla toho mírumilovného Nebelvíra, ale uvědomila jsem si, že i on v sobě má velkou část zmijozelskou. Sirius se na mě podíval a něžně se usmál.

"Jestli se to stane, tak tě sm poprosím, abys to udělal," odpověděl mu zcela klidně a já zalapa po dechu. V tu chvíli Josh zmizel a byli jsme tam jen my dva. Nevím ,kdo se pohnul dřív, ale vzápětí jsme opět byli v objetí.
"Co tím chceš říct," zeptala jsem se ho tiše a on se něžně usmál. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a palcem mě pohladil po tváři.
"Vždycky jsi pro mě existovala jen ty a na tom se nic nezměnilo. Nežádám po tobě, aby ses ke mě vrátila. Jen mi dej šanci opět bojovat o tvé srdce," odpověděl mi stejně tiše a já se na něj nevěřícně podívala.
"Myslíš to vážně?" vydechla jsem a jeho polibek mi byl odpovědí.
"Nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Ty jsi ta jediná a vždycky budeš," zadíval se mi pevně do očí a já se v těch jeho ztratila.

Pravda

14. října 2017 v 10:07 | Rico |  Zánik Lorda Voldemorta
Ahoj tak stal se asi zázrak, ale moje můza se vrátila, takže se snad zase po malých krůčkách vracím ke psaní. Tak jestli to ještě někdo čte, tak si užijte dnešní kapitolu.

Nevím, co přesně mě probudilo z klidného spánku, ale najednou jsem se prudce posadila a zmatené se rozhlédla po pokoji. A pak mi to došlo.

Byl to Charlie.

Klepal se a mumlal že spaní. Jeho čelo bylo celé orosené a ve tváři byl bledý. Už několikrát jsem tenhle stav u něj zažila. Opět se mu zdálo o jeho traumatickem dětství. Nikdy jsem mu neřekla, že mluví ze spaní. Věděla jsem, že by to bral jako svou slabost.

"Musim ji to říct. Musí se rozhodnout. Využil by ji, " nechápala jsem o čem mluví, ale tušila jsem, že se to nějak týká mě. Věděla jsem, že tomu musím přijít na kloub. Zjistím jaké tajemství přede mnou Charlie skrývá. Ať to stojí cokoliv.
Pohladila jsem ho po tváři a políbila na čelo. Téměř okamžitě se uklidnil a ze spánku si mě přitáhl zpět na svou hrut. V tu chvíli jsem i já upadla do říše snů.

"Vypadáš hrozně zamýšlenš krásko, " podíval se na mě při obědě Phoenix a já vzdychla. Uběhly tři týdny od Charlieho poslední noční můry a já stále neměla nejmenší tušení, co přede mnou tají.
"O nic nejde, "pousmala jsem se a on se posměšně ušklíbl. Tak jak to umí jen Malfoy. Občas bych ho nejraději přetáhla něčím po hlavě.

"Tohle namlouvej Blackovi ten ti to možná uvěří," odpověděl a já mu dala lehký pohlavek.
"Neurazej mého nejlepšího přítele "pokárala jsem ho a vzápětí jsem zaúpěla. Jsem opravdu nepoučitelná.
"Počkej vždyť já jsem tvůj nejlepší přítel,"
" Tak to rozhodne nejsi protože jim jsem já,"
"Sklapnete blbouni. Samozřejmě, že její nejlepší kamarádka jsem od dětstvá já,"
Lavina námitek se na mě spustila jako déšt a já se pod vlnou vyčítavých pohledů přikrčila.
"Obcas se vážně chováte jako děcka,"rozsekl to Phoenix á já se na něj vděčně pousmala. Mrkl na mě a ignoroval rozhořčené výkřiky našich přátel. Občas se divím, co tihle lidé dělají ve Zmijozelu.

"Vy všichni jste má rodina, "uzavřela jsem to téma a naštěstí se mi tím povedlo všem zavřít pusu. Milovala jsem každého z nich, ale v tuhle chvíli jsem opravdu neměla náladu řešit takové hlouposti. Zvedla jsem se a zamýšlené jsem se vydala do Komnaty nejvyšší potřeba. Potřeboval a jsem čas a hlavně klid. Něco zásadního mi celou tu dobu unikalo.

Rozhodla jsem se že si sepíšu vše, co o svém tajemnem příteli vím. Nebylo toho mnoho. Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mě napadala myšlenka, že ten tajemný muž má něco společného s temnou situaci v Anglii. Mohl by patřit mezi jeho příznivce? Mohl by být snad smrtijed? Rozhodla jsem se dál neotálet a dřív než ztratim odvahu, tak jsem se vydala do jeho sídla.

A ve chvíli kdy jsem neohlášeně vešla do velké pracovny, tak mi vše došlo. Zhroucený muž ležící na zemi u nohou mého zcela ledově se tvářícího přítele a tři černé oblečení muži mi potvrdili to, co jsem hluboko v srdci tušila.
Ta moc.
Tajemství
Důrazny zákaz objevovat se neohlasene
Podivné chování
Jeho sny.

Charlie byl ve skutečnosti Lord Voldemort. Muž, který mohl za smrt tisíce můžu a žen po celé Anglii. Nejednalo se o Smrtijeda. To on všem rozkazoval. Spala jsem s vrahem.
Asi mi z toho všeho přeskočilo, ale moje první reakce byl výbuch smíchu.

"Muj vkus na může je čím dál tím horší " zakroutil jsem sama nad sebou hlavou a všichni muži se na mě ještě víc zamracili pokud to ještě bylo možné.

"Co tu děláš Elizabeth´ ozval se jako první můj strýc Cygnus a já pokrčila rameny. Najednou na mě dolehla realita. Charlie je muž, který může za všechny vraždy. To on stojí za tím vším. Zvedla jsem oči a zadívala se mu do obličeje. Došlo mi, že jsem si celou dobu zahrávala s ohněm, protože ten muž mě mohl bez mrknutí zabít.

"Omlouvám se, neměla jsem...." začala jsem, ale pak jsem se otočila a utekla. Potřebovala jsem se dostat, co nejdál od toho domu, od pravdy a od muže o kterém jsem nic nevěděla. Doběhl mě téměř okamžitě a chytil mě za paži. Pokusila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc pevně.

"To byl ten důvod proč jsi nechtěl, abych sem chodila bez ohlášení," začala jsem a on zamračeně přikývl.
"Měli jste tu schůze," pokračovala jsem a on na to nic neřekl jen mě pozoroval. Čekal. A já čekala, kdy mě zabije za to, že jsem objevila jeho tajemství.
"Budu bojovat, nezemřu bez boje," řekla jsem roztřeseným hlasem a on se zamračil. Koutkem oka jsem zahlédla, že do chodby večel můj strýc a Abraxas Malfoy.

"Nedovolím ti jí zabít Tome a to moc dobře víš," ozval se Cygnus a já byla v tu chvíli vděčná, že stojí na mé straně.
"Nezáleží na tom čí je dcera. Elizabeth odtud odejde živá a zdravá," přidal se i Abraxas a v tu chvíli se na ně Charlie otočil. Proč mu říkají Tome? Bože jsem tak hloupá. Je jasné, že mi dal falešené jméno. A to jsem tolik pyšná na svou vysokou inteligenci, ale když šlo o něj, tak jsem byla naprosto hloupá a slepá.

"Okamžitě oba odejděte. Hned!" zasyčel chladně a oni sebou trhli, ale zůstali stát na místě. Nechtěla jsem, aby se někomu něco stalo, protože oni nemohli za to, že jsem byla moc zvědavá.
"Bez své neteře neodejdu. Na to okamžitě zapomen," vrátil mu to Cygnus a v tu chvíli z něj šel strach. Šlo o Blacka. Mohl to být můj hodný strýc, který mi jako malé koupil mlédě draka za což ho moje matka mále uřkla. Ale pořád to byl jeden z nejvíce nebezpečných mužů v Anglii.
"Strejdo to je v pořádku. Postarám se o sebe," zadívala jsem se mu do očí a on zakroutil hlavou. Bože proč jsou všichni Blackové tak tvrdohlavý.

"Neublížím jí," zavrčel Charlie/Tom a šlo na něm vidět, že se sotva ovládá. Zvedla jsem ruku a nesměle se dotkla jeho tváře. Ani nevím, proč jsem to udělala, protože to hraničilo s šílenství, ale musela jsem se ho dotknout. Jeho tvrdá maska trochu roztála a já věděla, že jsem v bezpečí.

"Opravdu jsem si zahrávala s ohněm," usmála jsem se na něj a on přikývl. V tu chvíli jsem zapomněla, že tam stojí dva muži, kteří se mě snažili ochránit. Stoupla jsem si na špičky a před jejich zraky jsem ho políbila.

"U merlina...." zaslechla jsem strýce, ale soustředila jsem se jen na muže, který mě sevřel v náručí a do polibku se vložil s takovou intezitou, až se mi málem podlomila kolena.

"Věděl jsem to. Já to u salazara věděl už když se na ní vyptával," ozval se Abraxas a c tu chvíli jsem se od Toma odtrhla, abych se na něj mohla podívat.

"Cože?" zeptala jsem se a Tom tiše zavrčel.

"Mohli byste konečně vypadnout? Musím tady něco vyřesit s Elizabeth," vyzval je znovu, ale už přitom nevypadal tak vražedně. Oba muži stále vypadali nerozhodně, ale kývla jsem na ně a oni se nakonec vydali k východu.
"Tak jak ti mám říkat? Charlie? Tome? Lorde Voldemorte? Nebo tvé oblíbené Pane?" opravdu jsem si zahrávala s ohněm, ale z nějakého důvodu jsem věděla, že by mi neublížil.

"Elizabeth," zakroutil nade mnou hlavou a já se poprvé od chvíle, kdy jsem zjistila pravdu, usmála. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Díval se na mě jako kdyby nemohl uvěřit, že existuju.
"To je vše na co se zeptáš? Nemás jiné otázky? " nechápal a já vzdychla. Kdyby věděl kolik mám otázek, ale věděla jsem, že to chce čas. Opravdu hodně času. Byla jsem Zmijozel a už dřív, když jsem se zamyslela nad vzniklou situací v Anglii, tak jsem přemýšlela nad tím na jakou stranu se přidat. Věděla jsem, že moje Zmije byly na straně Smrtijedů a Nebelviří se chtěli po škole přidat k bystrozorům. Na mě měl velký vliv můj děda a hrdost na můj původ. Zastávala jsem názor, že magie by měla zůstat jen mezi kouzelníky. Mudlové nás nikdy nemohou pochopit.

"Až budeš chtít, tak mi vše řekneš. Prozatím mi stačí, že konečně znám tvé pravé jméno. A tu část s tvým výběrem povolání. Dej mi pár dní, abych to zpracovala," rozhodla jsem se a na jeho tváří se objevil drobný úsměv. Tyhle chvíle byly tak vzácné a proto jsem je milovala. Každou z nich. Chvíle kdy se usmál.

"Ty se mi opravdu jen zdáš. Každý jiný na tvém místě..." začal, ale já ho probodla vše říkajícím pohledem.
"Ty nejsi jako každá jiná. Jsi moje Elizabeth," dořekl to a já přikývla. Rozhodně si o tom budeme muset promluvit a pořádně, ale v tuhle chvíli jsem jen potřebovala, aby mě obejmul a nepustil. Láska si nevybírá.

"Asi nám nevysvětlíš, kam jsi zase zmizela na celý den, že?" zadívala se na mě Katie a já se zatvářila provinile. V posledních měsících jsem své přátelé hrozně zanedbávala. Za tři měsíce skončíme školu a věšina z nich se ožení a vdá, založí rodiny a už na sebe nebudeme mít žádný čas. Pohledem jsem zabloudila k rudo zlatému stolu a střetla jsem se se stříbrným pohledem svého nejlepšího přítele. Bodlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že jestli se rozhodnu pro Toma, tak navždy ztratím nejen svou rodinu, ale i jeho. Jako kdyby tušil, že se něco děje. Vstal a došel až k našemu stolu. Zmije jeho přítomnost už neřešili. Poté, co mi pomohl se postavit na nohy, když mě Rabastan ponížil, tak ho začali respektovat.

"Promin zlato, slibuju, že se to pokusím napravit. Co takhle v sobotu zajít do Prasinek. Podíváme se po nějakém oblečení," navrhl jsem jí a ona nadšeně souhlasila stejně jako ostatní holky. To už k nám dorazil Sirius a já se postavila na nohy.
"Zřejmě mi budeš chtít taky dát přednášku o tom, že bych neměla opouštět hrad," zadívala jsem se na něj kajícně a on se zasmál. Objal mě kolem ramen a vedl mě ven z Velké síně. Venku bylo krásné počasí a nám odpadla první hodina, takže jsme jí mohli strávit po svém.

"Nejsem tak žárlivý a majetnický jako zmije. Mě stačí, když mi řekneš jestli jsi štastná a on ti nic neprovedl," zeptal se, když jsme došli k jezeru a posadili se na trávu. Vzpomněla jsem si na to, jak mě Tom celou noc pevně svíral kolem pasu.
"Jsem štastná. Jen jsem něco zjistila a potřebuju se s tím poprat, ale slibuju, že kdybych potřebovala pomoct, tak ti řeknu," usmála jsem se na něj a on mě ještě chvíli nedůvěřivě pozoroval, ale nakonec přikývl a začal mi vyprávět o jeho nové objevu. Studentka, která se k nám spolu s rodiči přistěhovala z Itálie. Dávala jsem té chudince maximalná 3 dny.